Klajnik
komentáře u knih
![Muži, kteří nemají ženy Muži, kteří nemají ženy](https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253517/muzi-kteri-nemaji-zeny-jXM-253517.jpg?v=1550053778)
První povídka byla zajímavá: Obsahově byla daná hra mezi postavami zajímavě rozehraná. Sice to nespělo k ničemu, ale zanechalo to pocit. Další dvě vždy každá o stupeň horší a zbytek jsem četl v sebezapření. Povídky mají být úderné. Zde mi přišlo, že některé povídky nemají dostatečně nosnou dějovou kostru, někdy bylo vyprávění příběhu příliš otravným, někdy mě to prostě vůbec nezačalo zajímat, někdy byly celé odstavce uplně zbytečné a já je jenom přeletěl očima, abych už s touhle knihou mohl skončit.
Celkový dojem je tedy velmi slabý. Sbírku jsem si neužil, ač jsem na ni byl emocionálně naladěný.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Gold za všechny peníze Gold za všechny peníze](https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101985/gold-za-vsechny-penize-frT-101985.jpg?v=1566625554)
Ti, které nestrhne humor a dialogy budou osočovat dílo z obsahové repetetivnosti a bezobsažnosti. Poutavost díla by neměla být redukována pouze na příběh, ač ten se na ní přirozeně podílí velmi. Třeba takový film "Once Upon a Time in Hollywood" od Tarantina takřka žádný příběh nemá a lze ho interpretovat jen jako milostný dopis oné době a kinematografii jako takové. Přesto to poutavý film bezpochyby je.
Dílo tedy nemusí být charakterizováno příběhem (beztak už byly všechny příběhy řečeny), ale klidně pocitem, atmosférou či kritikou nějakým dobových poměrů.
Hellerův Gold právě tak nastavuje zrcadlo americké politické scéně a židovské zkušenosti. Pro mě to byl dostatečný podmětný stimul na to, abych se bavil. Nemluvě pak o ztřeštěných postavičkách, absurdních dialozích a morálně pokrouceném protagonistovi. Heller je skvělej humorista. Opravdu vkusné a vytříbené. Diametrální rozdíl oproti "humoru", jenž je užit ve filmech od Disney. Potřeštěnost Hellerových postav je takřka dokonalá a dialogy mě vyloženě rozesmívaly. Tohle se mi často nestává.
Současně ale musím říci, že Hlava 22 je poněkud stravitelnější a otevřenější. Gold totiž vyžaduje alespoň nějaké ponětí o tom, o čem pojednává a současně tam jsou pasáže i zmatené, případně nepříliš poutavé. Dle mého hodnocen je však zřejmé, co převažuje a současně musím dodati, že mé povědomí o americké politice osmdesátých let, židovství, Kissingerovi a Nixonovi nebylo kdoví jak velké.
![Sebevražda Sebevražda](https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267113/sebevrazda-LIH-267113.jpg?v=1549663022)
Říkal jsem si, že by to vzhledem k sebevraždě autora krátce po předání rukopisu mohla být podmětná kniha, jelikož autor musel psát o tom, co se ho jistě hluboko dotýkalo. Autor píše ve druhé osobě příteli, jenž se zabil. Pravděpodobně pujde o dialog sám se sebou. Dialog, plný otázek typu: "Bude ti tvá žena dávat za vinu, žes jí tu nechal?" nebo "Definovala tvá smrt tvůj život?" a žádných odpovědí. Kniha je monologem fragmentů přítelova života, které mi řekli jen to, že přítel život nevychytal co se biochemie týká. Nemá důvod být nešťastný, ale prostě je. I to se stává. Člověk nemohl být šťastný, tak se vypsal ze své melancholie a ukončil. Napadá mě, že dílko to je relevantní hlavně pro ty, jenž jsou na tom stejně jako Levé, či pro ty, jenž tíhnou k melancholii. Mně však daná melancholie a absence příběhu těžce nudila. Teď jsem se asi nevyjádřil dost správně. Nepotřebuji příběh k tomu, abych si knihu užil. Bavit mě můžou jednotlivé odstavce. A bavit mě může i melancholie textem prostoupená. Nevyžaduji jen humor. Zde mě však melancholiické vyznění, spolu s obsahem odstavců jen nudilo a věty níže citované mě jen odpuzují.
