Koka komentáře u knih

Kniha vyšla tuším nejako súbežne s premietaním filmu Gándhí a pamätám sa, že v kine pri scéne pochodu za soľou zaznel potlesk, z ktorého museli byť prítomní eštebáci dosť vydesení.
Z knihy si aj po dlhých rokoch pamätám dve epizódy, ktoré ma - napriek vážnosti a závažnosti diela - rozosmiali: ako MG jedol hlinu a požadoval to aj od svojej ženy, a ako sa dal najskôr poistiť a potom trpko ľutoval, že podľahol poisťovaciemu agentovi, lebo si uvedomil, že v Indii sa v prípade smrti manžela o vdovu postará jeho brat.
Gándího meno už navždy bude synonymom nenásilného zvrhnutia nadvlády, ale ako človek, manžel, otec, mi pripadal dosť malicherný, skromný až tak, že lakomý. Emancipácia porobených národov - to áno, ale emancipácia žien - to by nezvládol.

4 08.05.2013

U mě se kniha zařadila (tematicky i kvalitativně) po bok některých děl sovětsko-lágerní literatury, zážitkem (sílou otřesu) je srovnatelná např. se Strmou cestou Jevgenije Ginzburgové. Děsivé čtení o podobě nenaplněné lásky, tak vzdálené evropským příběhům o nenaplněných láskach! Dopady "kulturní revoluce" na osudy jedinců byly drtivé a děti či vnoučata této generace teď jezdí hrát ruletu na Macao! Ráda bych si jednou přečetla nějakou opravdu dobrou beletrii o tom, jak probíhal (a zda proběhl) v Číně proces "damaucetungizace" (slovo jsem vytvořila po vzoru denacifikace). Nevíte o něčem?

9 08.05.2013

Málokdy je možnost poznat vnitřní svět malíře, jeho myšlenky, zázemí, hodnoty, schopnost vyjadřova se i jinak, než paletou. Kniha je hodnotná i tím, že kromě deníků obsahuje i Redonovu korespondenci, zasvěcenou studii Věry Laudové, chonologický přehled života, výběr z literatury, informace o malířových výstavách u nás a jeho dílech v českých sbírkách, jmenný rejstřík ... - zkrátka komplet, jaký jen šlo na téma OR sestavit. Skvělé!

3 08.05.2013

Skvělá esence všech archetypů zažitých v newyorských židovských rodinách. Jakoby Woody Allen spoluvytvářel či autorovi našeptával ty pasáže o mamince dusící dítko svou láskou a péčí (stojící nad ním s nožem!, než dopapá) , o věčně sedřeném tátovi trpícím zácpou, o rodině, která nedovolí svým dětem dospět a o roli N.Y.C. psychoanalytiků, kteří to pak z těch pohovek musejí poslouchat. Řešit to stejně nejde.
Patří u mě k tomu nejlepšímu, co se dá číst.

13 08.05.2013

Skvělé sveděctví o životě v Rumunsku po pádě jednoho režimu a ještě nazakotvení toho dalšího, neznámého, rodícího se řádu, který na začátek ukazuje zejména své bizarní vlastnosti. Jednota místa (rozpadající se panelák), času (počaušeskovská léta) a děje ve výsledku přinášejí skvělou zábavu, zvláště když hrdinové zažívají to, co jsme zažívali v těch letech u nás. Doporučuji i proto, že překlad do češtiny (byl po zásluze oceněn cenou Magnesia Litera) se čte opravdu hladce a s úsměvem.

5 08.05.2013

Čtu to, čtu už po několikáté, a nestačím se divit: autor to myslel vážně, nebo si pod rouškou utopie už v 30. letech 20. století dělal takovou legraci (vnucuje se jiné slovo) ze sovětského idealismu? A byl natolik jasnozřivý, že věděl, jak to dopadne? Vztah hlavního hrdiny k rudé, či spíše krvavé Róse Luxemburgové je něco něskutečného!
Překlad Anny Novákové je barvitý, nedrhne, no při čtení si často vzpomenu na deníky Jana Zábrany (Celý život 2), kde se svěřoval, jak rád by se popral s překladem tohoto Platonovova veledíla. Škoda, že už k tomu nedošlo.

