julika komentáře u knih

Tuto knihu bych asi sama od sebe nikomu nedoporučila. Každý od literatury očekáváme něco jiného a ne každému musí sedět neustálé opakování motivů a bláznivá paní Mooshabrová. Nicméně, četlo se mi dobře, sem tam jsem sice kroutila hlavou, ale jsem ráda, že už vím, kdo je "ta" Máry Capricorna!!! :-DDD
Ocenila jsem i hezký vztah paní Mooshabrové s paní správcovou. Také chci přítelkyni, co dopoledne přijde na kafe nebo mě nastrojí, že budu vypadat jako herečka či kupcová z Kanárských ostrovů. :-)

"Je možné mít přátele," řekl Oberon Felsach u křesla, pomalu dojídal koláč a byl čím dál tím bledší, "je možné mít přátele, přátele, a přece s nimi nikdy v životě nemluvit..."

5 31.01.2018

Při vzpomínce na tuto knihu se musím jen smát. Našla jsem ji pod stromečkem od jednoho vtipálka, dodnes nechápu, proč jsem ji dostala já. Lepší by bylo šokovat naše drahé rodiče. :-)
Řekla bych, že čtenář vůbec netuší do čeho jde, ta obálka hrozně klame. Sama nevím, co jsem očekávala, ale často jsem při čtení vzpomínala na osobu, která mi ji darovala ( jak se musí dusit smíchy!). Autor to má taky u mě schované, ze začátku píše o klučinovi a jeho snu něco sám vypěstovat na svém bídném políčku, člověku by i ukápla slza a pak drogy, sex, kleptománie....?! Ještě Rock'n Roll a bylo by to všechno. :-) Bezvadná!

1 30.12.2017

Úplně obyčejný kus papíru ležící na stole a k jakému skvostu mě dovedl!
Pro mě to byla knížka, kdy jsem si alespoň na chvíli připadala, že v tom nejsem sama, že je normální, občas nevědět, co od života chtít, hledat se a být za "ňoumu ". Ed si mě získal, protože byl obyčejný, pardon, měli jsme si to myslet podle jeho práce a využití volného času. Přitom to vůbec nebyla pravda. Líbí se mi tito "obyčejní " lidé, protože mě pokaždé překvapí svou laskavostí a vůbec nezáleží, jaké mají vzdělání nebo kde pracují. Věřte mi, sem tam se najde někdo, kdo Vás ocenění a v duchu obdivuje! :-)

10 24.11.2017

Přečíst tuto knihu je povinnost, o tom asi žádná. Je tu ale háček. Vůbec nevím, v jaký den nebo při jaké příležitosti ji číst. Určitě ne, když je člověk šťastný, protože na něj padne smutek a beznaděj. Rozhodně ne, když nemáte dobrou náladu, to je najednou všechno horší a smutnější...
Kniha se ke mně dostala, když mi zrovna lehko nebylo a v příštích dnech jsem se stala závislou. Četla jsem každou volnou chvilku a vrčela na každého, kdo mě rušil. Večer to bylo nejhorší, kniha má černý přebal a v pokoji na mě zle svítila. Pokaždé jsem ji musela něčím přikrýt. Myšlenka, že se tu najednou objeví Jakub Brodie, to už na mě bylo moc...

3 10.10.2017

Občas se má mysl vrací do minulosti a předhazuje mi okamžiky, kdy jsem něco udělala špatně nebo mohla udělat a neudělala, někomu ublížila....Pořád mě to tíží a jednou jsem si řekla, že nebudu dělat nic. Ani dobré věci, protože ty se mi občas vymknou a dopadnou neslavně. Těch hříchů už mám jistě tak dost. No a potom se ke mně dostal úplně jiný úhel pohledu.
"Proč se donekonečna obviňovat? Chyby a prohry přece k životu patří! Prostě se zvedni a běž dál."
Na knize nejvíce oceňuji upřímnost a otevřenost. Našla jsem tam i odpovědi na věci, se kterými jsem si nevěděla rady, rozum byl na ně krátký. Jistě to není ničím podložené, protože každý věří tomu, čemu věřit chce a jsou to myšlenky subjektivní. Ale mně se líbí a jsem s nimy spokojená!

6 31.12.2016

Zpočátku jsem měla obavy, že se mi nebude líbit tak, jako knihy od Charlotte a Emily. Zas ty moje předsudky. Líbila se mi, dokonce mě mrzelo, že jsem ji tak rychle přečetla. Poslední dvě kapitoly jsem četla u pěkného potůčku na vyhřátém kameni na krásné Šumavě....

