klara1550 komentáře u knih
Strašně zajímavé životní osudy, je to fascinující vidět celý život zhuštěný takhle na několika stranách. Zároveň trocha vhledu do osobních zkušeností z minulého režimu. Trochu mě štvala forma vyprávění ve třetí osobě - působilo to tak neautenticky - ale nějak jsem si na to zvykla, pak už mi to ani nepřišlo.
Knihu nehodnotím, protože mám pocit, že jsem jí dostatečně neporozuměla. Pro mě to bylo strašně náročné čtení. Části s kazuistikami byly srozumitelné a zajímavé, ale v teoretických částech jsem se ztrácela. Může být i tím, že v psychoanalytickém přemýšlení nejsem vůbec zběhlá. V novém vydání je super doslov od Karla Jakubů, který mi to dílo zarámoval do kontextu doby.
Shodou okolností jsem narazila na postřeh Carla Rogerse v knize Způsob bytí, kde vlastně popisuje princip vzniku psychóz se zajímavou podobností: "Když se odvážím, riskuji a snažím se podělit s druhým o něco, co je velice osobní, a on to nepřijme a neporozumí mi, je to velice skličující zážitek naprostého osmaění. Nyní již věřím tomu, že takové pocity mohou u některých lidí způsobovat psychózy. Vzdávají se naděje, že se někdy najde člověk, který by jim porozuměl. Avšak v okamžiku, kdy se této naděje vzdali, stal se jejich vnitřní svět, stále bizarnější, jediným světem, v němž mohou žít. Nedokážou se již dále sostatními lidmi dělit o své zkušenosti (str. 28)."
Tahle knížka mě s přestávkama doprovázela asi dva roky. Jednak jsem ji četla v originále, což mě značně zpomalilo (a musím říct, že ten překlad názvu mi vůbec nesedí a vlastně mě až rozčiluje - mám za to, že "Mind" v názvu znamená spíš "mysl" než "duše" - přijde mi to zavádějící), a druhak to pro mě nebylo vůbec lehké čtení ve smyslu mého psychického zpracování obsahu. Jak už tady někdo píše v komentářích, tak i já jsem docela bojovala s paranoiou, kdykoliv jsem s tou knížkou jela někde v prostředcích hromadné dopravy, ale i když jsem byla prostě jen doma.
Tohle téma je pro spoustu z nás nějakým způsobem fascinující (otázkou je proč..? :-)), a tahle kniha ho zpracovává výjimečně - jednak nejde o beletrii s fantaziemi autora, druhak to není encyklopedie ve smyslu pouhého popisu co, kdo, kdy, kde, jak, proč.
Na druhou stranu mi chyběl trochu přesah do té vědy, o které autor mluví. Možná záměrně pro čtivost nebo pro zákaz šířit "know-how" spoustu věcí nevysvětluje, ale pro mě by bylo velmi zajímavé vidět víc do procesu profilování, protože pro mě celá kniha a profily působily jako věštění z koule, ač věřím, že za tím nějaká logika je.
Co mě potěšilo úplně nejvíc, je předposlední kapitola "Battle of the Shrinks", která by snad měla být povinnou četbou pro všechny odborníky z oblasti pomáhajících profesí, kteří jsou cvičení v chápavosti, víře v dobro v každém, důvěru v potenciál člověka, ale často jim zas uniká ta druhá strana mince, se kterou se napřímo nesetkávají, a to je ta realita spáchaných trestných činů a důsledků pro oběti, kterou zase vidí policie. Tohle pomáhá vidět širší kontext.
Myšlenky a zážitky velmi zajímavé, ač části byly pro mě zdlouhavé. Myslím, že je důležité číst i o ne všemi uznávaných směrech a věřím, že přístupy a techniky transpersonální psychologie jsou velmi užitečné. Někdy mi ale přišlo, že tahle kniha má v některých částech velmi průstřelné argumenty a zbytečně si tak nabíhá na skeptickou reakci.
Skvělá kniha, která vysvětluje některé principy SFBT z jiné perspektivy než Posílení rodiny. Hodně mi pomohla pochopit logiku za otázkami, které terapeuti zaměření na řešení používají. Velmi čtivá, až na pár částí - propojení s Wittgensteinovými výroky jsem často nepochopila, tak asi budu doufat, že mě třeba časem něco osvítí... :-)
O marketingu jsem nic nevěděla a hledala něco čtivého, stručného, o základech. Knížka mi dala základní přehled, nad čím vůbec přemýšlet, když člověk začíná podnikat, a vysvětlila, na čem v oblasti marketingu zbytečně některé projekty vyhoří. Hodně se mi líbily kapitoly, které se věnují různým úvahám z pohledu psychologie, a taky příklady.
Znám spousty lidí, kteří mají super nápady, ale neumí je komunikovat, a zbytečně na tom pohoří. Kdyby si tuhle knihu přečetli, možná by to pomohlo předejít zbytečně vynaloženému úsilí špatným směrem.
Část, kde vypráví Ferdinand, se mi četla sama, Mirandina část už moc ne. Ve Ferdinandově části geniálně popsané myšlení člověka, který si sám o sobě nepřipouští, jaký je, a má tendenci racionalizovat si, co dělá. Bylo pro mě nesmírně zajímavé sledovat dynamiku vztahu mezi postavami, která byla výborně vystižená. Závěr ve velkém stylu. :-)
Dobrá kniha, taková motivační půsty zkusit, dobře se čte. Hrozně mě ale rozčilovalo, že některé informace jsou tam zmiňované desetkrát dokola, ať už napříč kapitolami, nebo i v jedné kapitole. Chyběla mi informace, proč autoři nedoporučují kupované bio vývary, ač to tam mají potřebu zmínit opakovaně.
