kniznistranky komentáře u knih

Silný příběh. Skvěle a čtivě napsaný. Nečekala jsem, že to bude až tak čtivé. Příběh Miri byl takový dobrý rozjezd celé knihy, kdy se pomalu seznamujeme s její rodinou i s ní samotnou. Druhá část byla taková řekněme s malou romantickou linkou a nahlédne do minulosti a do toho, jak ty vztahy postav z první části byly zamotané a jak všechno tak nějak zajímavě souviselo se vším. Seznamujeme se s Hanou, hlavní postavou celé knihy. Třetí část byla nejsilnější a je tu podle mě dobře popsaný ten rozdíl mladé židovské dívky před válkou a po válce, po tom, co prožila všechny hrůzy... Doporučuju přečíst všem!

30 21.02.2021

Na jednu stranu zprvu celkem předvídatelné. Ale pak?!

Moje první setkání s královnou detektivky a obrovskou klasikou. Hercule Poirot ani slečna Marplová se v tomto díle Agathy Christie sice neobjevují, ale tohle mě opravdu překvapilo svou promyšleností a originalitou. Námět je hodně nadčasový a s přihlédnutím k roku a době, ve které byl vydán, až neuvěřitelně bravurní a chytlavý. Skvělá detektivka.

Zhltla jsem ji skoro jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout, i když děj byl předvídatelný, to ano. Ale čtivost a zvědavost čtenáře stejně nutí číst dál, aby si potvrdil jestli to vážně bude tak jak tuší a nebo ne.

Hodně dobré odpočinkové čtení. S Agathou rozhodně nekončím a mám v plánu další její detektivky.

Spokojenost!

24 18.09.2022

,V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.'

Hobitovi jsem se dlouhý čas vyhýbala - i tomu filmovému. Filmový Pán prstenů, to je mé dětství, ale Tolkienovi knihy jsem spoustu let odkládala a zároveň se těšila na jejich čtení.

Když jsem Hobita začala číst, překvapilo mě, jak květnatě a hlavně pohádkově je to napsané. Oproti Pánu prstenů je to opravdu takové pohádkové dobrodružství jednoho hobita z Kraje, který má rád svůj klid, ale zároveň ho jedna jeho část ponouká zapojit se do dobrodružství.

Moc se mi líbilo, jak se pořád něco dělo. Žádná hluchá místa, pořád nějaká akce a seznamování s hrdiny, se světem a jeho historií. Všechno to bylo tak krásně zapojeno do celého příběhu, až jsem si chvílemi připadala, že je mi zase šest a svět dobrodružných fantasy příběhů s elfy, trpaslíky a čaroději, není jen fantazie, ale realita skrytá před těmi velkými vážnými dospěláky.

Neodolala jsem a pustila jsem si už i první díl z filmové trilogie o Hobitovi a byla jsem dost překvapená, kolik věcí je tam jinak, nebo navíc, takže jsem zvědavá, jak tomu bude s těmi dalšími dvěma.

Závěr knižního Hobita mě lehce rozesmutnil, ale na druhou stranu, takové konce, které ve čtenáři něco zanechají a vyvolají emoce, jsou mé nejoblíbenější. Tolkien a jeho vypravěčský um je jednoduše kouzelný a pohádkový.

22 11.09.2022

Tak, jak mě první Kingovka (Řbitov zvířátek) docela zklamala, tak mě tato Kingovka nadchla. Pecka! King se mi čte velice dobře, to jsem zjistila už u Řbitova zvířátek. Ovšem děj v této jeho knize, ten mě na rozdíl od té předešlé pohltil. Vtáhlo mě to. Popisy hotelu a atmosféry byly tak živé! Osamělý starý hotel v horách s bohatou, ne zrovna dobrou historií, teď ty popisy padajícícho sněhu, chumelenice, větru za okny a ožívajícího hotelu... Nemám slov! Četla jsem po večerech u lampičky, takže to také udělalo své. Ale tohle byla prostě paráda! Tahle si představuju skvěle napsaný horor! Opakuju se pořád dokolečka. Děj v knize se navíc odehrává z velké části právě v listopadu, takže lepší dobu na čtení jsem si vybrat nemohla. Sníh za oknem jsem sice neměla, ale sychravé nefalšované podzimní počasí ano. Obrovské doporučení!

