Koka komentáře u knih

Ta anotace (a tedy zajisté i celá kniha) se snaží vyvolat dojem, že dítě, které není v jeslích, je zajisté v náruči pečující milující maminky, případně táty. Ale tak to přece není.
Ano, souhlasím, žádné jesle nejsou schopny nahradit dítěti pečující rodiče, ale současně vím, že u nás každé jesle jsou schopny dát dítěti toho mnohem více (péče, jídla, hygieny), než svým dětem poskytují mnohé nefunkční rodiny, resp. osamělé samoživitelky. Škoda jen, že právě takové děti, pro něž by jesle byly skvělou náhradou hodnot v jejich domově absentujích, se do těch jeslí vůbec nedostanou. Nejenže se jesle staly po finanční stránce luxusem, a ješte se i najdou autoři, kteří je odsoudí jako zařízení ničící charakter?!
A co ty generace lidí narozených ve 50. - 80. letech minulého století, které téměř kompletně prošly jeslemi - jsou to generace citově zdegenerované, nebo nevyvinuté?

Cha - cha - cha - cha -cha - cha - cha - cha - cha - chááááááááá !!!!!

Italský variant slovenské Knihy o cintoríne. Střet myšlení a náhledu klienta psychiatrické léčebny se světem vzpomínek na "zlatá šedesátá" a dnes plným značkového zboží, reklamních sloganů, zažitých rituálů, které potírají individualitu.
Jenomže - kde je to "psycho" a kde je ten "normál"? Marinella, Nikolova kamarádka z dětství, na jeho pozvání k návštěvě ústavu odpovědela: "Moc ráda bych se přišla podívat, ale nemůžu odejít ze supermarketu. Od chvíle, kdy mě přijali, už jsem odtud nevylezla. Mají tu pro nás, zaměstnance, i ubytování. Firma je spokojená, když tu zůstáváme i po pracovní době. Říkají, že je to hygienické, že aspoň dovnitř nenosíme bacily. A navíc je tu příjemně, je tu pořád stejné klima. Připadá mi, že v oddělení mraženého zboží je dokonce slyšet šumění větru, i když pokladní říkají, že to bzučí ledničky."

5 26.02.2019

Příběh o tom, co dovede - v dobrém i v zlém - ideový, náboženský fanatismus: vybudovat státy i cíleně ničit lidské vztahy, přátelství; vyburcovat k úžasným myšlenkovým výkonům, i nevratně poškozovat zdraví; myslet na spásu celého světa a současně ubližovat nejbližším ...
Chvílemi sem měla pocit, jako bych četla pomyslný předchozí díl této knihy:
https://www.databazeknih.cz/knihy/vzpominky-zidovskeho-extremisty-americky-pribeh-161996 , která mě před pár lety velmi zaujala.
V románu Vyvolení mě zas zaujalo, že když se američtí Židé dozvěděli, co se dělo s jejich blízkými za holocaustu v Evropě, končívali každý proslov přáním, které znělo asi takto: "nechť je prokleto a navždy zapomenuto Hitlerovo jméno, ať je jeho památka vymazána z povrchu země ..." - a pak to srovnám s dnešní situací, kdy není jediného dne, aby alespoň jedna nebo i tři čtyři televizní stanice nevysílaly nějaký dokument věnovaný Hitlerovi, kdy na této Databázi knih jsou zveřejňované nadšené komentáře k Hitlerovým knihám, a tedy propagované jeho myšlenky ... - co by asi autor Vyvolených, knihy napsané před více než 50 lety, k tomu napsal dnes?

12 21.02.2019

Príjemné čítanie na obdobie nespavosti. Tuším je to jediný príbeh, v ktorom autorka nechala slečnu Marplovú nielen dedukciou odhaliť, ale tiež priamou "vlastnoručnou" akciou i fyzicky zneškodniť zákerného vraha a zabrániť tak ďalšiemu zločinu. O pátranie mi už ani tak nešlo, páchateľ mi bol čoskoro zrejmý, ale vychutnávala som si "dobové tance" tých vzťahov, konvencií, motivácie konania - z príbehov A. Ch. sa dá krásne vysledovať, až sociologicky zrekonštruovať spoločenská atmosféra, hodnoty a vzťahy tej doby.

