Koka komentáře u knih

Kniha mě velmi zaujala, pobavila, poučila. Jako "vedlejší produkt" tohoto - místy hořkého - vyprávění "ženy v domácnosti" jsem se s překvapením dozvídala, jak se svět v 80. letech snažil něco udělat pro Somálsko, jak rozsáhlá byla mezinárodní pomoc, jaké společenské a politické poměry tam tehdy panovaly. Zkuste si to konfrontovat s dnešním děním v této zemi!!! Docela by mě zajímal pohled paní Vítovcové na události, které se dnes dějí v místech, která navštívila a snad si je i oblíbila.
Ale ani to prvoplánové čtení příběhu ženy, která je na pár let najednou "jenom" manželkou a matkou, v cizím až nepřátelském prostředí, v zemi, kde nejde sehnat mouku a kvásek na knedlíky - ani to není k zahození.
Zaujala mě i epizoda s tehdejším československým velvyslancem - příznačné!

2 10.05.2013

V letech, kdy se mi nedaří našetřit na cestu do Paříže, si tuto knížku čtu a v představách chodím po těch ulicích a sním!
Nedávno jsem v TV viděla reportáž, jak nějaká polská firma zpracovala 3D formát staré Varšavy, aby i ti, co nezažili toto město před bombardováním, si dovedli představit jeho krásu. Myslím, že Fialova kniha by si zasloužila též takové zpracování, bylo by to jako pokračování filmu W. Allena Půlnoc v Paříži.

3 10.05.2013

Kniha mě literárně nezaujala, ale čtenářsky fascinovala! Co dělal Adam ml. z Valdštejna snad celý život? Jedl! Sám, nebo přijímal hosty nebo navštěvoval jiná panství, kde dostal najíst.
Ukázka z knihy (str. 148): Prosinec 1607 - 2. Jedl jsem doma, 3. Jedl jsem u pana prezidenta (myšleno u Helmaharta Jorgera z Tolletu), 4. Jedl jsem u pana z Celtinku (myšleno u člena rodu Zelkingů ze Zelkingu), 5. Měl jsem hosty, 6. Jedl jsem u pana prezidenta, 7. Měl jsem hosty, 8. Jedl jsem doma.
U koho jedl devátého prosince roku 1607, už neprozradím, doporučuji si to přečíst!

10 10.05.2013

Z knihy VELMI cítit, že byla psána (diktována) pro italské čtenáře: mnohokrát opakovaný důraz na rodinné hodnoty, lásku k manželce a dětem, úcta k rodičům. Ne že by to vadilo - hodnoty jsou to zásadní, ale český fotbalista v Čechách by asi své memoáry přece jen koncipoval jinak.
P. Nedvěda si velmi vážim jako člověka, který - aby dosáhl toho, po čem toužil, byl úspěšný v činnosti, kterou miloval - si PŘIDÁVAL zátěž. To je velmi netypický jev!

3 10.05.2013

Skôr, než som videla Amarcord, som si tie scény prečítala v tejto knihe. Felliniho spomienky ma zaujali nielen ako dielo nesporného velikána, ako výpoveď tvorcu svetového mena, ale tiež ako svedectvo o podmienkach povojnovej talianskej kinematografie, kedy technické podmienky a náklady na nakrúcanie boli oveľa skromnejšie, než dnes, zato umelecké výsledky dosiahli "neskromné" výšiny.

Toto není ani tak komentář ke knize, ale komentář k anotaci zde výše uvedené. Pokud se její autor opravdu domnívá, že obsahem je "příběh muže, který cestuje přes celý svět a živí se prodejem vajíček bource morušového", tak si dovolím polemizovat. Obchod hedvábím je tam, myslím, jenom pozadí pro něco úplně jiného. Asi opravdu VELMI záleží na optice čtenáře (a tím nemyslím počet dioptrií).

5 10.05.2013

"Pečlivěji musíš uchovávat to, o čem nevíš, kdy ti to dojde." - útěcha O krátkosti života
To věčné varování před pomíjivostí jsem v roce, kdy kniha vyšla (1977!) ještě nechápala, to přišlo až později.
Nečtěte tuto knihu předčasně!

8 09.05.2013

Táto kniha je v mojej knižnici už poriadne ohmataná. Jej hodnota spočíva aj v tom, že je ilustrovaná reprodukciami Michelangelových diel, obsahuje i kvalitné teoretické štúdie, kalendárium a množstvo doplnkových informácií. Vždy pri počúvaní Šostakovičovho cyklu piesní - zhudobnených Michelangelových veršov, si vychutnávam ten presah storočí. Že sú to básne "staré" takmer 500 rokov? Vylúčené!
Hviezdy pre túto knihu sú len na oblohe.