1 19.07.2016

Úplně náhodou se mi dostala do ruky, zaujala mě, protože mi o ní brácha vyprávěl. A protože jsem tak zvědavá a musím mít všechno hned, tak jsem si ji ještě to odpoledne dala do čtečky. Pro mě docela výzva, ještě moc anglicky neumím, ale zkusila jsem to. Četla jsem jedním dechem, až do půlnoci, kdy jsem měla strach si jít vyčistit zuby. Během knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí občas jsem měla i pocit, že se dusím, nejvíc při pomyšlení, že ztratíte svobodu, jste zavřeni v nějaké místnosti a nemůžete ven. Jako tvrdohlavý člověk bych to nepřežila ani minutu, mlátila bych kolem sebe a bylo by mi špatně z toho, že jsem zavřená a nemůže ke mně slunce. A další odporností by bylo, že tam pořád leze ten blázen s tácem, úplně neschopný porozumět tomu, že je monstrum, co všechno ničí. Jo, a nejvíc mě naštval ten konec. Věřím ve spravedlnost, doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem...A ono to dopadne jak to dopadne. Copak je tohle spravedlivé? Pořád si říkám, že mi tam chybí další dvě stránky!

2 05.07.2016

Upřímná zpověď manžela, který se chce zprostit viny. Nakonec mu nepomůže, manželka už k němu cestu nenajde, ale pochopí sám sebe. Uvědomí si konečně, že mu byla práce lhostejná a tudíž neštěstí nevyhnutelné. I když je to kniha starší, téma je stále aktuální ( problémy mezi snachami a tchýněmi, zanedbání povinností).Mám ráda šťastné konce, ale v tomhle jsem neviděla smysl...

1 19.02.2016

Při čtení mě pobavila pasáž v nemocnici, jak letěl vzduchem bažant. :D Pan Hrabal má opravdu dobrý smysl pro humor. Cítím, že to asi žádný suchar nebyl. Knížku jsem přečetla rychle, líbila se mi, měla jsem ji jako povinnou četbu. Neřekla bych, že je nudná, někomu to sedne a někomu ne.

2 18.01.2016

Náhodou se mi kniha dostala do ruky a neměla jsem tušení, že mě tak zaujme.(Také bylo příjemné mít všechny povídky v jedné knize).
Dlouho jsem se nesetkala s tak milým čtením. Povídky jsou moc hezké, jednoduché, zábavné a jsou vlastně i lidské. Zamilovala jsem si doktora Finlaye a jak už bylo psáno, mrzí mě, že není pokračování. Tak ráda bych věděla, že i on našel své štěstí.
Pan A. Joseph Cronin má u mě obdiv a bylo mi potěšením přečíst si jeho povídky.

6 28.12.2015

Tušila jsem, že Greenovi dochází dech, ale rozhodla jsem se přečíst další greenovku. Nicméně to nadšení jako bylo u Hvězd se nedostavilo. Myslím, že je to průměrná kniha, chybí jí to kouzlo, které mají Hvězdy. Hlavní postavy mi nic neříkají, hlavně nechápu Margo. Musím uznat, že některá místa v knize mě pobavila, ale nezanechala ve mně takový pocit jako Hvězdy nám nepřály. U té jsem měla pocit, že čtením něco získávám, že ve mě něco zanechá.

5 05.12.2015

Nikdy jsem nebyla schopná dokoukat celý film, tak jsem se vrhla na knihu.Celkově nemohu nic vytknout.Jen od začátku postava pana Kopfrkingla mi přišla divná.Nesnášela jsem ten jeho zájem,tu přehnanou pečlivost a věčné opakování že jsme prach ve který se obrátíme...Zarazila jsem se u části,kde požádá manželku aby si stoupla na stoličku a přehodí jí smyčku kolem hlavy a pak židli skopne.To jsem docela koukala jak se rychle činil.Snad budu mít někdy odvahu na celý film.

4 12.08.2015

Milý příteli,
píšu ti,protože jedna holka říkala,že umíš naslouchat a máš porozumění a že ses ji na večírku nesnažil dostat do postele, i když jsi měl tu možnost.Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je, protože to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci, abys to věděl......

Už při čtení prvního odstavce jsem věděla, že to bude jedna z těch "srdcóvek", na které nezapomenu.
S Charlim jsem trávila polední přestávky,cestu domů a byl to úžasný společník, díky němu se pak cítíte nekonečně.

3 09.06.2015

Abych řekla pravdu,začatek mě moc neoslovil,ale jsem rada,že jsem četla dál,protože potom už jsem se nemohla od knihy odtrhnout.:)

11.01.2014

Snažila jsem se ji dočíst, ale nakonec jsem se nemohla přinutit. Moc mě nebavila. Zdálo se mi, že tak nějak o nic nešlo...

1 06.08.2013

Zajímavá.Dozvíte se o té době a pocitech hlavní hrdinky.

2 31.12.2012

Nádherná kniha. Silně na mě zapůsobila.Pěkný konec.

1 30.12.2012

Příjemné čtení......Hlavně ji můžete kdykoli odložit a později se k ní vrátit.

29.12.2012

Knížka, která je mému srdci velmi blízká. Mám z ní pokaždé radost a to už jsem ji četla několikrát. Občas mě mrzí, že příběh skončí, přitom já bych ještě chtěla pokračovat. Většinou ji čtu kolem Vánoc, kdy je na ni báječná atmosféra nebo za deštivých dní aby mi zlepšila náladu a dostala do doby, kterou bych sama ráda zažila. Proč už jsme tak daleko? :)

3 28.12.2012