Kate3003
komentáře u knih

"Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow."
Čekala jsem od knihy trošku něco jiného. Doufala jsem, že se dozvím jaká cesta dovedla Coriolana Snowa do role presidenta Snowa tak jako ho známe z Hunger games. Že se také dozvím jak vlastně vznikaly hry a jaké je jejich pozadí, nebo také nějakou pořádnou romanci. Možná i to proč se Tigris dostala do nemilosti. Jenže ani jedno s toho jsem vlastně pořádně nedostala. Náznaky v knize byli, ale nebyli dostatečně zpracované, protože se autorka zaměřila na jiné a za mě méně zajímavé věci.
Coriolanus už od začátku působí trošku jako záporná postava hlavně kvůli své sebestřednosti. Musím uznat, že jeho život nebyl zrovna procházka růžovou zahradou, takže nějaké vlivy okolí na jeho vývoj určitě mají, ale on se již od první chvíle staral hlavně o to jak bude vypadat před svým okolím a jak bude jeho jednání vnímáno. Všechny svoje činy kalkuluje tak aby mu něco přinesli a dostál motu "Snow vždy vítězí". Takže mi tam chybí takový ten postupný přerod v zápornou postavu, který jsem čekala.
Hladové hry jako takové jsou tu spíše okrajově což mi zas tak nevadilo, ale chybělo mi nahlédnutí do zákulisí vzniku her. Celkově tam byla informace o plánování her jen v pár kapitolách a nic moc jsme se vlastně nedozvěděli. Myslím že kdyby se autorka zaměřila na život Coriolana jako tvůrce her mohlo by to být mnohem zajímavější než část mírotvůrce.
Romantická linka byla taková vlastně nijaká. Nebylo na ní nic co by nijak zvláště zaujalo a byla tam spíš proto aby zavdala důvod k několika zvratům, které se v knize odehrají. Mnohem zajimavější byli vztahy s ostatními postavami což je škoda.
Naštěstí autorka má dostatečně čtivý styl aby udržela pozornost i přestože příbeh neobsahuje moc akce a děj se spíš tak pozvolna táhne. Plus je i vypravěč, který umí lépe vyjadřovat svoje myšlenky a emoce, než jak tomu bylo v případě Katniss. Nejlepší část knihy byl asi epilog a to ne protože kniha skončila, ale protože je zde asi nejlépe vykreslen počátek cesty mladého studenta k funkci prezidenta a také informace o vývoji Hladových her. Celkově mi ovšem kniha dala více otázek než odpovědí.


Na knihu Trůnu předurčená jsem se opravdu těšila, protože první díl mě hodně bavil. Bohužel si kniha neudržela napětí prvního dílu a čtení jsem si až tolik neužila. V příběhu o Redě a jejím Vlkovi se našlo pár nudnějších částí, ale příběh o Nei a jejím životě v říši stínů jich byl plný.
Cca první polovina knihy byla opravdu hodně utahaná a nezachránil to ani příjemný styl psaní autorky. Nemohla jsem se začíst a putování Říší stínů mě zas tak moc nazaujalo. Navíc bylo proloženo částmi z pohledu jiných osob, které za mě nebylo až tak důležité, nebo se aspoň nemuselo objevit v takové míře. Našlo se několik momentů, které byli záživné, ale většinu času jsme se spíš pohybovali v šedé zóně, kde nebylo nic co by zaujalo.
Myslím, že kdyby autorka celé putování Prvorozené za poznáním zkrátila na polovinu byla by kniha mnohem záživnější. Chápu, že si Nei musela najít svou cestu stejně jako Reda, ale Divý les byl o něco záživnějším místem pro vyprávění. Druhá polovina knihy už odsýpala o něco lépe a děj byl trošku akčnější.
Na knize se mi líbila celková chemie mezi jednotlivými postavami, která opět fungovala skvěle. Také zajímavé a originální prvky příběhu, které aspoň částečně vyvažovali utahaný děj. Konec příběhu byl takový pohádkový a možná trošku uspěchaný přitom jak dlouho jsme na vyvrcholení děje čekali. Jako celek kniha nebyla špatná, ale první díl jsem si užila rozhodně více.


