kocourinda
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Jak se mnou nic moc nehne (a to ani Les v domě se mnou tak nezamával), tak z Vran jsem měla husí kůži, hlavně tedy z posledních stránek.
Jako máma malé holčičky (rovněž Báry) mám o čem přemejšlet.
Chirurg
Petra Dvořáková
Tolik problémů v krátkém čase, to by začal pít i někdo, kdo nikdy nepil, natožpak chirurg Hynek, který si kdysi kvůli alkoholu zničil kariéru.
Skvěle zpracovaný chlapský uvažování.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Kniha o majitelích pozemků a domků, které jsou odsouzeny k záboru a demolici kvůli stavbě jaderné elektrárny Temelín.
Úplně mi bylo úzko z toho, jak boj o svoje domovy obyvatelé pomalu vzdávají, protože tuší čím dál jasněji, že tohle se vyhrát nedá.
Paralelně k tomu se odehrává příběh hlavní hrdinky a její nejbližší rodiny a přátel, jehož rozuzlení Hana rozkrývá až po patnácti letech, které prožila mimo republiku a popisuje, jak se jejich životy vyvíjely po vystěhování.
Opravdu silná kniha. Nechtěla bych být v ķůži těch lidí.
Muž z vysokého zámku
Philip K. Dick
Hele, vůbec nevím co si o této knize mám myslet.
Příběhy postav spolu zdánlivě nesouvisí, zato se motají kolem knihy, jejímž autorem je muž z vysokého zámku, který vlastně nežije ve vysokém zámku.
Všichni se radí s orákulem a jednají podle něj.
Nic moc se tam v podstatě neděje, ale přesto se postavy i docela zásadně posunou dál.
Konec je celkem rozpačitý a takový nanicovatý.
Kniha mě i tak docela bavila, zajímavý byl pro mě možný vývoj historických událostí.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Palánovy rozhovory mi prostě sedí.
Čiší z nich na mě svoboda, klid a odvaha jít svojí cestou.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Kniha ze současnosti o době, kdy život na vesnici vypadal naprosto jinak než dnes.
Ze začátku jsem se ztrácela v množství jmen, ale to se pak podalo.
Líbilo se mi nadšení a zápal pro svou práci u hlavního hrdiny.
Díky knize jsem si udělala o kolektivizaci lepší obrázek, ale klidně se z tématu dalo vytěžit mnohem víc.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Kniha rozhovorů se šesti ženami, které to mají v životě těžší než většina z nás a přesto na něj nerezignovaly. "Vytáhly si černého Petra, ale přesto hrají dal."
Podle autora mohou příběhy čtenářům sloužit jako inspirace.
U mě tomu tak rozhodně bylo
Hypofýza v exilu
Sofija Kordić
V podstatě autobiografie S. Kordić, doplněná formou dopisů přítelkyň o situace v (dnešním) Srbsku, Chorvatsku a Izraeli.
Pro nás jistě zajímavá i popisem Prahy 90.let, která se stala autorčiným novým domovem.
Jak už tady někdo psal, určitě se vyplatí před četbou knihy načíst něco málo o válce v Jugoslávii, pokud o ní tolik nevíte, jinak se v tom budete tak trochu plácat.
Zkušenost emigranta a různé úhly pohledu na život tam i tady a s tím spojené otázky, které si klade, pro mě byly na knize to nejcennější.
