KapitánSmrt komentáře u knih

Spíše než o povídky třeskutě nabité dějem jde o ryzí pocitovky. Murakami i na malém rozsahu dokáže vykreslit jeho typickou atmosféru melancholie, lehkého smutku, pomalu plynoucích všedních dní... Jeho postavy se potýkají s pocity vnitřní prázdnoty, s úzkostmi, samotou a vlastní nerozhodností či průměrností. Čekají na zlom v jejich životech, pozorují svět kolem sebe, bádají ve svém nitru. A pro čtenáře je to radost o tom číst.

7 15.07.2022

Bavila mě melancholická atmosféra, severské tradice a folklór, který oplývá mnoha rozličnými mýtickými a mystickými postavičkami. Některé povídky jsou prodchnuty jemným humorem, některé naopak krutostí a severským chladem. Kvalita kolísá, ale podprůměrné kusy jsem nezaznamenal.

7 07.12.2021

Za mě slabé. Poměrně zajímavá myšlenka utopená v podivně rozvleklém vyprávění. To by nebylo to nejhorší. Horší je, jak uměle a nepřirozeně kniha působí. Postavy mi přišly spíše jako karikatury a to, co prožívají a co si myslí, je často v dalších kapitolách popřeno nebo změněno. Chyběla mi kontinuita. Úvahy o lásce mi přišly často patetické (u jinak dospělého příběhu), části o sexu a intimitě až profesorské a strojové. Některé obraty pak působily vyloženě fádně (oči jako studánky apod.). Taktéž korektura byla odfláklá a dost rušivá s množstvím překlepů nebo krkolomnými obraty (záchranné kolo? Snad kruh nebo alespoň lano). Asi se zdá, že jsem příliš kritický. Přesto mě oslovila autorova imaginace a bavilo mě i ono nahlédnutí do jiné kultury, do jiných zvyků, které jsou na první pohled dost jinačí než ty naše, na pohled druhý jsou ale některé prožitky, emoce, myšlenky natolik univerzální, že dokáží spojit i zdánlivě nespojitelné.

7 17.04.2021

Zaujalo a dost. Kniha mi trochu připomněla film Život Adele a to hlavně svou otevřeností. Milostný příběh je zde také oproštěn od přílišné romantizace, je zachycen ve vší své kráse, ale i s tím nepříjemným, krutým, ba nudným, s tím, co ke vztahům patří, ale zároveň to v romantických filmech a literatuře moc často nenajdeme. Mnozí autorovi též vyčítají narcisismus, egoismus, zahleděnost do sebe. Já osobně tyto rysy vnímal jakožto snahu o zachycení současné dobové atmosféry, která je touto narcistní posedlostí napěchována (stačí se podívat na libovolnou sociální síť) a tím pádem i autorem reflektována. Nakolik je pak samotná forma originální a objevná nedokáži posoudit, nejsem literární teoretik, mě osobně ale kniha oslovila. Dílem to bude i jistou blízkostí, povědomostí, přeci jen jsem jen o málo let mladší, pohybuji se v podobných kruzích a tím pádem poslouchám obdobnou hudbu, sledují obdobné filmy a prožívám i obdobné vztahy. Za mínusy bych označil snad jen méně zajímavé postavy a některé zbytečné (pod)kapitoly.

7 17.12.2020

Je znát, že autorka je novinářka. Téma nepodmíněného příjmu pojímá poměrně povrchně, popisně a bez hlubšího promýšlení dané věci. Načrtne, co nepodmíněný příjem je, jaké v současnosti probíhají experimenty a rozvede téma nerovnosti a rasismu v USA. Chvílemi argumentuje pro příjem, chvílemi pro jinou formu peněžitých dávek apod. Nepodmíněný příjem je zajímavá myšlenka, která by mohla změnit náš přístup a naši poslednost prací a alespoň trochu vyrovnat obří nerovnosti. Zasloužila by si tak trochu lepší shrnutí.

7 05.10.2020

Nefalšovaná ukázka hard core sci-fi která mixuje vědecké poznatky z biologie a kvantové fyziky se zajímavým příběhem. Nebezpečí tentokráte nepřichází z vesmíru, ale z lidského nitra. Otázkou také je, zda jde opravdu o hrozbu nebo snad o příležitost. Příležitost k tomu, pozvednout lidství na novou, netušenou úroveň a naplnit potenciál, který se v každém z nás skrývá. Jenže budeme pak stále lidmi? Nestaneme se něčím jiným, obludným... Nelidským?

