Kaduri komentáře u knih

Vskutku napínavé, rovnako ako prvý diel.
Išla som do toho trošku s obavou, či si spomeniem na detaily príbehu prvej knižky.
Zbytočne, El a Orion má rýchlo vtiahli do deja.
El je stále príjemne sarkastická hlavná hrdinka, ktorá neberie vážne nikoho a najmenej samu seba. Ja moc "nemusím" hrdinov s mesiášskym komplexom, ale El to odpustím. Čo má chuderka s toľkými smrtiacimi kúzlami robiť, všakže:)?
Na to, že sa jedná o YA literatúru, priamej reči je v príbehu poskromne. Máme tu vnútorné myšlienkové pochody hlavnej hrdinky a rôzne odbočky od hlavného deja, ktoré však neuberajú na svižnosti knižky.
A autorka ma veľmi prekvapila, ako vymyslela záver. Aj mi bolo Scholomancie trošku ľúto.
Som zvedavá, čo si pre nás čitateľov pripraví nabudúce:).

61 22.01.2023

Popravde, neviem ako mám knižku ohodnotiť. Čítala som ju na základe veľmi nadšeného doporučenia.
Ja sa cítim oklamaná.
Je to vlastne taký príbeh v príbehu, príbeh v príbehu a príbeh v príbehu.
Skvelo napísaný, skvelo vykonštruovaný. Knižku som čítala do skorých ranných hodín, v napätí, ako to celé dopadne.
Záver vo mne zanechal trpkú pachuť sklamania. Že som prečítala knižku úplne zbytočne.
Autor sa s čitateľom pohráva a ja sa k jeho hre rada pridám, ale u mňa ten koniec proste zabil celú knižku.

61 31.12.2022

Túto knižku som ani nejako neplánovala čítať, len som "nakukla", či ma to bude baviť a ... prečítala som ju za jednu noc.
Anglicko, 1830-31.
Príbeh sa odohráva v dobe, kedy schopnosť čítať a písať bola privilégiom, výsadou. Negramotné dievča zo statku - Mary sa prichádza do domácnosti vikára postarať o jeho nemocnú manželku. Na prvý pohľad sa zdá, že si polepšila - práca nie je tak náročná, naučí sa čítať a písať. Ale všetko má svoju cenu ...
Knižka je písaná z pohľadu Mary - "jej vlastnou rukou". A jej úrovni vzdelania zodpovedá obsah aj forma textu - absencia priamej reči, veľkých písmen, ...
Je to však napísané nesmierne pútavo, forma textu Vás vtiahne priamo do deja a Vy už len tŕpnete spolu s Mary, čo ju ešte čaká.
Mary je inak skvelá hlavná hrdinka - nezávislá, prostoreká, odzbrojujúco úprimná.
Záver knižky bol mrazivý.
Ešte to rozdýchavam.
Určite odporúčam.

"snědl jste toho úplně stejně, řekla jsem, jak náš vepřík poránu.
usmál se. mary, řekl, dovol mi abych ti dal jednu radu. nesrovnávej svého zaměstnavatele s prasetem.
aha, řekla jsem. nechtěla jsem bejt hrubá. my ho všichni máme rádi. to naše prase."

61 18.07.2022

Audiokniha.
S touto knižkou sme sa dlhšiu dobu obchádzali, ale to následné stretnutie bolo fenomenálne.
Príbeh z 50-tych rokov 20. storočia z chudinskej štvrti Neapola. Príbeh dvoch dievčat - Eleny a Lily. Spája ich vrúcne priateľstvo, no pod povrchom ich vzájomnej náklonnosti sa skrýva niečo temné. Súťaživosť, súperenie, ktoré ženie ich osud vpred.
Ktorej z nich sa podarí vymaniť zo spárov "zlej štvrte"? Ktorá to dotiahne v živote ďalej?
Nesmierne pútavý, mnohovrstevný román Vás vtiahne do ošarpaných uličiek Neapola a už nepustí.
Autorka píše krásne (a moc by ma zaujímalo, kto to je).
Pokračovanie príbehu si rozhodne nedám ujsť.

