KapitánSmrt komentáře u knih

Čistá literární nádhera. Kniha samotná je psána krásným a květnatým jazykem, který potěší každého náročnějšího čtenáře, zároveň i do detailu popisuje nejen život samotného Michelangela, ale i atmosféru doby a politicko náboženské pozadí. Dialogy s Da Vincim jsou pak naprostým vrcholem, který nám dává nahlédnout do samotného nitra zdejších literárních postav. Na konci ve mě toto dílo zanechalo sladkobolný pocit toho, že podobné monumentální eposy se dnes již bohužel nepíší... Pokud ano, budu rád za každý tip zdejších čtenářů.

16 29.12.2022

Strach, bezmoc, beznaděj. Celou cestu se nám do hlavy vkrádá nesnesitelná otázka. Proč? Proč pokračovat v tomto přežívání, lopocení ze dne na den... Zde není žádné světlo na konci tunelu, naděje na lepší budoucnost. Člověk degradován na úroveň zvířete, pokoušejíc se uspokojit jen ty nejzákladnější lidské potřeby. Stojí za to žít? Nebo je lidštější toto utrpení ukončit? Otázky, na které nechcete znát odpověď... Silné, velmi silné.

15 07.11.2019

Perfektní a stále současná kniha. Kdo se kdy setkal s tajuplným organismem byrokratického aparátu (nebo pro něj nedej bože sám pracuje) dozná, že se do dneška stále nic nezměnilo, ba opak jest pravdou. Absurdní je nové normální. Bohužel.

14 06.11.2019

Žánrová klasika, která na rozdíl od jiných sci-fi nestárne. Perfektní propojení náboženství, politických pletich, cestování po hvězdách a boje o přežití v nehostiných podmínkách písečné planety. To vše zabalené v poetickém a mystikou prodchnutém jazyce.

12 07.11.2019

Skvěle sepsaná historie jedné kupecké rodiny. Nejvíce mě zaujal neustálý zápas zdejších hrdinů s povinností. S povinností k rodině, k firmě, k představám příbuzných o tom, jak by se daná postava měla chovat, co by měla dělat, jaký post zastávat. Právě nemožnost vymanit se z povinnosti k rodinnému podniku vede k jakémusi pocitu promarněného života. Ano, dnes už je takový imperativ povinnosti pasé. Dnes je základem všeho imperativ užívání si. Vše je nutné si užít. Ale, možná trochu paradoxně, je výsledek tentýž. Pocit unikání, promarněnosti... Jako by vše, co stane nutností, co je závazné, nutné, je zároveň i těžké břímě, které je složité nést.

11 05.02.2024

Asi nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Plná melancholických, chladných obrazů, tíživé atmosféry, pomalého putování vstříc nejistému cíli. V hlavní roli paměť a její selektivnost a nespolehlivost. Je lepší znát hrůznou pravdu nebo žít ve sladké nevědomosti? Věčná to otázka...

10 17.06.2021

Není to dokonalé, člověk se může ve všech těch jménech, datech a událostech lehce ztratit. Na druhou stranu nejsou tyto údaje pro děj tak důležité. Důležité je, jak nadčasově kniha působí. Právě dnes jsme totiž zaplaveni všemi možnými konspiracemi, hoaxy, paranoiou apod. více, než kdy dříve. Je proto moc zajímavé sledovat, jak ze zábavného hraní si s fakty začíná vyvstávat jakýsi Plán, jak jeho autoři začínají pochybovat o tom, zda jde opravdu jen o bohapustý výmysl nebo zda skutečně nenarazili na celosvětové spiknutí. Zajímavé také je, jak tato tvůrčí aktivita zpětně působí na realitu samu, jak smyšlenka či lež dokáže ovlivnit životy hrdinů a potažmo (snad i) světové dění. Připomnělo mi to nedávný dokument o konspiraci QAnon.

10 27.05.2021

Tuhle jsem četl, že Václav Klausů se proti této knize ohrazoval, že si prý dělá srandu z obyčejných a tvrdě pracujících Čechů. Myslím, že to Václav špatně pochopil. Naopak, Jáchym nachází poetiku i v na první pohled odsouzeníhodné lidské malosti. Jde tedy spíše o poctu, oslavou Čechů, kteří se i pod tlakem okolností, historických hrůz, současného marasmu a obchodu s chudobou vždy nějak protlučou. Dají si po čuni, stáhnout ocas a utečou, ale veškeré příkoří přečkají a jednou opět povstanou... Myslím, že Jáchym naopak Čechům rozumí a vidí jim až hluboko do nitra, kde občas zahlédne i jejich duši (pokud tam teda nějaká je).