7 13.07.2020

Lidské, příliš lidské. Nebo nelidské? Trošku si nyní zafilosofuji. Nelidské, je vlastně ryze lidské. Jen člověk je totiž schopen nelidského, respektive potěšení z násilí, mučení a dalších hrůz, kdy vědomě a i bez nějakého jasného důvodu ubližujeme, ponižujeme či jinak ohrožujeme druhého. Zvíře zabíjí, jen dle svých instinktů bez zlého úmyslu, proto nemůže být nelidské ve smyslu, jak se tento termín užívá. Z toho vychází, že nelidské je bytostně lidská vlastnost, ukrytá kdesi v nás, pod nánosem civilizace, hodnot, výchovy... Ale probudit se může kdykoli. A o tom (asi) McCarthy píše. A píše velmi sugestivně, až z toho mrazí.

7 20.04.2020

Hodně slabé završení jinak epické ságy. Brian Herbert zkrátka není Frank Herbert. Poetika, mystika, hloubka jazyka i děje se vytrácí a zbývá pouhopouhé sterilní, tuctové a laciné sci-fi, jakých najdeme plné regály v trafikách na zaplivaných nádražích. Jako čtení do letadla nebo na ukrácení chvíle při čekání na lumbální punkci to může fungovat. Jako Duna to ale zklamává na plné čáře.

7 07.11.2019

Surová exkurze do světa americké chudiny. Příběh zde zdánlivě není, dny pomalu plynou jako temné útroby zdejší řeky. Hlavní hrdina se potácí na pokraji záhuby, přesto se vždy opět postaví na nohy a pokračuje dále, bez jakékoli vidiny lepších zítřků, bez jakékoli naděje na změnu k lepšímu. Ponuré, ale autentické, psáno živým a poetickým jazykem, na který si je potřeba zvyknout. Za odměnu Vám však bude ojedinělý a hluboký zážitek s kapkou suchého (až uleželého) humoru.

7 06.11.2019

Zpočátku jsem byl zmaten. Ohromné množství postav, neustálé přeskakování mezi časovými liniemi, nevšední forma vyprávění. Jenže jakmile si na experimentální a trochu chaotický styl vyprávění zvyknete, budete odměněni perfektním románem z druhé světové, který mnohdy pobaví, aby jindy silně dojímal. A to vše přirozeně, plynule, bez hloupého moralizovaní či laciné prvoplánovitosti.

6 12.02.2025

McCarthy opět klame tělem. Zápletka knihy je zde naprosto druhořadá. Příběh je spíše o pocitech. O hlavním hrdinovi, který po ztrátě své velké lásky spíše jen přežívá. Motá se v kruzích, slepě bloudí kupředu, spíše ze zvyku, než s nějakým jasným záměrem. Zároveň jde o román mnohavrstevnatý. Nakousne se zde historie, současná fyzika i matematika, ale i témata duševního zdraví a smyslu života. Jak už to tak bývá, konkrétních odpovědí se zde nedočkáme. Ale ono to v posledku nevadí. Možná i proto ve vás kniha zanechá silný, melancholický a posmutnělý dojem.

6 12.02.2025

V každé společnosti se najdou jedinci, kteří jsou pro slávu ochotni udělat cokoli. Utišit své svědomí, zradit své přátele, stát se spoluviníkem nezměrných zvěrstvech. Vidíme to bohužel dnes a denně, od 30. let 20. století se mnoho nezměnilo. I proto působí Mannův Mefisto tak nadčasově. Navíc je napsán svěžím jazykem, s hlubokým vhledem do nitra postav, s perfektně vykreslenou racionalizací hlavního hrdiny, jenž si každý svůj poklesek dokáže sám před sebou spolehlivě ospravedlnit.

6 06.09.2023

Velmi přístupné zprostředkování poznatků současné fyziky i naprostým laikům. Je fascinující, jakou proměnou věda, potažmo fyzika v historii prošla. A jakými naprosto bizarními a zároveň fascinujícími věcmi se dnes zabývá. Ono propojení současných vědeckých teorií s filosofií (nebo teologií) není vůbec náhodné, však jde často též o úžasné myšlenkové konstrukty, které se až posléze ověřují v praxi. Božská rovnice je svěžím a zajímavým čtením pro ty, kteří se táží po takových základních otázkách jako: Proč je něco a ne nic? Jak vše začalo a jak vše skončí? Nebo dokonce, existuje Bůh?

6 07.11.2022

Zpočátku mi přišlo otravné, jak jsou lidé na vsi stereotypizováni. Jakožto karikatury sebe sama, to jest otravní, vulgární a hloupí lidé, kterým jde hlavně o vlastní prospěch. Postupně jsem ale začal chápat, že toto není kniha, která by měla ambice věrně zachytit nějaké sociální prostředí. Naopak se pomocí těchto karikatur a extrémů snaží poukázat na něco, co je nám vlastní a tento přístup dotahuje až do absurdních rozměrů. Jak tu již padlo, v tom je kniha trochu kafkovská. Zároveň jde o literaturu humornou (ač jde o humor dosti černý), ryze českou (s grácií a nadhledem glosuje typické české charaktery) a bohužel občas i dost doslovnou (zvláště v ideologicky laděných statích kritizujících např. masnou výrobu, které mají podobu skoro až pamfletu, což trochu ubírá na působivosti). Kniha tak není snahou o rozdělení společnosti na městskou elitu a nevzdělaný venkov, ale je zkrátka poctivou kritikou dnešní doby, ač mnohdy dost vyhrocenou. Kéž by takových knih vznikalo u nás více...

