keny komentáře u knih
Ke konci už jsem to chtěla mít za sebou, nějak jsem z té knihy neměla úplně nejlepší pocity. Rodiče byli sympatičtí, ale u dcer jsem měla problém...jestli je mít ráda, jestli jsou mi sympatické, jestli toho tragického už není moc. Jestli toho jizlivého humoru není moc. Takže jsem si oblíbila Davida, Jonaha, jejich vztah byl opravdu upřímný, čistý. A nakonec jsem si i poplakala a chvíli mi všichni chyběli
Jsem moc rada za tuto knihu. Myslim, že už se budu divat jinak na tuto genderovou skupinu. Překvapilo mě, kolik gender queer je, zatím jsem se s nikým takovým nesetkala, ale možná i proto, že naše společnost je zatím ještě moc konzervativní a soudici, a proto je velmi těžké udělat coming out. Zrovna před chvílí jsem u klienta při výměně peněz vyplňovala údaje a říkala jsem si, k čemu je tam důležité vyplňovat pohlaví....
Po Veselí, které se mi nelíbilo, se mi do nové Třeštíkové moc nechtělo. Ale jsem ráda, že jsem to překonala a knihu si koupila. Mám ráda psychologické zápletky, depres...i když tady ho bylo trochu příliš...vše, co si dokážete představit...homosexualita, anorexie, počítačová závislost, změna pohlaví, vraždy, sebevraždy, kuberšikana, nevěry....možná až trochu moc na 4 spřátelené rodiny,...až si říkáte, že to není možné. Ale když se podívám kolem sebe, dějou se věci v reálném životě, kdy si člověk říká, že kdyby se o tom napsala kniha tak nikdo neuvěří, že to je možné. Knihu je dobré číst bez velkých prodlev, po dvoudenní přestávce už jsem zase nevěděla, kdo ke komu patří. Spousta otázek, málo odpovědí. Ale ona nikdy na všechno nepřijde odpověď hned, v průběhu života. Trochu mi to připomínalo Malý život, vše je špatně, bezvýchodné, nikde ani trocha světla na konci tunelu. Nutí Vás to číst pořád dál a dozvědět se to...nebo vlastně všechna ta...tajemstvi
Nějak jsem se od začátku nemohla zacist...Většinou s tím nemám problém, ale tady se mi pletla jmena a kdo je kdo. Pak jsem četla větší úseky najednou a už si to sedlo. Zajímavé rozuzlení, nakonec jsem byla spokojená. Jen jsem knížku nezačala číst v době ideálního psychického rozpoložení a to se asi podepsalo na soustredenosti. Na začátku knihy to chce věnovat větší pozornost...
"Musíš přijmout fakt, že některý věci prostě nejdou vysvětlit. Nikdy se nedozvíme, proč existuje vesmír, nebo co leží za hranicemi našeho titěrnýho vědomí. Tak to prostě je."
Byla to zajímavá jízda časem...Měla jsem trochu obavy, jestli se budu v jednotlivým časových rovinách orientovat, ale vše bylo moc pěkně podáno a tím dobře pochopitelné. Sci - fi se zajímavými myšlenkami a posláním. Moc jsem si přála, aby ta cesta časem měla smysl. A byla jsem potěšena, jak to všechno do sebe pěkně zapadalo.
Prvně si říkáte - super, třem nešťastným lidem bude dána šance, aby žili spokojeně a šťastně. A pak přijde zlom, zůstanete paf, protože dostanou takovou ťafku, že jsou na tom hůř než byli. Nechápete, o co tu jde, proč?...A pak pochopíte, proč to vlastně je a má to logiku. Určitě to není zábavná, optimistická kniha, jak slibuje podtitulek, ale četla se příjemně, fandila jsem hlavním aktérům a přála jim, aby se otřepali a našli sílu vzít život do svých rukou.
Hodně silný a nepochopitelný konflikt zachycený v této knize. Komiks je jediná forma, ve které jsem schopna získávat informace o této problematice. Dokumenty nebo literaturu faktu moc nedávám. A čím víc se snažím dozvědět tím horší je pro mne udělat si obrázek, kde je počátek konfliktu, na čí straně je pravda - protože tato odpověď neexistuje. Super výtvarné ztvárnění knihy a ten závěr - to je ťafka..
Před pár lety, když jsem Simmela začala číst, byl pro mě zjevením. Hltala jsem všechny jeho knihy. Nikdo není ostrov je moje srdcovka. Těžko říct, jestli je nejlepší od tohoto autora, ale v top three je určitě..
