józi.odkudkam komentáře u knih

Je skutečně otázkou, pro jakých horních deset tisíc vlastně autor Slepozrakost psal. Pro mě tedy ne. Zbaběle jsem se vzdal na šedesáté straně. A je mi to líto, i na tom malém kousku totiž nebylo o nápady nouze. Jenomže se utápěly v bublající polévce nesrozumitelnosti a člověk aby pořád tápal, jestli ten kousek co se na chvíli vynořil nad hladinu byla mrkev, nebo maso. Příběh navíc začal jevit obdobné znaky i po stránce dějové (jak jako přišli na to, že kometa byla návnadou, je mi záhadou), což byla poslední kapka. Možná, že Watts je sám nějaká zbloudilá UI a na interpretaci jeho výstupů by bylo třeba překladatele.Tak, jako v jeho knize. Slepozrakost ještě úplně nezatracuji, potenciál jí rozhodně nechybí. Možná v budoucnu, vybaven nějakým neuroencyklopedickým implantátem, obrněn znalostí do čeho jdu a posunutým frustračním prahem, jí ještě šanci dám.

3 28.03.2015

Od začátku do konce příběh popisuje sestup peklem. Toť vše.
Ovšem po přečtení na mě v plné tíži dolehla monumentalita a význam celé vize i úsilí, které jí Dante věnoval. Ta implicitně nevyslovená samozřejmost, že vypodobňuje realitu. Žádná mentalita typu "možná nějaké peklo je, možná ne", ale jak to tam bude vypadat. Jak se muselo žít s pevným vlysem tohohle kamenného, stupňovitého trychtýře démonů v duši? Právě z doteků lidské blízkosti a současně propastné kulturní odlišnosti několika staletí, která ze stránek dýchá, mě mrazí doteď. Jinak ze stylistického hlediska je dílo napsáno úsporně, výstižně a elegantně. Ledových 5*****

PS: Ještě ke komentáři HTO o nudnosti nebe: (já ho teda nečet, ale takhle nám to vysvětlovali na škole) ono se v bibli nikde nepopisuje a Dante se bál něčemu zprotivit (Zde by hrozila i klatba, tedy nemožnost spasení. Fašouni jedni. V ornátu nabuřelí, mocí opojení.), proto ta opatrnost, mlhavost, jas atd...

3 28.03.2015

Po shlédnutí Ghost doga jsem si musel Rašómona přečíst i já. A nemůžu říct, že bych litoval.
Jak už to u povídkových výborů bývá, něco je slabší a nudí, něco je lepší a baví. Ale za příjemně divně netypické sci fi (?) Mezi vodníky a Obraz pekla, jenž je zas skvěle vypointovanou úvahou nad povahou umění.. a vůbec, za osvěžující nahlédnutí do východní mentality, s klidem 4**** dám.

3 25.03.2015

Dneska se hodně mluví o budhismech, alláhách, hinduismách a o Africe se vlastně ví prd. Tu nám své záchranné lano háže jezuita Eric de Rossny. Dílo, které na základě svých zkušeností ukuchtil je velmi poučné, čtivé a troufnu si říct, že i maximálně objektivní. Opravdu se neobávejte nějakého učení Dona Juana, nebo křesťanského moralizování (o moci víry se tu hovoří, ovšem víry jako takové obecně). Autor věci popisuje jak je vidí a slyší. Spolu s ním nahlédneme pod pokličku šamanství, rozličných rituálů s ním spojených i do smýšlení běžných lidí a jejich pohledu na celou záležitost. Co víc si přát?
Velmi příjemné překvapení. Závěrem bych si ještě jednou dovolil, krom informativnosti knihy, vyzdvihnout její čtivost. Nudit se nebudete. Vřele doporučuji. Čistých 5*****

3 27.02.2015

Ježíškunakřížku, přečíst si od Kulhoně jako první tohle, asi se mu vyhnu obloukem. Naprosto nepochopitelně nezábavné a já měl v pravdě co dělat, abych vůbec dočetl. Jen z úcty k autorově osobě slabé 3***

3 25.02.2015

Ano, očima marťana pohlížíme na Zemi a já tohle bolestivě doslovné, úporně cpané nastavování zrcadla nebaštil ani náhodou. 400 stran (drobným písmem) výše zmíněného a dostanete 2...dobře, ať nežeru, skomírající 3***