"Spolu s tím, jak se přibližovala přáž, opouštěl jsi bdělý sen, do nějž tě ponořily vlny."
"Tvá mysl plula touto scenérií kamenů zjemnělých tmou, jako bys byl na pomezí života a smrti."
Nedokážu hned říci, proč jsou mi takové výroky proti srsti. Proč mi to zní tak blbě? Zdá se mi to jen o trošku míň nevkusné než tweety nějaké depressed hoe. Nedokážu do takových stavů proniknout? Vlastně pochybuji, že do toho lze proniknout. Zní mi to uměle, směšně a hloupě. Nezpochybňuji, že autor cítil melancholii a přemítal nad smrtí. Pochybuji však, že byl dost dobrý spisovatel na to, aby to byl schopný vkusně zaznamenat v textové podobě.
Osobně s knihou nemám žádný intelektuální ani morální problém. Jsem však jiný člověk, pro kterého je takýto obsah zcela nepodstatný. Nic mi těch 90 stran nedalo (trojverší posledních 10 stran jsem ani nečetl).
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Kmotr Kmotr](https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34837/kmotr-Ytz-34837.png?v=1678558876)
Kniha se mi líbila více nežli filmy, protože dala více vyniknout svým postavám, čímž se pro mě stala atraktivnější. Film (alepsoň tedy ten první mám v živé paměti) má sice vizuální kumšt, ale obsahově mi přišel slabý, páč postavy nebyly dostatečně prokresleny, aby se mě jejich osudy dotkly. V knize je též lépe přiblíženo fungování této New Yorkské rodiny a porovnáno například s Caponovic famílií ze Chicaga.
Narozdíl od mnohých kritiků se mi části odbočující od hlavní linie rodiny Corleonů bavily. Knihu to v mých očích učinilo rozměrnější a plnější, když jsem mohl nahlédnout třeba pod naleštěnou pokličku starého Hollywoodu díky prostoru, jenž dostal Johny Fontano. Jeho osud mě zajímal možná nejvíc, páč jeho životní trable jsou nejvíc rozvětveny a jeho mysl se projevuje častěji, než mysl kohokoliv z famílie.
Kmotr bavil, ale neohromil. Četl jsem lepší příběhy.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Pijan Pijan](https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21712/pijan-21712.jpg?v=1327758115)
Příběh o člověku, jehož alkohol přivedl na zcestí. Přitom Ervín nebyl nijak dobrým člověkem než začal pít - byl málo schopný, slabý, neživelný ňouma, kterého nad vodou držela jeho žena a střízlivost. Bez ní se mu nedařilo v obchodě i jejich vztah začal kolísat. Myslím, že alkoholu propadl, protože ho jaksi vykurveným způsobem dodával pocit síli. Najednou se živelným stával - sváděl boje s ženou, těšil se na konflikty, otvíral si pusu na jiné ženy a užíval si brikule, které vyváděl. Ne nadarmo se říká, že alkohol je ďábel. Uzavřel s Ervínem smlouvu, poskytl mu (ač pokřiveně) co chtěl, ale současně s ním vyjebal a všechno mu vzal.
Respektive alkohol mu to nevzal. Tato kniha neni totiž čiistě o alkoholismu, protože od poloviny knihy se Ervín k pití nedostane. Jeho rozhodnutí, mezi nimiž bylo i nadměrné pití, ho zavedla přímo do prdele. Zavislý však asi nebyl, páč neprodělal delírium. Pil hodně a tvrdej, avšak pouze krátce. Nemyslím si tedy, že ta závislost přišla v příběhu přiliš rychle, jak mnozí vytýkají.
