karolina0346 komentáře u knih

Četla jsem všechny tři knihy. Všechny jsou fajn, jen ta první měla trochu mezery ve stylistice. Autor se postupně roztrénoval, tato kniha je na velmi dobré úrovni.
Humor je přitom stále stejný, popis zažitých situací výstižný, fotky krásné.
Jsem ráda, že jsem "kdysi" na autora narazila - uviděla jsem knihu o horách a musela jsem ji jako správná milovnice hor přečíst. A to i proto, že mě kniha na mnoha stránkách od hor docela "odrazuje".
Dávám pět hvězdiček a doufám, že v budoucnu ještě nějaké knihy budou.

3 02.01.2021

Mně se to moc líbilo. Paasilinna mi prostě sedí, má super styl a humor.

3 23.11.2020

Velice, velice, velice nepravděpodobný příběh.
Knihu jsem ale přečetla na jeden nádech a pořád jsem se smála. Takže se mi vlastně líbila.

3 10.12.2018

Někteří píšou, že byla Sophia jen hloupá, naivní a zamilovaná. Neuvědomujou si, jak je jednoduché podlehnout.
Nemám ani zdaleka takové zkušenosti, jako ona - díky bohu - ale vím, že je snadné někomu uvěřit...
Obzvlášť, když ji Kas vyhrožoval, že se něco stane jejím bratrům. Dostala se do hodně blbé situace. :( Doufám, že se z jejího příběhu každý čtenář poučí a njde v sobě sílu ještě dřív, než se mu stane něco tak hrozného. Doufám, že čtenáři budou příběh převypravovat ostatním, aby se dostal do podvědomí co nejvíce lidí.
Násilí a vydírání je hnus. Dávejte pozor na sebe i na své blízké.


Kniha mě neskutečným způsobem vtáhla do děje. Nemohla jsem přestat číst. Od té doby, co Sophia odjela do Itálie jsem se modlila, že už ji konečně někdo pomůže...
Nejhorší je si uvědomit, že je to psáno podle pravdy. :(


Přeju autorce už jenom šťastný život!

3 18.11.2018

Ainyska: Přesně tak. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo na to neskočil a vidí, jak je celá kniha o ničem.

3 29.10.2018

Jako... pěkné, že má tento člověk takovou chuť do života, i když má na první pohled spoustu nevýhod. V knize je ale hodně chyb (překlepy a stylistika). Jako ateistce mi bylo proti srsti neustálé obracení se k Bohu. Beru, že má pro něj Bůh velký význam, ale toto už bylo... fakt moc. No a nakonec - celých 230 stran omílá pořád dokola to samé. Sto stran by na to bohatě stačilo.

3 13.07.2018

Naprosto strhující a úžasný příběh. Dokud si neuvědomím, že se všechno fakt stalo (a v nějaké podobě pořád děje). Nejpozději na střední by to měl každý přečíst...

3 14.01.2018

Dočetla jsem do konce... ale že by mě to nějak zvlášť vtáhlo, se říct nedá. První kniha, kterou jsem od Viewegha zkusila - vybrala jsem podle toho, jaká zrovna stála v knihovně. Asi jsem měla smůlu...

3 07.12.2017

Velmi zajímavé myšlenky.
S některými vůbec nesouhlasím, ale bylo to fajn čtení.

3 25.10.2017

Trochu náročné, ale rozhodně velice zajímavé čtení. Nevím, do jaké míry je autobiografická, každopádně se autor inspiroval svým vlastním příběhem.

Ústřední postavou Palladia je novinář Boris, kterého v pouhých 29 letech začne zrazovat tělo. Pořád ho něco bolí, má různé zdravotní problémy, kvůli kterým ho hospitalizují na ARO. Postupně ochrne. Přestává dýchat, musí být na přístrojích. Chvíli to s ním vypadá hodně bledě.

Ve vyprávění se prolínají pacientovy představy (blouznění?) se skutečností. Do příběhu jsou vloženy lékařské zprávy, výpisy z chorobopisu apod. A je to ,,fakt husté". Ke konci se představy víc a víc podobají skutečnosti. Ano, nemusíte se bát, Boris se z toho nakonec dostane. :) Palladium mohu jen doporučit!!! Sama si ho asi co nejdřív koupím, byla by škoda nemít doma tak povedenou knihu.

