klara1550 komentáře u knih

Tahle knížka mě s přestávkama doprovázela asi dva roky. Jednak jsem ji četla v originále, což mě značně zpomalilo (a musím říct, že ten překlad názvu mi vůbec nesedí a vlastně mě až rozčiluje - mám za to, že "Mind" v názvu znamená spíš "mysl" než "duše" - přijde mi to zavádějící), a druhak to pro mě nebylo vůbec lehké čtení ve smyslu mého psychického zpracování obsahu. Jak už tady někdo píše v komentářích, tak i já jsem docela bojovala s paranoiou, kdykoliv jsem s tou knížkou jela někde v prostředcích hromadné dopravy, ale i když jsem byla prostě jen doma.

Tohle téma je pro spoustu z nás nějakým způsobem fascinující (otázkou je proč..? :-)), a tahle kniha ho zpracovává výjimečně - jednak nejde o beletrii s fantaziemi autora, druhak to není encyklopedie ve smyslu pouhého popisu co, kdo, kdy, kde, jak, proč.

Na druhou stranu mi chyběl trochu přesah do té vědy, o které autor mluví. Možná záměrně pro čtivost nebo pro zákaz šířit "know-how" spoustu věcí nevysvětluje, ale pro mě by bylo velmi zajímavé vidět víc do procesu profilování, protože pro mě celá kniha a profily působily jako věštění z koule, ač věřím, že za tím nějaká logika je.

Co mě potěšilo úplně nejvíc, je předposlední kapitola "Battle of the Shrinks", která by snad měla být povinnou četbou pro všechny odborníky z oblasti pomáhajících profesí, kteří jsou cvičení v chápavosti, víře v dobro v každém, důvěru v potenciál člověka, ale často jim zas uniká ta druhá strana mince, se kterou se napřímo nesetkávají, a to je ta realita spáchaných trestných činů a důsledků pro oběti, kterou zase vidí policie. Tohle pomáhá vidět širší kontext.

3 27.03.2020

Tolstého mám ráda pro jeho schopnost autenticky vylíčit psychologii postav a vztahy, tato kniha má očekávání nesplnila a byla pro mne zklamáním. Po slibném začátku, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, následovalo několik set stran líčících a kritizujících poměry tehdejšího systému a vztahu hlavních postav se věnovala minimálně.

Autorovi se v průběhu podařilo vystihnout a popsat velice zásadní věci, na které se psychologická věda podívala až mnohem později (např. poslušnost vůči autoritě a přenesená zodpovědnost), zároveň na mě působilo vyprávění až příliš moralizujícím dojmem v mnoha směrech. Rozčilovala mne utkvělá představa Něchljudova, že Maslovové zničil život, jako by ona neměla vlastní hlavu a vůli, a jeho potřeba ji zachraňovat. Tolstoj ve všech knihách, které jsem od něj četla, líčí různé cesty hledání pravdy a smyslu a jejich nalezení, tady jsem ale měla pocit, že hlavní postava "našla" "pravdu" skrze až příliš černobílé přesvědčení o své vině a vlastně až příliš snadno, neuvěřitelně. Vadil mi i vylíčený pohled na to, že všichni zločinci včetně vrahů jsou vlastně obětí svých společenských poměrů (ač v té době téma "nature vs nurture" v kriminologii velmi nosné a důležité téma) a také popisování téměř všech revolucionářů jako ideálu.

Myslím, že vyjádřené myšlenky měly pro tehdejší společnost úplně jiný význam, než jaký jsem schopna vidět z dnešního pohledu. Znovu už bych po knize asi nesáhla.

Kniha, ke které se jednou vrátím. Pomohla mi pojmenovat si některé věci, které jsem v sobě nosila jako neurčitý pocit či myšlenku, a díky tomuto zachycení do slov mi umožňuje je lépe prozkoumat.

3 28.08.2018

První polovinu jsem si říkala, že to snad ani nedočtu a že je to největší podivnost, co jsem kdy četla. Cítila jsem ze stylu, jakým je to psáno, takový odstup a studenost.

Ale po přečtení ji vnímám jako zajímavou. Obsahuje nesmírně hluboké psychologické postřehy, vystihuje momenty s takovou gracií jako Tolstoj - člověk to čte a říká si - tohle přesně znám!

Přemýšlím, co by se mnou udělala, kdybych ji četla v jiných okamžicích svého života - protože jsem tam poznávala sebe sama. Jestli by člověku v té zamilované situaci poskytla skutečně zrcadlo, jestli by to k němu "doteklo".