Jakmile se Ervín dostane do krimu a později do ústavu pro psychicky narušené, tak mi to silně začalo připomínat Vyhoďme ho z kola Ven. Jen s tím rozdílem, že Kesey se přihlasil dobrovolně jako pokusný králíček testů s LSD, zatímco Fallada nebyl schopný prozarit byrokracii těchto zařízení a byl zde vyloženě zavřený mezi labilními jedinci, kteří nejsou žádnými poťouchlými postavičkami, s nimiž se lze skamarádit, ale těžce otravní imbecilové zanedbávající vlastní hygienu a škodící si navzájem různými malichernostmi, které postihují jejich mysl. Vykreslení jednotlivých postaviček, se kterými Ervín přijde od styku, se autorovi povedl a přesto nesklouzl ke grotesce. Pijan si stále zachovává potemnělý odstín zkaženého osudu. Děj sice nemá takový rozměr "napínavé hry" jaký jsem cítil u Neviditelnýho, ale přec baví a zajímá po celou dobu.
Říkám si, že Pijan funguje jako varování, protože jsem po celou dobu měl pocít, že něco takového se člověku klidně může stát. Toto mi následně potvrdil kontext tvorby tohoto díla (z podstatné části je totiž zpovědí). Každopádně - nevím sice, jestli jsou na tom dnes ústavy lépe, ale faktem je, že člověk by měl přemýšlet, jak na něj působí to, čemu se oddává, proč tak činní a mít trochu představivosti, aby věděl, kam to může zajít. Pokud ji nemá, doporučil bych mu přečíst Pijana. Pokud ji má, stejně si ho užije.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry](https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390870/chysta-se-ircan-aneb-tak-vy-malujet-2Dz-390870.jpg?v=1538407521)
Kniha, narozdíl od filmu, dokázala poměrně dobře nastínit jak byla mafie napojena na odbory a já konečně zhruba chápu to, co se tam dělo. Taky Frank "Irčan" Sheeran u mne nabyl na lidskosti, protože přestárlý De Niro se svou provařenou mimikou ho na poli toho nedokonalého scénáře ztvárnil osobnostně ploše. Kniha je ve všech ohledech lepší. Jenom jí chybí ta krása filmu, kterou Irčan v některých technických aspektech oplývá (nikoli v omlazování dědků, ale ve vyobrazení doby, skrz kulisy, kostými a kameru). Jinak je to soliní faktická literatura, která dává nahlédnout do zákoutí americké historie. Charles Brandt odvedl kus práce.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky](https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57566/rosemary-ma-detatko-stepfordske-pan-3zZ-57566.jpg?v=1540833047)
Dvě relativně jednoduché novely o spiknutí okolí proti ženě a o roli ženy v manželství během šedesátých let USA.
Rosemary byla za 2/5. Kdysi jsem už viděl film a věděl jsem, k čemu to přesně směřuje. I jako nezasvěcený si to však lze podle indícií a očividného pocitu, že Rosemary je klamána lidmi, mezi kterými se pohybuje, domyslet, kam příběh směřuje. Autor tedy nebyl krok před čtenářem. Četl jsem, že si to lze vykládat i jako rozvoj psychózy, ačkoliv na tuto dualitu interpretace není autorem kladen důraz a čtenář si jí tam spíš dosazuje sám od sebe, ačkoliv v příběhu nemá prostor a proto o tom nelze vést konverzaci, ve které by se hledala pravda mezi dvěmi možnými výklady. Problém je i ten, že není komu fandit a proto to mnouvcelé prošlo bez jakéhokoliv pozdvižení.
Paničky za 1 z 5, protože z tématu toho nebylo moc vytěženo a celé to zůstalo jen na dost jednoduché rovině, ze které si lze vzít to, že ženy patřili mezi pračku a kuchyni a jinde jejich přítomnost potřeba žádána nebyla. Kvůli tomu, ale netřeba číst desítky stran "příběhu" jenž za moc nestojí.
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Obratník Raka Obratník Raka](https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12231/obratnik-raka-tVB-12231.jpg?v=1541093099)
Teď jsem dočetl Obratník Raka. Zanechalo mě to docela chladným, což mi velmi kontrastuje s tím povykem, který kniha vyvolala a jaké přízviska si drží.