3 06.10.2017

Hrůza! Autorka vůbec neumí psát. Možná je myšlenka dobrá, ale jen o tom psaní není...

Kam se hrabe stařík :)

2 16.09.2023

Ať jsem dělala, co jsem dělala, nemohla jsem tuto knihu dočíst.
Dostala jsem se asi do tří čtvrtin.
Ze začátku se mi příběh líbil, ale postupně mi děj připadal divnější a divnější. Do čtení jsem se musela nutit. Rozečetla jsem proto další knihy a o Oskárka jsem postupně přestala mít zájem.

Třeba se k tomu jednoho dne odhodlám.

2 05.03.2023

Nedozvěděla jsem se v knize nic moc nového, ale to bude asi tím, že už jsem o barefootu přečetla kde co, informačně je bohatá.
Co přišlo vhod, jsou popsané a nakreslené cviky pro chodidla, určitě využiju.
Informace jsou předány stručně a jasně.
Trochu mě kniha motivuje k výrobě vlastních bot.

Doporučuji lidem, kteří bosoboty teprve objevují.

2 21.11.2022

Moudrost vlků se mi líbila.
Tak, jako jsem se v ní dozvěděla o životě vlků, očekávala jsem nějaké poznatky o životě a zkušenostech starých psů.
Dočkala jsem se papouškování různých rádoby filozofů. Autorka zestárla, přežila dva psy, další je starý, a ona se ze všeho potřebuje vypovídat.
Místo Moudrost starých psů je to Moudrost staré odbornice ma vlky. A spíš bych místo té moudrosti napsala jen životní zkušenosti nebo něco podobného. Rozsah bych zkrátila tak na polovinu, omílat tytéž myšlenky stále dokola je zbytečné a nudné.
Kniha mi vůbec nic nedala. Zklamala mě.

2 24.06.2022

Unikaly mi souvisloti. (Jsou tam vůbec?)
Myšlenky jako obvykle zajímavé, ještě je pár dní budu vstřebávat.
Kdyby kniha nebyla tak tenká, nevím, jestli bych ji dočetla.

2 11.08.2021

Milé čtení, vtipné, vtáhlo mě. Nejvíce mě ale kniha oslovila tím, že je hlavní hrdinka učitelka stejně jako já. V tom, co zažívala a prožívala jsem se dost viděla, i když mám zkušenosti s mladšími dětmi.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně je mi Annika podobná i v jiných ohledech. Stačilo málo a mohla bych si myslet, že autorka psala o mně...

No, každopádně si ještě dovolím shrnout pravdivou myšlenku, která z knihy vyplývá: Práce učitele není ani zdaleka jen o vyučování.
(A pokud ano, učitelství pro něj není povoláním ale pouze zaměstnáním a měl by hledat uplatnění jinde.)

2 06.05.2020

Zajímavá kniha. Jeden z hlavních hrdinů zabije dva lidi. A co teď, čtenáři, co si o něm myslíš? Fandíš mu, nebo si přeješ, aby ho zavřeli?
Ivanův čin má jasný a celkem pochopitelný důvod, i když si nemyslím, že je vražda řešením, jakkoli jsou oběti pro společnost nebezpečné. Nepřála jsem mu ani svobodu, ani vězení, napjatě jsem čekala, jak to celé dopadne.
Závěr mě znepokojuje. "Odsuzují" se takto všichni vrazi?

Pepino se mi celou knihu hnusí.
Se Stankou jsem tak nějak sympatizovala, i když se chovala pěkně hloupě. Poté, co na ni vytáhli před soudem události z minulosti, se mi začala hnusit stejně jako Pepino.
Ilona je obdivuhodná ženská, že se pod tíhou všeho nezhroutila.

2 20.11.2019

Do příběhu jsem se nemohla dostat, četla jsem, aniž bych si uvědomovala souvislosti.

2 22.08.2019

Jak to jen říct. Knížka je fajn, všechno vysvětluje nenásilnou srozumitelnou formou.
Jistou výtku mám ovšem k ilustracím, konkrétně k dětem, které celou knihou jako kdyby provázejí. Příklad - souhlasím s tím, že v souvislosti s menstruací je v knize nakreslená paní, která má v kalhotkách vložku. Ovšem to, že před ní sedí holčička a se zaujetím ji sleduje, je mírně... úchylné? Ujeté? Ilustrace shazují jinak povedenou knížku.

2 19.05.2019