julika komentáře u knih

Opět miloučké povídky, možná o maličko lepší, když ve vaně byl muž....;-)

"Člověk by nikdy neměl odcházet bez rozloučení, když něco končí."

Milá povídková knížka, za přečtení rozhodně stojí! :-)

"Dívám se na něho, jak spí. Kučeravé vlasy má rozcuchané a zpod kostkované deky mu vykukují ramena. Teda ramena na jedné straně a chodidla na druhé. Co na ně pasujou boty číslo 46. Je hrozně velký a hubený. Miluju ho."

08.04.2023

Přihlédnu-li k faktu, že knížku napsal muž, tak klobouk dolů, velice dobře zpracovaná postava Kristýny. Ač se jedná o vcelku všední starosti, které prožívá sem tam každý, možná proto je to tak uvěřitelné, tak ....Blízké!

1 08.03.2023

S velkou oblibou jsem kupovala knížky od Kinga a přesto jsem žádnou nikdy nečetla. A pak přišla výzva. Přečíst něco od mistra hororu nebo si dát čajový dýchánek u Pýchy a předsudku, to je oč tu běží!
Kapesní vydání těchto povídek, kterým neřeknu jinak než "Myšičky" u mě probudily neuvěřitelný obrat. Sice jsem je zapomněla cca týden v kotci na psí boudě, nicméně tohle bylo fakt perfektní počteníčko! :-))))))

5 08.03.2023

Dostala jsem ji s připomínkou, že se jedná o oddechové letní čtení.
Účel splnilo, 1x stačilo. :-)

Tak teď nevím, zda jsem si já našla knihu nebo kniha si našla mě, či jak jsme se k sobě nakonec dostaly. Vím totiž jistě, že o ní v hodinách literatury nepadlo ani slovo. Škoda.
Člověk by si řekl, že už toho o válkách a umírání bylo napsáno tolik, že máloco by ještě dokázalo všechny ty hrůzy přebít.
Zdaleka ne. Je tu totiž ještě příběh Johnnyho - obyčejného kluka, který sice přežije válku, ale už ne jako člověk.
Ješte teď mě převelice trápí vědomí, jak mohl lékař dopustit, aby se na někom tak strašlivě provinil...
To zoufalé volání a nikdo nevidí, neslyší a vy jediní to slyšíte a tak moc byste si přáli pro něho něco udělat...

"Po každém neúspěchu cítil v kříži a v žaludku, jak lapá po dechu.
Věděl, že pláče."

8 25.06.2022

Procházka uličkou Na plechárně je záplatou na bolavou duši. Chlapíci, kteří tu žijí mají takovou chuť k životu a odvahu být sami sebou, že se člověk nechá strhnout davem a všechny ty dny chce prožít s nimi. Je to jízda. Tak se držte! ;-)

"Mac by podle mě moh bejt prezidentem Spojených států, kdyby mu vo to šlo,"prohlásil.
"Co by z toho měl, mi pověz?" zeptal se ho Jones. " V tu ránu by měl po srandě."

14 23.02.2022

"Přečti si to," říkali mi.
"Je to sranda," říkali mi.

Jo jasně, ta vidina hédoniků co si jen užívají a nic na světě je z jejich tempa nevyruší je lákavá. Tak proč se aspoň na těch pár stránek nesvézt s nimi, nestát se součástí téhle bandy povalečů a na chvíli neupustit páru? Protože oni fakt žili! Sice ne nějak příkladně, ale nemyslím, že by na smrtelné posteli něčeho litovali.
Jenomže všechno krásné jednou končí a tak se s vámi - bando loučím!

7 02.10.2021

Slzy jsem neudržela...

2 13.05.2021

"Tady začíná hrůza!"

Vřele doporučuji, ještě teď mám pocit,že na mě strýček Cyril v noci civí!

Nejhorší na tom všem je, že pan doktor Hanzelín si ani trochu neuvědomoval jak strašlivě se provinil na osudu svých dcer. Vlastně jim zničil život...

"Předsudky, příchylnost k rodině, zvyk poslouchati, strach
z neznámého – to je ta kouzelná čára, kterou nedovedly překročiti
ženy blouznivě toužící – tenkrát – i dnes – a přece, nač narážely? Na
pouhé nic, dobré jen pro žert rozdováděného obecenstva. Ubohé
ovečky, uspané vychytralým hypnotizérem, veřejným míněním!
Kolik se jich zaleklo a vrátilo se se svěšenými hlavami do svého
teplého chléva, k svému hubenému žlabu! Některé přece unikly.
Mezi nimi Dora. Překročila s vítězným smíchem myšlenou čáru. Šla
za svou fatou morgánou, za stříbrnými vlnami moře, za bělostnými
beránky, narážejícími na blankytné břehy. Jen jediná krutá otázka je
na místě: co bylo za tou čarou? Byly tam louky volnosti? Vyhrávaly
tam opravdu nebeské harfy? A jak dlouho?"