Ve filmu Martina Scorsese, After Hours (1/5) z roku 1985 je o románu proneseno:
"To není kniha. Je to věčná urážka. plivanec do tváře umění. Rána zasazená pravdě, kráse i Bohu..."
Takže jsem trochu brouzdal v kontextu.
Miller prostě psal o živote bez příkras. Psal o něm tak, jak ho zná, tak jak ho žije.
Američan, co neměl ani vyndru. Využívající přízně všemožných podivínů, kteří ho jsou ochotni pozvat na večeři. Inteligentní, ale unášející se pudy. Sex je v literatuře vítán, ale tohle není žádná pornografie. Vlastně bych řekl, že je ho tu málo a autor se v těch scénách ani moc nerýpe. Většinou je odstřelí dvěma větama. Mě baví to pomyšlení, že Obratník Raka vypovídá o morální šedi. Nejsou mantinely slušnosti, žádné "to se nedělá". Dělat se to může, když se naskytne příležitost. Proč by Miller neměl třeba okrást ženskou, které zrovna zaplatil za sex, když se naskytne příležitost učinit tak nezpozorován? Tato vykroucenost je mnoha lidem blízká. Je to ve světě přítomné.
Upjatá společnost žijící v nějaké načančané iluzi byla strašně popuzena. Asi i tím, že člověk, který v nic moc nevěří, je vlastně docela štastnej. Jistě došlo ke střesu idejí a světonázorů.
Ať už ale mám o kontextu sebevětší ponětí, tak to nic nezměí na tom, jaké potěšení z díla mám dnes.
Obratník Raka je takové roztříštěné pásmo. Jen výjímečně v tom plynoucím textu byl odstavec nebo pár stránek, které mne vytrhly z nudy. Většinou šlo o nějakou situaci, v níž účinkují Millerovi potřeštění přátelé. Častokrát jsem však přestával vnímat a musel jsem opakovaně uvádět mozek do provozu a nutit se pokračovat, jak mě text nudil.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Otroci sexu Otroci sexu](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47335/otroci-sexu-fCn-47335.jpg?v=1554556150)
Narazil jsem na Otroky Sexu v podobě audioknihy. Zprvu to vypadalo, že se v ní budou řešit nejrůznější oblasti sexu z hlediska historického a možná i filosofického. Kniha se však skládá hlavně z výpovědí lidí, kteří jsou otroky své chlípnosti. Mě ty životní příběhy úchylů, deviantů či obětí zneužití fascinovali. Někdy jsem se divil, jaké příběhy píše sám život. Někdy jsem byl znechucen (živá spíž), někdy udiven (dětské homosexuální orgie, zrod zoofila) a někdy pobaven (povýšený sběratel moči). Hlavně však bylo zajímavé podrobně nahlédnout pod pokličku takových jedinců.
Poskytlo mi to jistou perspektivu.
Viděl jsem zde názor, který knihu odsoudil, protože se mu zdála vylhaná.
Výpovědi jsou častokrát natolik podivuhodné až šokující, že člověk z omezeným ponětím o lidských perverzích může setrvat v nedůvěryhodnosti. Já však viděl na webech jako "Návrat do reality", čeho se lidé dopouští a mám poměrně nastudovanou odvrácenou stránku lidství. Některé podivuhodné případy jsem znal i osobně (Roman Zaytsev), tudíž pro mě nebyl problém uvěřit.
PS: Knihy jsem poslouchal jako audioknihu a následně si ji i objednal, což mě vede k - Co je to za hnusnou obálku?
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Quo vadis Quo vadis](https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57426/quo-vadis-Ggg-57426.jpg?v=1496164296)
Quo Vadis? jsem přečetl, protože jsem se chtěl dozvědět o mocí opilém Neronovi, který pro svou inspiraci vypálil Řím. Arbitr elegancie Petronis mne jako postava zaujal svou svébytnou morálkou a jeho osud mne ve finále dojal. Na tomto poli kniha uspěla.