60 09.06.2024

Audiokniha.
Tak toto bolo silné.
Kniha viacmenej verne líči osud popredného krajčírskeho salónu prvej republiky a tiež jeho majiteľky Hany Podolskej.
Z príbehov jednotlivých postáv, takpovediac z prvej ruky sa dozvedáme, ako to po prevrate v 48-mom v republike vyzeralo. V "buržoáznom" salóne, v Jáchymove, v krčme, na hrade... Nikto nebol v bezpečí. Nikto si nemohol byť istý... ničím. Ani Kléma Gottwald.
A to panoptikum postavičiek. Nadšenci novovzniknutého režimu, udavači, "bývalí" ľudia...
Dejiny idú dopredu a nijako ich netrápi, kto skončí pod ich kolesami.
Túto knižku by si mal prečítať každý. A hlavne tí, čo trpia spomienkovým optimizmom.
Je mi z toho úzko a smutno.
Odporúčam.

"Bylo nám dobře, teď je nám lepší, ale bylo by lepší, kdyby nám bylo zas dobře."

60 21.01.2024

Anglické listy Karla Čapka sú pútavou a tak trošku melancholickou sondou do života Veľkej Británie medzivojnového obdobia.
Autor si nekladie servítku pred ústa, jeho postrehy sú vskutku trefné - vtipné, ale často i britké, kritické.
Je neskutočné to uvedomenie si, ako sa celý svet od roku 1924 radikálne zmenil.
Zaujímalo by ma, ako by popísal p. Čapek Veľkú Britániu v súčasnosti. Takýto vzdelaný spisovateľ, ktorý vníma situáciu vo svete reálne ale i láskavo, proste chýba...

"U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte."

"Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí. Proto asi Angličané vynašli všechny hry, protože se při hrách nemluví. Jejich zamlklost je taková, že ani nenadávají veřejně na vládu, na vlak nebo na daně; je to celkem neveselý a uzavřený lid. Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí."

"Pozoroval jsem, že Angličané mají krásný smysl pro přátelství; ale zdá se, že jsou přáteli jen mezi sebou. Je krajně snadno je milovat, pokud žijeme v Anglii nebo čteme anglické knížky, to jest, pokud stojíme fyzicky nebo duševně na britské půdě; ale je jaksi těžší se s nimi skamarádit, pokud stojíme na stanovisku kteréhokoliv jiného národa této planety: už proto, že oni sami, jak se zdá, o to nestojí."

60 16.08.2022

Audiokniha.
Ďalšia verzia budúcnosti, ktorú nechceme zažiť.
Patogén, ktorý napáda mozog človeka a mení ho na kanibala. Ponechá mu iba jeden primárny inštinkt - zabiť a nasýtiť sa.
20 rokov po vypuknutí epidémie je svet v troskách. Prežívajú len izolované ostrovčeky ľudskosti.
Jedným z nich je vojenská základňa, na ktorej prebieha utajovaný armádny výskum. Testovacím subjektom č. 1 je záhadné dievčatko Melánia...
Príbeh sa mi dostal pod kožu, je to veľmi dobre napísané. Asi najsilnejšia časť bola pre mňa tá úvodná - v "triede".
No a záver skvelo vypointovaný, nemôžem naň prestať myslieť.
4,5 hviezdičiek.

59 23.06.2024

Dievčatá nám dospeli a každá sa vydala vlastnou cestou. Lila je čerstvou novomanželkou, Lenù pokračuje v štúdiu.
Ich životy však zostávajú prepletené a udržujú vzájomnú rovnováhu - raz je jedna hore, druhá dole a naopak. Ako na hojdačke.
Stále sa opúšťajú, míňajú, opätovne nachádzajú. Závidia si, súperia, inšpirujú sa a milujú. Také zo života...
Kniha je skvelo napísaná a ja sa teším na pokračovanie ich príbehu.

"Najednou mi došlo, proč jsem Nina nedostala, proč ho má Lila. Nebyla jsem schopná se oddat skutečným citům. Nedokázala jsem se nechat zavléct přes hranici. Scházela mi ona citová verva, která přinutila Lilu udělat všechno pro to, aby si ten den a tu noc užila. Držela jsem se vzadu, vyčkávala jsem. Zato ona si věci brala, skutečně je chtěla, nadchla se pro ně, hrála vabank, a nebála se pohrdání, posměchu, že na ni budou plivat, že dostane nářez. Zkrátka si Nina zasloužila, protože měla za to, že milovat ho znamená pokusit se ho získat, a ne doufat, že on bude chtít ji."

"Ano, Lila psaní ztěžuje. Můj život mě nutí si představovat, jaký by byl ten její, kdyby se jí přihodilo to, co mně, jak by ona naložila s mým štěstím. A její život se neustále vynořuje v tom mém, ve slovech, která jsem pronesla a v nichž je často ozvěna těch jejích, v rozhodném gestu, jež je jen adaptací jejího gesta, v tom mém méně, které je takové kvůli nějakému jejímu víc, v tom mém víc, jež je pokusem trumfnout nějaké její méně."