Musím uznat, že tohle bylo velmi podařené YA contemporary a rozhodně je to jedna z knih u které chápu, že se z ní stal humbook tip. Celý příběh se skvěle četl a já knihu doslova zhltla, přestože to není žádný drobek přečetla jsem jí za den. I když nejsem zrovna zastánce střídání pohledů různých postav tady to bylo skvělé a rozhodně mnohem zajimavější než se na celou situaci shlížet pouze z jedné strany.
Opravdu mě zaujalo jak autorka vykreslila všechny postavy a jejich jednotlivé postavy a jak nás provedla jejich vývojem v průběhu příběhu. I když občas jejich chování bylo trošku nepochopitelné, ale to už tak u YA knih bývá ke všem jsem si našla cestu a prožívala s nimi emotivně každou část příběhu. Uculovala jsem se když přišel nový "dopis", byla jsem frustrovaná když něco nevyšlo tak jak by mělo nebo i smutná z situací, kterými si hrdinové museli projít.
Řekla bych že přesně to sdílení emocí s hlavními postavami je něco čeho by taková kniha měla u čtenáře dosáhnout. Takže i když se našlo pár drobností, které bych vytkla jako třeba špatně čitelný font u vzkazů na začátku příběhu, nebo občasná pro mě nelogická situace musím říct, že čtení jsem si opravdu užila. Celý příběh přestože je vlastně poměrně smutný má svoje kouzlo a rozhodně ho můžu jen a jen doporučit.


Musím říct, že mě kniha až tak nenadchla. Nechybělo sice napětí a na rozluštění celého případu jsme si opravdu museli počkat do úplného konce, ale ke konci mi to přišlo možná trochu překombinované.
Celé to začalo poměrně nevinně ve chvíli kdy se hlavní hrdinka rozhodla v rámci školního projektu rozklíčovat případ zmizení jedné místní dívky a sebevraždy jejího údajného vraha. Jenže jak se hlavní hrdinka prokousávala případem začalo se na něj nabalovat mnoho dalších "nevyřešených" záležitostí. Najednou jako by každý druhý měl nějaké tajemství, které čirou náhodou souviselo s vyšetřováním. Kdyby autorka ubrala myslím, že by to působilo trošku realističtěji.
To že se hlavní hrdinka dost často chovala nelogicky už je pro YA knihy taková klasika takže to mě ani moc nepřekvapilo. Co mě ovšem bavilo byla chemie mezi postavami. Hlavně tedy mezi hlavní hrdinkou Pipou a Ravim bratrem údajného vraha Addie Bellová.
Líbilo se mi jak autorka vykreslila skutečnost, že lidi jsou schopní odsoudit celou rodinu jen kvůli činu jednotlivce a to bez toho aniž by věděli co se doopravdy stalo. Oceňuji i udržování napětí v knize a celkovou čtivost.
Další díly, ale v dohledné době neplánuji číst.


