Katela komentáře u knih
"...nahoře visela strašlivá, úprosná, zenitální zadnička..."
Již po prvních slovech mě kniha připoutala a nepustila mě do slova posledního. Autor vytvořil neuvěřitelný koktejl stylů, zamíchal nám do něj i výtažek z Kafky a Schulze a vytvořil neuvěřitelně lahodný a tajemný nápoj. Pokud si potrpíte na symboliku a absurditu, je pro vás dílo jako stvořené!
Utlá knížka, kterou bych si klidně vzala s sebou do hor místo Sněžného levharta.
Celé dílo je jako med: táhlé a lepivé...
Fuksovu genialitu samozřejmě zapřít nelze!
Přemýšlím, jak to shrnout...
Autorka skvěle vystihla v Tereziných pasážích, jaké to je mít mozek svázáný do vlastních strachů a zatížený pocity méněcennosti.
Mariin příběh se občas trochu zadrhával, námět byl zajímavý, ale konec opravdu zklamal...
Tři dějové linky sice zajímavé, ale celkově až moc rozkouskované a konec hrozně uspěchaný.
No nic, četla jsem lepší, četla jsem horší. Možná autorce dám šanci u jiného díla, píše hezky čtivě.
"Budu někdy rozumět tvým hádankám?"
Pravděpodobně ne, stejně jako já nikdy nebudu rozumět Fowlesovi. Psychologické trýznení mě bavilo, společenské konvence viktoriánské doby pro mě byly nepochopitelné. Z velké části beru lehké zklamání z knihy na sebe, jelikož opravdu nejsem příliš znalá historických reálií a souvislostí. Pravděpodobně se k Francouzově milence ještě vrátím.
Trochu mě mrzí, že dávám jen tři hvězdy, protože mám pocit, že příběh jako takový by si jich zasloužil více. Akorát mě při čtení hrozivě iritoval způsob, jakým byla knížka napsaná. Nevím, zda je to chyba autorky nebo překladu, každopádně je to škoda.
Nejvíce se mi na celém díle líbí autorův doslov.
Ne, nemůžu si pomoci, nakonec mi bylo líto obou, jak Humberta, tak životem poničené Dolores. A opravdu to není jen "zpověď zvrhlíka"!
Ach ta láska... Na celé knize se mi nejvíc líbí ten název... a pak pan Darcy, samozřejmě!
A přesně tohle dalo základ mým morálním hodnotám! Nikdy nedělám, co je nečestné a nesportovní... nikdy! (Byla jsem platonicky zamilovaná do Mirka Dušína).
Ta žena je génius... můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale to je tak vše, co s tím uděláme... na tohle bych nikdy nepřišla... občas si člověk říká, kde brala inspiraci...
Tak teď se k upírům - domorodcům přidávají další! Jak vzrušující!
Bella je otravná... jako vážně!
Pohádka o Červené karkulce a sériovém vrahovi, kterou jsem začala číst a neodložila ji do poslední stránky. Rozhodně doporučuji!
Začalo to tak nadějně!.. Bohužel se každý pramen někdy vyčerpá... Poslední díl jsem ještě nečetla, ale chystám se na něj v marné naději, že se to nějak zlepší...
První díl mě opravdu chytil. Zajímavou zápletku i atmosféru to má!
Malá rada: až příště Kafku budete číst (nebo konkrétně: až příště budete Zámek číst), pokuste se o vizualizaci popisovaného děje... Pokud se vám to povede, tak něco uvidíte...
Kafka je prostě mistrem svého oboru... on si se čtenáři umí pohrát...
Taková hezky odpočinková a čtivá knížka, určená výhradně pro vodáky (ostatní asi nebudou příliš nadšení). Chvilkami trošku slabší, ale zasmála jsem se. Takže ahoj.
Pavlovi jsem se jako spisovateli z nějakého neznámého důvodu poměrně dlouho vyhýbala. Pravděpodobně mne odradilo to, jak je prezentován (tedy jako spisovatel sportovní a rybářský, což jsou témata, která mi nejsou ani trochu blízká). Jsem však ráda, že jsem se do Fialového poustevníka nakonec pustila, ačkoli mi zanechal na patře hořkou pachuť nedefinovaného smutku.
Ota Pavel dokáže vyvolat naprosto protikladné emoce ve stejném okamžiku. Usmíváte se, ale zároveň se vám chce plakat.
"Krásně smutné a smutně krásné."
Když jsem hledala, co bych tak mohla přečíst dětem na hodině češtiny, abych trochu uvolnila atmosféru, vzpomněla jsem si na Toraka a jeho vlčího brášku.
Hned jsem se dala do čtení a za pár hodin jsem dočítala poslední řádky. Příběh je to napínavý, je to napsáno čtivě a hrozně oceňuji autorčinu znalost prostředí severských lesů.
Občas mi vadilo, že (jak už někdo tady zmiňoval) těch pohrom tam bylo až příliš mnoho. Ale i po těch letech musím dát vysoké hodnocení. Pro děti v Torakově věku je to ideální knížka!
Zajímavé, že v popkultuře tak často omílaný příběh, je tak málo čtený a známý ve své "původní" podobě (helenistická verze není úplně nejstarší). Argonautika v mnoha ohledech převyšuje i známější Odysseu a zdá se být mnohem modernějším příběhem... O kolik zajímavější je neuchopitelná proradná osobnost Iasonova, než trochu zploštělá postava Odysseova!
Pokud si potrpíte na antickou literaturu, tak by vás Argonautika rozhodne neměla minout... Doporučuji vydání z roku 2013, která je doplněna o velmi povedené ilustrace...