Zajímavé téma, ale kniha se mi líbila o dost míň než "Být či nebýt matkou". Nějak mi přišlo, že víc klouzala po povrchu, ale možná je to tím, že je mi mužský úhel pohledu vzdálenější.
Že je děj předvídatelný, na což si tu většina lidí stěžuje, je už podle obálky předvídatelný... Nechtěla jsem žádný hlubokomyslný myšlenky, žádný srdcervoucí chvilky apod. Proto jsem si tu knihu vybrala a proto mě to nezklamalo a docela bavilo. Ač je fakt, že opakování nějakých základních motivů/myšlenek bylo dost časté.
Na jednu stranu oddechovka, která se čte sama, ale jinak jedno klišé vedle druhýho a zápletka a rozuzlení je skutečně tak jednoduchá, jak si člověk domyslí hned na prvních stránkách. Takže ve mně po dočtení zůstává taková pachuť povrchnosti a neuspokojení.
Mám ráda knihy, které mi přináší nové myšlenky, nové úhly pohledu, a někdy mě i mění. Tahle mě změnila díky zajímavým myšlenkám a hluboké lidskosti, která se v každém příběhu skrývá. Nikdy nějak víc nepřemýšlela o genderových rolích ve společnosti, a tahle kniha jako by mi otevřela v některých směrech oči a nabourala moje předsudky. A v mnohém mi z osobního hlediska pomohla - poskládala mi to v hlavě trochu jinak, než jsem to měla předtím.
Ačkoliv ne všechny příběhy mě stejně oslovily a teď mi už splývají, knihu jsem přečetla dost rychle a bavila mě.
Přišlo mi zajímavé přečíst si od Tolstého něco kratšího, abych ho lépe poznala. Nejvíc mě zaujala poslední nejkratší povídka - "Myslíte si, že jsem to, co jsem viděl, považoval za něco špatného? Vůbec ne. Jestliže se to provádělo s takovou přesvědčivostí a všichni to pokládali za nezbytné, pravděpodobně věděli něco takového, co já sám nevěděl, přemýšlel jsem a pokoušel jsem se toho dopátrat. Ale ať jsem se snažil sebevíc, ani později jsem se ničeho nedopídil." Geniálně nadčasové pozorování.
Začátek se mi četl dobře, kniha mě upoutala a bavila mě. Druhá polovina se nějak vlekla. Možná to bylo proto, že jsem si musela dát pár týdnů pauzu a do příběhu se mi těžko vracelo. A možná to bylo tím, že jsem v závěru čekala něco víc / jinak /... Doslov, který obvykle vítám a pomáhá mi knize o něco více porozumět, tady vůbec nepomohl a vůbec vlastně nevím, co se v něm psalo. Jediné, co mi z něj utkvělo v hlavě, bylo, že knihu by měl člověk číst vícekrát, aby dokázal ocenit jeho promyšlenost, což já se už rozhodně nechystám.
Možná je to tím, že mám z této oblasti načteno hodně, ale kniha mě moc neoslovila. Mám pocit, že autor opakuje tisíckrát řečené. Na druhou stranu je možná dobře, že někdo tyhle myšlenky pospojoval dohromady zase trochu jinak než ti před ním. Kdybych měla něco ocenit, tak některá cvičení na konci.
Povětroň mě z celé noetické trilogie bavil nejméně. Hodně pomohl doslov, kde stojí: Cokoliv, nač se díváme, je ta věc a zároveň něco z nás, něco našeho a osobního; naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď.
Nelze dostat z hlavy... především otázka, která pro mne vyvstala - kde se v člověku bere touha a síla žít i přes to všechno? Ač vím, že příběh má autobiografické prvky, ale "není skutečný", hrozně ráda bych věděla, jak to pokračovalo...minimálně v hlavě autora, pokud se nad tím zamýšlel. Uvažuji, proč autor ukončil knihu zrovna v ten moment a ne v jiný.
Kniha se mi četla skvěle, jen nedoporučuji číst v MHD, protože pak člověk musí třeba čekat celou pracovní dobu, než si přečte, jak to bylo dál. A taky brečet v tramvaji nic moc..:-). Styl psaní mi přišel výborný, právě proto, že svůj příběh vypráví mladý kluk - dodávalo to pro mě na autenticitě.
Film jsem jen proklikala, chtěla jsem vidět ztvárnění některých věcí, abych pomohla svým představám, ale přišlo mi, že se filmařům vůbec nepodařilo vystihnout pro mě zásadní věci, které byly v knize popsány.
Stručný, jasný a čtivý přehled pro ty, kteří plánují realizovat fokusové skupiny. Předkládá základní metodologická dilemata, se kterými se výzkumník potká a dává možnost nahlédnout na věc z vícero stran. Publikace mi dost pomohla při plánování a realizaci výzkumu k diplomce.
Tohle je jedna z knih, ke které se v průběhu života nejspíše vrátím. Zdá se mi, že Čapek navazuje a někdy dokonce předbíhá různé myslitele a myšlenkové proudy, z nichž některé přichází a rozvíjejí se později.
Jako by naznačoval cestu, jak se lze potkat s eriksonovským stadiem v životě - integrita a vyrovnanost versus zoufalství.
Hodně mi dalo také přečtení doslovu k noetické trilogii. Jsou v ní obsaženy zásadní myšlenky pro konstruktivistické vidění světa. Každý žijeme jednu možnost z mnoha, vytváříme svůj život a jeho smysl přisuzováním významů. A v tom je naše velká svoboda. Což zase připomíná myšlenky V. E. Frankla - okolnosti možná nezměníme, ale vždy máme svobodu zaujmout postoj.