15 13.11.2021

Moje druhá kniha od autorky za poměrně krátkou dobu. Musím říct, že ač mám thrillery radši než romantické čtení, tak Pravda nebo lež na tuhle knížku od Colleen prostě nemá! Obě byly bravurně napsané, ale tahle ve mě zanechala něco hlubšího. Je to jedna z těch chytrých romantických knížek, které vám něco dají! Zanechají ve vás ''něco''!
Nebudu tu psát, jaká postava na mě udělala větší nebo menší dojem, protože v tomhle případě je to jiné. Autorka dala do tohoto příběhu část sebe samé a tím dostává kniha další - větší - rozměr. Po dvou přečtených knihách, které jsem zhltla jak malinu, musím říct, že Colleen opravdu psát umí a i za na první pohled obyčejným příběhem, nebo za jedním z mnoha takových, muže pozorný čtenář najít víc. A toho si u autorky romantických knížek velmi, opravdu velmi vážím!

15 01.01.2021

Vánoční koledu jsem si chtěla přečíst už několik let. Pravidelně jsem si na ní vzpomněla někdy přes rok s tím, že o Vánocích si ji musím přečíst - a pak jsem na to zapomněla. Až do teď. Věděla jsem, co čekat, ale i tak mě zarazilo, jak melancholická ta Vánoční koleda vlastně je. Je to příběh k zamyšlení a čte se s lehkostí pohádky. A neskutečně moc se mi zalíbil Dickensův styl.

14 19.12.2021

Poslední přečtená kniha roku 2022.

Zakončení série o Harrym Potterovi, chlapci, který přežil, bylo strhující. I když jsem věděla, jak to celé skončí, Rowlingová píše tak čtivě, že jsem otáčela stránky a hltala každé slovo, protože co kdyby to náhodou dopadlo jinak než v těch filmech, že jo?

Skvělý kus práce na celé sérii a to, že jsem poslední dva díly četla tak krátce za sebou, ten zážitek umocnilo. Spousta věcí tam byla samozřejmě navíc oproti filmům, i když jich nebylo zase tak moc jako v předchozích dílech. Svět Harryho Pottera je klasikou, kterou už si i já můžu konečně po těch letech odškrtnout ze čtecího seznamu a ráda se k němu budu v průběhu let ještě vracet a prožívat ho znovu. Filmy jsou mé dětství a tento příběh je prostě plný nostalgie v jakékoli podobě.

13 31.12.2022

Od samého začátku mě příběh vtáhl. Díky dvěma předchozím povídkovým knihám jsem už hrdiny moc dobře znala a těšilo mě s nimi trávit další čas a poznávat další část jejich příběhu. Jestli by se dala nějak jednoduše popsat tato první románová kniha ságy, tak byla rozhodně milá a zábavná. Celý tento díl je vlastně o dospívání malé Ciri. Mockrát jsem se usmívala ne-li skoro až smála u některých dialogů a děj mi přišel opravdu vtipný a úsměvný, u jiných částí byl zase tak milý a nevinný. Nevím, zda jsem u předchozích dvou povídkových knih vyzdvihla překlad ale myslím, že ne. Ten je opravdu bravurní! Hlavně slang trpaslíků, ten musí zákonitě bavit snad každého čtenáře! Opět jak jinak než geniální! Zbožňuju tento příběh o Geraltovi a Ciri a díky bohu mám před sebou pořád dost dílů, na které se můžu těšit!

13 27.10.2021

Konec na mě udělal velký dojem. Byla to přesně ta ''tečka'', kterou od konce u knihy s podobnou tématikou tak nějak očekáváte a zároveň chcete. Snad to nezní moc scestně. Knihy s prostředí války - v tomto případě z druhé světové - nijak nevyhledávám a troufám si říct, že tato je první, kterou jsme nejspíš četla. První část knihy byla ještě taková svým způsob spíš jako thriller. Americká mafie ta mě v knize dost bavila, popisy, akce, násilí. Všechno bylo skvěle podáno a šlo poznat, že autor hodně studoval fakta, než se do psaní vůbec pustil. Druhá kniha byla už taková surová, brutální a druhá světová tak jak ji všichni známe ze školních lavic. Kapitoly z Birkenau vám vyrazí dech i přesto, jak dobře jste na ně psychicky připraveni. Stejně vás to nenechá chladnými a prostě to budete těžce zpracovávat. Mě asi nejvíc z celé knihy zasáhla část odehrávající se v Osvětimském krematoriu. Rozhodně ale knihu doporučuju přečíst. I přes hrozné scénáře a bestialitu, která je v knize popsaná, se kniha čte opravdu sama a je čtivá.

