kaja77 komentáře u knih
Přečteno během pár hodin, velmi mě zajímalo jak to v léčebně chodí, měli jsme tam několik měsíců příbuzného a taky vyprávěl, koho tam potkal a co vnímal. V knize je popisováno několik pacientek, přišlo mi to velmi čtivé a zajímavé, takové črty a nástiny osudů....
Moje volba do letošní čtenářské výzvy -autor narozený před první světovou válkou. Kniha člověka krásně naladila a doslova přenesla do Provance, tymián a divoké koření bylo skoro cítit i ze stránek čtečky. Každopádně vesničané příšerná cháska, příběh Jeana, Manon ale i Kohoutka a jeho strýce byly velmi zajímavé. Taková trochu variace na téma zločin a trest. Přijde mi, že s tím,jak je člověk zvyklý na moderní literaturu a aktuální styl psaní (svižnost, spád, děj) tak je na živé vodě znát doba, kdy kniha vznikala (popisné pasáže mohou být místy pro současného čtenáře drobet zdlouhavé)
Bylo to dost dojemné, dost naivní a dost předvídatelné ... ale v podstatě jsem četla se zaujetím a Artura, Lucill i Mady jsem si oblíbila a byla celá blažená jak se našli a jak spolu dokázali fungovat.
Kniha se mi líbila. Stejně jako jiným v komentářích pode mnou mi připomněla knihu Geniální přítelkyně od italské spisovatelky Ferrante - velmi podobná situace - sociálně slabší rodina, cholerický otec, prostředí chudé čtvrti, obyčejní lidé, sousedé, škola, hrdinka, která se ze svého prostředí vymyká, touží po vzdělání, je "jiná" atd. Spisovatelce se velmi podařilo nastínit atmosféru ve čtvrti, v rodině - prostě jsem si to všechno uměla představit, měla pocit, že to bylo naprosto "plastické". Jsem jedinec, který byl vychován v rodině, kde měli všichni členové vyrovnanou náladu, nikdo nebyl nepředvidatelný ... pro mě jakožto jedince chovaného takto v bavlnce je naprosto šokující prostředí, kde vyrostla Mari, cholerický, nevypočitatelný otec, který měl velmi násilnické sklony. Bylo pro mě náročné to jen číst.... ale jak se říká měli doma itálii.
Objevné, zajímavé, poučné a obzory rozšiřující čtení, které je tedy vydatně sypané cukrkandlem... Snížila bych množství přidaného cukru a bylo by to báječné.
To tedy byl příběh....osud ubohé Zary a praktiky Paši a Lavrentije to bylo strašné, šílené... bohužel neskutečně reálné. Aliide, ta prožívala nefalšovaný očistec, který si způsobila sama svou žárlivostí a špatnými pohnutkami v mládí. Člověk se zde zase dozvídá něco nového o Estonsku a jeho strašné historii, našinec o tom nemá moc tucha. Paní spisovatelka umí člověka tak vtáhnout do děje a atmosféry, že jsem místy měla strach číst dál... hlavně když pasáci vychovávali Zaru, no a pasáž, kdy Aliide dělala zavařeniny...to jsem měla pocit že ty maliny, křen či rajčata úplně cítím....moc dobré čtení.