Linka Vinicia a Lygie úzce spojená s křesťanstvím mne však moc nebavila. Uznávám však, že téma křesťanství musí mít v tomto příběhu své místo.
jenže Polák Sienkiewicz až moc omývá jednu a tu samou pohádku učení lásky a odpuštění, jehož sílu dokáži uznat v době vlády šíleného císaře Nera, ale chraň komplikovaný moderní svět před rigiditou náboženství. Pro moderního člověka to není dobré. Každý můj znamý, jenž má tendenci věřit v něco většího či vyloženě věří, je na určitých rovinách svého smýšlení omezený. není to dobré pro ducha - respektive né tak dobré ajko jiné alternativy: Kdokoliv chce hledat odpovědi a morálku, tak udělá líp, když bude vstřebávat umění a číst filosofie.
Kniha však rezonuje v mé představě o tom, že jeden extrém je půdou pro růst druhého.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Manaraga Manaraga](https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344890/manaraga-35y-344890.jpg?v=1582448166)
Nemohl jsem se dočkat, až vyčerpán po práce otevřu Manaragu a rychle přečtu dalších 30 až 60 stran. Nikoli však proto, že by mne kniha bavila. Po prvních 30 stranách jsem si byl jist, že to bude bída, ale fakticky jsem jí už chtěl mít z krku. Mám problém přestat s tím, co jsem už začal a navéc si vždy říkám: "No třeba tam ještě bude odstavec, který mne pobaví či obohatí o zajímavou informaci..."
V létě jsem si přečetl Den Opričníka a byl jsem Sorokinovým spisovatelským umem tak okouzlen, že jsem si záhy koupil i jeho ostatní knihy. Vánice byla zklamáním a Manaraga je vyloženě otřesná.
Roztahanej hloupej nápad o grilování jídla na knihách pro smetánku by možná mohl být rozvrstven do grotesknějšího rozměru, ale autor se jen plácá v břidkosti.
Občas na mne z textu zableskl světlejší moment - například, když se Gézo sešel s klientem, který se stylizoval do Tolstoje a napsal novelu, kde se vylíčí jako zvěstovatele jara:
Šestimetrový Tolstoj přichází do vesnice a dětičky mu radostně pobíhají kolem nohou a on se lidí ptá: "Sejete dobro?" a vesničané odpovídají: "Sejeme, tatínko Tolstoj!" načež on pak poznamená: "A to je dobře..."
Pravděpodobně to zní komičtěji, než to doopravdy je. Mně zrovna tato "scéna" nalákala, ale ve výsledku to vtipné nebylo. Veliký podíl na nezábavnosti má sloh, který zkrátka není vybroušený do čtivé a líbivé podoby. Opravdu mi přišlo, že Manaragu napsal někdo neschopný. Jaký jen je to propad oproti stylisticky vyšperkovanému Dni Opričníka, kterého číst byla jedna radost.
Manaraga je však obecně nudná, obsahově břidká, nedotažená a roztahaná. Nevadí mi knihy, které nemají solidně vypracovaný narativ. Stačí, aby se v textu psalo o zajímavých věcech, aby autor vypracoavl nějakou svouf antazii, atmosféru, aby důvtipně vykreslil své postavy. Jednak by spisovatel měl mít o čem mluvit a druhak by měl vládnout vzletností jazyka. Sorokin mi obojí dokázal při mém prvním setkání s ním, ale od té doby mě jenom sere.
Zde jsem si užil zhruba 4 stránky ze 160.
Uvidím jak na tom bude ještě Telurie a Třináctá Marinina Láska.
Snad líp
nebo mi mrdne
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Na Větrné hůrce Na Větrné hůrce](https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36409/na-vetrne-hurce-ywl-36409.png?v=1633092960)
Postavy knihy jsou obětmi i tyrany a to jak k sobě tak k ostatním. To člověka nutí k zamyšlení nad linií dobra a zla. Jenže tomuhle se věnují i jiné knihy a dělají to i lépe. Na Větrné Hůrce jde znát, že to psala žena, jde znát romantismus a jistá poetika slohu. Bohužel mě odpuzovali všechny postavy skrz své citové výlevy typu "líbej mě, ale neukazuj mi oči".
Už Dostojevskij mě svým melodramatem sere.
