Koka komentáře u knih

Ne že bych byla přesvědčena o naprosté denacifikaci poválečného Německa, ale stejně: nazvat Helmuta Schmidta a Willyho Brandta ŘÍŠSKÝM kancléřem (s. 379, 384) - to je opravdu silná káva! Ať už to spáchalo "Lars-Kepler-duo", nebo česká překladatelka, ale průser je to každopádně.
Ano, ano, uznávám - tento příběh je tak přehnaný, nadsazený, nereálný až absurdní, že popletené reálie z jiného století by mi neměly vadit, když už jsem se dočetla až na stranu 380, ale stejně ... když už nepřemýšlejí vydavatelští redaktoři, tak alespoň čtenáři by měli.
Nebo opravdu honba za ziskem - ať už ze zbraní posílaných do válčících zemí (jak v té knize), nebo ze špatně napsaných knih (tedy z prodeje této přemrštěné slátaniny) je přednější?

9 29.05.2019

Velmi výstižné zobrazení tehdejší sovětské reality, života lidí, žijících mimo center, mimo zájmů, ve stálém nedostatku - materiálním i myšlenkovém. A přesto žlili, museli žít své prázdné životy, tak si je obohacovali o malá dobrodružství, epizody.

3 25.05.2019

Autentické svědectví o jihoafrickém apartheidu, režimu zločinnějším, než americké otrokářství. Je nesnadné si uvědomit, že iniciátoři a nositeli té bezbřehé diskriminace byli vyspělí bílí Evropané ze zemí vynikajících pokrokem, uměním, řádem a - samozřejmě! - hlubokou náboženskou vírou. K jakým zvěrstvům je tyto "ušlechtilé" vlastnosti dovedly ve vztahu k domorodým obyvatelům, bylo ve 2. polovině 20. století možné se dočíst již v mnoha knihách; tato je jedna z prvních.
Alespoň si člověk uvědomí, že N. Mandela nebyl ani první ani jediný, kdo se rozhodl vzepřít se té zhovadilosti.

5 22.05.2019

Dva pokusy přečíst až do konce tento nezastavitelný nabubřelý slovní výron stačily, o třetí se už snažit nebudu. Epický děj, popsaný s jakousi až barokní přebujelostí, se střídá s blogerskými postřehy věnovanými stavu nášho světa - nepovšimnutý nezůstane ani falus vztyčený na brněnském náměstí.
Soustavné čtení mi nešlo, tak jsem alespoň listovala, až jsem se dnes prolistovala k epizodě setkání vypravěčky s Janem v pražské Galerii Mánes. Ta nepřirozenost jejich dialogu natolik šustila papírem, že jsem knihu raději honem a definitivně zavírala. Jako poslední "pozdrav" tohoto textu jsem si přečetla Janovo prohlášení, že on toho proto mnoho neví o složení jedné zmiňované horniny (!), neboť nikdy nevynikal v chemii (!). Tak to bylo poslední pobavení .... a dost.
Velmi čekám na reflexi našich životů z pera některé z mých rovesnic, ale toto, žel, doporučit nemohu.

3 14.05.2019

Milé, vtipné, chytré, poučné; ovšem z dávných dob, kdy ještě platilo rčení: "Moc toho chtít a k tomu být hloupý - to se nevyplácí."

3 02.05.2019

Pokus o přečtení této směsi cestopisných postřehů každou další stránkou slábl - ta nadřazenost bílého britského návštěvníka nad všemi a vším, s nimiž se v těch exotických zemích setkal, byla místy nesnesitelná. Cestování s Rudym jsem utnula ve chvíli, kdy byl na návštěvě u hlídače Yellowstonského parku a ve srubu tohoto zálesáka s pobouřením zaznamenal, že jeho žena připravuje jídlo a obsluhuje bez šněrovačky !!!
Jako obraz doby - zajímavé, ale jinak - zbytečné.

5 01.05.2019

Popis Stockholmu báječný, vztahy, atmosféra a názory odpovídající době (1954), zločin nevšední, způsob vyšetřování směšný, naivní, neprofesionální, nevěrohodný.