Čtení knihy Říše upíra se pro mě změnilo v takové menší utrpení. Prvních 500 stran bylo neuvěřitelně utahaných. Občas se objevila nějaká zajímavější chvilku, ale jinak prostě nic záživného. V ději se střídali 3 dějové osy a jejich uspořádání postrádalo smysl, protože kromě části která byla jasná a odehrávala se v "součastnosti" mi seřazení ostatních částí, které byli z minulosti přišlo opravdu zvláštní.
Můj slovník sprostých slov se rozrost asi na trojnásobek a některé z nich bych nespíš neuměla ani zopakovat. Celkově pro mě styl psaní nebyl úplně šťastný a vlastně jsem byla ráda když jsem se začala blížit ke konci.
Musím ovšem ocenit nádherné grafické zpracování knihy a ilustrace doplňující příběh a velmi přesně vystihující jednotlivé scény. Zaujalo mě i to jak byl svět vypracovaný a myslím, že kdyby chronologicky děj více dával smysl a možná pár částí bylo osekáno bavilo by mě to hodně. Protože námět jako takový mě opravdu zaujal, jen to pojetí mě s každou další stranou pomalu ubíjelo.
Posledních cca 200 stran už jsem z knihy měla lepší pocit, ale ta zdlouhavá cesta k nějakému zajimavějšímu obsahu mě natoluk znavila, že už jsem si ani tuto část nedokázala pořádně užít.
Nejsem si jistá jestli se ještě pustím do nějaké další knihy od tohoto autora, protože přestože za obálku a ilustrace bych dala 5/5* tak za příběh bych to dotáhla tak na 2/5*. Takže se řadím k té hrstce, kterým tato kniha spíše nesedla.


Tak nějak jsem nevěděla co od knihy čekat. Nějaké povědomí o rapu a hip hopu sice mám, ale moje znalosti jsou opravdu jen okrajové. Znám několik interpretů a nějakou dobu jsem trávila s partičkou pro kterou byl Rap/hip hop životní styl stejně jako pro autora knihy, ale tím to pro mě končí.
I přes mou pouze okrajovou znalost tohoto prostředí mě kniha opravdu bavila. Spoustu interpretů jsem sice neznala, ale vůbec mi to nevadilo. Bylo zajímavé sledovat cestu Lukáše od jeho první zorganizované akce až do současnosti. Organizace sice nebyla úplně jeho silnou stránkou, ale rozhodně smekám pomyslný klobouček za to, že si již v tak mladém věku troufl vůbec do něčeho takového pustit a i přes spoustu karambolů to nevzdal.
Po prvních pár kapitolách už jsem vždy čekala jaký průser bude následovat a jak z něho autor vybruslí, protože kdo četl musí uznat, že někdy měl Lukáš fakt víc štěstí než rozumu. Bavil mě ten vývoj který se nese knihou a velmi autentické popisy. V určitých momentech to pro mě byl trochu návrat do minulosti a s ním přišel i závan nostalgie. Kromě již zmíněné nostalgie ve mě kniha vyvolala velkou řádku emocí od radosti až po stav který bych vyjádřila slovy "dělá si p*del?"
Lukáš nás zavedl i do jiných zemí a ukázal nám je z pohledu, který se u žádné cestovky nedozvíte což beru jako bonus. Jediné co mě osobně moc nesedělo byli některé použité výrazy, které se i poměrně často opakovali. Neznám nikoho kdo by je používal, ale žiju na opačném konci republiky takže je možné že u nás se takhle prostě nemluvilo. Chápu ovšem, že to patří k autentičnosti deníku.
Za mě mohu knihu doporučit i těm co o Rapu a Hip hopu zas tak moc neví, ale zajímá je jak může vypadat cesta člověka za svým snem v hudebním prostředí a navíc se rádi podívají i do jiných krajů z trošku jiného pohledu.
Za zaslání a možnost si knihu přečíst mockrát děkuji autorovi.


