keny komentáře u knih
Já Rudymu moc děkuji, že mě přivedl k jazzu. Svým laskavým podáním, přístupem k životu, pohledu na svět, milým humorem musí dostat snad každého...Vstřícnosti, nadšením pro hudbu, lidi, kamarádstvím..V NY jsem byla, bydlela jsem kousek od míst, která Rudy ve své knize popisuje, mohla jsem si vše představovat v reálu...také miluji města, byt s terasou, výhled na lidi, kteří jdou za kulturou, na rande, do restaurace, ruch ulic a kluby, kde se hraje jazz. A pak jižní Čechy, chalupa, kde otvírá duši hostů pomocí zajímavých dotazů a ukazuje nám jejich třeba nepoznanou stranu...děkuji Rudy, že jsi to ve mně zažehl
Úžasná doba kabaretů, velkých malířů, hudebníků, umění...Divoký život bohémy, nespoutanost, drogy, alkohol. Josephin B. se mi líbila trochu víc.
Mám moc ráda tuto knihu. Byla jsem v divadle ve Zlíně, kde příběh komorně zpracovali a je to pecka. Klidně půjdu znovu a ráda...
Velmi silné téma...hrůzné zjištění, jak to mají ženy ve velké části světa těžké a nemají zastání ve vlastní rodině, kde se straní manželům i v případě , že manželku znásilňují, fyzicky týrají, ponižují a podvádí. Zažitá dogmata, která se jen těžce a pomalu mění. Naštěstí vypadá, že s dospívající mladou generací by mohlo docházet ke zmírnění náboženského fanatismu, co se týče náhledu na ženy, na jejich postavení ve společnosti, na jejich práva a potřeby. Dík za tu naději v závěru knihy a za ty osvícené a chápající muže. Krásně ilustrované
Pořád jsem přemýšlela, jaký je vlastně tento kněz člověk, spíše mi neseděl, vadilo mi jeho zviditelňování přes známé osobnosti, rádoby světácký postoj a snaha zalíbit se. Proto jsem si chtěla udělat obrázek sama, ne jen přes tu jeho mediální propagaci. Začátek knihy o dětství byl příjemný, ale další část, která se týkala víry, už mi tak nesedla. Oceňuji jeho přístup k přiblížení církve lidem, snahu po propagaci "civilním, neotřelým" způsobem...Ale já tam pořád cítím nějaký závan samolibosti, takovou tu náboženskou nesmlouvavost a moralizování i když pan kněz podle svých slov takový být nechce, ale ...stále se nemůžu zbavit dojmu, že je to od něj póza.
Styl knihy formou rozhovoru mi nevadil.
Sháním letenky a chci na Kubu. Já ji mám tak nějak vysněnou od dětství a toto bylo to konečné utvzení, že to musím zažít. Já tam celou tu knihu byla....v Havaně, na Maleconu, ve Varadeiru, cítila jsou to teplo, mořský vánek, šplouchající vlny. Vnímala jsem tu obrovskou lásku tamních lidí ke své zemi, i když život v ní je tak těžký, nesvobodný, diktující..ale je to domov. Moc bych jim přála, aby mohli žít ve svobodě a užívat si ty krásy, které jim jejich zem nabízí. A děkuji, že jsem si udělala obrázek, jak to vlastně vše na Kubě bylo, kdo byl kdo a jak se měnily ideály. Na viděnou na Kubě
Nejde to nedat si při čtení skleničku dobrého vína. A nezačít si něco zjišťovat o biodynamickych vinech. A neobjednat si nějaké takové. A neobjednat si francouzské. A nezajit si do knihovny pro komiks Fotograf. A pak machrovat před známými u vína, jaké je ředění postřiku na vinice...Bylo to skvělé, poučné, inspirativní....a už se vám vůbec nechce pít víno, které je tak moc cítit sírou
Čekala jsem něco ve stylu Dobrý proti severaku...že se konverzace bude odvíjet jen pomocí mailů. Nakonec je to trochu o něčem jiném. Je tam hodně bolesti, hodně ztrát, hodně smutku, zoufalství, ale je tam naděje, láska, víra. Moc hezká kniha
Milovala jsem Freddiho, miluju a vždy milovat budu...nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v rádiu slyšela, že zemřel...A v knize se mi to vše oživilo. Je to velmi silné, číst vzpomínky člověka, kterého Freddie miloval, vnímat tu jeho citlivou duši, vidět tu jeho velikost, ale poznat i jeho chyby a rozervanost. Byl to divoký život, po kterém zůstaly nádherné písničky. Vždy, když se dívám na klip té poslední-These are the days of our lives...mám obrovský smutek na duši
Krásná kresba, temné vyprávění. Silný příběh. Dlouho jsem byla mimo a pak to konečně začalo zapadat. Komiks k přemýšlení a když dočtete, chcete se vrátit na začátek a vše si to srovnat. Každý člověk nemůže být silný, někdo se narodí se strachy, obavami žít svůj život, umělci obzvláště...a já jim rozumím...