Taky je to pohled do prostředí intelektuálů tak, jak si je představuji a jak jich mnoho neznám. Hlásání různých idejí, ale neschopnost žít "obyčejný" život, jako by jim utíkalo to důležité. V některých diskusích jsem se ztrácela a myslím, že mi unikaly některé hlubší souvislosti, které tam autorka ukryla.

Dávám pět hvězdiček, protože je hodně jiná, než co jsem dosud četla, a hned tak ji nezapomenu. Něco z ní ve mně zůstává.

3 28.08.2018

Přečetla jsem skvělý překlad Petra Křičky. Některé části se četly samy, některé byly takové rozvleklé, že jsem knihu na několik týdnů odložila, než jsem se k ní vrátila. Tolstý má schopnost trefně popsat různé situace a pocity.

Občas se snažím vykročit ze zajetých kolejí mimo žánry, které mě baví, a přečíst si něco, o čem se ve světě literatury mluví. Stejně tak tomu bylo s touhle knihou.

Autobiografické části pro mě byly velmi zajímavé. Naopak lyričtější pasáže šly naprosto mimo mě - poezii jsem nikdy nechápala, a jak se ukázalo při čtení - stále nechápu. Občas se ale v knize najdou věty, které jsou hodně silné a dokážou velmi trefně něco pojmenovat. Nicméně představa, že knihu budu číst vícekrát, jak naznačovala autorka doslovu (aby člověku docvakly některé pasáže) mě faaakt neláká.

Takže mám k téhle knížce dost rozporuplný vztah plný zmatení, stejně jako k Torčíkovu Rozložíš paměť.

2 26.01.2025

O Fridě Kahlo jsem netušila nic, dokud jsem si knihu nepřečetla. Není to žádný literární "zázrak", ale beletristické zpracování jejího života pro nějaký základní rozhled stačí. Líbily se mi popisy různých obrazů a myšlenek za nimi. Člověku najednou dávají větší smysl.

No a taky se mi dost líbila ta linka života ve stínu úspěšného muže a postupného osamostatňování. :-)

2 20.06.2024

Pro mě inspirativní, zajímavá, objevná kniha. Hodně mě bavily první části, posledních pár let bylo jak z rychlíku a to mi přišla trochu škoda.

2 30.03.2024

Zajímavá knížka, ale na mě asi taková trošku o ničem. Jako by klouzala tak po povrchu - jako bych četla seznam, koho všeho Tom Felton potkal, a pár historek z natáčení. Začalo mě to fakt zajímat až na konci, kde psal o svém duševním zdraví, ale bohužel jsme se toho moc nedozvěděli. Což je škoda, protože je z knížky cítit jeho velká pokora a schopnost sebereflexe.

Ráda bych si přečetla ještě biografii Daniela Radcliffa a Emmy Watson, abych měla srovnání. .-)

2 19.01.2024

Super nakladatelský počin, za knihu jsem ráda. Je to skvělý vstup do tématu traumatu, když člověk nechce číst náročné odborné věci.

Skvěle a srozumitelně vysvětleno fungování mozku a stresové odpovědi (ne, že by ty první kapitoly byly lehké čtení). Musím říct, že Bruce Perry si mě získal. Naopak Oprah mi chvílemi přišla, že se snaží vnutit do rozhovoru nějaký svůj názor nebo interpretaci, ač tomu nerozumí. Chvílemi jako by ani neposlouchala, co BP říká.

Jediné, co mi chybělo, bylo podrobnější rozpracovaní tématu profesionální léčby, ale to je prostě důsledek žánru populárně naučné literatury.

2 08.11.2023

Mé první setkání s autorkou. Kniha se mi moc líbila, postava Niny i Alžběty mi přišly hezky vykreslené, "dávaly smysl", byly silné. Jen ten konec mi nějak nesedl - příběh gradoval, byla jsem zvědavá, co se dozvím, ale ten konec pro mě postrádal sílu.

2 12.10.2023

Na knize se mi líbila obálka, podklad historických událostí a taky velmi okrajový motiv, že naši předkové se projevují v přírodě okolo nás a dávají nám znamení, která se můžeme učit vidět. Příběh začínal slibně, ale po úvodu mě nic moc nezaujalo ani nepřekvapilo. Postavy prostě jen odříkávají věty a dělají věci, ale postrádají plastičnost. S dočtením jsem bojovala.