3 09.05.2013

Čtení mi moc "nešlo", ale považuji tuto knihu za vrchol ECOlogie, tedy za nejtypičtější výraz autorových literárních postupů, svébytného analytického myšlení při uchopení historických epizod, detailní práce s historickými zdroji, v zájmu nejkomplexnějšího zpracování zvoleného tématu. Esence všech literárních principů, na nichž stojí Ecova prozaická tvorba.

9 09.05.2013

Archetyp "zbytočného človeka" prechádza ruskou literatúrou už storočia a iste ešte dlho bude. Škoda, že Dovlatov odišiel tak skoro, jeho najlepšie opusy by boli bývali ešte len prišli.

3 09.05.2013

Vždy, když bylo zapotřebí zastavit, udupat myšlenky, pálily se knihy. Žháři Alexandrijské knihovny s tím začali, Savonarola pokračoval a komando v Bradburyho podobenství to už zvládá dokonale. Ale - naštěstí - přece jen někdo se ještě dovede vzepřít. Je to příběh o naději.

19 09.05.2013

Fascinujúce čítanie o tom, že operná kariéra najväčšej legendy operného spevu začínala hladom, vystupovaním v šiatroch, spevom národných piesní.

3 09.05.2013

V krátké době "ideologického tání", v polovině 60. let, povedlo se vydat Zaligynovu Křivdu, dílo duchem i tématem spřízněné s tvorou Solženicyna. Dokonce i záložka českého vydání přirovnává Křivdu k Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče. Bezmoc, míra zoufalství hlavní postavy - rolníka Stěpana - byl jasným dokladem postavení "sovětského" občana ve státě, který údajně patřil jemu. Zoufalé, smutné čtení.

2 09.05.2013

Dost překvapující, že autorka Francouzka zasadila děj do Švédska, ale asi jí ta země uchvátila, když knížku dedikovala příteli, který jí o Švédsku VYPRÁVĚL. Zdá se, že sama tam nikdy nebyla.

1 09.05.2013

Nepřekonatelné. Zde už autoři naprali soustředěnou palbu na všechno, co je štvalo a k čemu sovětská realita - 10 let po vítězné revoluci - přímo vybízela: šejdířství, podfukářství, zmítání se mezi vírou (pravoslavím) a vírou (komunizmem). I nejmenší epozdické figurky jso tu vykresleny barvitě a plnokrevně.
Ostap by řekl: Záruka dobré zábavy. Souhlasím.

13 09.05.2013

Dobový text ze záložky (r. 1946): "USA očima sovětských pozorovatelů. Západ v očích Východu - pro tento svůj aktuální zorný úhel jest Amerika bez poschodí nepochybně z nejpozoruhodnějších knih dneška."
Nepřekonatelné!

2 09.05.2013

Autori hneď v úvode uvádzajú, ako zvažovali, čo na ich dielo povie "prísny občan", ktorý považuje smiech v dobe rekonštrukcie spoločnosti za škodlivý. Sovietska (a československá) vydavateľská politika našťastie riskovala pobúrenie "prísnych súdruhov", lebo sa mohla zaštítiť tvrdením, že ide o satiru na to, čo sa dialo v období NEPu (pre mladších = Novaja ekonomičeskaja politika, ktorá dovoľovala i také neslýchané veci, ako bolo - len na krátko povolené - súkromné podnikanie napr. remeselníkov, drobných výrobcov a pestovateľov.)
Nesmrteľné dielo, aj bez NEPu a ZSSR, stále ako živé!

7 09.05.2013

Kniha při svém vydání v roce 1990 (ještě stihla vyjít v posledních dnech života Sovětského svazu) se stala místní literární údálostí roku. Dnes, po tolika jiných knižních "výtvorech" pojednávajících o prostitutkách, lesbách, mystice, by už tolik slávy nesklidila.

Kromě teskných povídek se mi na této knize líbilo, že za uměleckými texty autor považoval za vhodné uvést i dobu a místo zrodu, např. ostrov Capri, Přímořské Alpy a pod. Z toho usuzuji, že místům, kde se texty rodily, přičítal význam.

2 09.05.2013

Kniha je poplatná dobe a miestu, ale má v sebe čosi nadčasové a "nesovietske", a síce postavu kňaza - otca Jordana. Dialóg s ním pomáha Bačanovi tríbiť si názory na svet a poznávať aj iný rozmer života, než len stranícke aktívy a redakčné uzávierky. Na postavu otca Jordana som si spomenula pár rokov po prečítaní tejto knihy - keď som videla Abuladzeho Pokánie. Tie paralely tam naozaj sú.

2 08.05.2013