Kackac77
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Už dlouho jsem se chystala tuto knížku přečíst a nebo cokoli od Morštajnové... a docela jsem to odkládala. Hana mě zasáhla jak výbuch. Nádherný příběh. Napňoval mě emocemi, rozplakal mě i dojal, potěšil a pohladil po duši. Autorka tak úchvatně popisuje postavy, nehodnotí je, připadá mi, jako by pro každou postavu měla pochopení, ať jednají jakkoliv. Jaké by byly naše osudy, kdyby jsme se vydali jinou cestou? Na příběhu jsem pochopila, že je to celkem jedno, protože člověk stejně nikdy nezná všechny informace a důsledky, a tak i rozhodnutí, které vypadá jako špatné se může vyvinout dobře a naopak.
Nevlastním moc knížek, ale tuto musím mít, a určitě se pustím do dalších od autorky.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Krásný a silný příběh, je to přesně typ knížek, které miluji. Kolik nevyřčených věcí je mezi lidmi v rodinách?! A kdyby si je řekli pomohlo by to? Chtěla bych umět vyjádřit, co na těch postavách paní Morštajnové miluji, ale neumím. Možná, že jsou bez příkras, do plusu i do mínusu a tím mi připadají tak opravdové.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
To byla paráda. Já zas tak moc detektivky nečtu, a tak v podstatě nikdy netuším "kdo je vrah". A když jo, tak už vím, že to není moc dobrá detektivka, když i já na to přijdu. Toto byla moje první knížka od Agathy Christie a co se mi na ní líbilo, byla ta propracovanost, promyšlenost. Hlavně ale to, že se nemusí dít žádné děsivosti (myslím tím různé zohavení mrtvol, mučení, cákání krve všude, atd.) aby ten příběh měl napětí. Samozřejmě vražda sama o sobě děsná je. Určitě zkusím další knížky od autorky.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Co napsat, ...úžasná knížka. Kya - holka z bažiny, se mi mi moc líbila, způsob jak se vyrovnala se vším, co se jí stalo, jak žila, bez ohledu na mínění většiny, čistá láska, bez příkras... Tate někde v knize říká o Kye, že mezi ní a Bohem nejsou žádné vrstvy. To by se mi líbilo...nemít vrstvy. Kya je prostě ztělesnění neskrytosti. Konec mě hodně překvapil, ale teď, pár hodin po přečtení, to ták chápu...
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Toto je přesně můj šálek kávy. Krásná, dojemná knížka. Hlavní hrdinku jsem milovala a obdivovala. Trošku jsem chtěla být jako ona, jít životem, brát těžké věci tak, že jsou jaké jsou a hledat v každé situaci radosti života. Spousta myšlenek v knize se mne hluboce dotkla, vypíchla bych jednu : "Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši."
Kytice
Karel Jaromír Erben
Dostala jsem to nové vydání Kytice z minulého roku, tak jsem si ho musela po letech přečíst. K tomu vydání - ty ilustrace jsou prostě úchvatné. Kytici jsem asi nikdy dřív nečetla celou, ale spoustu básní znám. Už jako dítě jsem četla opakovaně Vodníka, který mě děsil, ale stejně mě znovu přitáhl. Fascinuje mě, jak pár veršů, jejichž obsah není nijak děsivý, dokáže navodit tak tíživou atmosféru. Prostě, i když ty básně neznáte a nevíte, tak je člověk od začátku v takovém zvláštním napětí. Nejvíc se mi líbí báseň Vodník, Polednice, Poklad. A třeba báseň Kytice, i když je tak smutná, tak mě zároveň i dojímá... Určitě stojí za přečtení. Škoda, že už ji dnešní děti neocení, teda aspoň ty moje ne.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Je to zvláštně psané, bez příné řeči. Ale četlo se to dobře. Ten kontrast života v dětském věku a pak v dospělosti, šel z toho mráz po zádech, když si uvědomím jak život dokáže s člověkem zatočit. Knížka se mi moc líbila, velmi čtivé, od určité chvíle mě nepustila.. Jinak opět jsem tu narazila na to, že problém nebyl "jenom" ten koncentrák, ale i ( nebo zejména i to) potom, po přežití té hrůzy, ten návrat do života, že byl skoro nemožný.... No jdu teď do něčeho lehčího, ty příběhy kolem války jsou silné a potřebuji přestávku..... :-)
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Krásná a dojemná knížka. Za mě hlavně o tom, umět se dívat pod povrch, co a kdo opravdu stojí za to. Ove je šílený dědek, určitě by mě dokázal někdo takový rozpálit do běla. Ale pak člověk čte a čte a najednou zjistí, že je jeho největší fanda... Dávám 5 * a Ovemu posílám smajlík se srdíčkem.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Krásná knížka. Nevím, jestli mě dokáže Backman zklamat, asi ne. Britt-Marie mi připadala trošku jednodušší než série Medvědín, myslím to tak, že byla emočně trošku míň náročná. I když Backmanovi knížky takové jsou, vyvolávají celou škálu pocitů. Britt-Marie je trošičku takový Ove v ženském provedení. Je to příšerná, otravná baba a dovedu si představit, že ji nesnáším. Ale pak člověk čte a čte a najednou zjistí, že ji chápe a že ji vlastně má rád, a že ty její otravné zvyky nejsou otravné, ale vtipné a třeba i dojemné.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Ruta Sepetys si vybírá závažná témata. Už jsem od ní četla dvě knihy, tato je třetí. Pracovní tábory na Sibiři, tisíce Litevců, které Sověti odsunuli, hlad, nemoci, zoufalství, smrt. Pro mě, jako matku, je hrozné číst o tom, jak umírají malé děti. Tyto příběhy se moc těžko čtou, ale měli bychom si je připomínat, abychom věděli, že ten blahobyt, ve kterém žijeme teď, není samozřejmost, a že život se může změnit lusknutím prstu.