"Došlo mi, že jsem dorazila až tam plná pýchy, a uvědomila jsem si, že – v dobré víře, s láskou – jsem tu cestu podnikla hlavně proto, abych jí ukázala její prohru a svoji výhru. Jenže ona to pochopila už ve chvíli, kdy jsem se před ní objevila, a i když tím riskuje třenice s kolegy a pokutu, zareagovala na to tak, že mi teď vysvětluje, že jsem nic nevyhrála, že na světě nejsou žádné výhry, že její život je plný všelijakých pošetilých dobrodružství zrovna jako ten můj a že čas jednoduše plyne bez jakéhokoli smyslu a že je krásné se jen občas vidět, abychom slyšely, jak se bláznivý zvuk mozku jedné odráží v bláznivém zvuku mozku té druhé."

59 22.06.2024

Striedanie časových rovín príbehu Štifterovi proste ide. Bavili ma obe časové linky: prostredie verejných domov v období 1. Československej republiky a tiež počiatky kolektivizácie po "Víťaznom februári" 1948.
Takéto knihy mám rada, ktoré ma nútia ponoriť sa do príbehu, uvažovať nad ním, akoby sa naozaj stal...
A záver je vskutku skvelo vypointovaný, stále sa ním umáram. Svojou nejednoznačnosťou mi pripomenul novelu od Sándora Máraia "Sviece zhoria do tla".
4,5 hviezdičiek a odporúčam.

"Maminka prohlásila, že mě nedala studovat proto, abych se staral o kurvy, a tatínek se smál a říkal, že budu nejšťastnější chlap na světě, protože uvidím tolik dámských přirození, kolik ani pan farář nemá ve štosu u vstupu do kostela svatých obrázků. A Římov je poutní místo, takže se tisknou ve velkém.
Já se těšil. A tak jsem tu práci vzal."

58 31.07.2024

Kníh o knihách nie je nikdy dosť. A táto je naviac dielom jednej z "domácich" českých autoriek, ktorým čoraz viac prichádzam na chuť.
Príbeh dvoch pražských vydavateľov kníh z čias Rakúsko-Uhorska, ktorí sa vsadia ... o vlastné domy. Predmetom stávky je vydanie čo najúspešnejšej knihy v stanovenom termíne.
A že to ani jeden z nich nebude mať ľahké? Posúďte sami:).
Mňa príbeh okúzlil. Napínavý, nepredvídateľný, fantaskný.
Kniha sa pohybuje na pomedzí viacerých žánrov - historického, dobrodružného románu a detektívky. Veľmi podarené.
Akurát záver ma moc neuspokojil. Viaceré dejové linky zostali otvorené. No knižka ako celok sa mi moc páčila a hodnotím 5-timi hviezdičkami.

58 30.09.2023

Kniha o skaze Titanicu a následnej záchrannej akcii loďou Carpathia.
Celý príbeh je nám sprostredkovaný predovšetkým z pohľadu dvoch postáv: Kate Connollyovej, cestujúcej 3. triedy lode Titanic, a Arthura Rostrona, kapitána lode Carpathia.
V prvom rade skutočne oceňujem výskum autorky a celkovú prácu, ktorú si s prípravou tejto knižky dala.
Neubránim sa však pocitu, že autorka kĺže po povrchu, prerozpráva príbeh, ale akoby nezúčastnene.
Potopenie Titanicu nevzbudilo vo mne žiadne emócie. Tak hrozné nešťastie sa dalo popísať aj presvedčivejším spôsobom.
Naproti tomu, záchrannú akciu lode Carpathia som prežívala oveľa intenzívnejšie.
A najviac ma zasiahli autentické citáty preživších Titanicu a posádky lode Carpathia.
Doslov predstavoval moc peknú bodku na záver.

"Pak jsem spatřil pana Strause s paní Strausovou, které jsem během plavby hojně vídal. Slyšel jsem je hovořit o tom, že mají-li zemřít, zemřou spolu. Snažili jsme se přesvědčit paní Strausovou, aby šla sama, bez svého chotě, a ona odmítla. Potom jsme chtěli pro jejího chotě udělat výjimku, protože to byl postarší muž, a on odmítl se slovy, že bude sdílet osud s ostatními muži a že čáru nepřekročí. A tak jsem je tam nechal."