2 01.05.2019

Velice hutné a poučné! Navíc - právě v den, kdy jsem knihu dočetla, běžel na ČT Art film o dalším z "hollywoodské desítky" - Daltonu Trumbovi, jemuž autor knihy nemohl přijít na jméno kvůli Trumbovu smířlivému posudku nejen pronásledovaných, ale i pronásledovatelů jako "obětí doby". O to komplexnější pohled na tu situaci jsem však získala.
Z dálky mnoha tisíců kilometrů a mnoha desítek let by se nám mccarthismus mohl jevit jako pochopitelné a naštěstí krátkodobé vyšinutí jinak světově příkladného demokratického zřízení. Tato kniha však dokazuje opak - žádná demokracie není ani na chvilku imunní vůči deformaci, degeneraci, pozvolným plouživým nádorům, pitomcům a škůdcům všeho druhu. A tak zatímco se státní moc USA a bdělí američtí občané nejvíce obávali komunismu a hrozby sovětizace, na zahrádkách jejich úhledných domovů jim rostl přesně ten plevel, kterého se tak obávali: kádrování, udavačství, ideologické usměrňování umělecké tvorby, ničení lidských existencí - vyhazovy z práce, vytěsňování nepohodlných lidí na okraj společnosti. Vznik černé listiny nepohodlných osob se navždy zapsal do historie USA a stal se nepochybně vzorem pro další ideologické hlídače jediné správné cesty v mnoha jiných zemích.
Příběh ukazuje drsné způsoby podnikání v americkém show-byznysu a filmovém průmyslu, naivitu a naprostou neinformovanost amerických komunistů resp. levicově smýšlejících umělců o sovětském impériu, o jeho metodách a cílech. Obrázek o úplném zmatení mysle Lestera Cola jsem si udělala z kratičkého dvouřádkového popisu jeho návštěvy velké slavnostní recepce, pořádané v Moskvě pro hosty mezinárodního filmového festivalu kdysi v 70. letech: nadšeně, s obdivem k sovětskému zřízení psal, jaká královská hostina vybraných lahůdek se zahraničním delegacím nabízela! A ani ho nenapadlo jít se podívat do ulic, jaké "vybrané lahůdky" byly k dispozici sovětským občanům v obchodech v těch letech. Ani jej nenapadlo zeptat se v diskuzích se sovětskými tvůrci, zda i jim také někdo posuzuje a schvaluje či zamítá jejich scénáře, omezuje tvrůrčí rozlet, zavírá již natočené filmy do trezorů jen proto, že nesouzní se státem řízenou ideologií ... Myslel si, nebožák, že to se děje jenom u nich, v USA.

5 29.04.2019

Vďaka priamočiarej otvorenosti, neomalenosti, puntičkárstvu v zaznamenávaní zdanlivo nepodstatných detailov a "jaizmu", ktorý sa nehrá na žiadne objektívne podávanie skutočnosti, ale drzo a úprimne vyslovuje subjektívne názory autora, je táto kniha mimoriadne cenná. Frešo - zdá sa - nikdy nepatril k postavám "v kolektíve obľúbeným", vďaka čomu tých kolektívov vystriedal viac ako dosť, a pozorne vnímal i zaznamenával charaktery, epizódy, vlnobitie i žlbnkanie v tom maličkom rybníčku slovenskej pop-hudby od šesťdesiatych rokov až podnes. A že sa tam diali veci! Klebety, ohováranie, podrazy, špinavstvá, spolupráca, tvorba, honba za živobytím, kamarátstva, rozchody ...
Knihe vďačím za pripomienku mnohých ľudí i miest, ktorých a ktoré som poznala a už nikdy neuvidím. Pomaly na tých fotkách bude viac ľudí po smrti, než žijúcich. Ale mnohé "pesničky" zrodené tým pachtením prežijú, a iste budú žiť dlhšie, než tie úbohé spomienky na zháňanie kšeftov ...