11 19.02.2019

Pokud tohle má být - jak se praví v anotaci - ta "nejlegračnější bulharská kniha současnosti", tak se mi zdá, že v BLR opravdu všechna legrace skončila. Kniha začíná velkolepě - entrée jako z Gogolova Revizora bylo slibné, naděje se nesplnily. Míra tuposti, zištnosti a vychcanosti všech postav až do poslední, vysoká frekvence vulgarit na každé stránce. Výsměch a jen výsměch všemu a všem, bez jakéhokoliv protipólu, a tak se i ten satirický osten vůči vlastní národní malosti a prolhanosti a britské postkoloniální nadřazenosti stává pro svou jednobarevnost neúčelným. Snad jen případné slovenské čtenáře by mohlo v této knize zaujmout, že druhé nejhnusnější kurvy v příběhu jsou právě Slovenky, a to nejen ty, co cíleně šly do Británie na štrych, ale i slovenské studentky prestižních londýnských škol, které na ně nemají - ani prostředky, ani vědomosti. Kde jen ten autor přišel právě na takovýto motiv? Žeby osobní zkušenost?
Pokud však příběh přijmeme jak je, a uvěříme, že je do značné míry autentický, pak by nám to alespoň mohlo pomoci pochopit, proč brexit. Já jsem totiž žádný jiný užitek z tého knihy nenašla.

5 17.02.2019

V atmosféře rostoucí rasové, náboženské a národnostní nesnášenlivosti, u nás (zatím) ventilované spíše slovně než činy, mi dobře padlo přečíst si tento příběh. Tragický i komický, krutý i laskavý, vtipný i vulgární příběh z prostředí natolik promíchaného, že druhé takové jen tak v literatuře nenajdeme: Židé, Arabové, Francouzi, Senegalec, Tunisan, Jugoslávci, kurvy, pasáci, transvestité, metaři, lékaři, popeláři, hokynáři, stěhováci, herečky .... rvou se se životem, jak jen to jde. Jsou si vzájemně hrozbou i oporou. V zemi, která "liberté" proslavila jak žádná jiná, žijí nesvobodně - v umělém ghetu daném pozicí na té nejnižší příčce společenské úrovně. Řeklo by se - chátra. A přesto je to příběh lásky, oddanosti, soucitu. Doslova "nesmrtelné" výroky malého Moma mi chvílemi připomínaly naši Helenku Součkovou, která se však literárně narodila až 20 let po něm. Dospívající Mohamed, který má svůj život před sebou, mě okouzlil.

14 13.02.2019

Velice nečekané, mimořádně silné.

4 05.02.2019

Dobře jsem se bavila, a to myslím jak upřimně, tak ironicky. Autorka velice umně převzala princip Boccaciova dekameronu, tedy uvrhla své vypravěče do "stavu nouze a izolace", kdy jim v hale prázdného letiště nezbývá, než nějak přečkat dlouhé hodiny čekání na let. Delegace československých novinářů (v "klasické" federální sestavě - 9 Čechů a 1 Slovák :=))) je na návštěvě, resp. studijní cestě v Sovětském svazu, konkrétně v Gruzii. Borská výstižně (a jsem přesvědčena, že i autenticky - inspirována vlastnými zážitky a povahou konkrétních osob) vykreslila jednak atmosféru v delegaci, různost povah - škudlily, vejtahy, ideologické hlídače, utahané novináře, kteří musí psát i to, čemu sami nevěří, chronické účastníky zahraničních služebek s přídělem diet .... a nechala je trávit čas vyprávěním vtipných i tragických, banálních i "angažovaných" příběhů. Většina příběhů je natolik poplatná době, že dnešní čtenář ani nechápe, co je na vyprávění zajímavé nebo proč posluchači reagují jak reagují. Je tam však i příběh o jednom českém básníkovi, jehož vdova je považována za celoživotní mistrovu můzu a jen starý a zkušený žurnalista ví, že v Památníku národního písmenictví je v poetově pozůstalosti uložen rukopis překrásné milostné básně adresované úplně jiné ženě - opravdové celoživotní lásce. Právě tento příběh považuji za naprosto reálný a možná se najde někdo, kdo ví, o kterého ze slavných českých básníků šlo.
Knihu jako výstižný dokument doby doporučuji.

