kobejn
komentáře u knih
Filmové spekulace
Quentin Tarantino
Přál bych si napsat taky takovou knihu, byla by to asi jediná kniha, kterou bych byl schopnej napsat, ale asi nikdy takovou knihu nenapíšu, páč sem na to moc línej. Byl sem skoro línej si jí i přečíst, ale po asi dvouměsíční pauze, kdy sem jí měl rozečtenou sem se k ní vrátil a dočet jí, už prakticky na jeden zátah. Čte se to samo, páč to neni žádná suchopárná kniha o tom, jakej je film věda, páč film neni žádná věda navzdory všem profesorům, kteří se na filmových vědách snaží vzbudit dojem, že film se dá studovat, já říkám, že nedá, film je zábava, a pokud z něj uděláte vědu, jde všechno do hajzlu. Film můžete buď milovat a nebo žádná jiná možnost. Hlavně ho nestudujte! je to ta nejvěčí chyba, kerou můžete udělat, já to vím, páč sem tu chybu udělal. Film je láska, jediná, která vydrží celej život, a žádný studium vám k ničemu nepomůže. Maximálně se vám to snaží znechutit a vnutit vám nějaký nesmysly. Tarantino to naštěstí nedělá. Film taky miluje a proto je jeho kniha čirý potěšení. Film prostě buď máte rádi a totálně mu propadnete a nebo mu prostě nerozumíte a je vám u prdele. Film je život a život je film. To je veškerá věda. Nic dalšího nemusíte vědět. Už se nemůžu dočkat, až QT napíše další knihu nebo natočí další film, cokoliv z těchhle dvou možností bude vždy výhra.
Prostě je to tak
Gérard Depardieu
Depardieua mám například jako herce mnohem radši než Belmonda s Delonem dohromady, páč tamti byli jen cool, ale Gerard je i dobrej herec a na svym kontě má opravdu pár hodně kvalitních filmů, což se o výše dvou zmíněných nedá tak úplně prohlásit. Gerard se nebál ničeho, žádný výzvy, jak se dnes říká, dokázal zahrát všechno, nenechal se zaškatulkovat narozdíl od výše dvou zmíněných. Gerard byl a je zcela svůj originál, jedinej a jedinečnej, se všemi přednostmi i chybami. Až zemře on, tak skutečně skončí jedna epocha a začne nový, skutečně barbarský věk, už nyní v něm žijeme. Gerard je ještě synem minulé doby, která už dávno zmizela.
Tam dole
Luis Buñuel
Jedna věc je jistá, jaký by z toho byl film, už se bohužel nedozvím.
To bylo tenkrát...
Václav Kaplický
To bylo tenkrát je kniha povídek, je jich tam 15. Každá má zhruba 10 stránek. Je to taková lehká četba, na Kaplického až příliš lehká, proto nedávám absolutní hodnocení, jinak tomu ovšem nelze moc co vytknout, jen to, že na to člověk za deset minut už zapomene. Přednost mají romány.
Slovník zahraničních herců konce XX. století L-Z
Miloš Fikejz
Nechápu, že měl někdo chuť se do toho pustit, protože dát to dohromady musela bejt strašná pakárna. V předinternetových dobách to ještě mohlo mít smysl, ale dnes už je takovádle publikace víceméně zbytečná. Ale kdybych uvízl na pustym ostrově bez internetu, chtěl bych oba ty svazky mít u sebe, abych si nějak mohl krátit dlouhé chvíle.
Nelítostný souboj 2
Meg Gardiner
Skvělé. Už se nemůžu dočkat, až to uvidím jako film a je jedno, že už vím o čem to bude a jak to dopadne. Stejně se na to těším.