3 23.02.2015

Příjemně hororově laděná pohádka. Potíž, je, že už vůbec nevím o čem vlastně byla. Jediné, na co si vzpomínám jsou knoflíky, něco s teriérama a na podpatcích nehtů cupitající ruku (vykradenou z admasovic rodinky) a to je na pět málo. Průměrné 4****

3 23.02.2015

Po Bláznivém vesmíru zákonitě následovala koupě Lístku na Trenai, který má vysoká očekávání beze zbytku splnil. Svou pestrostí a nápaditostí si mě tahle sbírka opět získala a já můžu jen konstatovat, že přejít bez povšimnutí povídkovou tvorbu tohohle pána by byla věčná škoda. Průměrných 5*****
S novelami to už asi tak horké nebude. Ale uvidím, možná od něj risknu i něco rozsáhlejšího. Při nejhorším nedočtu, no.

3 22.02.2015

Že Harris zjevně pečlivě nastudoval vyšetřovací, profilovací, a bůh ví jaké ještě další, postupy je na knize znát. Právě díky množství realistických detailů působí značně věrohodně. Přičtěte si důkladnou a střízlivou sondu do myslí obou hlavních psychopatů, sympatickou vyšetřovatelku Claire i , světe div se, fajn šéfa Crawforda a dostanete čtivý psychologický thriller, kterému s klidem průměrných 5***** dám. Mnohem lepší, než film, u kterého dost dobře to haló nechápu. Směle do ní! Ehm

3 19.02.2015

Nečekejte metání blesků, fireballů, nebo nějakou ultra akci. Tohle je totiž Příběh, možná jednoduše napsaný, zato s velkým srdcem. Hluboce archetypální báje o podstatě, pravdě i o stínu, který lze překročit. Ještě dnes rád vzpomínám na Krahujce, Hracha, Imanentní háj, všechny učitele, Pendorského draka, nebo třeba na loďku s namalovanýma očima. Další díly jsem ani nečetl. Nějak nebylo potřeba..setrvalých 5*****

3 16.02.2015

"Ty vole, na takhle zmrdaný karty se můžu leda vysrat," oznámí Pung. Takto Štěpán otvírá svou povídkovou sbírku Holomráz. Ale popořadě, hledal jsem něco na způsob Kulhánka a doneslo se mi, že Kopřiva je taky pěkné číslo. Asfalt byl beznadějně vypůjčen, Zabíjení zas zčořeno, tak na mě zbyl už právě jen výše zmíněný titul. Holomráz je plný neotřelých slovních hraček, je sprostý, je cynický a krutý, ale hlavně je vtipný, a až na povídku Bedna drží svou laťku celkem stabilně a vysoko. Za mě průměrné 4 *****
PS: pochvala za vhodně kabaretní obálku

3 26.01.2015

Hard scifi, nesedne každému. Pro mě naprosto brilantní, uvěřitelný popis cesty na Mars a jeho následné terraformace. Autor, div že se nevynoří na druhé straně, jde vážně do hloubky; zejména po stránce technické, společensko-politické, psychologické a ekologické. Skvělá ústřední čtveřice postav na kterou jen tak nezapomenete( i po letech jsem si ta jména jen přečetl a vše hned naskočilo) Asi nejdůležitější ale je, že se autorovi vážně povedlo dostat mě Tam. Neutuchající popisy krajiny se vám prostě nakonec zažerou pod kůži (pokud nejste líní si představovat) a od určitého okamžiku na té malé pouštní planetce, kdesi hrozně daleko jste. Čistých pět *****

3 25.01.2015

Tahle, bohužel takřka neznámá, monumentálně epická freska pečlivě budovaného příběhu s velkým maštalí pro detail a psychologii postav - si - pozornost - rozhodně - zasluhuje! (Fantastický závěr setkání obou civilizací pak nemá obdoby.) Kvalitativně úplně jinde než, dle mého názoru o poznání horší Oheň nad hlubinou. Tu na nebi si rozhodně ujít nenechte. Pham Trinli rulez! Čistých pět *****

3 25.01.2015

V mísení žánrů zde jasně vede ten dobrodružný; to jen aby bylo jasno. V lehce vinnetouovsky naivním mutanto-univerzu prožívá hlavní hrdina David Valentine, USA Míra Dušín, spolu se svými svými kamarády rozličné trampoty. Za největší problém považuji právě ten fakt, že z rozparovačů a vlastně tak nějak ani z ničeho jiného vůbec nejde strach...škoda, očekával jsem, i vzhledem k vydařené obálce, něco temnějšího. No na druhou stranu, jako takový pg13 nezávadný, místy na drsnost si hrající i poučný kousek pro mládež asi fajn. Tři nemastně neslané hvězdy, čtyři ale vážně né.