Listopád
Alena Mornštajnová
Právě dotčeno, ještě mám husí kůži, chce se mi brečet a zároveň to nejde. Pro mě to byl velmi silný příběh. Uvědomovala jsem si při čtení, že tato fikce se někde jinde děje, z toho mi běhá mráz po zádech. Stěžuji si na svoje pidi bolístky, co mě v životě potkaly, a najednou mě nějaká Morštajnová donutila to vidět jinýma očima a být vděčná. A zasmát se tomu, co mi kolikrát dělá starosti nebo mě rozčiluje, např jak se mnou mluví pubertální děti, apod. . Proto knížky od této autorky miluji, donutí vidět věci jinak, donutí k silným emocím. Po této náloži si teď musím dát něco lehčího ať setřesu tu depku. Ale dávam 5 hvězdiček bez zaváhání .
1984
George Orwell (p)
Audiokniha
Už mám ve svém čtecím plánu Orwella dlouho a teď konečně jsem se k němu dostala. Uff, to bylo náročné čtení, děsivé. Knížka mě na začátku chytila a už mě nepustila. Musela jsem si dohledat, kdy to vlastně Orwell psal, kdo byl (bohužel mě to ve kdysi ve škole minulo). Kniha vznikla v roce 1949 a byla reakcí na situaci v Rusku, na Stalina. Tak jako my jsme považovali za nepřátele ty na západě - teda bylo nám to tak předkládáno, tak tady je cítit ten strach ze socialismu. Hlavní postava Winston je občan, který poslouchá, dělá co strana chce, chodí do práce, plní vše, co se plnit má.... A pak začne pochybovat, přemýšlet, začne si psát deník. Nebudu dál spoilerovat. Každopádně je velmi děsivé, jak moc je to současné. Ta práce se strachem! Čtení mě trošku hodilo do depky a přemýšlela jsem co je vlastně pravda a co je lež? A umíme to poznat ? Každopádně skvělé čtení, děsivé, šílené, ale skvělé.
O myších a lidech
John Steinbeck
Tak krátká knížka a přitom je v ní všechno. Hluboký, smutný lidský příběh plný naděje. Bylo si silné, dojemné, smutné... ale krásné.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Nádherné čtení. V knize se prolínají tři linie - jedna v třicátých letech o Tomášovi a Anežce, druhá pak v roce 1949 a třetí začíná v roce 1989 revolucí a poznáváme tady studenta Pavla. Tomu se po revoluci zastřelí otec, komunista a estébák. Pavel se od maminky dozví, že je adoptovaný, začne pátrat po svých kořenech. I když člověk tuší to, co se propojí až později, i když je ten příběh místy sladkobolný a i když je ten konec trošku moc happy, vůbec mi to nevadilo. Naopak, užila jsem si každou stránku. Navíc to prostředí - Zlín, Baťa...mně se ta baťovská filosofie moc líbí, takže to že byly ústřední postavy knihy baťovci mě moc potěšilo.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Moc krásné čtení. Knížku mám doma už delší dobu a ani nevím, proč jsem s ní tak dlouho váhala, asi jsem se bála, že je to těžké čtení. No, úplně jednoduché to není. Osudy lidí jsou smutné. Někdy si říkám, že co všechno dokážou lidi zvládnout, je až neuvěřitelné. Ale i tolik štěstí a takové lidské opravdovosti je tam. Taky se mi moc líbilo, že jsem se dozvěděla kus historie. Můj tatínek byl taky havíř, i když samozřejmě v úplně jiné době, ale muselo to být šílené povolání. Postavy nejsou černobílé. Některé jsem mi byly sympatičtější. Mám ráda knížky, kdy vidím, že každý člověk mám své důvody, proč nějaký je, proč se nějak chová. I když mi některá postava v knížce nebyla sympatická, můžu ji chápat. Je to jedna z knih, které ve mě něco zanechaly, dotkly se emocí...a to mám ráda. Nechávám v sobě doznít než otevřu druhý díl.
