Koka komentáře u knih

Príliš čierno-biele charaktery, dosť nepravdepodobné názory detí či mladučkých ľudí - odkiaľ ich brali? Neustále "vzostupy a pády" hlavného hrdinu, ktorý chvíľami pôsobí veľmi zásadovo, chvíľami zas ľahtikársky, ma už trochu unavovali - pôsobili nepresvedčivo. Vyvažovala to však verne a zaujímavo vystihnutá atmosféra života na Islande na začiatku 20. storočia, opis chudoby a štýlu života, aký si obyvatelia kontinentálnej Európy vôbec nedokážu predstaviť.
Ak dnes niekto obdivuje tvorbu J. K. Stefánssona, Eliassona, Sjóna či iných súčasných islandských autorov, oplatí sa touto knihou si pripomenúť, z čoho ich tvorba vyrastá.

10 29.08.2018

Překrásné! Milovníkům hudby a opravdu dobré, hodnotné literatury - doporučuji.
Téma a variace v části 11. a 12. Druhé věty této úchvané symfonie jsou to nejkrásnější, co jsem v poslední době četla.

9 21.08.2018

Zajímavé, napínavé i vtipné. Kontrast anglického a italského stylu života, myšlení, hodnot.
"Dáte si čokoládu? Kousek dortu?" - "Děkuji, nechci." - "Bojíte se o svou postavu. Jako všichni Angličani. Je to zvláštní, tak se bát o svou postavu a o platební bilanci, jste tím úplně posedlí. A přitom zbytečně. Co je na tom špatného, být tlustý a zadlužený? Jen nesmí člověk připustit, aby ho to trápilo."

9 04.08.2018

Hořko-směšné události posledních dnů, kdy pár někdejších studentů v pozici vysoce postavených státních představitelů jaksi nedovedlo vysvětlit, proč jejich diplomové práce vypadají, jak vypadají, a kde se v nich jen vzaly ty obšlehnuté nepůvodní texty, mě přiměly vzít po letech tuto knihu zas do ruky.
I jen letmé přečtení potvrzuje, co se dalo tušit už když kniha vyšla: autorka je nepochybně mistryní světa v házení hrachu na zeď. Už před léty výstižně popsala celý ten mechanismus klientelistických vazeb, podfukářství, snobské touhy po vysokoškolských diplomech bez jakékoliv touhy po vědění, zaprodanost mnoha učitelů - dokonce i nositelů vysokých akademických titulů, a také nedůtklivost podvodníků, kteří slova čest, poctivost neznají, ale jen co jsou dostiženi, rychle si na obranu těchto výsad vzpomenou a hlasitě se jí domáhají. A co se s tím apelem politoložky Dvořákové stalo? - velké NIC. Naopak – studovat za pomoci obšlehnutých ročníkových prací, dostudovat pomocí kompilátů a promovat s pomocí diplomek, sestavených a naklepaných najatými sepisovately – je už pomalu standardem.
Vždyť i v tak banálních a nezávazných situacích, jako je hádankářská hra na anonymním knižním webu, někteří lidé nedovedou ani položit dotaz, natož na něj odpovědět, aniž by vše nepřekopírovali z Wikipedie! Jak se tedy divit podvodům těch, co se na různých venkovských univerzitách připravují na náročné pozice ministrů - kdy se ti mají učit?! A vlastně – proč taky? Že je ještě pár takových, co by jim to vyčítali? Stačí pár let počkat a celému státu už bude vládnout pouze generace s tituly před i za jménem: CtrlC …. CtrlV.
Paní Dvořáková načrtla v této knize jakousi cestu ke změně, ale jízdné na té cestě by nebylo zadarmo, tak kdo by po ní šel ….

17 29.07.2018

Vykreslení prostředí a vztahů mezi cirkusáky vyznívá velmi autenticky a je oproštěno od té tradiční líbivé romantiky, běžně používáné pro zobrazení příběhů z cirkusového prostředí, což velmi kvituji. Pobavily mě i drobné připomínky života v reálném socializmu a ukázky tehdejší šedi a ubohosti života na sovětském věnkově. Jen ten konec, ten konec! Jakoby tím nasládlým happyendem chtěla autorka pofoukat bebíčko způsobené čtenáři několika fakt drsnými a ne moc hezkými epizodami (viz např. citát v předchozím komentáři).
Oceňuji zejména to, že děj, prostředí, charaktery postav nejsou ix-na-entou-variantou těch věčně recyklovaných příběhů, a že text nepostrádá vtip a nadhled.