7 25.04.2019

Už dávno se žádný můj komentář tak diametrálně nelišil od názorů předchozích čtenářů, ale přesto - musím to napsat: Knížka se mi jeví být naprosto o ničem, směšná až trapná. Nevím, čím byl autor panu Zrzavému - sekretářem, najatým řidičem, kunsthistorikem zkoumajícím jeho dílo, sousedem přiživujícím se na slávě Mistra? To není jasné a jen současníci asi věděli, čím je pan Langpaul panu Zrzavému. Rozhodně však v této knížce mi Zrzavého výtvarnou poetiku, jeho umělecký vývoj a postupy nijak neosvětlil. Protože popsat v jedné kapitole, jak pan Zrzavý lpěl na klíčích, měl jich mnoho na jednom svazku, a ty potřebné stejně pořád někde zapomínal ... Nebo věnovat další kapitolku tomu, že hrozil holí všem řidičům, kteří jeli proti němu a reflektory jej oslňovali .... Nebo jaké barety a kulichy si večně sázel na hlavu (aniž by bylo řečeno, proč ani před ženami nikdy z hlavy nesmekl) - to jsou takové "pohledy do soukromí", až je mi trapno.
Mě Mistr z těch drobných epizod vychází jako umíněný nesnášenlivý stařík, který sekýroval celé své okolí a díky svému uměleckému věhlasu se od státních orgánů dožadoval výhod, ohledů. Významný umělec, přijímaný na Hradě, který nedal padesátikorunu za opravu budíku - raději jej rozmontoval a složil sám ... to mi jej ani jako člověka ani jako světoznámého tvůrce nijak nepřiblížilo Nechápu smysl této knížečky.
Můj vztah k jeho obrazům dostal ránu.

6 19.04.2019

Po dvou jiných knihách tohoto autora ani třetí nezklamala, i když je tematicky poněkud odlišná. Příběh začíná tím, jak se nafoukaný, sebestředný starosta obce vydává do okresního města, aby tam vymohl dotaci na vybudování pomníku pro sedm svých rodáků padlých ve válce. Ukáže se, že s ohledem na miliony padlých a desetitisíce postižených francouzských obcí, které ztratily mnohem vyšší počet svých obyvatel, je sedm mrtvých příliš málo, než aby státní moc na jejich památník přispěla. A tak jim lakotná obecní rada nechá zbudovat alespoň trapný laciný památník z odpadového materiálu, který nese jejich jména.
Skutečnou připomínku jejich životů, osudů, myšlenek, nadějí, zásluh i selhání, vybuduje až autor knihy, když v kratičkých sedmi "monografiích" přibližuje jejich životy do dne vyhlášení mobilizace a poslední dny či hodiny před odjezdem na frontu.
V textu vyniká Angladeho důvěrná znalost venkovského prostředí a omezenosti myšlení obyvatel jeho rodného kraje, zobrazená bohatým jazykem.
Překrásné, poučné, dojímavé! Doporučuji.

7 12.04.2019

Velmi drásavé, místy šokující, místy dojímavé. Strašlivá chudoba nesnadno přizpůsobivých přistěhovalců z Evropy byla v židovské komunitě ještě jaksi znásobená a prohlubovaná všemi těmi zákazy, příkazy a omezeními danými jejich vírou, bojácností, fatalizmem. Snad hůř, než židé na tom byla ve sféře "společenského postavení" už pouze jedna skupina přistěhovalců - Irové. Místo solidarity však ty dvě žebrácké komunity k sobě cítily jenom vzájemnou vražednou nenávist živenou rozdílným náboženstvím (což čtenáře, který nenáleží ani k jedné té víře, může jedině iritovat).
Pokud jste četli knihy Chaima Potoka, můžete tuto knihu z hlediska tematu považovat za "nultý díl" jeho příběhů. Atmosférou chudého, ubožáckého přežívání v nepřátelském, odlidštěném New Yorku na přelomu 19. a 20. století ovšem spíše připomíná příběh, který známe pod názvem V Brooklynu roste strom, i když bez jeho nadějného vyznění.
Ten, kdo do zdejší anotace vepsal zmínku o "vrcholu proletářské literatury v USA" pouze nekriticky převzal dobovou - a tedy pochopitelnou - charakteristiku z doslovu k českému vydání z roku 1962. Spíše než o proletariát jde v jednotlivých epizodách knihy o ubožáky, z nichž naprostá většina se sformování opravdového dělnického proletariátu v USA kvůli hladu, podvýživě a všudepřítomné zločinnosti ani nedožila.