13 07.11.2020

Těžko psát hodnocení takového rozsáhlého a detailního díla, jako je Pán prstenů a celá Středozem. Vymyslet tento celý a obsáhlý svět, to muselo dát velkou spoustu práce a Tolkien pro mě zůstává géniem číslo jedna!

Společenstvo prstenu je temnější než Hobit, který byl opravdu takovou pohádkou v porovnání s prvním dílem této temné série. Tolkienův vypravěčský jazyk je kouzelný a taky náročný. Dokud jsem se pořádně neponořila do čtení Společenstva prstenu, neuvědomovala jsem si, jak náročné čtení to vlastně může být. Úžasné a dlouhé popisy, květnatá mluva a vyjadřování... Místy to chce číst pozorně, aby čtenáři něco neuniklo. Dnes už je tento příběh natolik známý, že kde kdo ví, jak probíhá a jak skončí. Ovšem ty detaily jsou důležité pro pochopení souvislostí.

Několikrát se mi během čtení potvrdilo, že abych se do knihy pořádně ponořila, chtělo to přečíst tak ze dvě tři kapitoly opravdu pozorně a pak, jak jsem si zvykla na květnatost a poetičnost jazyka, příběh se mi četl o dost lépe. Bylo to tak pokaždé, když jsem knihu vzala do ruky, ne jen prvních pár stran, když jsem příběh rozečítala.

Mám radost, že jsem se konečně pustila do Pána prstenů a do prozkoumávání Tolkienových knih. Bude to asi víc časově náročnější čtení, než jsem myslela, ale ten jazyk a příběh za to stojí! Těším se na každou další přečtenou stránku.

12 08.01.2023

Kniha o blbcích, jednom bytě, mostu a králíkovi. Proč ne? Měla jsem náladu na něco praštěnýho, u čeho se budu smát tak moc, až mě budou bolet všechny mimické a břišní svaly. Takže jsem sáhla po Backmanovi, který tohle všechno sliboval. Co myslíte, dostál svých kvalit?

Začátek mi svým stylem připomínal černé historky. Absurdní zdánlivě nevysvětlitelná scéna je nakonec naprosto logicky vysvětlena, i když o nic méně absurdně - dává to smysl nebo si spíš protiřečím? Hm...

Řeknu vám jedno. Smála jsem se? Rozhodně! Ale není to jen o tom, že se čtenář bude smát blbcův v knize. Ony jsou tu i témata, která jsou dost vážná a k zamyšlení (to já v knihách ráda). Uznávám, že občas vyvstanou z dost bláznivé a absurdní situace, ale o tom ta kniha prostě je, to už jsme si řekli na začátku.

Objevuje se tu hodně téma rodičovství, všechny trable a pochybnosti s tím spojené. To, že i rodiče jsou jenom lidi a mají právo dělat chyby - kolikrát chyby ne o moc praštěnější než dělají jejich pubertální děti. Vlastně bych to nazvala jako takovou vtipnou sondou do lidské společnosti, do trablů a úzkostí lidí a to všechno se řeší na pozadí jedné bankovní loupeže, kterou to všechno začíná.
Jo, a taky králíkem! Na toho nesmíme zapomenout!