Po přečtení knihy už chápu proč je kniha označována za Hunger games v šatech. V mnoha ohledech tu opravdu máme podobné prvky ať už se jedná o rozdělení země na jednotlivé části, kde čím vyšší číslo kasty tím chudší obyvatelé nebo "soutež" kde jsou vybrané dívky ukazovány v televizi. Svým způsobem najdeme i podobu v milostném trojuhelníku jen místo Katniss, Peety a Hurikána dosadíme Americu, Maxona a Aspena.
Vyměníme tedy zbraně za intriky, arénu za palác, ale zachováme podobné prostředí a pozadí příběhu. Dívky vybrané do Selekce ovšem mají tu výhodu, že jim nejde o život, i když vlastně tak trochu jde.
Celkově je America i mnohem sympatičtější vypravěčka než Katniss a bylo fajn sledovat jak zjišťuje, že ani život v paláci není takový jaký si představovala a i její mínění o Maxonovi a celé královské rodině se dost liší od reality.
Moxon byl docela fajn a rozhodně mohlo být více infomrací i o jeho schůzkách s ostatními účastnicemu. Zato Aspen mi už od začátku neseděl a nevylepšil to až do konce knihy.
Přestože už nejsem úplně cílovka tak musím říct, že mě kniha bavila. Jasně našlo se pár věcí, které už mi přišli méně uvěřitelné, ale i tak mě příběh jako celek bavil. Neubránila jsem se však porovnávání se sérií Hunger games, které je znát i tady v hodnocení. Rozhodně mám v plánu se pustit i do dalších dílů.


Tohle byla velmi milá jednohubka přímo navažující na dění v knize Kouzla rodu Thornů. Na knihu jsem se velmi těšila, protože Kouzla rodu Thornů byla opravdu skvělá a Nathaniela, Elisabeth i Silase jsem si velmi oblíbila a bylo velmi příjemné se do jejich společnosti vrátit.
Chemie mezi postavami mě neuvěřitelně bavila a pošťuchování mezi Nathanielem a Elisabeth jsem si opravdu užila. Stejně tak jistou odměřenost Silase i když jsem si stejně jako hlavní hrdinka občas nebyla jistá zda to co říká myslí naprosto vážně.
Nečekejte zde žádnou velkou akci jako v Kouzlech. Jedná se opravdu jen o krátké doplnění příběhu pro ty, které zajímá jak se vztah mezi postavami bude dál vyvíjet. Přesto mohu rozhodně doporučit těm, kterým se kouzla líbila.
Závěr celého příběhu se mi opravdu líbil a velmi mě pobavilo, když jsem se dozvěděla kdo vlastně za celou příhodou stojí. Jediné co mi tak trochu chybělo, bylo více informací o tom co se stalo se Silasem než byl znovu vyvolán.
Za knihu na recenzi velmi děkuji @albatrosmedia


I když jsem se na další díl série opravdu těšila byl pro mě nakonec mírným zklamáním. Kniha je sice čtivá stejně jako ty předchozí, ale děj jakoby byl strašně neuspořádaný a a některé části odporovali tomu co se dělo v předchozích knihách a vlastně i v předchozích kapitolách.
Trošku se zabrzdil i vývoj postav a hlavní hrdinka chvilku působila, že neumí říct více než jednu naučenou nadávku, kterou pochytila při putování s pětadvacítkou. Také je možná škoda, že dost věcí sama dostává naservírováno na stříbrném podnose oproti předchozím knihám.
Autorka se do této knihy snažila nacpat spoustu tajemství a možná už to bylo trošku moc. Na mě to působilo překombinovaně a už mě pak až tak nezajímalo co bude odhaleno a soustředila jsem se jen na některé z nich.
Velké pozitivum je zpracování celého světa do kterého je příběh zasazen. Na tom si autorka dala opravdu záležet. Zároveň byl po všem tom zmatku skvěle zpracovaný konec příběhu a jsem zvědavá na závěrečný díl série. Snad se ho brzy dočkáme.


Stejně jako první díl série jsem si čtení užila. Autorka dál rozvíjí již vystavěný svět a doplňuje další mezery v historii kterou pro tento svět stvořila. Postavy jsou i v tomto díle velmi sympatické a opravdu dobře zpracované. Baví mě jejich vývoj a budování vzájemných vztahů.
Autorka si pořád nechává několik tajemství ohledně souvislostí v knize stále pro sebe, ale čekají mě ještě dva další díly takže doufám, že postupně dojde k rozklíčování. Baví mě to jak s hlavní hrdinkou postupně sbírá v příběhu jednotlivé střípky o historii.
Konec byl trošku uspěchaný a zbytečně useknutý a jsem zvědavá jak se bude v dalším díle příběh vyvíjet. Nechybí nečekané zvraty a děj velmi příjemné plyne. Celkově jsem si knihu užila a mohu ji doporučit.