5 05.04.2021

Dobře, dobře,tak já se přiznám. Mám ráda růžovou, zamilovala jsem se do dona Michaela a těch pět hvězd dávám protože mě starý don "přesvědčil", že jinak to nepůje. :-D

A hoši, sice se teď asi vaříte v kotlíku, ale moje ❤️ jste dobyli!

10 16.03.2021

Téma ztráta paměti...Ano, už se to může zdát jako 100x ohrané, ale rozhodně ne v tomto případě. Zaručuji velkou zvědavost a překvapení až tomu chybějícímu "dílku" přijdete na kloub! ;-)

"Smith je docela pěkné jméno. Tak pojďte, Smithíčku."

10.02.2021

Velmi rozporuplné dílko, které dělí čtenáře na dva tábory - nadšení x zklamání. Mě osobně překvapil popis všedního života dvacetileté dívky, která má vše a cítí, že je na světě úplně zbytečně. Na jednu stranu mi přišla Kaarin možná víc pošetilá než by bylo zapotřebí, ale ten vnitřní svět...Ten by tomu věku odpovídal. Kdo zná Waltariho pohádky, tak i tady pocítí, že musí číst mezi řádky.
Milé, pozitivní čtení pro dobrou pohodu. :-)

"Dítě, dítě," řekl. "Věřte mi. Neberte všechno tak vážně. Musíte se naučit,že život je jedno radostné dobrodružství. Nesmíme se trápit tím, co bude zítra."

Jako PDFko na procvičení angličtiny předčila má očekávání. Nevím, jak je tomu na jevišti či knize v češtině, ale já měla v daném souboru třetí dějství 2x, pokaždé trochu jinak a s možností zvolit si své nejmilejší. ;-)

1 04.01.2021

Knížka se zvláštním názvem, ale co to jen znamená...?
Po dvou dnech čtení už VÍM. A jsem ráda, že VÍM. Zdá se, že jsme si s Esther padly do noty. Řádila jsem s ní v NY a neopustila ji ani když přišlo rozčarování. Bohužel i to občas přijde.
Velice citlivě napsané, ale je tam i něco, co mě jako člověka moc bolí.

"Ale úplně jistá jsem si tím nebyla. Vůbec jsem si tím nebyla jistá. Jak jsem mohla vědět, jestli jednoho krásného dne - na škole, někde v Evropě, prostě kdekoliv - ten skleněný zvon zase nesjede dolů, nepřidusí mě a nezkreslí mi pohled na okolní svět?"

6 27.12.2020

"Kdy asi," řekl, "svět po prvé zbloudil s cesty, kdy asi lidé zapomněli - jak žít, jak milovat, jak nalézt štěstí. Neboť kdysi má Dono, bylo takové jezero v životě každého člověka."

Francouz, Francouz, Francouz... ❤️ Asi si to budu muset přečíst znovu. :-)

2 26.12.2020

Za 10Kč jsem si v antikvariátu koupila štěstí... :-)

Originální příběh o kolonizaci Indie, budování nové společnosti, osamělosti a touhách ženoucích až k cestám do pekel.
To vše nám přináší Alettina odvážná plavba za svým přítelem z dětství.

Dávám zasloužených pět hvězd, kniha mě mile překvapila! Do poloviny knihy jsem s Alettou opravdu soucítila, ale pak mě to přešlo. Jaspera mi bylo občas fakt líto.

15.11.2020

Myslím, že jsem právě našla knihu, která semnou "poroste". Těším se, až ji znovu budu číst za 10, 15, možná 20 let a jak se i moje vnímání a postoj k životu na zemi bude měnit.

Sinuhete, ať jsi došel nebo nedošel do své západní země, klaním se před tvým uměním!

"Náš život byl dlouhý a jeho radosti byly mnohé, ale daleko největší radost jsi nám způsobil ty, Sinuhete, když jsi k nám přišel po řece, ačkoliv jsme již byli staří a osamělí. Proto ti žehnáme a nesmíš se rmoutit nad tím, že nemáme hrobu, jeť marnost všeho jsoucna veliká, a proto bude snad pro nás lépe, když zmizíme v nicotě, abychom již nepoznali úzkostí a nebezpečenství dlouhé cesty do západní země".

9 09.11.2020

Opravdu hodně čtivá kniha, kterou bych doporučila už jen kvůli tomu, aby si lidé nezahrávali, protože: "KAŽDÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ SE MŮŽE STÁT ZÁVISLÝ NA LÉKU NEBO LÁTCE OVLIVŇUJÍCÍ PSYCHIKU" a není nic bolestnějšího než vidět, jak se takový člověk stává "otrokem" a droga "pánem".

P.S. Po přečtení My děti ze stanice Zoo jsem si byla jistá, že mě už žádný z feťáckých příběhů nepřekvapí. Omyl, Richard, "experimentátor"mě bude strašit ještě hodně dlouho.

6 08.11.2020