12 25.08.2022

Spoustu let jsem o této klasice slyšela a učila se o ní ve škole asi jako většina z nás. Nikdy jsem ale po žádném případu proslulého Sherlocka Holmese nesáhla a nečetla ho. Neviděla jsem film ani žádnou seriálovou adaptaci případů tohoto slavného londýnského detektiva. No prostě ostuda, přiznám se bez mučení...
Netajím se však tím, že z klasiky mě baví převážně ty začátky hororových, strašidelný příběhů, temnější věci a pak tyhle detektivní a dobrodružné.
Baskervillského psa jsem si chtěla dlouho přečíst, ale pořád jsem ho odkládala. Začátek mě vtáhnul. Hltala jsem stránky a začetla jsem se hned. Bohužel jsem udělala chybu v tom, že jsem přečetla první polovinu v podstatě na jeden zátah, ale tu druhou až po týdenní pauze, během níž jsem četla jinou knihu a část důležitých věcí jsem trochu pozapomínala. Jde o krátkou knihu o 200 stranách a ten případ tu odsýpá, takže důležité je tu vše.
Příběh je to skvělý! Klasika v sobě skrývá skvělé kousky, jen je potřeba dát jim tu šanci a věnovat čas.

12 31.05.2022

Myslím, že mě asi nikdy žádná knižní postava nevytáčeka tolik jako Umbridgeová. Reálně jsem párkrát během čtení zatoužila do něčeho praštit a vybít vztek na tu příšernou ženskou. Ani té filmové "růžové" verzi Umbridgeové se to nepovedlo až v takové míře. Během čtení jednotlivých dílů mě vždycky baví číst o těch věcech, které se do filmu nevešli a řekla bych, že v tomto jich bylo celekm dost a několik jich bylo i pozměněno. Neskutečně moc mě bavila část o skládání NKÚ, která byla detailně popsana a ne jen otazka jednoho záběru na žáky sedící u stolů a skládající zkoušku. Taky se mi moc libilo, jak to bylo zase o kousek temnější, to mě baví moc a těším se na ty poslední dva díly a na to, co v nich bude oproti filmům jinak. Ač jsem se tohoto dílu nejspíš trochu bála a odkládala ho hlavně díky té tloušťce a malým písmenkám, jsem maximálně spokojená! Prostě Harry je Harry (i když ten knižní mi přijde trpchu na ránu oproti filmovému).
PS: Za mě bude vždycky nejlepší Ron!

12 08.12.2021

Carrie Whiteová je zvláštní, neoblíbená studentka čtvrtého ročníku. Věčně terčem bestiální šikany spolužáků. A ani doma to nemá růžové. Matka náboženská fanatička, která vychovává dceru přísnou rukou a nekonečným modlením se k Bohu také není nic, co by Carrie pomohlo žít šťastný a naplněný život. Jednoho dne se v ní však něco změní a objeví v sobě paranormální schopnosti, se kterými není radno si zahrávat.

Prvotina Stephena Kinga, kterou zná každý, ať už autorův fanoušek nebo ne. Kultovní dílo mistra hororu - jak se píše na zadní straně této útlé knihy. Byť prvotina, je to skvělý. Čte se to jedním dechem. Hlavní příběh nepopulární Carrie vezme čtenáře za srdce a na prvních stranách ji bude litovat a soucítit s ní. Ve stínu zfanatizované matky a její výchovy prožívá hlavní hrdinka den za dnem bez špetky radosti. Ve škole je pod neustálým tlakem a šikanou spolužáků.

Velmi zajímavé, i když pro někoho rušivé, byly úryvky z knih a výslechů, které souvisely s hlavním příběhem, ale zároveň vznikli až po něm. Přidávalo to na první pohled obyčejnému příběhu o dívce s paranormálními schopnostmi na zajímavosti a dynamice. Také v pravou chvíli doplňovaly čtenářovi informace o událostech kolem Carrie a jejím životě.

Fajn jednohubka na tohle podzimní před-helloweenské období, kde najdete spoustu krve a nějaké ty nadpřirozené schopnosti k tomu.

11 22.10.2023

Bílý Tesák. Kdo by tohle jméno neznal nebo minimálně jednou neslyšel. Příběh o divokosti přírody, krutosti lidí a naději. O každodenním boji o život. Příběh Bílého Tesáka, který se jako malé neohrabané vlče dostal ke člověku, aniž by se o to prosil a byl donucen k poslušnosti - nebo spíš k trpění rozkazů, bez jejichž uposlechnutí následoval trest.