Už nějakou dobu v mém okolí poslouchám chválu na podcast Opravdové zločiny, který já sama zatím neboslouchám, ale když přišla možnost přečíst si knihu od jedné z autorek tak jsem ji ze zvědavosti využila. Zajímalo mě jak bude příběh popsán.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, možná i proto že se v knize střídali pohledy jednotlivých postav s čímž já obecně trochu bojuji. Nakonec jsem se ale začetla a příběh začal ubíhat velmi svižně. Autorka má příjemné popisy prostředí a skvěle podanou zápletku.
Od první vraždy jsem uvažovala o tom kdo by mohl být vrah a až do konce jsem neměla tušení a i přes drobečky, které jsem sbírala společně s policistou Markem Tenglerem mě autorka nechala tápat a napínala mě do poslední chvíle. Za tohle rozhodně dostává velký plus, protože dokázala udržet napětí až do konce, který byl velmi nečekaný.
Trošku navíc mi přišli kapitoly z pohledu osob, které našli jednotlivé oběti. Autorka tím zřejmně chtěla dokreslit atmosféru, ale myslím, že by se kniha obešla i bez toho.
Zajímavé bylo nakouknutí do života vyšetřovatelů, kteří byli svou prací naprosto pohlceni a autorka nám ukázala kolik toho obětují pro svou práci.
Celkově hodnotím knihu kladně a rozhodně zkusím ještě některou knihu od autorky.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji Albatrosmedia.


Vlastně si pořád nejsem zcela jistá, jak knihu hodnotit i když jsem si od přečtení nechala nějaký odstup tak nějak pořád tápu. Jako celek byla kniha opravdu velmi zajímavá, ale bylo v ní dost nezáživných částí a opakujících se částí. Na druhou stranu vzhledem k povaze knihy nevím, jestli je to úplně něco, co příběhu můžu vytýkat.
Autor vytvořil velmi zajímavý svět i když některé části moc dobře nepředstavil. Celou dobu všichni mluví o víře, ale autor neobjasní, o jakou víru se jedná a jaká jsou její pravidla. Ano pár jich naservírováno dostaneme, ale spíš jen díky tomu, že je někdo porušil.
Celkově příběh spíše klouže po povrchu jednotlivých skutečností jako je výcvik bratrů nebo celkové fungování světa. Hodně se točíme v kruhu bojů a řešení řekla bych jistých morálních dilemat kterými si hlavní hrdina prochází. Vše doplňuje "Píseň krve" o které se postupně dozvídáme nějaké informace.
Děj jako takový je trošku na houpačce některé části jsou velmi poutavé, ale jiné jsou trošku nudnější a brzdí gradaci příběhu. Jako celek bych hodnotila knihu kladně a série určitě stojí za přečtení, ale ocenila bych více detailů a méně opakujících se popisů dnů v řádu a bojů.


Nevěděla jsem co od knihy čekat když se mi dostala do ruky, ale zaujala mě obálkou i anotací a po přečtení krátké ukázky mi bylo jasné, že tuhle knihu si chci přečíst.
Snad každý z nás někdy slyšel takový ten tichý hlásek v hlavě, který mu říkal, že na něco není dost dobrý nebo že to prostě nezvládne ať to rovnou vzdá. Podobný hlásek nebo v tomto případě spíš hlas má v hlavě i hlavní hrdina této knihy učitel Petr.
Jenže ten jeho hlas v hlavě není jen takový ten občasný záchvěv, ale je to neústupný vetřelec, který se Petra snaží přesvědčit o své pravdě. Tento hlas totiž patří obsedantně kompulzivní poruše s kterou se musí hlavní hrdina každý den potýkat.
Co je vlastně obsedantně kompulzivní porucha jsem tak nějak věděla, ale mít možnost podívat se na ní z tohoto pohledu bylo ... asi nemůžu najít ani ty správná slova .. zajímavé, neuvěřitelné ... Forma rozhovoru, kterou byl příběh psán tomu dala úplně jný rozměr a myslím že velmi dobře přiblížila s čím se musí člověk trpící OCD potýkat.
Jediné co mi trošku chybělo byla část z doby kdy se hlavní hrdina rozhodl vyhledat pomoc. Zajímalo by mě jak tento "boj" probíhá. Novela za mě rozhodně stojí za přečtení navíc je celkem krátká takže se nebojte ji zařadit na svůj TBR, protože ji máte cca za hodinku přečtenou.