Totálně mě to strhlo a hned jsem si šla do knihovny půjčit další dva díly. Úžasný pohled na arabský svět od někoho, kdo tam vyrůstal, má otce Araba a mamku Francouzku, setkává se s východními i západními kulturami...nehodnotí, jen popisuje a dokumentuje. Někdy mi nad některými situacemi zůstával rozum stát, někdy mi bylo vnitřně smutno, někdy mi bylo nanic, ale jsem ráda, že jsem se zase něco nového dozvěděla o arabském světě, který se nás v poslední době čím dál víc dotýká. Jen mi byl dost nesympatický otec a maminku zase velmi obdivuji, jak to jako velmi odlišná Francouzka zvládala sama v cizí kultuře.
Komiksy mám moc ráda. Tento vyžaduje hodně soustředění, je lépe ho přečíst na jedno posezení, aby čtenář nevypadl ze souvislostí. Chce to pozornost a pečlivé sledování. Já se chvílemi trochu ztrácela, ale nevadilo mi to, nechala jsem to plynout a působit ...
Četla jsem knihu tak jak je psaná, s přeházenými kapitolami a neměla jsem s tím problém. Zajímavý styl. Téma, s kterým se můžeme setkat ve svém okolí a ani nevíme, že někdo něco takového prožívá za zavřenými dveřmi. A jednou přijde ta poslední kapka...
Je dobře, že se tyto činy připomínají. Komiks je vkusný, dojemný , apelující...
Jsem introvert, mám manžela extroverta, ráda čtu o někom, kde podobně myslí, cítí, prožívá...Že v tom nejsem sama...
Klobouk dolů za otevřenost, s jakou Tereza mluví o tom, co ji potkalo. Dokážu si představit, jak musí být náročné se vyrovnat s tím, když člověk začne přicházet o vlasy.Mam nekvalitní jemné vlasy, nosím několik let vlasy napletené a vím, jak mi to zvedlo sebevědomí. Jednou se mi stalo, že kadeřnice použila nekvalitní spoje a při mytí hlavy ve vaně najednou okolo mě plavala spousta uvolněných pramenů...Pak se mi několikrát v noci zdálo, že mi vlasy padají v chomačích z hlavy...hrozný pocit. Obdivuji Terezu a držím palce...
Já prostě budu vždy číst vše od Murakamiho a vždy budu nekriticka, protože díky němu jsem začala číst japonské autory, milovat tuto zemi, toužit ji navštívit, kupovat si japonské věci...
A tak jsou pro mě prostě některé jeho knihy dobré , některé výborné a některé nepřekonatelné
Zvláštní a přitom vlastně typicky japonský pohled na život jedné japonské ženy. Zase jsem se trochu víc vynořila do japonské mentality, tak odlišné od té naší západní. Zvláštní příběh, zvláštní život, ale já to mám prostě ráda
Akorát detektivka na dovolenou. Dobrý nápad, někdy dost drsné, akorát už moc nemusím v podstatě nemožné a neřešitelné dostávání se z uzavřených prostor věznitele. Už je to takové ohrané a tady popisováno příliš na dlouho...
Chvílemi jsem vůbec nechápala, že příběh se odehrává v civilizované Francii na začátku 21. století...silné kafe. Potírání homosexuality jak někdy ve středověku. A o to silnější zjištění na závěr, že příběh je vlastně autobiografický, autor je mladý muž, který prožil tuto zkušenost na vlastní kůži. Naštěstí, navzdory všemu , čemu se musel od útlého dětství postavit, co si zažil za ponižování a výsměch,zvládl vše bravurně.