Plukovník Archibald Gracie,
cestující na Titaniku, 30. dubna 1912

"Titanic! Ze všech pozoruhodných příhod spojených s krátkým životem oné osudné lodi nelze pominout její jméno. Podíváte-li se do slovníku, najdete pod heslem Titáni: Rasa lidí marně usilují o překonání přírodních sil.
Mohlo být něco nešťastnějšího než takové jméno? Něco významnějšího?"

Kapitán Arthur Rostron,
Home from the Sea, 1931

58 06.08.2023

Práve som zistila, že čokoľvek, čo napíše J. K. Rowlingová, je dobré. A nemusí to byť zrovna Harry Potter...
Sociálna sonda zo života malého anglického mestečka.
Po náhlej smrti Barryho Fairbrothera sa rozpúta zúrivý boj o jeho miesto v mestskej rade. A tak vidíme život malomeštiackej komunity v plnej kráse. Konflikty politických oponentov, konflikty medzigeneračné, konflikty partnerské, konflikty medzi sociálnymi triedami.
V knižke je načrtnuté snáď všetko - domáce násilie, šikana, drogová závislosť, udavačstvo. A celé toto podhubie sa škvarí a buble až do tragického záveru.
Bolo to surové, kruté a autentické.
Ja len dúfam, že autorka zveličovala a neopísala nám typický život anglickej malomestskej komunity.
Knižku nemôžem pustiť z hlavy.
Čo by bolo, keby...
Odporúčam.

58 05.07.2022

Uf, tak tušila som do čoho idem, ale až takúto hrôzu som nečakala.
Veľmi kvalitný psycho thriller.
Livie žije s rodičmi v izolácii na malom dánskom ostrove. Rodinná idylka v lone panenskej prírody sa postupne mení v peklo. Dom plný haraburdia, abnormálne obézna matka neschopná pohybu, a psychicky chorý otec. Najdesivejšie je, že Livie považuje toto prežívanie za úplne normálne.
Autorka veľmi citlivo popísala prerod nežného, laskavého otca Jensa, milujúceho stromy a prácu s drevom, v naprostého šialenca.
Sledujeme, ako sa jeho nevinné podivínstvo mení v nebezpečnú paranoju.
Silný kontrast čistej prírody a nemocného človeka.
Odporúčam.

"V kapse nosil malého mravence konzervovaného v jantaru. Vypadal stejně jako tehdy před lety, když ho Silas poprvé ukázal synům při výpravě k severním plážím. A vypadal pořád stejně jako miliony let předtím. Tehdy měl mravenec za úkol nosit do mraveniště malé kousky vysušené pryskyřice, aby tam fungovaly jako ochrana proti nemocem. Ale osud mu pak předurčil být v jednom takovém kousku uvězněn a udusit se tam. Přišel tím o život, ale ne o své tělo.
Pryskyřice v sobě skrývala něco zároveň uzdravujícího, smrtícího i ochranného a Jense Haardera tím fascinovala."

58 27.06.2022

Linus Baker, pracovník oddelenia opatery magickej mládeže, dostane nezvyčajnú úlohu. Najvrcholovejší manažment ho poverí inšpekciou utajeného sirotinca. A tak prichádza na ostrov do Domu v blankytno modrom mori, kde už ho očakáva opatrovník - tajomný Arthur Parnassus a 6 malých príšeriek ... pardon detí:). Tie jeho príchodom rozhodne nie sú nadšené a rozhodnú sa mu pobyt pekne osladiť. ... V čele s 6-ročným Antikristom Lucym:).
Už dávno som nečítala tak láskyplnú, roztomilú, vtipnú knižku. Ak vôbec.
Je to príbeh o akceptácii odlišností, o prijatí neznámeho, o rodine.
Krásne čítanie.
Autorovi tlieskam a netrpezlivo očakávam preklad jeho ďalšej knižky.

„Jsem rád, že jste tady.“
Linuse to dojalo. „Děkuju, Lucy…“
„Jestli nás kanibalové začnou honit, vás si všimnou jako prvního, my jsme totiž malí. Navíc máte na kostech tolik masa, že stačíme utéct. Nesmírně si vaší budoucí oběti ceníme.“
Linus si povzdychl.