Celkově nepatřím mezi největší fanoušky série Navždycky a hlavní hrdinky předchozích dílů mě většinou při čtení knihy dost iritovali. O to větší překvapení pro mě bylo, že u Jsme nevyhnutelní jsem si Harper docela oblíbila (nebo minimálně jsem ji nezačala nesnášet :D)
Celkově tohle hodnotím jako nejlepší díl z celé série. Příběh měl celkem hlavu a patu. Hlášky z filmů tam byli rozmístěny v příměřeném množství a nebyla tam jedna za druhou, což třeba mě osobně rušilo u prvního dílu. Opět musím vyzdvihnout grafické zpracování knihy. Všechny ty chaty a fotky byli skvělé doplnění k příběhu. Plusové body dávám i za střídání pohledů hlavních postav. Rozhodně to bylo zajímavější než vidět jen jednu stranu příběhu jak tomu bylo v předchozích dílech.
Postavy jsou poměrně fajn a tentokrát jsem s nimi dokázala trávit čas bez toho abych je začala nesnášet :D Možná škoda, že nedostali víc prostoru i Izzy a kluci z kapely. Harper jsem si možná představovala ještě trochu drsnější a Travis byl chvilkami opravdu princezna, ale celkově to byla příjemná parta.
Co pro mě bylo trošku zklamání byla romantická linka, nebo spíše slibovaná zakázaná láska. Přestože se našlo několik fakt ňuňu momentů tak celkový dojem byl takový nijaký. Čekala jsem opravdu víc napětí mezi postavami a taky že se dají dohromady mnohem dřív a možná taky trošku toho tajení před kapelou, ale bohužel jsem se nedočkala.
Některé části příběhu jsou lehce předvídatelné a vlastně tak trochu klišé, ale to u téhle knihy už vlastně tak nějak očekávám a nijak mi to nevadí. Tak jako všechny knihy od Oly i tahle se neuvěřitelně rychle četla a ve výsledku to byla docela příjemná oddechovka.


Velmi pozoruhodná kniha s originálním námětem a prostředím. Otvírá vlastně celkem zajímavé téma, protože co kdyby se opravdu stalo, že vyzrajeme na smrt tak jak ji známe dnes? Jak by se předešlo přelidnění a dalším problémům které s tím souvisí?
V budoucnosti, kterou stvořil Neal Shusterman ve své knize byl vytvořen cech Smrtek právě proto aby tuto skutečnost řešil. Jenže dostat se mezi Smrtky není jen tak, což v průběhu příběhu zjistí i naši hlavní hrdinové. Smrtkou se totiž nemůžete stát pokud jí být chcete. Což je vlastně trochu paradox, ale v průběhu čtení pochopíte proč tomu tak je.
Autor vytvořil opravdu propracovaný svět, který má svá vlastní pravidla proto aby bylo vše jak má. Jak už to u prvních dílů série bývá i zde je část, která nás postupně seznámí s jeho fungováním. Naštěstí, ale nečekejte žádné sálodlouhé popisy. Vše je naservírováno spíše v kratších zmínkách, které jen podporují čtivost knihy.
Postavy v knize mají rozdílný charakter což mě na nich bavilo. Některé prostě musíte mít rádi za to jací jsou, ale jiní vám naprosto polezou krkem. Líbili se mi i intriky v pozadí a doufám, že se o nich v dalších dílech dozvíme více.
Za sebe tedy mohu knihu rozhodně doporučit a jsem zvědavá na další díl.


