KapitánSmrt komentáře u knih
Slabota. Recyklace témat (opět (ne)vinná lež, stárnoucí Don Juanové apod.), povrchně načrtnuté charaktery, vyznění do ztracena. Závěrečný doslov, který má být oslavou této knihy, pak působí spíše jako zoufalá snaha zakrýt prázdnotu a fádnost předchozího textu a pokus přesvědčit čtenáře (a snad i sebe), že Slavnost bezvýznamnosti není jen zapomenutelný, bezvýznamný text.
Vršení v lepším případě banálních, v horším přímo patetických zápletek, které postrádají překvapivé či alespoň trochu originální vyústění. Vše končí buď smrtí nebo laciným morálním ponaučením. Povídky tak vyzní do ztracena, mnohdy čtenáře prvoplánově citově vydírají či se snaží za každou cenu dojmout. Něco tak fádního jsem dlouho nečetl. Na druhou stranu potěší jazyk a reflexe staré dobré české nátury a hospodské kultury. Celkově ale bída.
Je znát, že jde často jen o fragmenty a črty, které mají do ideální formy občas daleko. Texty spojuje legendární imaginární postava Kiliána, Topolova alter ega, buřiče, opilce, milovníka žen a sametového ohbí a zároveň citlivou duši, který shon a cynismus a hrůzu dnešní doby nedokázal unést a propadl se do spirály sebedestrukce a zmaru. Topolova poetika oslovuje, dojímá, rozesmívá. Škoda, že neměl autor více času a své dílo nedokončil. Buďme ale rádi i za toto.
Hodně zjednodušený a srozumitelně podaný úvod do současné levicové kritiky pozdního kapitalismu. Na můj vkus jde o knihu příliš povrchní. Jakožto seznámení se s tématem jde však o naprosto vyhovující dílo určené zejména mladým, začínajícím revolucionářům. Kapitalismus požral sám sebe, pojďme tedy hledat alternativy...
Je to čtivé a rychle to ubíhá. Formálně ani dějově to však není žádná výhra. Nejsilnější a nejpůsobivější je kniha v popisech kolabující společnosti skrze vyprávění postav, televizních zpráv apod. Příběh hlavního hrdiny bych pak srovnal s těmi průměrnějšími díly seriálu Walking dead. Chybí mi tu větší přesah, etická dilemata, paranoia, přemítání nad tím, zda život po kolapsu je stále ještě život. Druhému dílu dám však ještě šanci.
Velice obsáhlá kniha plná grafů, srovnání a dalších podrobných údajů. Autor na základě tvrdých dat popisuje alarmující stav současné nerovnosti a uvádí i poměrně snadné (ale politicky neprůchozí) návrhy, jak současný marasmus napravit a růst nerovnosti opět zvrátit. Vypíchl bych myšlenku, že určitá míra nerovnosti je přirozená, avšak současně záleží též na nastavení systému a jeho pravidel, tedy politiky toho kterého státu, který buď nerovnost snižuje, nebo naopak upřednostňuje menšinu bohatých na úkor většiny chudých. Jen pozor, na první pohled objektivní kniha je (musí být) i částečně ideologická a odráží tak povahu autora, francouzského rovnostáře... Dovedu si představit, že kdejaký neoliberál by růst nerovnosti vůbec za problém nepovažoval.
Drsná krimi ze staré školy, temná jako nejtemnější noc. S dialogy zábavnými a vybroušenými takřka k dokonalosti. Někdy může ona hrůza a brutalita působit až samoúčelně a přehnaně. Dle mého však onu hranici, o které píše uživatel navorski, autor příliš nepřekračuje. Já se bavil velmi dobře. Mám dojem, že Zahler dost dobře vybalancoval ony pocity zmaru a nespravedlnosti, kterými nechává své hrdiny trpět, s jistým potěšením a zadostiučiněním spojeným se spravedlivým (po)trestáním zloduchů. A od toho tu literatura tohoto typu přeci je.
Spíše než o vědecké pojednání jde o knihu komentářů. Od začátku je jasné, na které straně barikády autorka stojí. Nevyhneme se tak emocím a několika nepodloženým odsudkům. Na druhou stranu argumenty jsou opravdu silné a snaha o konstruktivní řešení současného marasmu chválihodná. Otázkou je, zda jde o řešení dostatečně životaschopné a chytlavé a zda přílišný důkaz na liberalismus a podružná témata typu sexuálních identit nejsou spíše ku škodě věci.
Pro klimasketiky a neoliberály ale kniha není. Těm doporučuji paralamentní listy, aeoronet nebo pamflety Václavů Klausů.
Poměrně fádní životní pravdy podané stylem antických filosofických dialogů. Kniha je bez děje, na čtenáře se jen vrší další a další, více méně patetické, banální a útěšné myšlenky. Největší problém vidím v tom, jak moc jsou odtržené od reality. Říkejte lidem v exekuci, ve válkou zničené Sýrii, v nudné práci která ubíjí životní energii, jak je láska důležitá, Bůh Vám osvětluje cestu, že porážka ukazuje cenu vítězství a jak se máte vydávat na poutě plné dobrodružství a poznání...
Čistá literární nádhera. Lze náš život vyložit podle našich zážitků, podle událostí, které formovaly naše charaktery nebo je naše rozhodování spíše dílem nahodilosti a chaosu? Jsou tradice, morálka či povinnost jen přežitky zasloužící posměch zpovykaných liberálů nebo mají své místo i v postmoderním a rychle se měnícím světě?