Upřímně...drobet se mi to táhlo. Kniha byla v podstatě zajímavá, popis života v drsných podmínkách Švédska, velmi pěkné, přesné a poetické popisy přírody, navození věrohodné atmosféry....to všechno tu bylo, ale velkou část knihy jsem třeba bojovala s množstvím švédských jmen a příjmení a trochu mi trvalo chytat se kdo je kdo apod.kazdopadně i přes to, že kniha získala titul nej severské detektivky, rozhodně se nejedná o klasickou detektivku, spíše než detektivka to byl "román o vraždě"
Kniha mi přišla vhod ze dvou důvodu a) splnila požadavek čtenářské výzvy 2021 kniha, jejíž název má 21 písmen b) chtěla jsem si přečíst něco relaxačního. Nikdy nepoberu, jak mohou některé ženy, stejně jako hl.hrdinka knihy zahodit i zbytky sebeúcty a začít si se ženatým proutníkem, plnit všechny jeho příkazy, požadavky a zákazy a přihlížet jeho rafinované prolhanosti.... příběh jako celek byl v podstatě čtivý, krásná Provance, vůně levandule, baletky k tomu, Hortenze teda měla myšlení jako by jí táhlo na 18 a rozhodně ne na 40 ....v knize by se dalo najít pár míst, která byla dost přitažená za vlasy, ale to, co mě vážně rozesmálo, jsem našla v posledních odstavcích. Élias jako doktor musel být vážně třída, když bez problémů poznal, že Hortenze čte jeho deník, protože v něm zanechala skvrnu od slzy :) :) další perla, která pobavila" takže, jestli chceš lékaře, který už nechce být lékařem, který se stává dřevorubcem"......to bylo tak dokonale cimrmanovské...víc než krejcar mi nedávejte, nechci se vrátit mezi tu bohatou pakáž:)
Kniha mě velmi bavila, prostředí Japonska a korejských ostrovů pro mě bylo velmi zajímavé a exotické. Vůbec jsem neměla tušení, že by mezi Japonci a Korejci mohlo existovat nějaké pnutí, nedej bože rasismus či předsudky a o pačinko hernách jsem neměla potuchy... to mě na knihách baví, člověk si pořád rozšířuje obzory.
Kniha byla dlouhataaanská, přiznávám se, že bylo několik míst, kdy jsem byla zralá to prostě vzdát. Nakonec jsem se přemohla, ale bylo to dost náročné. Ta forma knihy - po vzoru starodávné kroniky "silva rerum" prostě není úplně easy čtení. Těch jmen, těch příjmení... zvlášť po pokřtění a přijetí nových polských jmen jsem v tom dost "plavala". Každopádně mně velmi zajímaly všechny ty obrázky ze života Židů z Korolówki a Rohatynu....tahle mozaika byla pro mně objevná a příjemná, velmi zajímavé bylo i žití komunity v sektě, potom v Brně, fascinovalo mně, jak moc si lidé nechali řídit Frankem život apod. Každopádně klobouk dolů před paní spisovatelkou a pak i překladatelem.... nedokážu si představit jak moc náročné muselo být dát knihu tohoto typu dohromady....
Páni, tak to tedy byl příběh o přetížených a vyčerpaných zdravotních. Šílené podmínky, kombinace války, chudoby, vražedné chřipky, v nemocnici nedostatek materiálu, personálu....uf. opravdu děsivé. Co je nejhorší, v Irsku opravdu sirotky a "padlé" ženy obstarávala církev způsobem popsaným v knize.
Má první kniha od autora a říkám super...bavilo mně to. Četlo se to bezvadně, v podstatě taková jednohubka. Hlavní hrdinka byla drobet znuděná rutinou všedního dne, skoro by se dalo říct, že ji pálilo dobré bydlo...ale její noční čtecí mánie mně navnadila nakouknout do Anny Kareninove a začíst se. Pro nespící hrdinku jsem měla veliké pochopení, taky v noci často nemohu spát a taky to řeším ctenim. Čtečku mám ale podsvícenou a většinou po hodince čtení, přikrytá perinou usnu a ranní budík posílající mně do práce mně děsí. Otevřené či přímo useknuté konce v knihách mi nějak nevadí.aspon si to můžu domýšlet podle svého
Příjemná oddechovka. Vzhledem k tomu, že už něco pamatuji, jsem si hned vzpomněla na seriál v televizi, na který jsme se každý týden velmi těšili. Ten exkurs do světa módy, ty názvy materiálu, popisy střihů, barev ... záplava šifonu, perliček, piké, lamé, šantung, tyl, gabardén a satén....ach....velmi holčičí, velmi příjemné, velmi relaxační. Jen škoda, že seriál už není k sehnání...to by byla radost koukat na ty kreace dvacátých let....