8 10.04.2019

Kuriozní kniha, když beru v úvahu, s jakou detailní znalostí tehdejší francouzské fotbalové ligy příběh "pracuje". Někdo zde uvádí, že auterem byl Čech píšící pod pseudonymem, přitom v knize je uvedeno, že jí přeložila Hana Franková; z jakého jazyka, to se však neuvádí.
Každopádně mě příběh nesmírně zaujal, neboť se odehrává v prostředí slavného a skutečného fotbalového klubu Olympique Marseille a v ulicích Marseille a Monte Carla. K mému velikému překvapení román (z roku 1939!) obsahuje všechny atributy života fotbalových klubů, jak je známe ze současnosti: boj o záchranu v nejvyšší soutěži, lanaření bafuňářů, špinavá přestupová politika a černé fondy, agenti pracující pro obě strany kontraktu, kvóty omezující počet hráčů angažovaných z ciziny, doping, přestupy latinskoamerických talentů do evropských klubů, atd. Ta fotbalová stránka příběhu byla zajímavá, informačně přínosná a působila nečekaně "moderně".
Horší to bylo s tou zločineckou linkou příběhu a úplně směšně vyznívalo vyšetřování vražd a vyšetřovatelé.
Knížku doporučuji jako ukázku dobového stylu detektivní literatury z 30. let minulého století.

6 07.04.2019

Francúzski autori 19. storočia sa nevyhýbali témam svojej súčasnosti. Tradičné námety: láska, intrigy, rodinné vzťahy sú aj v malých komorných príbehoch obohatené o dobový kontext - vojny, politické prevraty, cirkevné škandály.
Výber poviedok v tejto knihe prináša reprezentatívne spektrum tém a ich spracovania, charakteristických pre dané obdobie a krajinu.

6 02.04.2019

Najúžasnejšie boli opisy novozélandskej prírody a prírodných živlov - autorka ukázala, že o čom píše, aj dôverne pozná. No jej znalosť prostredia opernej prevádzky a manierov zhýčkaných operných primadon už trochu pokrivkávala. A Marshovej orientácia v dôvodoch a spôsoboch mafiánskej omerty sa mi videla už úplne nepresvedčivá. Naviac: opäť to bol ďalší - nepravdepodobný - príbeh o tom, že niekto sa chystá vraždiť a zámerne - ako blbec! - si ako termín uskutočnenia zločinu vyberie akurát dobu, kedy je v blízkosti činu bezprostredne prítomný skúsený kriminálny komisár. A uzavretú spoločnosť pobývajúcu na ostrove, odrezanú od sveta kvôli vyčíňaniu prírodných živlov - tú sme už tiež mali v mnohých, mnohých príbehoch. Namiesto napätia tak trochu rozčarovanie ....

2 23.03.2019

Mimořádně zajímavé! Autor nepochybně čerpal z dobových dokumentů a do kriminálních příběhů příhodně zakomponoval spoustu reálií té doby (80. léta 19. století) - třeba mne zaujalo, že až 1888 byl zrušen příkaz celibátu, do té doby povinného pro profesory univerzit. Krásně zachytil příběh a "celospoločenský dopad" vydání Klapkových Tří mužů ve člunu - jakáže kniha by dnes dovedla tak "zacloumat" různými sociálními vrstvami britské veřejností ?!
Všem, kteří si rádi přečtou propracovaný a zajímavý kriminální příběh a současně je pro ně přitažlivá ta specifická viktoriánská epocha, Londýn a jeho zákoutí - moc, moc doporučuji.