7 03.02.2019

Naprosto originální téma, obohacující reálie o životě, zvycích a pověrách na Sardinii včetně ukázek sardského jazyka, neotřelý styl vyprávění, vtipné a barvité metafory, kvalitní překlad. - A to vše se mi dostalo v rozsahem malé, formou ne moc přitažlivé a komerčně nepropagované knížce jen a jen díky jedné zdejší souznějící čtenářské duši, která uhodla, co by se mi líbilo. Autorce, překladatelce i dárkyni knihy moc moc děkuji!

16 31.01.2019

Špinavost a absurditu totalitních autoritářských režimů nikdy tak naprosto donaha neodhalí a neanalyzují jejich odpůrci, jak se to - obyčejně nechteně - povede jejich vyznavačům. Tato kniha je toho příkladem.
Slavný spisovatel, člen brazislké komunistické strany, je vypuzen z rodné země, až jej a jeho rodinu po různých exilových zemích přichýlí Československo. Začátek padesátých let, materiální nedostatek všeho, odkrývání ideologických nepřátel v každém koutě - a v této atmosféře žije několik prominentních exulantů v domě spisovatelů - na zámku v Dobříši, kam se špičky tehdejšího českého spisovatelského establishmentu jezdí za nimi pobavit: pořádat maškarní plesy v kostýmech - šatech, které tam zanechali původní majitelé zámku, používat personál hotela jako osobní sloužící, využívat prominentní postavení ve všech sférách života. Dobříšská epizoda života manželů Amadových je však jen jednou částí této knihy; mnohem zajímavější a doslova historicky a dokumentárně cenným je popis jejich cest na mírové kongresy v různých zemích světa, a zejména jejich návštěvy Sovětského svazu, Číny a Mongolska, kde se nechali hostit jako králové, přijímat či vynucovat si dary včetně nejcennějších artefaktů z kultury hostících zemí, vzdychat nad "ideologickými přešlapy" dogmatických režimů, ale současně je akceptovat a využívat ...
Nevím, zdali si autorka do konce života uvědomila, jakému bludu slouží - nejspíš ne. Rozhodně knihu doporučuji všem, kteří se chtějí něco dozvědět 1/ o dějinách latinsko-amerických literatur i české literatury 2/ o absurditách ideologických bojů, které vedly komunistické strany v 50. letech vůči vlastním lidem, 3/ o lidských slabostech slavných spisovatelů, kteří se považovali za svědomí národa, a přitom byli malicherní, zištní kariéristi. .
Zajímavé, objevné čtení ..... doporučuji.

6 28.01.2019

Tato kniha může sloužit jako vysokoškolská skripta pro výuku, jak se mají psát povídky. Povídka Tobinova dlaň se řadí k nejvtipnějším a nejlépe vypointovaným povídkám, jaké znám. Grafika a ilustrace (vydání Práce, 1988) zdárně sekundují textu, a díky tomu je výsledkem dílo, které přetrvá.

8 27.01.2019

Na montmartreském hřbitově mám několik oblíbených náhrobků, které jsem při svém pobytu v Paříži nikdy neopomněla navštívit. Na jednom z nich je socha - sedící postava v životní velikosti, v kostýmu pierota, s únavou ve tvářích i v nohách - Václav Nižinskij ve své snad nejcharakterističtější roli Petrušky.