„Divně voníš,“ poznamenal Lucy, naklonil se blíž a zhluboka nasál vzduch do plic. „Jako… kytky, ale ne ty, co má Talia na zahradě.“
„Jo, to jo,“ přitakal J-Bone. „Pěstuju a kouřim vlastní –“
„To by stačilo,“ vložil se do věci Linus. „O vašich mimopracovních aktivitách vědět nepotřebujeme.“
„Kdo je ten vopruz?“ zašeptal J-Bone.
„Pan Baker,“ odpověděl šeptem Lucy. „Je tu, aby se postaral, že silou své mysli nikoho zaživa neupálím a nevysaju duše z jejich kouřících mrtvol.“
„To žeru, malej,“ řekl J-Bone a nastavil Lucymu ruku. Ten si s ním s radostí plácl.

58 18.06.2022

Mariana Zapata ma proste baví.
Hrdinovia jej knižiek sú takí naozajstní, takí plní života ... a "potrhlí" tým správnym spôsobom:).
Dej knižky je pozvoľný, pomaly plynie, ani si neuvedomíte a už ste na konci. A brali by ste prídavok.
Žiadna melodráma, žiadne umelo vytvorené konflikty, ktoré by hnali príbeh dopredu. Zapata takéto "barličky" nepotrebuje.
Kto má rád knižky v žánri slow-burn romance, vrelo odporúčam.
A som zvedavá, s akými "exotmi" nás autorka zoznámi nabudúce:).

58 26.05.2022

Príbeh o skaze jednej dediny na úpätí hory. 100 rokov samoty na arménsky spôsob.
Začiatok bol teda dosť bezútešný, dedinu Maran stíha jedna katastrofa za druhou, preživší mladí odchádzajú a zostávajú len starci. Knihou prebleskujú i úsmevné momenty (topánky pre nebožku, droždie v žumpe), ale zánik dediny sa zdá byť neodvratný. A potom sa udeje zázrak:).
Autorka používa krásny jazyk, cítiť jej úctu k tradíciám, spätosť s prírodou, súdržnosť dediny, vnímanie nadprirodzena ako bežnej súčasti života.
Skvelé čítanie.

Z nebe spadla tři jablka – jedno pro toho, kdo to viděl, druhé pro toho, kdo to vyprávěl, a třetí pro toho, kdo to všechno poslouchal.

58 18.12.2021

Nooo, zo začiatku sa mi knižka zdala taká plochá, pomerne jednoduchý štýl písania, na môj vkus až moc. Postupne ma knižka vtiahla do deja a už nepustila. Záver skvelo vygradovaný, so zatajeným dychom som obracala stránky, ako to celé dopadne. Takže nakoniec veľká spokojnosť a už sa teším na druhý diel:)

58 22.03.2021

Táto kniha je o Nore, o Charliem, o Libby, o knihách, o rodine, o plánoch, o túžbach a o šťastných koncoch. A o pravom zmysle života, aby som nezabudla:).
Stereotypné role romantickej komédie sú tu prevrátené naopak a mňa to bavilo.
A ako teda vyzerá "šťastný koniec" zvyčajne zápornej hrdinky príbehu? Citujem samotnú autorku: "Zamotane, komplikovane a naprosto neodolateľne."
A to sa jej podarilo.

"Jednou jsem viděl kurýra na kole, jak ho srazilo auto, a on vstal, zařval z plných plic "Stal se ze mě Bůh" a odjel na opačnou stranu.“
„A co je na tom záhadného?“ podivím se. „Vyzkoušel si hranice své smrtelnosti a zjistil, že neexistují.“
Charlieho rty se stáhnou do polovičního úsměvu. „To je přesně to, co na New Yorku miluju.“
„Že je tam tolik kurýrů na kole s božským komplexem?“
„Že nikdy nejsi ten největší úchyl.“
„Jasně, vždycky je tam ještě ten týpek pomatlaný stříbrnou tělkou,“ kývnu na souhlas, „který tě poprosí o pár drobných na opravu svýho lítacího talíře.“
„Toho mám na trase podzemky Q taky nejradši,“ usměje se Charlie.

"Existují knihy, které ani tak nečtete, jako je spíš žijete, a když nějakou podobnou dočtu, vždycky si připadám, jako bych se právě vynořila při potápění z hloubky. Když se na povrch vynoříte moc brzy, můžete dostat dekompresní nemoc."