![Bílé noci Bílé noci](https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1802/bile-noci.jpg?v=1735743930)
Zprvu si mě novela získala svou melancholií a psychologií snílka, který prožívá život ve své hlavě, ve svých fantaziích. Bavilo mě prvních několik stran, jenž čtenáři střídmě dovolí nahlédnout do hlavy tohoto fantazíranta, který líčí jak promlouvá s domy a vytváří si symbolický vztah k muži, kterého prostě jen vídá:
"Tehdá, po tom, co jsme se neviděli celé dva dny a na třetí den se střeli, jsme už skoro zdvíhali klobouky, ale naštěstí jsme se včas vzpamatovali, spustili jsme ruce a se sympatiemi jsme prošli kolem sebe."
Později pak dobře poznamenal, že takto prožitý život je životem v hříchu. Roky s takovým smýšlením z něj udělaly slaboduchého a nevyzrálého ubožáka, který se zamiluje do té, jenž mu jako první věnuje pár vřelých slov. Nastenka je zase nesmyslně upnutá k někomu, kdo jí před rokem slíbil, že si jí vezme. Takto si dvě labilní postavy začnou vylívat své nešťastné situace a později city. Ač Nastenka čeká na jiného, tak se zamilovává do svého přítele snílka, který jí je dobrým přítelem a on samozřejmě neúprosně propadne jí. To všechno po několika nocích nechutných dlouhosáhlých teatrálních výlevů citů. Lásku tu Dostojevskij ždímal jak špinavou vodu z utěrky. Ke konci už mi bylo na blití z těch afektovaných žvástů předramatizovaných zavrženíhodných postav.
![Násilí Násilí](https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182130/nasili-4mo-182130.jpg?v=1646046939)
Kdysi jsem zašlápl mrtvého ptáčka, abych slyšel jak mu kosti zakřupali. Někteří lidé se však vůči tomuto činu vyhrazovali. Prý nemám úctu k mrtvím a prý oni by nikdy živýmu ani mrtvýmu zvířeti neublížili. Žižek to trefil, když napsal, že hrůza násilných činů působí jako překážka v přemýšlení.
- Oni by sice neublížili tlejícímu tělu vrabčáka, ale přitom si k obědu si dají hovězí. Oni mají úctu k mrtvým, ale přitom neocení solidní myšlenku a radši se obklopí levnou zábavou.
Tato esej je plná solidním myšlenek, cynických poznámek a snaze vidět za rok. Kde se násilí bere, v čem tkví, není to vždy tak očividné, zvlášť v takto složitém světě. Autor dokáže nalézat souvislosti v komplexním spektru vztahů a vyvozovat důsledky, jejich příčiny nejsou pro běžného hňupa očividné.
Kniha mě občas pobavila, občas poučila (nebude hrát, že jsem se nikdy v myšlence neztratil, ale v nejhorším jsem vždy alespoň zhruba věděl, kam autor směřuje), po většinu času mě však pěkně intelektuálně stimulovala. Jistě se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Doporučuji Slavojovi filmy:
Perverzní Průvodce Filmem, Perverzní Průvodce Ideologií.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Cizinec Cizinec](https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238415/cizinec-kLC-238415.jpg?v=1434885017)
Hlavní otázkou této knihy je: "Co je ten Meursault vlastně zač?"
Zdál se mi jako sociopat, ale n tu definici mi plně nesedí. Sociopati jsou manipulativní a jdou za mocí. Když však Meursaultovi šéf nabídl lepší pracovní pozici, tak odpověděl, že to klidně vezme, ale že je mu to vlastně jedno a nevidí důvod, proč svůj život měnit. Když se ho přítelkyně ptá, jestli ji miluje, tak odvětí, že je to bezvýznamné, ale že asi teda ne, což jí nejdříve zachmuří, ale po chvilce se zasměje, že je to podivín, ale asi proto ho má ráda. Když jeho soused potřebuje pomoci s napsáním dopisu, který by přilákal jeho přítelkyni, aby jí mohl následně vypráskat, tak mu dopis napsat pomůže, protože proč by mu nepomohl. Když mu umře matka a on potřebuje uvolnit z práce a uvidí, že šéf z toho nadšený není, tak dodá, že za to nemůže a až pak až si pomyslí, že to říkat neměl. Těší ho jen takové povrchní věci... Sex, bílá káva, cigareta - "Dal jsem si cigaretu. To bylo dobré. To mi přišlo vhod." Takové suché konstatování. Ke spoustě věcí přistupuje jen s takovým lehkým zájmem. Všimne si ženy, která vzbudí jeho zájem a tak jí sleduje. Pak se mu ale ztratí a tak se otočí a jde zase nazpátek. Ještě chvilku na ní myslí a pak na ní zapomene. Osobně na mě chvílema působil jako mimoň. Prostě Cizinec mezi svým vlastním druhem. Nebyl zlý, ačkoliv jisté sociopatické tendence měl. Zdál se spíše odproštěný.