12 08.05.2013

Byla jsem naprosto uchvácena, jako už dávno ne. Nejbanálnější vesnické události (nevěra, vejminek bývalého politika, krach družstevní provozovny, osvětové přednášky, porušování listovního tajemství, ... ) popsány s takovou imaginací, poetičností, pochopením pro slabosti aktérů, s latentním optimismem, bez odsudků a přitom vtipně! Pár obyvatel střediskové obce, odlehlost místa, ekonomická krize, a přesto žádné zoufalství, lkaní, beznaděj. Vesnice, jejíž občan si z kontinentu nechává posílat středověké disputace a vede korespodenci v latině - ta nemůže propadnout do nicoty. Pro me to je literární objev posledních let. Dávám pět hvězd, ale v tomto případě výslovně zdůrazňuji, že nad Islandem jich svítí mnohem, mnohem více. Pořád nechápu, jak je možné, že 320-tisicový národ generuje tak objemnou literární produkci a v ní takové literární skvosty.

27 08.05.2013

Dost nepochopitelný příběh z prostředí, jehož kulturní a hodnotové zázemí se natolik liší od našeho, že některé vztahy a vypovědi (podezřelých, svědků, kriminalistů) vyznívají směšně a nevěrohodně. Ale chyba bude asi v mém přijímači, proto knihu neodsuzuji, ale raději ani nehodnotím.

Na to, že jde o poklidný Island, poněkud děsivé. Za nejpůsobivější (i když s největší pravděpodobností smyšlený) považuji příběh v příběhu, a to dějiny pokusu o vybudování železniční tratě na Islandu, které současně vykreslují historii vzniku vzdělané islandské inteligence na přelomu 19. a 20. století, jejich cesty po Evropě a to, co si z kontinentu přivezli na ostrov (myšlenky, znalosti, technické nápady). Dost by mě zajímalo, zda se tyto části knihy opírají o nějaké prokazatelné historické prameny.
Nám se může zdát neuvěřitelné a šokující, že islandský kriminalista může zahynout v Rakousku při lyžařském zájezdu jen proto, že k cestě do hotelu použil pražce železniční tratě a vůbec mu nedošlo, že tudy jezdí vlaky, které se mu navíc nevyhnou. Tato epizoda mi o islandském naturelu řekla hodně. A příběh tajných gejů taktéž.

2 08.05.2013

Příběh považuji za jakýsi anglický pandán francouzské Dreyfusovy aféry a role, kterou v ní, při očištění jména obviněného, sehrál Emil Zola. Napsáno sugestivně, přitažlivě, s velikou znalostí dobových reálií a společenské atmosféry.

3 08.05.2013

Umístění této knihy ve světové literatuře ("klasika") nějak nesdílím. Důvod tohoto mého pocitu mi léta po přečtení napověděla až scéna z Formanova filmu Muž na Měsíci, když Andy Kaufman - aby "potrestal" publikum, mu čte z Gatsbyho. Z toho jsem vyrozuměla, že postavení této knihy v americké literatuře je podobné postavení naší Babičky - národní klenot, jehož nesmírnou hodnotu už málokdo chápe, ale nadále zůstává nedotknutelný.

16 08.05.2013

Knihu som si kúpila, keď som si kdesi prečítala, že za jej preklad do slovenčiny dostala Jana Juráňová nejakú cenu a že knihu "adaptoval" a vydal Juráňovej feministický spolok Aspekt. Obsah (i kvalita prekladu) týmto informáciám zodpovedajú.
Dosť ma však odradzoval slovenský názov, evokujúci na Slovensku velebené zbojníctvo.
Štyrom ženám sa tu udejú snáď všetky veci, které sa len v živote ženy udiať môžu, ale tri kamárátky si vzájomne pomôžu a spolu si poradia proti záludnostiam a zradám štvrtej. Miestami to balancuje nad priepasťou otvorenej zásuvky označenej štítkom "ženská literatúra" , ale nakoniec to nie je také zlé - román má i iné roviny, než iba röntgenovanie ženských myslí. Postava Tony - ženy, kterej odbornosť spočívala v znalosti historických vojnových bitiek, zbraní a taktík - je v literatúre dosť ojedinelá. Pre "boj" ženy so životom bola dobre vybavená; vedela, že "niektoré bitky sa jednoducho vyhrať nedali a niektoré mohli dopadnúť aj inak".