10 03.05.2020

Začátek velmi čtivý a zajímavý. Popis zanikajícího světa je děsivý, fascinující a zároveň zábavný. Druhá půlka již však ztrácí dech. Postavy jsou šablonovité, jednorozměrné. Buď jde o ztělesněné dobro nebo naopak zavrženíhodného padoucha. Autor zkrátka jen rozestavuje bezduché figurky na své šachovnici, dostává je tam, kde je chce mít a vše završuje neuspokojivým a odbytým závěrem. Můj první a na dlouho poslední King.

10 07.11.2019

Rozhodně zajímavý příspěvek do žánru protiválečných knih. Zároveň ale poměrně střízlivý v tom ohledu, že není pacifistický. Hemingway naopak obhajuje násilí vůči agresorovi, vůči tyranovi a to i násilí naprosté, smrtící. Jen je zkrátka občas obtížné rozeznat, která ze stran je ta špatná (nebo ta horší). Většinou, jak už to tak bývá, jsou obě strany konfliktu schopny rozpoutat hrůzy, teror a nesmyslnou destrukci, které s humanismem nemají příliš co společného. Román pak má dle mého trochu problém s tempem. Některé části jsou dechberoucí a člověk je hltá a nemůže přestat. Některé naopak údernost postrádají. Přesto mi postavy přirostly k srdci a konec, ač je předvídatelný, je i značně působivý.

9 22.03.2024

Z Foucaltova kyvadla jsem byl nadšen. Hřbitov je čtení dost podobné, schéma vyprávění je zachováno. Opět jde o pečlivé propojení historických faktů a osobností s fikcí. Opět zde máme konspirace všeho druhu, tajné služby, prapodivné historické postavičky. Rozdíl je zejména v tom, že hlavní hrdina si moc sympatií nezaslouží a čtenář si k němu jen těžko vybuduje nějaký vztah. Kvůli jisté repetetivnosti a kvůli ne tak zajímavému hrdinovi dávám jen 4 hvězdy. Čtivo je to ale opět kvalitní a dechberoucí. Jen ta představa, kolik práce muselo dát sestavit všechna ta historická fakta dohromady do jednoho smysluplného celku...

9 21.01.2022

Možné spoilery. Zajímavé čtení, kdy zdánlivě jednoduchý příběh milostného trojúhelníku skrývá podstatnější a zajímavější sdělení, která nejsou explicitně vyřčena, ale pozorný čtenář si je jistě najde. To je dle mého velké umění, nebýt doslovný, ale zároveň přinutit čtenáře k vlastní myšlenkové invenci, k pátrání, co se skrývá pod povrchem. Já osobně jsem v knize našel paralely např. k otroctví, masné výrobě (která dnes připomíná spíše koncentrační tábory), ale také ke kolonialismu, či k otázce, co je to vlastně lidství. Jsou hlavní hrdinové lidé? Na první pohled se zdá, že ano. Jejich vnitří světy jsou dojemné, hluboké, plné myšlenek. Proč ale tak trpělivě snáší svůj vlastní, děsivý úděl? Není v tom cosi nelidského? Dost nepříjemná a temná to otázka... Odpovědět si pak musí již každý sám, pokud na to má žaludek.

9 04.09.2021

(SPOILER) Kniha bude nutně vyvolávat kontroverze. Minimálně tím, jak samoúčelně působí. Děj je totiž značně jednoduchý a slouží jen jako záminka ke všem těm hrůzostrašným a nechutným výjevům, jenž nám autorka s gustem servíruje. Já ale za největší slabinu považuji něco úplně jiného a to (ne)vývoj hlavního hrdiny. Zdá se totiž, že ten prochází jakousi proměnou, hromadí se v něm vzdor, pochyby o etičnosti a legitimitě celého systému, aby v samotném závěru všechny tyto tendence, tyto náznaky popřel a zase se zařadil mezi ostatní zrůdy, jimiž zároveň na předchozích stránkách tolik pohrdal. Tato "šokující" otočka mi přišla až příliš vynucená a hraná na efekt. A vlastně docela hloupá.

8 27.06.2023

Koncentrovaná deprese. Nemyslím si, že by autorka popisovala možnou budoucnost lidstva. Ba naopak. Zabývá se současnými problémy, které pomalu ale jistě probublávají na povrh. Ona netečná a podivná koule jen tento proces uvědomování si akceleruje. To, před čím každý den zavíráme oči, tedy nesmyslná a ubíjející práce, ekologická krize, závislost na lécích apod., to vše je již dávno tady. Jen naprostá většina z nás předstírá, jako by tomu tak nebylo. Netečnost koule, do které si každý promítá své naděje, strachy, fantazie, pak tyto problémy nebývale jasně odkrývá. Dává dnes ještě něco smysl? Tváří v tvář možnému zániku, bezůtěšné budoucnosti plné únavné práce, krizí a válek, budoucnosti, kterou lze přežít jen díky jedům a farmakologickým únikům. Je zde cesta ven? Kniha moc nadějných odpovědí nenabízí. Otázkou totiž je, zda vůbec nějaké takové nadějné odpovědi existují...