6 10.10.2022

Napínavý a promyšlený detektivním román v atraktivním prostředí alternativní historie. Nacistické Německo je stále fascinujícím úkazem a inspirací pro spisovatele (ale bohužel i pro politiky). Výhrady tak mám jen k trochu laciné romantické lince, která je ale naštěstí jen okrajová.
Malé upozornění, četl jsem staré vydání od Riopressu a musím konstatovat, že jde o vydání dost otřesné. Plné překlepů, chyb a nedodělků. Tak pozor na něj.

6 14.06.2022

Poctivé postapo, které využívá moderních (nebo chcete-li současných) vypravěčských metod. Není tak vůbec jisté, který z hrdinů se dožije konce, který zemře nějakou hrůznou smrtí a který si doslova projde peklem. Autor je i slušný vypravěč a dokáže načrtnou i jistou etickou nejednoznačnost zdejších postav. Přesto by v tomto ohledu mohl být i důraznější. Však námět přímo volá po tom, aby souboj idealismu hrdinky a pragmatismu záporáků podrobil težší a mnohem tvrdší zkoušce. Vždyť se nabízí otázka, co je více? Přežití i za cenu obětí a možné nespravedlnosti? Nebo boj za pravdu i s možným důsledkem totální destrukcí všeho živého? Uvidíme, jak to bude v dalších dílech.

6 02.04.2022

Čtivá upířina, poměrně pěkně napsaná a napínavá. Děj je přehledný a poměrně zajímavě vystavěný a odvyprávěný. Vadila mi jen trochu patetická dějová linie hrdinova bratra a jeho ženy. Tato část byla dost šablonovitá a její naivní romantické linka by se hodila spíše do knih z červené knihovny.

6 25.03.2022

Je to takové milé povídání o historii a ekonomii. Smířlivé a dle mého málo kritické, ale na druhou stranu jde o knihu čtivou a přístupnou. Fascinovalo mě, jak autor dokáže najít stopy ekonomie snad všude, v Bibli, v eposu o Gilgamešovi, v klasických filosofických spisech. Přišlo mi, že hlavní poselství knihy je jakási alibistická omluva ekonomů, že nedokázali předpovídat něco tak fundamentálního jako je finanční krize. To může být důležité pro širokou veřejnost. Dává jí to signál, aby nevěřila ekonomům ani slovo, vždyť oni v naprosté většině slepě slouží finančnímu kapitálu a byli by sami proti sobě, kdyby současný stav kritizovali... Sedláček má alespoň tolik slušnosti, že tuto omezenost ekonomů přiznává. Což je fajn.

6 03.02.2022

V prvním díle jsme byli svědky toho, jak jakási neuchopitelná jinakost jménem Zóna X působí na osobnost a psychiku člověka. Dnes se podíváme na to, jak na člověka působí blízkost této jinakosti a podivnosti. Jak vědomí toho, že tajemství zóny nikdy nerozluštíme, jak se tato frustracující skutečnost pomalu ale jistě proměňuje v rezignovanost ba paranoiu. Kniha tedy opět řeší hlavně psychické stavy hrdinů, než aby oplývala třeskutým dějem. Zároveň se ale střípků, které příběh posunují vpřed, samozřejmě dočkáme. Jejich dávkování je pečlivě rozvrženo a nutí k dalšímu čtení. Přesto nejde o klasické fantasy či sci-fi a to je třeba mít na paměti. Jde spíše o pocitovku, plnou melancholie, absurdních výjevů, paranoie a hlubokého smutku ba beznaděje... A to je to, co mě baví.

6 16.11.2021

Zajímavé zachycení vývoje demokracie v USA. Potěšil mě historický kontext a zachycení proměn Demokratické i Republikánské strany v čase. Současná polarizace společnosti je pak přesvědčivě vysvětlena (i když možná trochu moc stručně, chyběla mi hlubší kritika neoliberalismu), zároveň autoři věcně poukazují na limity a problémy této polarizace. Tedy značné snížení akceschopnosti jednotlivých vlád. Pokud nejsem schopen kompromisu a svého politického oponenta vnímám jakožto nepřítele, bojuji hlavně s ním a to všemi prostředky. Uniká mi tak podstata politiky, tedy že politika není o boji s opozicí, ale o službě lidem a snaze učinit jejich život lepší. Shrnutí? Politikům by prospělo, kdyby se k sobě chovali slušně a s respektem k názorům druhého. Ano, tak jednoduché to je.

6 27.05.2021