Možná o tomhle chtěl Camus mluvit - O tom, abychom se odprostili, protože z dalekého měřítka nic co tu po sobě lidstvo zanechá nebude věčné. To nám může pomoci si uvědomit, co vlastně důležité je. Ta perspektiva je validní. Škoda, že to tam není rozpracováno podrobněji. Knížka je to poměrně krátká a snadná.
PS: Odehrává se to v Alžírsku a motiv pražícího Slunce se nese celou knihou a když je nejneúnosnější, tak Meursault vždy něco pokazí. Jakoby měl až fyzickou nesnášenlivost k vedru.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Žil jsem jako pedofil Žil jsem jako pedofil](https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44990/zil-jsem-jako-pedofil-9UR-44990.jpg?v=1581944698)
Četla se dobře tato zpověď a bylo zajímavé nahlédnout do vnitřního prožívání člověka poměrně slušného a morálního, jen sexuálně založeného na malé chlapečky... Víc bych se však bavil, kdyby byl Alexa větší úchyl a deviant. Jelikož to byl, tedy až na tu pedofilii, poměrně slušnej člověk, tak tato kniha není tak "zábavná" (ve smyslu intenzivní a šokující), jako třeba šílení Otroci Sexu.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Psychologie ovlivňování Psychologie ovlivňování](https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345426/psychologie-ovlivnovani-8RU-345426.jpg?v=1496393150)
Jednoduché poučky. Řadu z nich jsem věděl či minimálně tušil. Přesto dobré, praktické - hlavně teda pro různé marketéry, realiťáky, obchodníky či vedoucí.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Dívka, která si hrála s ohněm Dívka, která si hrála s ohněm](https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21456/divka-ktera-si-hrala-s-ohnem-KLi-21456.jpg?v=1573558496)
Není to tak zajímavá literatura, abych ji četl tolik hodin. Poslouchal jsem ji během práce. Vzpomínám si, že mě v souvislosti s okolnostmi relativně bavila, ale nic mi nedala a dnes si druhý díl Milénia už téměř nepamatuju.
![Nadace a Země Nadace a Země](https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125953/nadace-a-zeme-aEQ-125953.jpg?v=1557343240)
V závěru se tato sága dosti odchýlila od původního tématu samotné Nadace a zašla tam, kde mě její obsah nijak nebavil. Ani jeden díl neni dokonalý, ale původně mě facinovalo téma a jeho nosný rámec, který je schopný utáhnout zajímavé příběhy. Ten poslední je však těžce neuspokojivý. Asimov asi dokázal propojit svá Robotí díla a vytvořit univerzum, ale přesto ponechal osud galaktické říše nedořešený. Dle mého moc spěchal v prvních třech knihách a pojmul jen malou část historie Nadace, přičemž prvek, který ji narušil (Mezek) přišel příliš brzy a koncept nemohl dále stát. Zbytek knih přišel až o desetiletí později a se značnou odchylkou od svého původu. Poslední díl je pak ze všech nejhorší. Hledání zapomenuté planety Země nebylo zábavné. Postavy byly spíše otravné. Dění nepříliš vábné a rozpor mezi lidskou individualitou a jednotou lidstva jakožto superorganismu nijak zvlášť zajímavě rozpracované.
Nudilo.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)