Prvně jsem četla Nejlepší pro všechny, moc se mi líbila, jedna z nejlepších knih současné české autorky. Chtěla jsem si přečíst souběžně vydanou knihu pro děti Kdo zabil Snížka, se kterou se vzájemně doplňují. Těžko posoudit, jak knihu vnímá dětský čtenář, mně se líbila moc. Určitě nebude pro všechny, ale když děti ve věku okolo 12 - 13 let čtou HP a adoult fantasy, tak proč ne..
Chybíš mi Mimi, škoda, že ta naše pouť do Santiaga trvala jen 10 dni...mèly jsme jit tu delší variantu. Byla jsem tam pořád s Tebou, spíš klopýtala za Tebou, užívala si krajinu, trpěla v horku, bolely mě nohy, vadilo mi spát ve velkých noclehárnách jak Tobě . A jak Ty, i já jsem přemýšlela o tom svém Hynkovi. Já jsem sice Svatojakubskou pouť nešla, i když bych moc chtěla. Ale i když mám podobnou povahu jak Marta, já bych to sama nedala. Nechápu, jak to Petra Soukupová dělá, ale zase ta knížka jako by byla psaná pro mě. Pár dní mi bylo smutno a měla jsem v sobě prázdnotu, ale naštěstí se zjevil Christmas a já si s ním užiju New York 20.let (Chlapec, který rozdával sny)...už se nemůžu dočkat, jak s ním budu na Manhattanu. Tak ahoj Mimi...a pohlaď za mě toho chlupáče
Asi to bude zajímavá kniha, já jsem, bohužel, dala jen asi 70 stran. Pak už to bylo pro moji psychiku moc. Prostě tato témata nedávám
Je to dva dny, co jsem knihu dočetla, a v podstatě nevím, o čem to bylo. Ani v kresbě jsem se moc nevyznala.
Nedávám žádné hvězdy, knihu jsem nedočetla...čekala jsem asi něco jiného. Že se víc dozvím o životě Magora, ne jen tři příhody, které jsou spíš ukázkou vulgarit, opilství, nepřijdou mi humorné, ani obohacujici. Vím, že byl Magor kontroverzní, ale tato knižní ukazka jeho života mě spíš odradila od toho, poznat ho víc...
Ráda jsem z mého oblíbeného Japonska zkusila zase něco z jiného soudku. Není špatné si rozšiřovat obzory v dalších oblastech. Zajímavá kniha, obdivuhodná hrdinka, napojíte se na ni, držíte ji pěsti, věříte.....
Mám ráda to kouzlo starých časů...
Moc jsem si to užila a moc jsem se na čtení těšila. Byla jsem zvedava, jak moc velkou podobnost s klasickou předlohou příběh nabere...Komiks mě pohltil, zvyšovalo se napětí kam zápletka doputuje ...A ten závěr! No a u posledních dvou vět jsem se musela zasmát nahlas....to byla pecka.
Milá knížečka, poučné vyprávění, zajímavé propojení tří zdánlivě nesouvisejících příběhů. Povedené.
Protože jsem knihu nečetla a než se k ní dostanu, chtěla jsem si udělat obrázek, o čem román je, na základě komiksu. Bohužel mě komiks moc nezaujal, kresby se mi moc nelíbily a bylo to na mě moc pochmurné. V ději jsem se chvílemi ztrácela a ani nevím, jestli jsem ho dobře pochopila. V tomto případě je asi opravdu lepší sáhnout prvně po klasické knize.
Přečteno se stejným zájmem a nadšením jako první díl. Začínám chápat, proč je povaha muslimů taková, jaká je. Ukázka výchova ve škole - šílené. A zase jsem se dozvěděla něco víc o Sýrii, jejích obyvatelích, mentalitě, pohledu na ženy, vztahu ke zvířatům. Čím dál tím větší obdiv mamince Rijáda, jak zvládala život v absolutně odlišné kultuře. Při čtení knihy jsem měla pořád potřebu kamarádům říkat, jak je ten život nejen v Sýrii šílený.
Ani nehodnotím hvězdičkami. Tak nějak nevím. Mohla to být dobrá knížka, ale něco bylo špatně. Zdá se mi, že i překlad váznul, slovosled byl někdy hrozný, některý odstavec jsem ani nepochopila. Při čtení mi utíkaly myšlenky...Dočetla jsem to jen proto, že kniha byla tak tenká a malé stránky, ale bylo to takové rozporuplné čtení. Chvíli mě to i třeba chytlo, ale pak zase hluché...příští týden nebudu vědět, o co vůbec šlo