Náhodně objevená kniha pamětí jeho manželky Romoly byla pro mne zjevením po všech stránkách. Příběh se čte jako napínavý román plný dobrodružství, svádění, lásky i nenávisti, intrig, válečné mašinerie, ale i zasvěceného rozboru uměleckých myšlenek, choreografických kompozic, bojů konzervativní kritiky vůči rodící se moderně.
Nechybějí zde zajímavá historická fakta o vzniku a provozu ruských carských divadel, zejména toho nejprominentnějšího - Mariinského, o neuvěřitelném drilu a izolované výchově baletních umělců v carském Rusku, o uměleckém životě Paříže, Londýna, New Yorku v prvních desetiletích 20. století, o šokojících a místy až groteskních opatřeních vůči prominentním válečným zajatcům v době I. světové války, ...
Skandál kvůli Svěcení jara je obecně známý, překvapily mě však informace a citace z dobového tisku o skandálu spojeném s premiérou Faunova odpoledne.
A protože kniha vznikla a byla vydána v 30. letech 20. století, kdy téma homosexuality bylo u veřejnosti i v literatuře tabu, jsou narážky na vztah Ďagilev - Nižinskij v textu natolik zakódovány, že dobový nepoučený čtenář snad ani neměl šanci porozumět, oč tam šlo a jakýže to vztah způsobil tu strašlivou tragédii Nižinského života.
Knihu lze číst jako příběh mladičké, bohaté, umíněné dívenky, která se rozhodla, že "užene" největší světovou baletní hvězdu, a k jejímu překvapení - se jí to i povedlo, aniž by byla připravena co jen na tisícinu problémů, které je čekaly. Také to lze číst jako výpověď už zralé ženy, která až zpětně, po mnoha letech porozuměla, do jakých vztahů a prostředí se to "vetřela" a jak za to musela draze zaplatit.
Kniha je dokumentárně i příběhem fascinující a mohla by zaujat i baletem "nedotčené" čtenáře.
Za problematické považuji četné citace francouzských vět (bez překladu, bez vysvětlení) a polemický doslov překladatele Miloše Hlávky.
Kniha by v současném, moderním překladu mohla být velikým obohacením knižního trhu.

7 22.01.2019

Myslím, že nebude mnoho spisovatelů, co by dovedli o své zemi psát s takovou láskou, obdivem, úctou k jejim tradicím, kultuře a vědě, které ovlivnily celý svět, a přitom být emigrantem, který byl nucen tu zemi opustit, neboť režim (jako všechny politické a ideologické režimy - jen dočasný, ale dočasný dokdy? na pár let nebo na pár století?) - opustil je, opustil své lidi, pronásleduje je, ubližuje.
Autorka vystihla tu rozpolcenost emigrantů usilujících začlenit se do společnosti v zemi, která je přijala, a současně uchovat si co nejvíc ze staré vlasti - zvyky, obyčeje, pravidla, chutě a vůně ...
Místy to poněkud "přepálila" - třeba když přisoudila mě nejsympatičtější postavě - matce , matematičce, opoře rodiny za kamarádky dvě ženy - emigrantky z akorát těch nejděsivějších režimů: korejského a pákistánského. V reálu to považuji za naprosto nepravděpodobné, ale rozumím, co tím chtěla říct. Nejvíce mě oslovily pasáže o rodinné soudržnosti Íránců, respektu k rodičům a tradicím, a humorné vsuvky o hledání ženicha (které snad v každé kultuře bývají vtipné i trapné současně).
Kniha není natolik literárně hodnotná, za jak hodnotné, důležité, významné považuji její myšlenkové poselství.

12 14.01.2019

Problematika mafie (té skutečné, původní, sicilské) je čímsi fascinující a byla už tolikrát literárně zpracovaná, až jsem si myslela, že nic nového se nedozvím. Omyl! Tato kniha - byť vyšla ještě v minulém režimu - je velmi obsáhlá, informačně doslova nabitá, a přibližuje dějiny mafie, politické a sociální podmínky jejího vzniku a zejména její průnik na americký kontinent a trasformaci z uzavřeného nedůvěrčivého společenství starých sicilských kmotrů na americký "moderní, manažersky řízený podnik." I když musí být čtenáři jasné, že autor mohl čepat jen a pouze z druhotných zdrojů, z článků ze "západního tisku", jsou chvíle, kdy jeho text působí velmi autenticky a zasvěceně. Občas to až "přepískl" - to když servíruje jakože citace vět či vnitřních monologů slavných mafiánů, které mohou být jen a pouze fabulací, což narušuje dokumentární hodnotu textu. Novinku pro mne představovaly kapitoly o vskutku mimořádém podílu mafie na vylodění spojenců na Sicílii, na procesu osvobozování Itálie a zejména - a to hlavně! - na využití amerických vojáků pocházejících z italských mafiánských rodin, znalých místního nářečí, mentality, terénu ... při ovládnutí zásobování a veřejné správy na osvobozeném území, tedy ve skutečnosti na zavedení systému černého trhu a vybavování si účtů s nepohodlnými osobami.
To, jakou úctu požíval kmotr Vito Genovese u amerického velení, se četlo jako neuvěřitelný paradox. Slavná US Army žeby se sčuchla s mafií při kšeftování s benzínem a penicilínem tváří v tvář chudé italské společnosti, strádající v důsledku německého nacismu a italského fašismu? No, stalo se.