Padající anděl
William Hjortsberg
Co k tomu napsat ještě, co nebylo napsáno? Pochybuju, že se k tomu dá napsat ještě něco originelního, kromě toho, že ten příběh je neuvěřitelně originelní, bohužel jsem knihu četl až teď, když už člověk dopředu věděl všechno. Ale snažim se představit jaký to asi muselo bejt pro toho, kdo to četl, když ještě netušil do čeho jde. I tak je to špičková kniha a skvělej příběh, jeden z nejlepších, co jsem četl. Hlavní rozdíl oproti filmu je, že celej děj knihy se odehrává v New Yorku, což dává smysl a je to skvělý. Stejně tak skvělý je, že to pak Parker natočil po svym a neřídil se doslova knihou. Ve výsledku jsou pak obě věci skvělé a originální po svém, takže Alles Gute!
Zpívej pozpátku a plač
Mark Lanegan
Kdyby si to někdo vymyslel, tak bych to chápal a byla by to super kniha, ale fakt, že to je ze života, je neuvěřitelný.
Dívka - Život ve stínu Romana Polanského
Samantha Geimer
Po přečtení knihy Samanthy Geimer Dívka a po zhlédnutí dokumentu Roman Polanski: Wanted and Desired si konečně můžu utvořit představu o tom, co se tehdy vlastně stalo. Ale i když to, co Polanski provedl, není ok, soudit ho nebudu. Táhne se to s ním od tý doby a myslím, že tudle skvrnu už nikdy nikdo nezahladí. Je sympatický, že Samantha není žádná hysterická feministka a že se snaží za celou tou nepříjemnou událostí zavřít dveře. To, že jí to mravokárci znemožňují, je už věc druhá. Také Polanski se od té doby snad vzpamatoval a snaží se sekat latinu. I když není Polanski zrovna vzorem morálky, svý místo v dějinách filmu mu už nikdo nesebere.
Říše slunce
J. G. Ballard (p)
Je s podivem, že z takhle drsný knihy pak dokázal Spielberg natočit tak jemný film.
Steven Spielberg – Život ve filmech
Molly Haskell
Nevýhoda monografií o lidech, kteří ještě nezemřeli je ta, že pokud to není například Martin Brest, který od filmu Gigli už nic nenatočil, ale je to někdo jako Spielberg, který v podstatě točí rok co rok nový film, je ta, že bude vždy omezená tím, že nepokryje veškerou jeho tvorbu. Takže zatímco Kniha končí Mostem špiónů, Spielberg točí vesele dál a od tý doby natočil dalších pět filmů a další budou přibejvat. Monografie by se měly psát jen o mrtvejch nebo Brestovi a podobnejch, který už nic netočí. Pochybuju, že paní Haskell, která už taky neni nejmladší, se za pár let zvedne a knihu dopíše o další Spielbergovy filmy.
Psycho
Robert Bloch
Knihu jsem přečetl až teď, to znamená x let poté, co jsem viděl film. Zarazilo mě, že v knize byl Bates popsán jako obtloustlý s brýlemi, zatímco ve filmu je to štíhlý a dost pěkný muž. Také způsob vraždy Marion ve sprše je v knize zcela jiný. Hitchcock udělal dost zásadní dvě změny, ale to je ok, na to měl právo udělat si to po svém. Naopak, je to dobrý, když se režisér nesnaží otrocky vše převést. Nesouhlasím s názorem, že film je lepší než kniha. Obojí je špičkou ve svym ranku. Narozdíl od většiny se mi líbily i obě knižní pokračování Psycha, a to díky Blochově stylu psaní, který mi absolutně sedl.
Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
Lenka Limberk
Literární prvotina Lenky Limberk překvapí svou vyzrálostí a profesionalitou, s jakou je napsána. Určitě byste netipovali, že jde o debut. Kniha se čte jedním dechem a zanechá v čtenáři příjemný dojem toho, že alespoň v tomto případě je vše tak, jak má být. Již se nemůžu dočkat, jaká bude autorčina další kniha.