57 27.01.2024

Sled dejinných udalostí očami židovskej rodiny Kohnových z Plzne. Pokľudné roky 1. Československej republiky, prvá hrozba - Mníchovská dohoda, následne Protektorát a postupná degradácia celej židovskej komunity.
Najmladšia členka rodiny Vierka tomu, čo sa deje, moc nerozumie.
Od augusta 1941 si začína písať denník.
Úplne ma dostal ten protiklad. Pocit normálnosti - až banálnosti - prýštiacej z denníku, škola, prvé lásky... A na druhej strane situácia vo svete. A denníček speje k neodvratnému koncu...
Je to ako čítať detektívku, len vrah a obete sú vopred známe. Otázkou je kedy a kde.
Aj keď to tak zo začiatku nevyzerá, táto kniha je silná. A mal by si ju prečítať každý. Aby už žiadne dieťa nemuselo vysloviť: "... jak ráda bych tak zůstala!"

P.S.: Rozporuplnou postavou zostáva Marie Kalivodová. To, ako ju vykreslila autorka, čo by laskavú tetu pri Vierkiných návštevách Dobříva, nezodpovedá jej bezcitnému správaniu k adoptovanej dcére Jane.

P.S. 2: Môj dedko Janko do konca života so slzami v očiach spomínal na židovských spolužiakov odvlečených do koncentračných táborov. Keď som si to prepočítala, bol ten istý ročník ako Vierka...

"Za chvíli půjdem i se Steinerů k Stránskejm a tam budeme slavit Silvestra. Je to dneska hrozně hezký a veselý.
Tak na shledanou v příštím roce, deníčku! Co asi bude ode dneška za rok? Bůh ví!"

"Obec potřebuje mnoho lidí k práci tam, a proto zřídila pomocnou službu. Ti lidé, kterým jsme ty listy dali, jsou zařazeni do té služby. Jsou to však samí velký lidi. Nejlepší teda na tom je, že Fréda Kohnů odnesl ten samý list mně. Představ si, deníčku, mně!
Šla jsem se na rabinát zeptat, jestli to není mýlka. Prej ne a zejtra ráno v 8 h. tam mám bejt. Židi mají někam ject (asi do Terezína) a je s tím úžasná práce. Dostala jsem denní službu."

"Dneska už odjel první transport ze Sokolovny. Popozejtří nastoupíme my jeho místo.
Jak se mi bude po tobě, deníčku, stejskat! To jsem si věru nemyslela, když jsem v srpnu po zkouškách začla psát své zážitky, že takhle smutně skončím. Nezažila jsem sice ten půl roku mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala.
S Bohem, můj deníčku! S Bohem!"

"Sláva pomohla Honzovi Treichlingerovi k tomu, že mu kuchaři přidávali více polévky. Měl však stále hlad. Ke konci svého pobytu v Terezíně se Honza dokonce odhodlal zajít k Judenältesterovi předsedovi Židovské rady starších. Na otázku "Was wünschst du Brundibar?" odpověděl: "Chtěl bych někam ke žrádlu, pane Judenältester." Předseda rady starších Honzovi zařídil, že byl přidělen k řezníkům, kteří porcovali maso."

57 03.09.2023

Od knižky som nemala žiadne veľké očakávania. O to väčšmi ma prekvapilo, ako ma príbeh pohltil.
Páčil sa mi autorov štýl písania. Aj zvolená téma.
Ako by to vyzeralo, keby sme mohli žiť storočia?
Tom Hazard to vie. Hral so Shakespearom, klábosil s Fitzgeraldovcami, plavil sa s kapitánom Cookom...
Ale už je unavený. Unavený prežitými storočiami.
A vtedy sa na obzore objaví nová láska...
Krásna knižka. Je v nej niečo dojemné, sladkobôľne, ľudské...
Ako autor uviedol - bavilo ho túto knižku písať. A mňa ju zase bavilo čítať:).

"Historie není něco, co je nutné oživovat. Historie je živá sama o sobě. My jsme historie. Historie nejsou politici, králové a královny. Historie je všechno. Tahle káva. Většinu z dějin kapitalismu, císařství a otroctví byste mohla vysvětlit jen tak, že byste mluvila o kávě. Je neuvěřitelné, kolik krve a utrpení bylo třeba, abychom tady mohli být a pít kávu z papírových kelímků."
"Hned jsem na ni ztratila chuť."

"Minulost si můžete jenom nést s sebou, vnímat, jak její tíha pomalu narůstá, a modlit se, aby vás nikdy úplně nerozdrtila."

"To je ten problém s časem. Není pořád stejný. Některé dny - některé roky - některá desetiletí - jsou prázdné. Nic v nich není. Je to jen klidná voda. A jindy můžeš prožít rok, den, nebo dokonce jenom odpoledne. A je v něm všechno. V tom to celé je."

57 20.08.2023