Během čtení si několikrát říkáte, kdo je krutější. Příroda nebo člověk? Na prvních stranách příroda nemilosrdně malému vlčeti ukazuje, kde je jeho místo. Před jedním tvorem může být mocným a velkým, před jiný, třebas i o hodně menším, by se zase mělo mít na pozoru. Příroda je ale ve své krutosti spravedlivá. Kdežto člověk nikoli!

Když se malé neznalé vlče setkává s člověkem, čtenář si uvědomí, jak moc člověk zasahuje do pravidel divočiny. Jak moc vše svou nadvládou narušuje. Během čtení vám bude nejednou Bílého Tesáka tak líto, že budete jeho nenávist k člověku chápat a zároveň nechápat i jeho oddanost, která mu byla během jeho dospívání silně vštěpována. Člověk je bůh a bůh se musí poslouchat. Bohu se nesmí ublížit, jinak přijde trest.

Krásný a krutý příběh, který vás nenechá chladnými. Jack London na mě svými popisy zvířecího smýšlení udělal velký dojem. Také v mnoha věcech poukazuje na věci, nad kterými budete přemýšlet, které se v té době, kdy příběh vznikal, běžně děly a dodnes v některých koutech světa stále i dějí. Zároveň vám ukáže, že byť člověk na zvířatech páchá strašné věci, jsou tu i ti dobří. Ti, kteří zlomené zvířecí duše znovu učí milovat a věřit člověku. Celý tento koloběh vás chytí za srdce a nejednou i dojme. Kruté, bolestivé, divoké a přesto krásné.

11 02.09.2023

Odlehlé městečko v horách, které žije jen hokejem. Hráči HC Medvědín jsou něco jako místní elita. A teď, když se blíží zápas, ve kterém jde o všechno, o budoucnost města i jeho obyvatel - o budoucnost všech! - jsou všichni nervózní. Jeden zápas může vše změnit. A co teprve jeden večírek puberťáků, který zamíchá kartami víc, než by si kdokoli dovedl představit...

Ke čtení mě nalákal hokej. Hokej mám ráda, baví mě ho sledovat a mistrovství světa každý rok vyhlížím jak puberťák prázdniny. Do Medvědína jsem se začetla hned a rivalita hráčů, boj o vítězství, pot a krev, led, co vám budu povídat, tohle mi sedlo jak prdel na hrnec! Začátek může být pro nefanoušky hokeje trochu zdlouhavý, ale věřím, že i tak se to najdou postavy, které svými životními příběhy zaujmou nejednoho čtenáře i hokejového odpůrce. Je to o hokeji a není. Celým příběhem se prolíná hokej, ale objevuje se tu velká spousta důležitých témat, silných témat o kterých je třeba mluvit. A ve finále je jedno, jestli jde o hokejový klub, nebo o basketbalový. Ty silné okamžiky v knize se dotknout každého čtenáře.

Čím víc jsem se dostávala do příběhu, tím víc jsem si zamilovávala každou postavu. Ona žádná není černá nebo bílá. A i ta sebehorší má důvod být právě taková jaká je a bude vám líto i jí - i když budou chvíle, kdy budete chtít všechny proplesknout, přizabít nebo obejmout. Charakter každé postavy je bravurně propracovaný, každá je jiná, každá postava s něčím bojuje, má svá tajemství, pochybnosti. Není to ničím přikrášlené ani to nehraje na city. Špatně se popisují pocity, která se ve mě během čtení i po dočtení praly a perou. Ale řeknu vám jedno - už strašně dlouho jsem nečetla nic co by mě takhle vtáhlo! Po dočtení mám pocit, jako by Backman psal o lidech, které znám už spoustu let a kterým fandím u každého hokejového zápasu jako obyvatelé Medvědína. Nemůžu se dočkat, až se pustím do pokračování. Konec mě nalomil a bylo to skvělé! Jsem ráda, že mám před sebou ještě dva díly.

11 29.06.2023

Zamilovaný pár, který se potká v tu nejhorší chvíli a nejhorší den, který by si dovedli představit. A nejhorší den je zároveň i tím nejlepším, co je mohlo potkat.