(Abych si oddechla od tak tíživých faktů a obrázků plných obětí mafiánských poprav, vzala jsem vzápětí do rukou jinou, přívětivější knihu o Itálii v době osvobození: Láska na Vesuvu - https://www.databazeknih.cz/knihy/laska-na-tanieri-87881. Ale postava mafiánského šéfa Vita Genovese na mě vyskočila i z tohoto - jinak hodně sladkého a chutného příběhu!)

6 14.01.2019

Skvělá, úžasná knížka! Až na to, že několik členů rodiny se tísní nad dvojstránkou a předhánějí se, kdo čeho více objeví, a na obdarované dítě se někdy ani nedostane! Vyjdou nějaké další podobné poutače, které dovedou na dlouhé hodiny upoutat na židli i neposedy?

6 03.01.2019

Skvělá, úžasná knížka! Až na to, že několik členů rodiny se tísní nad dvojstránkou a předhánějí se, kdo čeho více objeví, a na obdarované dítě se někdy ani nedostane! Vyjdou nějaké další podobné poutače, které dovedou na dlouhé hodiny upoutat na židli i neposedy?

2 03.01.2019

Ako pomník, vybudovaný rodinou a priateľmi - výborné, pekné, dojímavé. Ako dokument pre nezasvätených či pre budúce generácie - dosť nepochopiteľné.

4 01.01.2019

Hezká a užitečná knížka. Kuriozní na ní dnes je, že pochází z dob, kdy český autor za "naše" hory považoval Tatry - Nízké i Vysoké - , a tak většina zdejších informací o fauně a floře se týká zejména tatranské přírody. Skvělý je i závěrečný slovníček.
Doslov autora je jedna velká a na 70. léta nevídaně kritická studie, odhalující přezíravý vztah socialistické společnosti k přírodě; dnes by takový text byl označen jako "apel zelených". Autorem popsaná epizoda o tom, jak z panenské přírody s ostudou utíkali mladí lidé, které on napomínal kvůli hluku a odpadkům, působí dnes úsměvně; jak by asi zareagovala parta výrostků na takové výčitky osamělého turisty dnes? Přežil by?
Kromě bohatství horské přírody v Čechách a na Slovensku kniha dokládá i stav tehdejší ochrany přírody, resp. její značné absence.

10 22.12.2018

Velmi, velmi zajímavé! Kuriozní informace o podobě a provozu anglického divadelního života začátkem 20. století (i ty nejchudší vrsty obyvatel nepochybně ustavičně navštěvovaly divadlo, neboť hereckých skupin, které dennodenně vyjížděly na venkovská turné, byly v Londýně desítky!) , o zrodu fenoménu "Hollywood" a kultu "star", o poetice a výrobě filmů Ch. Ch. , o jeho politických a občanských názorech a postojích.
Pokud by někdo měl zájem vědět, jak vypadala v USA (nebo ještě pořád vypadá?) cenzura filmových scénářů, tak tato kniha to autentickými (a neuvěřitelnými!) citáty z cenzorských posudků dokládá.
Jistě by bylo zajímavé číst i biografii napsanou někým jiným, někým, kdo dovede ocenit Chaplinovo dílo, ale současně i pravdivě popsat jeho život a činy (což autobiografie, pochopitelně, nikdy nedovede).

9 21.12.2018