"Taková spousta obdivovatelů, Kovácsová... Ale zdá se mi po pravdě zvláštní, že kdykoli někoho z nich líbáš, myslíš na mě. A to jsem tě ještě ani nepolíbil, princezno."
Musím říct, že tenhle díl mě nebavil tolik jako první díl. Možná protože se určité části trochu opakují. Ano koukám na vás Brexley a Warwicku a na vaše neustálé imaginární ošahávání a narážky. V prvním díle to bylo fajn, ale u druhého jsem čekala nějaký posun, kterého jsem se bohužel nedočkala.
V první půlce mě moc nezaujalo ani doplnění o vtipné scénky Opie a Mrňousky, kteří zde dostali o něco víc prostoru než v prvním díle. V druhé půlce mi to, ale vynahradily a jejich výstupy pobavily.
Musím říct, že kniha byla akční a po této stránce jí nemůžu nic vytknout. Neustále se něco dělo a na žádném místě se hrdinové nezdržovali moc dlouho. Přibylo několik zajímavých postav a jsem zvědavá jestli v dalších dílech dostanou více prostoru, protože takový Kilian, kterému na konci prvního dílu Warwick prodal Brexley byl dost zajímavý. Doufám že bude další zmínka také o lesním fae, který zkříží hlavním hrdinům cestu a je velmi sympatický.
Autorka je navíc opravdu mistr v ukončení knih cliffhangerem, protože ano i druhý díl končí naprosto nečekanou situací. Jsem opravdu zvědavá jakým směrem se další díl vyvine a doufám, že na něj nebudeme dlouho čekat.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji Albatrosmedia.


Druhý díl je trošku slabší než první, chybí mi v něm trochu více akce, ale jinak se mi kniha líbila. Příběh se tentokrát hodně točí kolem Willa a jeho cestou za změnou, ale samozřejmě nechybí ani pokus o odhalení Magistrova plánu s Tessou, která se snaží odhalit to kým vlastně je a kam patří. Po tom co jsem zjistil proč se Will choval tak jak se choval mi ho najednou bylo opravdu líto.


Série Pekelné stroje je další z knih o lovcích stínů. Příběh je zasazen do Viktoriánského Londýna a vypráví příběh Tessy, která je vtažena do světa stínů o kterém nic neví a zjišťuje, že je svět je úplně jiný než za jaký ho měla. Příběh mě naprosto pohltil i když mě občas rozčiloval Will, ale to už je asi úděl rodu Herondalů .


Velmi dobře zpracovaná doplňková kniha k sériím o lovcích stínů. Kniha hezky dokresluje celý stínový svět a můžeme díky ní nakouknout více do jejich zvyků a života. Vůbec by mi nevadilo kdyby informací v knize bylo mnohem víc nebo byli detailnější, ale pro zlepšení představy o celém světě stínů je skvělá. Za mě by nemuseli být poznámky od postav z knih, ale nijak mi nepřekáželi. Také bych chtěla ocenit velmi povedené ilustrace. Tahle kniha by neměla chybět u žádného fanouška knih Cassandry Clare.


Na této knize musím ocenit krásné ilustrace, ale bohužel mi chybí víc informací o postavách. Chápu, že do takto “tenké knížečky se zas tolik informací nevejde, ale toto bylo opravdu málo. V knize je uveden velmi stručný popis postav z jednotlivých sérií od Cassandry Clare, který už jsme si mohli poskládat z přečtení jednotlivých knih. Doufám, že někdy vyjde kniha kde budou postavy lépe popsány a dodáno jejich vzájemné propletení, nejlépe i s rodokmeny jednotlivých rodů.