8 15.05.2022

Moc pěkná pocta Pikniku u cesty od Strugackých. Opět je zde tajemná oblast, která badatelům a průzkumníkům nabízí více tajemství a otázek, než-li uspokojivých odpovědí. Co je zdejší Zóna? Jak působí na psychiku (ale i fyziku) člověka? Odkud se tu vzala? Jde o projekt pokročilé (snad mimozemské) inteligence? Nebo je to další stupeň evoluce? Příběh je sám o sobě zajímavý, záhady a tajemství překvapují, atmosféra je správně hutná. Bavilo mě, jak je čtenář hned uvržen do děje a až zpětně a po malých dávkách se dozvídá více o hlavní hrdince. Očarovala mě i autorova jazyková obratnost, ale hlavně jeho fantazie! Ta je opravdu obdivuhodná. Jdu shánět druhý díl.

8 02.11.2021

Perfektní (anti)utopická kniha. Dle mnohých trochu fašistická, ale jen v tom nejlepším slova smyslu, kdy je každý občan spoluzodpovědný za blaho, potažmo přežití, vládnoucího systému. Jen efektivní a tak trochu totalitní vláda dokáže zabezpečit přežití lidského rodu ve válce s obludným hmyzem. Nebo je vše trochu jinak? Žánrová klasika.

8 07.11.2019

Klasické dílo, které nám (možná trochu naivně) ukazuje, že věda, moudrost, intelekt, jsou alespoň občas schopny porazit hrubost a brutalitu. Ne vždy je nutné se uchylovat k násilí, stačí trocha té chytrosti, diplomatického umu a nějakých těch triků, pletich a intrik. Celkově jde o zajímavý koncept, kdy se hrdinové v knize střídají, ale jejich cíl zůstává stejný. Jsem zvědav na další díly.

7 30.01.2024

Zpočátku musím přiznat, že nejde o knihu dokonalou, ale její poselství zastíní i mnohé nedostatky. Nedostatky dost patrné, jako například jisté grafomanství, přílišná popisnost, a také přehnaná komplikovanost a kostrbatost ve vyjadřování v předkládaných tezích (které v důsledku pak nedávají moc smysl, že by kvůli překladu? Těžko říct). Přesto je kniha dost úderná a často nezakrytě depresivní a plná bezútěšnosti. Jako by autor rezignoval, pochopil, že dnešní pozdně kapitalistický svět již nemá budoucnost. A je jen otázkou času, kdy se lidé zahubí. Z čehož nakonec čerpá jakousi zoufalou jiskřičku naděje alespoň pro ostatní život na naší planetě. Otázkou tak není, co se dá dělat proto, aby k ekologickému kolapsu nedošlo, ale to, co zde zbude potom? Potom, co člověk jednoho krásného dne svou vlastní vinou zmizí z povrchu zemského... A zda to nakonec nebude pro Zemi úleva, zda z dlouhodobého hlediska není lidstvo jen jakousi rozbujelou rakovinou, která ale (jak už to rakovina dělá), zničí sama sebe a ostatnímu životu tak poskytne prostor k zotavení.

7 13.02.2023

Starosvětské klasické sci-fi, které zaujme hlavně svým optimismem a s tím spojenou určitou naivitou. Jde tak o výlet do dob starých dobrých Star treků, kdy vesmír nebyl jen temným místem plným hrozeb a děsu, ale spíše místem naděje, objevů, krás či lepší a spravedlivější budoucnosti. Jak moc se sci-fi žánr změnil! Dnes takové humanistické, optimistické dílo aby člověk pohledal. Je to dobře? Nebo špatně? Po pravdě nevím. Co mi vadilo? Snad jen přílišná popisnost, s množství technických detailů, které jsem si dost dobře nedokázal představit. Což ale může vypovídat spíše o tom, že má fantazie je příliš omezená a nedostačující...

7 06.08.2022

Spíše než o povídky třeskutě nabité dějem jde o ryzí pocitovky. Murakami i na malém rozsahu dokáže vykreslit jeho typickou atmosféru melancholie, lehkého smutku, pomalu plynoucích všedních dní... Jeho postavy se potýkají s pocity vnitřní prázdnoty, s úzkostmi, samotou a vlastní nerozhodností či průměrností. Čekají na zlom v jejich životech, pozorují svět kolem sebe, bádají ve svém nitru. A pro čtenáře je to radost o tom číst.

7 15.07.2022