288 stran čisté deprese. Začíná to šťastně i smutně a celou dobu se to štěstí a smutek v kapitolách střídá. Od Colleen člověk může čekat jen dvě věci: kopu emocí a silné životní příběhy. Ani teď tomu nebylo jinak. Myslím, že pointu a smysl tohohle příběhu pochopí naplno jen málo lidí. Některých se může téma v knize dotýkat a číst tak těžko, že by knihu ani číst neměli. Jiní se budou nejspíš nudit a říkat si, proč s tímhle ztrácejí čas.

Téma neplodnosti, které v této knize Colleen zpracovává, je tolik citlivé, že je mi až nepříjemné jakkoli hodnotit věrohodnost textu nebo popsané emoce. Zoufalství i naděje hlavních hrdinů jsou chvílemi náročnější na zpracování a i když se tam vlastně po dějové stránce zase tolik věcí neděje, emocemi je to nabité k prasknutí. Cílem knihy dle mého bylo upozornit na toto téma a nějakým způsobem zprostředkovat čtenářům náhled do života a vztahu manželského páru, který se snaží o dítě tak moc, až ztrácejí jeden druhého i každý sám sebe.

Tahle kniha Colleen Hoover je asi jediná, kterou bych doporučila opravdu jen malé hrstce čtenářů, kteří nebudou očekávat moc děje a moc romantiky. Spíš budou chtít nahlédnout do psychiky hlavních hrdinů a snažit se díky nim pochopit to, jak citlivé může být téma těhotenství a kolik věcí může ve vztahu ovlivnit, když nepřichází.

11 12.02.2023

Číst něčí životopis je zážitek, který se s běžným čtením beletrie nedá srovnat. Kde kdo by řekl, že na tom nezáleží - omyl! Nahlédnout někomu do hlavy je hodně intenzivní. Kór když autobiografii napsal herec, který hrál ve vaší nejoblíbenější sérii z dětství a nepřímo se stal součástí nostalgických vzpomínek. Trochu zvláštní začátek hodnocení knihy, já vím, ale přesně takový hloubavý pocit ve mě kniha Toma Feltona zanechala.

Z kraje by bylo fajn říct, že o život herce, který ztvárnil blonďatého Draca Malfoye, jsem se nikdy moc nezajímala. Stěží jsem si před pár lety pamatovala jména herců tří hlavních postav, natož abych pátrala po informacích z jejich životů. Harry Potter je pro mě srdeční záležitost stejně jako pro spoustu dalších lidí, kteří vyrůstali v době, kdy vycházely knihy a filmy, ale jak Tom v knize zmiňuje: chtěla jsem dál vidět to kouzlo a nechtěla jsem o něj přijít tím, že bych pátrala po faktech o hercích. Znala jsem Draca, ale Toma jsem bohužel přehlížela, i když ve výsledku by jeden bez druhého nebyli těmi, kterými se pro své fanoušky stali.

Popravdě jsem o hercích obecně nikdy moc nepřemýšlela. Pamatovala jsem si maximálně jejich tváře z filmů a postavy, které ztvárňovali. O to víc na mě zapůsobil tento Tomův životopis. Je v něm hodně otevřený a odhaluje i dost osobní a citlivá témata. Nebudu to dál obkecávat, prostě mi to v některých věcech otevřelo oči.

Jestli mě něco opravdu hodně zaujalo, byly to části z natáčení (ne jen Harryho) a prostředí filmařiny. K podobným informacím se člověk hádám moc nedostane. Bavilo mě vyprávění jak se na place seznamoval s dalšími herci a mnohdy se skutečnými špičkami v oboru. Popisuje tu své dětství, kariéru i odvrácenou stránku toho, když je člověk slavný. Četlo se to samo. Místy jsem se smála, ale i byla dojatá. Doporučuju všem fandům i zvědavcům.

11 25.01.2023

Další díl Harryho dočtený. Musím říct, že po těch letech, co si dávkuju každý rok jeden díl, je zvláštní mít před sebou už jen jeden poslední. Filmy jsem viděla tolikrát, že je znám skoro zpaměti a jsou součástí mého dětství, kdy jsem netrpělivě čekala na další díl. Čtení jsem tenkrát moc nedala, proto se ke knihám vracím s velkým zpožděním až teď.