Cha cha cha.Ten Elling je takové éro. Místy jsem se musela smát nahlas. Ty jeho konstrukce, co ten si v každé situaci dokázal představit...bylo to moc milé čtení, takové optimistické, veselé, moc se mi líbil i přístup sociálního pracovníka zn.ideál. Kdysi jsem knihu viděla i zfilmovanou a taky to bylo fajn. Takoví dva povedení braši :) p.s. ta scéna, když Elling kámošovi na chatě půjčoval spodky byla prostě geniální...
Nemohu jinak, než dát plný počet hvězdiček, dala bych i víc, kdyby to bylo možné. Kniha byla neskutečně zajímavá, bezvadný byl samotný příběh (životní osudy dvou přítelkyň v Číně na počátku 19. století, kdy žena byla míň než pes) a neskutečně zajímavá byla i fakta a zajímavosti o každodenním životě lidí (žen), zvyky,tradice...mnohdy jsem přečtené musela přímo rozdýchávat, jak moc se to příčilo mému chápání (krutý zvyk podvazování chodidel, zacházení s manželkou, poslušnost tchýni apod), každopádně moc moc doporučuji.
Knihu jsem objevila náhodou, někdo ji zmínil v komentářích pod knihou šikmý kostel. Šikmý kostel tedy hodnotím mnohem lépe, ale i v této knize jsem objevila velmi zajímavé informace o životě lidí (žen) na Valašsku. Suché okraje pečiva přivážené jako mlska pro děti od příbuzných z Ostravy, to bylo ovšem hrozné. Když porovnám dnešní mlsné děti (a to vlastní snad nejmlsnější z mlsných), které máloco chtějí jíst s tehdejší realitou...a my jsme ještě schopni brblat že jsme "chudí" uf. Povinná četba by ty vzpomínky starých lidí měly být.
Já jsem tuto knihu četla a současně jsem ji přímo "viděla" jako by ve filmové podobě. Je jasné, že motiv by šlo rozpracovat mnohem více ale i v té 200strankove verzi to bylo příjemné. Příběh odehrávající se ve 30.letech v menším americkém městě za doby krize je napsán naprosto uvěřitelně. Velmi na mně zapůsobila všechna zdvořilost, ohleduplnost, slušnost, laskavost hlavních hrdinů... příběh byl částečně velmi drsný (osudy farmářů, chudáků semletych krizi a černochů vydaných na milost či nemilost šerifa a jeho bandy) a zároveň neskutečně křehoučky (rodící se vztah Elly a Davida). Konec autorka moc rychle odbyla...trochu škoda, navíc jako realista si dovedu představit ty "opomenuté" Davidovy dědice...
Uznávám, že to nebylo žádné vědecké pojednání o II.sv.válce, ale mně se to líbilo. Emmě-Anně jsem fandila a i přes místa, která byla, mírně řečeno, přitažená za vlasy, to bylo příjemné čtení. Takže tomu, kdo hledá relaxační čtení doporučuji. Kdybych měla napsat i něco,co se mi nelíbilo,tak zacházení s některými polskými jmény a slovy v knize... např. skloňování jména Krystyna domácky Krysia bylo hodně divoké a uznávám, že to je detail :)
Vůbec nevím co napsat...od autorky jsem už četla x jiných knih, ale tato byla šitá jaksi horkou jehlou. Jako celek se mi téma velmi líbilo (osídlování Austrálie, tehdejší zdravotní péče, zlatá horečka), kniha však oplývala neskutečně naivními situacemi a popisy, nad které jsem se moc povznést nedokázala (vyléčení otevřené zlomeniny hadříkem namočeným v jodovém roztoku - a to v řádu dnů, přerod kvakerské dívky v sexuální dračici apod. Docela škoda, že tak nadějné téma nakonec dopadlo jako "harlekýnka" Mám připomínku i k fotografii dámy na obalu knihy , která naprosto neodpovídá době, o které kniha je. Dáma má účes a vzhled počátku dvacátého století... ovšem kniha se odehrává cca o 50 let dříve :)
Herečka Kate winslet byla obsazena do role Hanny úplně přesně. Během čtení knihy měla pro mně ta knižní Hanna naprosto stejný vzhled jako filmová.Kniha byla zvláštní.Hlavni hrdina hypersenzitivní a bylo pro mně zajímavé sledovat jeho pohled na život od 15 do středního věku