2 29.09.2023

Nebyl to špatný příběh, připomíná mi to Čechovův "smích skrze slzy", a konec je zbytečně kýčovitý. Na začátku mi přišla knížka vtipná, ale jako se všemi humornými knížkami - jak se ten humor opakuje, už to pak pro mě ani vtipné není. Motivu fotbalu jsem se bála, ale vlastně to je jen taková kulisa. Myslím, že příběh má pro ty, kteří mají tendenci zařizovat si svůj život podle druhých, biblioterapeutický potenciál. :-)

2 06.09.2023

Po trošku nudném úvodu jsem se dost bavila. Nutno říct, že asi i proto, že znám seriál, takže jsem si dokázala přesně představit, jak kdo vypadá, jakou intonací co říká... Oceňuju skvělé vypracování psychologie jednotlivých osob - tenhle díl má 200 stran a mám pocit, že postavy dobře znám. To se někdy nestane ani u 600 stránkových knih. A taky tam člověk nachází sám sebe, že... hlavně v Rimmerovi. :D

2 08.03.2023

Milá kniha. Hladivá a úlevná. Taková, kde jsem si řekla, jak jsem ráda, že to, co zažívám já, zažívá i někdo další. Jak se píše níž, hrozně ráda bych si toho v knížce přečetla víc a mrzí mě, že je tak stručná.

Jak píše dagmar7365 níže, také si ji dovedu představit u teenagerů, kteří jsou ve fázi objevování sebe sama. Škoda, že jsem takovou knížku před těmi x lety neměla.

Moc pěkný komiks, se spoustou věcí k zamyšlení, ale za mě na celé čáře vede Nejrudější růže rozkvétá.

2 30.12.2022

Moc fajn knížka, dobře se čte, přijde mi, že má hodně co říct bez ohledu na věk čtenáře/ky.

"De Beauvoir nás žádá, abychom se snažili ve starém muži či staré ženě najít sami sebe. Teprve tehdy se k nim přestaneme chovat lhostejně, pocítíme, že jejich životní situace se týká i nás.”

2 01.12.2022

Jsem vděčná za český překlad, v angličtině bych takový náročný text nepřelouskala. V knize jsou části, které se čtou samy, a části, které pro mě byly komplikované na pochopení (a neřekla bych, že jsem je všechny pochopila) - ale to k té postmoderně nějak pro mě patří. Některé myšlenky jsou velmi inspirující.

Někdy mi ale přišlo, že si autorka někdy protiřečí - říká, že se nechává vést klientem, ale v přepisech rozhovorů se svými otázkami nevyhnutelně na směřování rozhovoru určitým směrem podílí (a i kdyby se řídila klientem, může se zeptat na 10 dalších věcí), jen na rozdíl od jiných postmoderních terapeutů a terapeutek nevysvětluje, jak tento směr volí. Její zdůvodnění "že se nechává vést klienty" je pro mě nějak "na vodě".

Co mi zamotalo hlavu je také náhled na mnohočetné self, který Harlene Anderson vysvětluje výrokem od Hermanse na str. 175: "Mnohočetnost self nemá za výsledek fragmentaci, protože je to to samé Já, které se pohybuje tam a zpátky mezi různými pozicemi." Jestliže je ale nějaké "to samé Já, které se pohybuje", pak to vylučuje mnohočetnost self, o které píše v knize celou kapitolu... pokud byste mi někdo toto dokázali vysvětlit, budu ráda, když napíšete. :-)

Ráda bych sem napsala poznámku k vizuální stránce knihy. Má nádhernou obálku, různé barvy stránek na úvod a závěr jsou super nápad - s touhle částí si někdo fakt vyhrál. Na druhou stranu sazba je s prominutím strašná prasárna - miniaturní bezpatkové písmo, text bez odsazení prvních řádků odstavců působil jak nekonečný monolit. Když čtu náročnou knihu, potřebuju ji mít dobře strukturovanou, jinak se v tom ztrácím. I to je důvod, proč jsem tu knihu četla tak dlouho a někdy ji s nechutí odkládala.

Takové knihy se těžko hodnotí. Jsou věci, které mě zaujaly více a které mě zaujaly méně. Nejvíc mě oslovila kapitola Spoléhání na jednu loď. A taky myšlenka prostupující celou knihou - že to, jak svůj život prožijeme a s jakým postojem, je jen naše vlastní zodpovědnost.

2 23.01.2022

Tak jsem se ke knize po třech a půl letech vrátila. Je zajímavé, že podruhé mě tak nenadchla. Dokonce jsem s některými věcmi nesouhlasila. Beru to jako zprávu o sobě sama. Že jsem se změnila, a že se změnil způsob mého pohledu na svět. Někam jsem se posunula..
Stejně se té knize nedá upřít, že má velkou sílu nás povznést z profánního k posvátnému. Alespoň po těch pár chvil, co ji čteme. A někdy možná i na déle.

2 24.11.2021