Něžný manžel
Václav Kaplický
Lískovec je obchodní cestující a zástupce firmy továrníka Hamana. Zatímco ve své práci vyniká, doma je nesnesitelný tyran a pedant, který svou ženu Gábu má jen jako služku. Občas jezdí do Prahy za svou milenkou Irenou, která ho má omotanýho kolem prstu a on se v její přítomnosti stává jen její loutkou a psíčkem. Dohodnou se, že za ním přijede do Zahrádek, kde bydlí a ubytuje se v hotelu. Její příjezd obrátí svět poklidného městečka, kde se nic neutají, naruby. Zatímco život Lískovcův se mění k horšímu, jeho přítel, malíř Čulisný se s Irenou spřátelí. Kaplický sice psal hlavně historické romány, ale jeho příběhy ze současnosti jsou také velmi čtivé a dobré, jak dokazuje i Něžný manžel.
Ještě nehřmí
Václav Kaplický
Děj knihy je zasazen těsně před začátek 1. světové války. Hrdinou je Karel Mohal, student místní střední školy. Více než učení ho zajímá poezie a láska, sám píše básně a miluje dvě dívky, Kristu Těšinovou a Martu Legátovou. Krista je Femme Fatale, Marta je Karlovou kamarádkou od dětství. Kaplický v knize s lehkostí sobě vlastní líčí rozličné typy studentů i pedagogů, každodenní koloběh se všemi nejobyčejnějšími postřehy, prostě to, jaký je život, který se za těch více jako 100 let příliš nezměnil. Pořád se mladí lidé potýkají s problémy ve škole, v životě i v lásce. V závěru je naznačena budoucí tragédie v podobě válečného konfliktu, což je situace, která je až nepříjemně aktuální znovu i dnes. Co nás čeká? Co se stalo s hrdiny této knihy? To už se nedozvíme stejně jako my nevíme, co čeká nás. A tak to bude dál a znovu, život jde slepě dál a my jsme jím smýkáni proti své vůli a proti svým plánům a nevíme, co přinese. Jako v knize, jako v životě.
Autorka neklidu - Věra Chytilová očima české filmové kritiky
Zbyněk Vlasák
Miluju Chytilovou, nesnášim kritiky. Tak by se dalo stručně shrnout, co si o tomto sborníku myslim. Zatímco filmy Chytilový získaly nesmrtelnost, kritiky jejich filmů zmizely (z 99% právem) v propadlišti dějin aneb kritika má život jepičí, zatímco její filmy nezaniknou. Jeden příklad za všechny. Film Dědictví byl klenot, jehož hodnotu v době jeho premiéry z kritiků poznal málokdo (čestná výjimka J.Blažejovský). Dnes přitom každý ví a chápe, že to je geniální film. Ti, co ho tehdy kritizovali a přirovnávali k Trhala fialky dynamitem, těm by měla být znemožněna další "kritická" činnost a měli by jít radši házet lopatou. Chápu, že každý kritik nemůže být jasnozřivý génius, ale nemusí si na něj ani hrát. Čím větší hňup, tím větší přesvědčení o své pravdě má. Kritika není exaktní věda, ale jen jistý úhel pohledu ovlivněný stovkou subjektivních faktorů, potud fajn, ale proč jsou kritici většinou tak omezení a krátkozrací? Takže slovo závěrem: filmy Chytilové ano, kritici a kritika ne.
Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI
David Grann
Nemá tu cenu mudrovat nad tím, jestli je to beletrie nebo ne, hlavní je, že má co říct. Naopak, tím, že to není klasický román, bude pro filmaře dost prostoru, aby s tím naložili po svém a dali do toho vlastní vklad. Na film se taky těším, ale kniha byla super.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Celá ta kauza údajného sexuálního obtěžování nevlastní dcery Mii Farrow jménem Dylan, která vypukla začátkem 90. let a jako bumerang se vrátila o 25 let později, když se strhla vlna hysterie kolem MíTů, je bohužel zřejmě důvodem, proč Wůdy tudle autobiografii napsal. Protože nebýt jí, asi by se do psaní svých vzpomínek vůbec nepustil, takže paradoxně díky za to false obvinění, aspoň si můžu přečíst slova napsaná samotným wůdym, kterýho beztak znám už dobře hlavně z knihy rozhovrů se Stigem Bjorkmanem, která tu vyšla v polovině 90tek. Ale todle má tu výhodu, že to sahá až k nedávné minulosti a k dosud stále poslednímu filmu, kterým je prozatím ještě stále dva roky starý Rifkin. Jo, je to strašná ostuda, že jeden z nejlepších amerických tvůrců, je dnes považován za pedofila a sexuálního zvrhlíka, a je neuvěřitelný, že tý báchorce vymyšlený Miou může někdo přikládat vůbec nějakou váhu. Jenže, co kdyby měla náhodou pravdu a Wůdy byl fakt pervert? Takže radši budem věřit false obvinění, kdyby se náhodou pak ukázalo pravdivý, než věřit pravdě, kdyby se náhodou pak ukázala nebýt pravdou. Vždycky je lepší radši věřit lži a jít s davem než stát na straně pravdy a bejt za to pronásledovanej, historie je takovejch příkladů plná. Já samozřejmě pokládám celou tu kauzu za absurdní a věřim Wůdymu. Kdyby to byl skutečně pedofil, myslim, že by se to už dávno profláklo a rozhodně by nezůstalo jen u jednoho obvinění a bylo by jich za ta léta mnohem víc aneb když někdo udělá svinstvo jednou, už v tom pokračuje, tak se pozná skutečnej zvrhlík. Ale jinak, když se odhlídne od tohodle, pak se tam člověk, kterej s wůdym vyrůstal a zná ho, moc novinek nedoví. Wůdy stále dokola do omrzení obdivuje talent Bergmana a Tenesí Wilijemse a může se zvencnout z Tramvaje do stanice touha a strašně by si přál mít jejich talent a přitom si neuvědomuje, že jeho talent zase neměli Bergman a Wilijems a i kdyby se postavili na hlavu, nikdy by oni nedokázali natočit něco tak legračního jako je Láska a smrt nebo Annie Hall. Zkrátka je nefér, že jejich talent staví výš než svůj, protože drama nebo tragédie nestojí výš než komedie, jsou to jen rub a líc jedné mince, sakra, zrovna on by to měl vědět, protože to dělá celej život, že míchá komedii s tragédií, ale stejně bude furt velebit "vážno" a shazovat "nevážno". Chtěl bych mu říct, Wůdy, buď vděčnej za to co máš, co by za to takovej Bergman nebo Wilijems dali, kdyby dokázali natočit vtipnou komedii, která pobaví, jenže oni to nedokázali a tak museli točit vážný filmy a psát dramata, z kterejch jseš ty tak hotovej. Jenže tady nejde o možnost volby, každej je odsouzenej k tomu, k čemu má vlohy. Ty máš talent pro komedii, oni měli talent pro tragédii, ale nic z toho není nadřazený tomu druhýmu, je to jedno a to samý. Tak jo Wůdy, měj se fajn a pozdravuj Sůnji. A když bůh dá, tak snad se zase vítr obrátí, a možná se ti dostane spravedlnosti ještě na tomto světě, když ne, tak až na tom jiném. Tak či tak, bylo mi ctí a i kdybys už nic nenatočil, natočil si toho i tak dost. A i když, jak tvrdíš, si nikdy nenatočil "velký" film, tak věz, že si natočil víc než dost "malých" filmů, které mám mnohem raději než ty takzvané velké.
Tenkrát v Hollywoodu
Quentin Tarantino
Jo, dobře napsáno, čte se to lehce, ale stejně jsem zklamán. Není to totiž klasický román, nemá to žádný děj, je to jen popis několika scén s přehřšlem informací. Tarantino je prachobyčejnej kinomaniak, kterej viděl mraky filmů a všechno zná. Psát sice umí, ale neumí napsat příběh, který má nějaký vývoj. Je to jen zasvěcenej a detailní popis věcí, který zná. Kdyby to psal skutečný spisovatel, bylo by tam možná míň informací, ale mohlo to mít děj a mohlo to působit jako skutečný román. Tarantino je ale filmař a ne spisovatel, měl by točit filmy a né psát knihy.