Hrozivá tragédie, která se stane obyčejné americké rodině, se stává plátnem, na kterém se promítají boje a sváry utvářející charakter celé dnešní americké společnosti.
PS: rozpitvávání i nejmenších detailů vnitřního života hrdinů mi nejednou připomnělo Prousta.
PPS: četl jsem již třetí vydání knihy a těch překlepů, co jsem nalezl! Ostuda. Překlad je jinak ale kvalitní.
Trefná kritika současné levice a to z vlastních řad. Autor kritizuje současný bezbřehý liberalismus a jeho propojení s levící a nastiňuje alternativní pojetí levicové politiky, tzv. konzervativní levici. Emancipace menšin, otázky sexuálních identit, genderu apod. jsou možná poměrně důležitá témata, ale kořen problému je zkrátka někde úplně jinde a to v samotném kapitalismu a jeho schopnosti korupce idejí a jejich využití ve vlastní prospěch. A právě toto si musí levice uvědomit. Pokud tak neučiní, dosáhne jediného, vlastní bezvýznamnosti. Čtení komplikuje množství odkazů na francouzskou politiku a historii, což neznalým (jako mě) může dělat problém. Na druhou stranu překladatel odvedl skvělou práci a mnoho těchto osobností/událostí dovysvětluje v četných poznámkách.
Tak trochu jiná levicová agitka. Vědoma si svých omezených znalostí. Přesto podnětná minimálně tím, že nejde jen o kritiku současného systému s pochmurnými vizemi budoucnosti, jak bývá zvykem, ale také s pozitivním programem a poměrně silnou dávkou naděje. Což je takřka bezprecedentní. Přednášková forma však knihu trochu sráží zejména co se hloubky probíraných témat týče.
Povinnost pro všechny studenty filosofie (a pro všechny, kteří chtějí mít alespoň základní přehled o filosofii 20. století). Opravdu současnou filosofii v knize ale nenajdete, název je tedy lehce zavádějící.
Výborné čtení, které nabouravá zažité paradigma, že dluhy se musí vždy a za všech okolností splácet. V historii to tak ne vždy chodilo a to z dobrého důvodu společenské stability. Další kacířskou otázkou je i to, zda jsou některé dluhy morálně ospravedlnitelné? Graeber moc pěkně poukazuje na historický vývoj v otázkách dluhů, od dávné minulosti po současnost. Samozřejmě jde o pohled levicový (Graeber je dle všeho anarchista), takže pravičáky a neoliberály nepotěší. Jediná výtka jde na adresu překladu. Chyb a překlepů v textu je opravdu velké množství a kazí to jinak pozitivní dojem.
Toto by měla být povinná četba pro všechny ty ministry školství, poradce, experty na vzdělání, ale i děkany a rektory. Hodně nelichotivá úvaha na téma selhávajícího školství. Jakožto dlouholetý student jsem ony lapsy v systému mnohokrát zažil na vlastní kůži. Bohužel, jak se zdá, poučení nulové, žádné.
Asi nejlepší díl celé ságy. Spíše meditativní, prodchnutý mnoha filosofickými a náboženskými myšlenkami, než-li akcí a dějovými zvraty. Z každé stránky na Vás dýchne podivná nostalgie po starých časech, vzpomínky na předchozí díly, na postavy, které již opustili jeviště, na děje, které formují přítomnost a potažmo budoucnost. Dílky skládačky do sebe zapadají... Krásné čtení.
O úroveň horší než Oslice. Ono rochnění si v dekadenci zkrátka na podruhé tolik nefunguje a působí lehce vyčpěle. Přesto jde stále o zábavné a notně vulgární počtěníčko pro všechny správné chlípníky.
Čtivé a zábavné příběhy propojené do jednoho celku. Žádná vysoká literatura, ale poctivé dobrodružné čtení se vším, co k tomu patří. Napětí, trocha humoru a nějaké to mystérium. Změna perspektivy v závěru osvěží, určitá doslovnost naopak místy ruší...
Všechna čest autorovi, který má takovou fantazii a dokáže vytvořit tak komplexní a živoucí svět, se svou historií, s frakcemi a hlavně podivnostmi všeho druhu. Doufám, že se do Ambry VanderMeer ještě vrátí (nebo vydavatel přeloží i starší věci z tohoto univerza). Příběh naopak trochu drhne. Jde o klasickou neo noir detektivku s hrdinou, jehož tíží temná minulost. Nechybí ani femme fatale, případ, který může stát hlavní postavu život, nějaké ty zvraty a akce. Nic víc, nic méně. Ono to ale docela dobře stačí.
Topecká škola je hodně komplexní román, jenž nenásilnou formou reflektuje takřka vše, co je na současné (nejen) Americe prohnilé a zkažené. Velmi zajímavě analyzuje třeba toxickou maskulinitu a to bez zbytečného a laciného moralizování. Spíše se pokouší o pochopení. Proč mužství prochází jakousi krizí identity, proč se upřednostňuje kvantita nad kvalitou, proč jsou i děti zataženy do nesmyslného soupeření, které jen dále zostřuje jejich úzkosti a strachy, proč ve společnosti narůstá agresivita a tak dále. Jasně, nenalezneme zde žádné univerzální odpovědi, přesto autorovi nelze upřít velmi osobitý a osobní vhled do daných problémů. To vše psáno krásným a mnohdy až básnickým jazykem.