Medvědín
Fredrik Backman
Tuto knihu už mám ve svém "chci číst" listu delší dobu. Bála jsem se jí trošku, protože jednak jsem věděla, že bude emočně náročnější a jednak mě sportovní témata nelákají. Kniha mě naprosto dostala. Měla jsem při poslechu husí kůži, odposlouchala jsem ji nad jeden zátah (15 hodin), ale nešlo přestat. Backman je úžasný spisovatel, to už jsem si ověřila víckrát. Tentokrát mě kniha mnohem víc nutila přemýšlet. Jestli bych dokázala mít tu odvahu, jít proti proudu, proti celému městu a postavit se za pravdu. Před dvaceti bych určitě řekla, že ano. Dnes už v to jenom z hloubky srdce doufám. To jak Backman popisuje lidi, jak vykresluje jejich povahy, ale zároveň je nehodnotí, hraje si s různými povahami lidí a taky s tím, jak se chovají lidi v určitých skupinách - to všechno se mi moc líbí. Zároveň i jazyk, který používá. Prostě je to neskutečně chytlavý příběh, plný emocí, dojemný a krásný. Audiokniha je výborně načtená panem Soukupem.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Tohle byla teda hodně silná káva!!! Osud jednoho kluka, který byl ve špatný čas na špatném místě. Komunistické lágry. Z té knížky mi bylo opravdu úzko. Co za hrůzu museli vězni prožívat?! Znásilňování, mlácení, buzerace na denním pořádku. Úplné zničení ducha člověka. A když se člověk ještě dočte, že žádný ze sadistických bachařů nebyl nikdy souzen a potrestán. Že člověk, který vlastnil podnik, kde v nelidských podmínkách odsouzenci pracovali, dostal v roce 2015 od Zemana vyznamenání. Já si při čtení takových osudů říkám, co všechno dokáže člověk snést, vydržet, přežít!? Chtěla bych, aby jsme se mi lidi dokázali poučit, ale nevím, jestli je to možné.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
(SPOILER) Audiokniha
Nevím, proč jsem tak dlouho váhala, než jsem šáhla po této knize. Moc se mi líbila, i když téma je to opravdu těžké. Na začátku skončí bylinkářka - bohyně ve vězení, postižený synovec v ústavu, neteř Dora v dětském domově. Až když dosáhne Dora dospělosti, tak se začne shánět po svých příbuzných a po informacích, ke kterým se dostane až po revoluci. Postupně odkrývá co se stalo a proč. Tolik bolesti v jedné rodině! Krásně se to poslouchalo.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Toto je moje třetí kniha od Backmana, a opět jsem nadšená. U jeho knížek musíte být pořád ve střehu, nejde jen tak klouzat očima po stránkách, protože ten text je plný takových úžasných vět a momentů! Někdy se mi stalo, že jsem se na jedné straně rozesmála, dojmula i rozbrečela. To jak popisuje autor postavy v knížce, je skvělé. Nikdo není černobílý, a na všechno a na všechny se můžu dívat z různých pohledů. Připadá mi to od něj laskavé.
Babička je tak skvělá ženská, že bych jí ráda ve svém životě potkala, i když asi bych ji v něm nechtěla mít na trvalo, protože je na zabití.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Nádherná knížka. Příběh z 30. let z amerického jihu, téma rasismu samozřejmě. Moc se mi líbila postava Attica, přišlo mi, že krásně vychovává děti, nechává jim dostatek svobody a zároveň jim dává cenné lekce, ale tak nějak s lehkostí, bez zbytečných emocí. Četla jsem, předtím než jsem se pustila do této knížky, komentář ke knize na goodreads. Psala ho afroameričanka, a nehodnotila knížku dobře, prý se jí zdálo, že v knize jsou všechny "bílé" postavy aktivní, a všechny "černé" pasivní, nechávají si všechno líbit. No vlastně asi ano, akorát si nedovedu přestavit tu aktivitu těch "černých". Přišlo mi, že nemůžou dělat skoro nic. Při soudu, kde se Atticus snaží obhájit Toma Robinsona (který je křivě obviněn ze znásilnění), se ptá žalobce Toma, proč utíkal.. a Tom na to, že se bál, ...žalobce se ptá - bál jste se, že skončíte u soudu za to co jste udělal?, a Tom odpovídá - ne, bál jsem se, že skončím u soudu za to, co jsem neudělal. A o tom to je. Všichni dopředu věcí, že bude odsouzen, ať předloží jakékoliv důkazy. Jednou řekl běloch, tento černoch něco udělal, a to stačí, aby dostal trest smrti a ten soud... to je prostě jenom taková kulisa. Ale postupně ukazovat, vysvětlovat, měnit uvažování lidí, to chce čas... V jedná části knihy mluví učitelka k dětem a vypráví jim o Hitlerovi, jak je to hrozné, co dělá s židy. Že v demokracii jsou si všichni rovni, v demokracii, která je v Americe, kdežto v Německu je diktatura. Vůbec jí nedochází, že někteří jsou si v Americe rovnější než jiní...