7 19.03.2019

Dostalo se mi důrazného doporučení přečíst si tuto knihu - prý je báječná a "nejnesbovitější".
Ano - čte se to rychle a hlavně netřeba o ničem přemýšlet - valí se to jak lavina.
Domnívám se, že autor překvapit zápletkou či rozuzlením může pouze méně zkušené čtenáře pro které jsou prvky jako ... (zakázaný spoiler), nebo ... (zakazaný spoiler), nebo ..... (přísně zakázaný spoiler!) a zejména .... (vyloučeno - nepředstavitelný spoiler!) nóvum, a nevědí, že totéž již použili mnozí jiní spisovatelé či scenáristé v mnoha jiných, dávnějších detektivních příbězích. Akorát že Nesbo ty zápletky, motivy, dílčí epizody, charakteristiky postav, které jiní autoři "trousili" v několika knihách, narval do jediného případu.
Byly chvíle, kdy jsem četla se zaujetím, a byly i takové pasáže, které jsem klidně mohla přeskočit - pro děj neměly žádný význam, jenom natahovaly počet stran; ale při jedněch i druhých jsem měla pocit, jako bych četla dobře vyvařenou esenci nejpoutavějších momentů z několika dílů Vražd v Midsomeru, ochucenou vybraným kořením ze zahrádky pěti šesti dalších spisovatelů kriminálního žánru, a nadto ještě pár třešniček vypůjčených z Forsythova Šakala (!).
Myslím, že opravdu jediné, co mi z této knihy utkví jako vyložená kuriozita a "autorský přínos", jsou četné zmínky o tom, jak je většině postav v té norské kruté mrazivé zimě hrozně zima. Žeby Norové - ani na platové pozici vrchního komisaře - neměli na dostatečně teplé oblečení a obuv vhodnou na kluzký povrch?

15 08.03.2019

Ten příběh opravdu mohl být napsát a vydán jenom v té krátké skulině politického tání 1967-69, kdy to - i v knize zmiňovaný - tiskový dohled připustil.
Uršulina slova o tom, co se dělo v českém pohraničí po osvobození ("Ne, ne, kvůli lžím, chvástání a falešnému hrdinství se lidi nemohli trestat, když se netrestali ani za vylupování celých vesnic, kostelů nebo bohatých vil" - s. 69) nesla vzkaz, který se mnoha čtenářům nemusel zrovna líbit.
Autorka využila příběh nechutného rodinného dramatu k vyobrazení poválečného chaosu a toho, jak z něj bylo možné těžit, měnit identitu i přetvářet vlastní minulost.
Kde to ovšem přehnala, to byla příjmení osob (Helemese, Tyhovno, Hering ..) a nepovedeným zakončením, dokládajícím značnou lidskost, ale pražádnou profesionalitu vyšetřovatele.

11 04.03.2019

Prvý príbeh ma veľmi zaujal, hoci využíva dva už obohrané, až klišéovité prvky: ...... (ani jeden nesmiem menovať - bolo by to prezradenie zápletky i jej rozuzlenia). V každom prípade - okrem žánrového napätia mi ponúkol aj výrazné literárne hodnoty pri stvárnení postáv, atmosféry, propriet.
Popoluška sa mi zdá natoľko perkombinovaná, že som koniec len prelistovala. A pri tom listovaní mi prišlo na myseľ, že motív straty a hľadania vlastnej identity, mena, úrazom vygumovaných spomienok bol od čias zrodu tejto novely (1962) v literatúre použitý už toľkokrát, že Pascu na Popolušku možno smelo nazvať kanonickým dielom žánru.

6 02.03.2019

Obdivovať Stefánssonove spisovateľské schopnosti, ľudskosť postojov, nefalšované posolstvo jeho kníh tu už nebudem; svoj obdiv k celej jeho tvorbe som vyslovila v komentároch k jeho predchádzajúcim knihám.
Tentoraz preto zaznamenám iba rozčarovanie nad nízkou úrovňou korektorskej práce, pre Atrfórum takú netypickú. Ale preklep "Stenamrk" namiesto Stenmark ma aspoň rozosmial, rovnako ako to, že aby slovenská prekladateľka zobrazila, akou chybnou islandštinou hovorí na Island privydatá Nórka, zamiešala do jej textov češtinu. No, neviem ....

8 02.03.2019