3 25.01.2015

Když tuhle brčálově zelenou Piñatu vemete klackem po hřbetě, vypadnou vám z ní dvě tři laskominy; V pohoří Gabreta Lukáše Herma, dále skvělý/á, žel trestuhodně utnutý/á Abeion Vela Kristýny Obrdlíkové a závěrečná novela Barbory Čečákové, Motýloletec a půlnočnice....eh, možná ještě Stěna.
4 neutrální ****

2 11.01.2018

Po nanejvýš zábavné otvíračce, kde člověk pomalu trne, aby mu v ní Kossakowská na červeném víně nenaservírovala něco á la Ježíšův marinovaný biceps jako když utne a pod svou laťkou, co do stylu, se už jen tak prochází. Přičemž poněkud flašinetově systémově tepe do Systému. Naštěstí se příběh někam sune a mě opravdu zajímalo, jak to všechno s Ivenem a jeho druhy dopadne...takže jsem Grilbar úspěšně, a nakonec vlastně i s chutí, spapal.
Místo čtyř zamračených půjdu radši do tří příjemně oddechových ***

2 03.12.2017

Tahle tristní obálka obaluje mé zatím jednoznačně největší literární překvápko roku. Místo očekávané oddechové slátaniny s lidožravejma ufonama a jednou zmizlou, morem prolezlou vsí v bahně se rochnících, středověkých lidí se mi dostalo na úrovni napsané slátaniny Jména růže a Saganova Kontaktu a moru...no dobře, no...je ale fakt, že se jí na pozadí chaosem zmítané střední Evropy období dvou simultánně trůnících papežů povedlo moc hezky vykreslit, jak církev lidem členila rok i den, i její schizo-roli vůči šlechtickým pronajímatelům půdy. A to vše na malé ploše vesnice kolem jednoho hradu.
Vrazit do téhle scenérie nechutné, hmyzí ufony byl nápad geniální, rozhodně ne samoúčelný a je nad slunce jasné, že si sem pro inspiraci odskočil režizér Districtu 9.
Jedinými mínusy jsou občas zmatené dialogy a hrozně, hrozně moc jmen. Vsuvky z blízké budoucnosti, kde se furt něco blekotá o smyšleném Janatpourově prostoru mi sice zpočátku šly jedním dovnitř a druhým ven, ale musím se jich zastat; nakonec daly nečekaně silnou katarzi.
5 *****
PS: jedna slušná botka: „Rychlost světla je frekvence krát vlnová délka. Takže pokud „c“ klesá (teoreticky) a vlnová délka je stejná, musejí se zvyšovat frekvence.“

2 03.12.2017

Planeta opic je jednodušší, než šutrem po hlavě, beze zbytku plní, co v názvu slibuje a čtenářsky je určitě přívětivější, než ty ponuré jazykolamy ze slabikáře, kde masožravá ema mele do nádoby, kterou má. A to se počítá.
3 starosvětsky milé ***

2 03.12.2017

Kolektorům se někam zakutálela kolečka a chromý čáp autorova umu jim je najít nepomáhá.
2 skomíravě blikající **...pod čarou; nedočteno.

Počítat hlavy, to není jen tak. Nicméně David Marusek se téhleTemüdžinské kratochvíle zhostil zdatně. Na první pohled sice možná nic světoborného nepřináší; nanotechnologie, umělé inteligence, klony, genetické inženýrství...zívačka... jenomže jemu se všechny tyhle prvky povedlo do své vize lidské společnosti včlenit natolik zásadně, až jsem měl občas v její vykořeněné, skoro už spíš magické, než technologické podobě, vůbec obtíž nějakou lidskou společnost najít.
Což je cool.
Co už tak cool není, je děj, respektive jeho absence; Počítání je hlavně o kulisách světa, který ztvárňuje a s nějakým napětím, neřku-li akcí, si hlavu neláme. I tak jde ale pořád o vcelku sympaticky originální úlet, který si, dle mého názoru, šedá čísla nezasluhuje.
4 pěkné ****
PS: Nevíte někdo, co mělo znamenat všudypřítomné oslovení Myr?

2 24.03.2017