5 22.07.2018

Čtení na jedno odpoledne. Dobová atmosféra a kulisy příběhu zaujmou, rozuzlení je předvídatelné a poněkud "spadlé z nebe" - žádné opravdové stopy, pouze géniova intuice.
Zaujala mě bezradnost překladatelky: "Máte ráda horsdoeuvery?" - "Strašně." Maigret zvolil malou restauraci, .. kde jsou horsdoeuvery stejně výtečné, jako hojné." (s. 62)

6 22.07.2018

To se to panu Puzovi ten Kmotr psal jedna báseň, když měl takové autentické podklady: popis vztahů, charakteristiky protagonistů, informace o jejich vkusu, zálibách, organizačním "pavouku" a pod. ! Jedno se firmě Cosa nostra musí uznat: taková výuka finanční gramotnosti a takové podnikatelské inkubátory, jaké poskytovala (či nadále poskytuje?) svým členům v zájmu rozšíření svého vlivu a ovládaného teritoria - to je důkaz naprosto racionálně a utilitárně pojatého podnikatelského prostředí. Protagonista této knihy s 5 třídami lidové školy dokázal řídit podniky, firmy, síť distributorů, překupníků, dodavatelů - a to byl pouhým pěšákem! Popis zasedání "výkonného výboru", projednávajícího příští vraždy - to je mrazivé a neodolatelné čtení. Rovněž tak popis významné role Cosa nostry v nasazení amerických sil do 2. SV, ovládnutí černého trhu s poválečnou pomocí v zdecimované Itálii, atd. atd.
Poutavé, velice poutavé!

10 11.07.2018

Príbeh z čias a z prostredia, kedy a kde "vynucovať" si od dievčaťa bozk bolo považované za takú neprístojnosť, že si to zaslúžilo "jednu do zubov" (alebo i niečo viac). Musia sa stať až tri vraždy a pokus o štvrtú, kým účastníci príbehu zistia to, čo pozorný čitateľ mohol vedieť už po pár stranách.

6 04.07.2018

Jedno z mnoha závažných - a žel, jistě zbytečných - varování, co s lidskými životy, mentalitou společnosti, životními hodnotami dovedou provádět média, a zejména oblíbené talk show a reality show, u nichž se hraje o jediné - míru sledovanosti. A že někteří diváci mohou tajemství života a smrti vnímat i jinak, než jen jako nabubřelou televizní senzaci - s tím se moc nepočítá. Tento motiv mě v příběhu zaujal. Naopak: život a způsob chování a komunikace kriminalistů mi připadaly naprosto nepravděpodobné, nehodnověrné, jenom jako slovní vatu tvořící spojníky kapitol.
Pokud je psychická kondice obyvatel Skandinávie co i jen z jedné desetiny taková, jak jí v těchto letech hromadně vykreslují knižní autoři ze severských zemí, tak bychom se asi před nimi měli začít mít na pozoru.

5 01.07.2018

Zajímavé, objevné. Jenom nerozumím, proč autor shodil výsledky svého dlouholetého pátrání a dokumentování života a díla I. B. tím, že výsledné "zprávě" dal název Román. Text chápu jako literaturu faktu (s občasnými fabulacemi, kterými vyplnil některá bílá místa), a proto pojmenování román považuji za relativizaci všech v knize uvedených informací. Tak nevím ....

5 27.06.2018

Netradiční pohled "do kuchyně" tvorby oponentních posudků na práce adeptů výtvarného umění. Mnohé texty mají názorový přesah a esejistickou hodnotu samy o sobě. Kam to dotáhli mladí výtvarníci, kterým autor v posudcích přepodvídal velikou uměleckou dráhu, si možná lze dohledat a konfrontovat tak přísliby talentu s jeho uplatněním. Třeba se časem ukáže, že jedinou opravdu uměleckou kvalitu mají pouze slova - texty oponenta, které mladí výtvarníci svými díly vyvolali.

2 27.06.2018

Četla jsem pouze první dílo - Povídku o policajtovi, a hodně jsem se divila, na základě jaké nudné, věcné až reportážní literární předlohy mohl vzniknout ten úžasně dynamický, napínavý a nepřekonatelný film s překrásným Delonem :=)

8 24.06.2018

Bude to znít jako výmluva, ale mě se opravdu kvůli malinkatému písmu a mimořádně nahuštěné sazbě ta kniha četla natolik špatně, že víc než 3 hvězdičky jí dát nemohu. Příběh byl (mohl být) zajímavý, ale autorka jej dle mého zbytečně "utopila" v přespříliš komplikované formě, náznacích, metaforách - už jen dobrat se k tomu, kdo je čí dcera, vnučka, tchýně, snacha, ... bylo tak nesnadné, že ten boj mě stál příliš mnoho sil, než abych si knihu vychutnávala.