5 08.05.2013

Knihu jsem si koupila v době své osobní zanícené ECOlogie a hodně mě zklamala. Chápu, že v Itálii je pan Eco veřejnou autoritou nejvyššího ranku a jeho reflexe denních aktualit je pro mnohé italské čtenáře nepochybně kompasem. Já jsem však většinu jeho názorů nedovedla ocenit, neboť jsem se v řešené problematice (politických událostech, televizním programu, pohybech v nakladatelské branži, nekončícímu procesu vyrovnání se se stínem Duceho) neorientovala buď vůbec, nebo jen díky stálému (a rušivému) používání vysvětlivek na konci knihy.
Přesto však mám v knize své dvě oblíbené perly: Kolik stromů vyhodím za rok? a Jak odhalit spiknutí.
Z dnešního pohledu nezajímavé resp. čtenářsky nepřitažlivé mohou být i texty, v nichž se autor vyrovnával s nastupující nadvládou výpočetní techniky. Pro čtenáře, kteří se už narodili rovnou "do windows" to může být nepochopitelné, ale my, co jsme to zažili také, si vychutnáme jeho strach a zoufalství z nekončícího souboje s PC ...

1 07.05.2013

Jsou knihy, jejichž název a autor se stanou synonymem zobecnělého významu. Pan Eco a jeho Jméno růže se k nim řadí. Název díla už svou symbolikou odkazuje na symboliku středověkého křesťanství, která se v jistou dobu natolik rozmohla, že symboly se pro vykladače staly přednější, než křesťanství samo. V těch dobách se začaly formovat i praktiky boje s kacíři a institucionalizovaná svatá inkvizice A jako protipól symbolů - smích. Osvobozující, nic nezastírající, svou jednoznačností nebezpečný. Z mnoha rozporů středověku a středověkého křesťanství nemohl pan Eco vybrat lépe! Dogmatici se smíchu bojí dodnes a z Jména růže se máme možnost dozvědět kořeny a důvody těchto obav.
Všem, kteří si zoufají nad délkou textu, nudou popisných pasáží, nesrozumitelností teologických disputací, těm všem doporučuji - nelamte to přes koleno, nezbavujte se jí, ale odložte knihu na pozdější čtení. Zkuste se do ní začít každých 10 let - možná se vám přihodí, to, co mě: zjistíte, že máte - komerčně řečeno - tři v jedné. Pokaždé (v mém případě třikrát) tu knihu "přečtete" (pochopíte, procítíte, vychutnáte) úplně jinak.

45 07.05.2013

Některé scénky nám už asi nic neřeknou, a tak je ani nedoceníme, resp. - vinou jiného kulturního prostředí a jiného století - nepochopíme. Ale přiznejme si - copak neznáme ve svém blízkém okolí (např. v zrcadle) nikoho, kdo - stejně jako jeden z mladých protagonistů této knížky - "kromě sklonu k samovolným potratům trpí všemi chorobami" a potřeboval by si jít - moderně řečeno - provětrat hlavu? Jistě, jistě, dnešní "team buildingy" vypadají jinak, ale rozhodně nejsou tak poetické, půvabné, až cudně něžné, jako tato moje malá kapesní nabíječka dobré nálady.

31 06.05.2013

Moje z nejmilejších - pomůže, poradí, pobaví, posune k jiné optice vnímání. Moc hezké!!!

10 06.05.2013

"Pořád se ještě ohlížíš, odkud si přišel, anebo se díváš tam, kde teď jsi?" - tento citát z knihy asi nejlépe vystihuje tu rozpolcenost přistěhovalců, kteří si do Anglie přievzli svůj Pákistán, Bangladéš, atd., a zkoušejí smlouvat s osudem: něco nové získat, ale to staré neztratit. Zadie Smith důvěrně zná a vtipně komentuje tu situaci v multikulturním prostředí, které vytváří (a tipuji, že tak do roku 2070 i vytvoří) novou kvalitu.

6 06.05.2013

Kniha dost výstižně líčí mnohonárodnostní a multikulturní prostředí současného Londýna, do něhož se stěhují příslušníci mnoha národů, kteří se jaksi nedovedou rozhodnout mezi (prakticky nemožnou) asimilací a (pro britský život jaksi nepraktickým) setrváváním na svých náboženských a kulturních tradicích.
Monika Ali je (spolu s např. Zadie Smith) jednou z úspěšných britských spisovatelek pocházejících z "národnostních menšin" , jejichž pohled na britskou realitu je pohledem z uzavřeného prostředí národnostně homogenní komunity.

3 06.05.2013

Toto pokračování Andělina popela působí trochu jako vynucené - vyvolané obrovským úspěchem předchozí knihy. Ale na druhou stranu je čtenář rád, že se Frankovi už trochu daří a že z té děsivé chudoby nevyšel se zkamenělým srdcem.

4 06.05.2013

Jedna z knih, které člověka opravdu zasáhnou. Hodně vypovídá o irském naturelu, touze po soudržnosti rodiny, krutosti i vynalézavosti chudých.

9 06.05.2013