kocourinda
komentáře u knih

Příběhy o osudech pankráckých politických vězenkyň a jejich dětí.
Velice těžké a temné čtení.
Chtělo by se věřit tomu, že opravdu existoval takový mstitel, ale ve skutečnosti to tak nejspíš nebylo a spousta zločinů z 50. let zůstala nepotrestána.


Ela se vydává do Irska odhalit tajemství, o kterém si přečetla v dopisech své babicky jakémusi příteli.
Nápad to není špatný, ale provedení už pokulhává.
Navíc závěrečné odhalení je celkem bizár a jen těžko uvěřitelné.
Už jsem jenom čekala, kdy se dozvím, že Ela s Trionou jsou lesby...
Tahle novinka mi moc nesedla.


Kniha rozhovorů se sedmi uprchlíky z KLDR, muži i ženami různého věku a sociální vrstvy.
V každém rozhovoru se řeší jiná témata podle profese nebo zkušeností dotazovného.
Nepředstavitelné pro moderního člověka, že i v 21. století může být na světě takový systém a hlavně že v něm někdo může žít.
Nejvíc mě asi sebral rozhovor se Sŏ Čchŏl - feministkou a jejími zkušenostmi z armády.
Člověk je pak daleko víc vděčný za to kde žije a za svoje rádoby problémy.


Další těžký kalibr od Dvořákové.
Doufala jsem, ať se nestane už nic horšího a s Jarkem vše dobře dopadne, protože mi byl opravdu sympatický.
Zajímavý pohled na církev a její představitele, kteří jsou nakonec taky jenom lidi.


Od téhle knihy jsem čekala sladkobolnou oddychovku z mýho oblíbenýho New Yorku a tu jsem taky dostala. Jen tedy na můj vkus to bylo přeslazený až moc a na chvíli se mi docela ulevilo, když Lucas odletěl.
Uvítala bych trochu víc New Yorku a méně proslovů při milostných scénách.
Taky mi připadalo, že překladatelka - podobně jako hlavní hrdinka - rovněž nestíhá deadline a překlad byl šitý docela horkou jehlou, což zanechalo množství textových chyb a ze zde zmiňovaného "na každý pád" bolely oči.
Láska po španělsku už mě po tomhle moc neláká.


Forma krátkých povídek mi vyhovuje. Po pár dnech bez čtení se nemusím rozpomínat, kde děj skončil.
Navíc také pocházím z vesnice, čímž je mi kniha bližší, některé postavičky z knihy se dají najít i v naší vsi ;)


Pěkně zpracovaný příběh o začátcích hollywoodské ikony.


Kniha ze současnosti o době, kdy život na vesnici vypadal naprosto jinak než dnes.
Ze začátku jsem se ztrácela v množství jmen, ale to se pak podalo.
Líbilo se mi nadšení a zápal pro svou práci u hlavního hrdiny.
Díky knize jsem si udělala o kolektivizaci lepší obrázek, ale klidně se z tématu dalo vytěžit mnohem víc.


Hele, vůbec nevím co si o této knize mám myslet.
Příběhy postav spolu zdánlivě nesouvisí, zato se motají kolem knihy, jejímž autorem je muž z vysokého zámku, který vlastně nežije ve vysokém zámku.
Všichni se radí s orákulem a jednají podle něj.
Nic moc se tam v podstatě neděje, ale přesto se postavy i docela zásadně posunou dál.
Konec je celkem rozpačitý a takový nanicovatý.
Kniha mě i tak docela bavila, zajímavý byl pro mě možný vývoj historických událostí.


Palánovy rozhovory mi prostě sedí.
Čiší z nich na mě svoboda, klid a odvaha jít svojí cestou.


V podstatě autobiografie S. Kordić, doplněná formou dopisů přítelkyň o situace v (dnešním) Srbsku, Chorvatsku a Izraeli.
Pro nás jistě zajímavá i popisem Prahy 90.let, která se stala autorčiným novým domovem.
Jak už tady někdo psal, určitě se vyplatí před četbou knihy načíst něco málo o válce v Jugoslávii, pokud o ní tolik nevíte, jinak se v tom budete tak trochu plácat.
Zkušenost emigranta a různé úhly pohledu na život tam i tady a s tím spojené otázky, které si klade, pro mě byly na knize to nejcennější.


Kniha o majitelích pozemků a domků, které jsou odsouzeny k záboru a demolici kvůli stavbě jaderné elektrárny Temelín.
Úplně mi bylo úzko z toho, jak boj o svoje domovy obyvatelé pomalu vzdávají, protože tuší čím dál jasněji, že tohle se vyhrát nedá.
Paralelně k tomu se odehrává příběh hlavní hrdinky a její nejbližší rodiny a přátel, jehož rozuzlení Hana rozkrývá až po patnácti letech, které prožila mimo republiku a popisuje, jak se jejich životy vyvíjely po vystěhování.
Opravdu silná kniha. Nechtěla bych být v ķůži těch lidí.


Kniha rozhovorů se šesti ženami, které to mají v životě těžší než většina z nás a přesto na něj nerezignovaly. "Vytáhly si černého Petra, ale přesto hrají dal."
Podle autora mohou příběhy čtenářům sloužit jako inspirace.
U mě tomu tak rozhodně bylo


Tolik problémů v krátkém čase, to by začal pít i někdo, kdo nikdy nepil, natožpak chirurg Hynek, který si kdysi kvůli alkoholu zničil kariéru.
Skvěle zpracovaný chlapský uvažování.


Jak se mnou nic moc nehne (a to ani Les v domě se mnou tak nezamával), tak z Vran jsem měla husí kůži, hlavně tedy z posledních stránek.
Jako máma malé holčičky (rovněž Báry) mám o čem přemejšlet.