2 24.06.2018

Príbehy pôsobia veľmi autenticky. Istá ťažkopádnosť rozprávačov, zamotané vzťahy, drobné dobové reálie vrátane politických narážok - to všetko vytvára atmosféru, akoby šlo o záznamy reálnych zločinov vyrozprávané amatérskymi účastníkmi. Dnešnému kánonu vytvárania kriminálnych príbehov táto kniha v ničom nezdopovedá, a práve preto sa mi čítala dobre.

3 19.06.2018

Žádný sympatický vyšetřovatel usilující o spravedlnsot a řád, kdepak! Svinstva, podrazy, nenasytnost, hamižnost, podrazáctví u všech postav. A italští teroristé ukrývající se v Americe k tomu! Hnus, čirý hnus, autor to "rozbalil naplno".

6 28.05.2018

Zřejmě první případ literárně zpracované mediace a životních příběhů mediátora v historii :=) Ale vážně: ta kniha je tak neuvěřitelná, až je zajímavá. Mladý génius se spoustou znalostí (Yale), vědomostí (5 či 8 jazyků), s nesmírnou obětavostí (vyspí se s každou ženou, která jeho služby právě potřebuje) přijde v 20. letech 20. století do amer. městečka a okamžitě se stane důvěrníkem všech, kteří důvěrníky potřebují, zachráncem i ochráncem těch, kteří potřebují zachránit případně ochránit, dohazovačem sňatků i milenců, kamarádem dětí a současně jediným člověkem, který je tak intelektuálně na výši, že hned při druhém třetím setkání jej bohatý patriarcha pověří založením Akademie filozofů, obrací se na něj místní smetánka i její služebnictvo, rozumí si s majitelem autoopravny i s evropským šlechticem v diplomatických službách atd. atd. A hlavně (!) - je skromný, nezištný, taktní, lže jen když je to zapotřebí (což v té pokrytecké společnosti je denně), bonmoty a hluboké sentence trousí obstránku, a když zahladí všechny konflikty a vyřeší problémy místních milionářů i jejich lokajů, tak tiše odchází ze scény ....
To ani nelze nazvat romancí, ale spíše je to jakási vysokoúrovňová červená knihovna, ovšem s mužem v hlavní roli, tak místo červené bych řekla modrá.

8 03.05.2018

Takovu knihu jsem už potřebovala jako sůl - a dostala se mi celá solní hora vybroušená jako diamant! Smála jsem se, až jsem brečela. Velebím českou překladatelku, že dovedla najít ta nejsprávnější slova na vyslovení mnoha lapidárních konstatování, z nichž jsem řičela smíchy. Tento příběh je nejen parodie na to, jak by vypadala anglická verze 12 židlí, ale je také úžasnou směsí témat z dobrodružných "rodokapsů", ze špionských afér, ze života vyšších, nižších i docela deklasovaných tříd.
Báječné!

14 02.05.2018

Nedoceněný drobounký, precizně vybroušený diamant.

7 28.04.2018

Všetky naivnosti hlavnej hrdinky autorke odpúšťam, lebo vytvorila taký napínavý a prepracovaný príbeh a zaujímavú motiváciu konania postáv, že som chvíľami nedýchala - a to sa mi ozaj roky nestalo!
(Nechápem, ako je možné, že jej knihy sú tu všetky v modrých číslach, zrejme je to už "generačné nepochopenie" atmosféry tých čias.)

11 28.04.2018

Po měsíci opakovaných pokusů to vzdávám, nemíním už utrácet čas čtením díla, s nímž musím bojovat, probíjet se "avantgardou" která stejně nic objevného nepřináší, nepřirozenými a zašmodrchanými vypravěčskými postupy, které vám znemožní na první čtení porozumět i té nejjednoduší popisované situaci a vědět, kdo s kým případně o kom právě mluví. Ne, ne, nic mi to nedává, jenom bere.
Tento komentář píši pouze pro pobavení těch čtenářů, kteří citlivě a poučeně si všímají věcných chyb v beletrii. Nuže - v tomto díle, napsaném údajně mimořádně zkušeným, vzdělaným a v diplomacii kovaným autorem, je scéna, v níž se hlavní postava na lodi setkává s jakýmsi hudebním impresáriem, který vyhledává po Evropě hudební talenty. Důležité je datum toho setkání: je 30. prosince roku 1900 (devatenáct set) a ten hledač talentů na lodi vykládá, jak na jaře (myšleno na jaře roku 1901) pojede do Československa a do Maďarska, neboť v severním Maďarsku a na východě Československa se dají najít ty nejlepší přirozené hudební talenty. Tak!
Třeba by česká překladatelka mohla panu Orsennovi poslat pozvánku na alespoň jednu akci v rámci letošního 100. výročí republiky, aby se dozvěděl, že na sklonku roku 1900 ani Masaryk či Štefánik slovo Československo neznali, takové slovo v té době ještě nebylo "vynalezeno".

8 21.04.2018