Je to hezké a nostalgické. Částečně i trochu smutné. Tento díl, stejně jako ty předchozí dva, je už o dost jiný. Ve velkém se tu řeší vztahy a Voldemortova minulost - stručně řečeno. To ale každý ví! I přes to, že tenhle příběh je už tak známý, že o spoilerech skoro nemůže být řeč, jsou tu věci, které pro mě byly nové. Třeba právě ta obrovská část Voldemortovi minulosti, která ve filmech vůbec nebyla. Tady se ty temné začátky Toma Raddla hezky prolínají se zamotanými vztahy mezi hrdiny a je to víc škola randění než škola kouzel. Ale je to tak milé, že to absolutně ničemu nevadí. Spíš jsem se u těch částí křenila jak puberťák.

I když jsem samozřejmě věděla, jak to celé dopadne, bylo to smutné. Opět toho bylo víc než ve filmech, což už asi není třeba ani zmiňovat a je to každému jasné. Mě na druhou stranu s každým dalším dílem baví dozvídat se ty střípky, co se "do filmu nevešly" a odkrývat další bradavická tajemství. Těším se na poslední díl a zároveň se netěším vůbec. Do loučení s Bradavicemi se mi vůbec nechce...

11 15.12.2022

Vezmeme to od začátku. Samotný námět je bezkonkurečně originální, drsný, brutální a zároveň i děsivě pravděpodobný a reálný. Virus, který přenášejí zvířata, která se záhy stanou minulostí a jediné maso, které je k dispozici, je to lidské. Mrazivá představa. Ovšem to zpracování...

Začátek je hodně popisný. Řekla bych až moc informací najednou, které se autorka snažila co nejrychleji předat čtenáři. Jak vše funguje, jak jsou kusy chované k porážce, jak funguje samotná porážka, zpracování masa a jeho následná doprava ke spotřebitelům a prodejcům. Bezesporu je to surové, místy nechutné a občas i celkem detailní. Autorka chtěla šokovat a taky že šokovala. Bohužel, to je tak všechno, co je na téhle knize dobré.

Přejdeme k ději. Ten byl slabý. Hodně slabý! Nezajímavý hlavní hrdina, jehož jméno se čtenář dozví až někdy u třetí kapitoly (pokud si ovšem nepřečte anotaci a nenechá si vyzradit cca třetinu knihy, která je už tak dost tenká). Do doby, než autorka začne v knize používat jméno, oslovuje hlavního hrdinu pouze jako "on", což je v některých částech dost matoucí, hlavně když jde o dialog více mužů. To si pak člověk říká, který "on" to zrovna mluví a jestli si má hodit kostkou nebo radši tipnout? Děj se točí kolem Marcose a samice, kterou dostane jako dar. Už tahle informace je svým způsobem trochu spoiler, i když v anotaci uvedená je. Dál se to vyvíjí dle očekávání. Předvídatelnost, nezajímavost, vlastně celkem nuda. Konec byl zbrklý, divný, nedotažený. Nezajímavý. Prostě to najednou skončilo. Tečka!

Přijde mi, že autorka hodně spoléhala na to, že svět, který vymyslela, čtenáře šokuje takovým způsobem, že zbytek mu bude jedno. Ale hádejte co? Není! Děj je o ničem! Naprosto nevyužitý potenciál! První polovina hlavně popisná a krom popisů fungování jatek se v ní nedělo skoro nic. Ve druhé polovině se už něco málo dít začalo, ale pořád bych to mohla shrnout třemi větami. Žádná akce, napětí, nic. Jediné, co mě drželo u čtení, bylo neustálé očekávání kdy už se něco stane? Kdy už bude to velké boom!? No, čekání bylo dlouhé a nedočkala jsem se ničeho.

Scéna se štěňaty mě zasáhla z celé knihy asi nejvíc (kdo četl, ví). Svým způsobem chápu, proč tam byla, ale obešla bych se bez ní. Zbytečná! Byla bych radši za propracovanější děj, víc informací o mrchožroutech a o jejich životě (třeba jejich život z pohledu druhé hlavní postavy, to by byla pecka!), více akce a napětí a VŠEHO! Dalo se toho z té knihy vytřískat tolik! Bohužel, nevyužitý potenciál a spoléhání na to, že šokující dystopický svět to celé utáhne. Neutáhl!

11 28.09.2022