Kokoska92 komentáře u knih
Mně se zdá, že pokud chcete něco opravdového dostat, musíte riskovat. Musíte se tomu druhému vydat všanc a doufat, že on to udělá taky."
U knížky jsem se moc nasmála. Je to fajn
oddechovka plná laskavého humoru a nadhledu. Některé fejetony však vedou také k hlubšímu zamyšlení. Líbilo se mi, jak se pan Eben dokáže i na zdánlivě obyčejné věci dívat neotřelým a jedinečným způsobem.
Jaký by měl život smysl, kdyby člověk člověku nepomáhal. Dokázal by snad prožít roky, desetiletí a celý život, kdyby aspoň jednou neprojevil statečnost a nepostavil se tomu, co vidí…
Dojemný příběh o síle lidskosti, odvahy a vlastního svědomí. Na malém prostoru je toho řečeno opravdu hodně. Tato útlá novela mi připomněla, že náš život se skládá z maličkostí, a právě ty ho dělají tak krásným. Na zdánlivých maličkostech také mnohdy nejvíc záleží. Dost mě překvapilo i to, že poslední Magdaleniny prádelny byly zavřeny poměrně nedávno. Musím si o tomto tématu zjistit něco víc.
„… a nechává si přitom vyprávět, že nezáleží na barvě obalu, ale na tom, co je uvnitř.“
Krásný a velice čtivě napsaný příběh o statečných ženách, které byly velice pracovité, nebály se riskovat a chtěly ve společnosti něco změnit. Je neuvěřitelné, že se něco takového dělo v tak nedávné době. Poselství, že nezáleží na barvě pleti ani společenském postavení a ve skutečnosti existuje více věcí, co dva lidi spojuje, než je rozděluje, je podle mého velice aktuální i dnes.
Láska je to jediné, co si můžeme vzít s sebou, když odcházíme, a díky ní to vůbec nebolí.
Malé ženy, to je knížka, kterou můžete číst v časech radosti i v časech smutku. Knížka, která mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři, pohladí mě po duši a donutí mě zamyslet se nad tím, co je v životě opravdu důležité.
Jsem velký fanoušek a milovník pana Josefa Lady, proto mi tato knížka rozhodně nemohla chybět v knihovničce. Je plná nádherných ilustrací, lidových říkadel, básniček, koled, pohádek, vzpomínek pana Lady a milého povídání o jednotlivých zvycích a významných svátcích. Myslím, že tato knížečka potěší nejedno dětské srdíčko, a nejen jeho.
Páté jablko se mi líbilo možná ještě o malinko víc než Kyselé třešně. Stránky mi ubíhaly před očima, ani jsem se nenadála a už byl konec. Román jsem si užila, i když vypráví o nelehké době. Jen je škoda, že knížky autorky nejsou tolik vidět, určitě by si víc pozornosti zasloužila.
„Nenávist ti užírá duši, bere ti klid. Škodíš sama sobě!“
Smutný, bolestný, ale zároveň dojemný příběh. Knížka se čte rychle, nemá moc stran, ale na malém prostoru se toho hodně děje. Některé pasáže knihy mě vzaly za srdce. I když je děj Hájovny datován převážně do osmdesátých let 20. století, myslím, že příběh je dost aktuální i v dnešní době.
Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli.
Smutná, bolestná, ale velmi čtivě napsaná knížka. Některé její pasáže se mnou hodně otřásly. Ale jsem ráda, že jsem si příběh mohla přečíst. Teď když jsem si udělala obrázek, jak to u nás po druhé světové válce vypadalo, jsem o to vděčnější, že žiji v době, v jaké žiji a mám se tak dobře.
Buď trpělivý. Buď moudrý. Odpovědi vždycky hledej sám v sobě. Jak řekl Sokrates, neprozkoumaný život nestojí za to
Příběh, ze kterého mrazí. Při čtení jsem si mnohokrát musela položit otázku, jak se něco takového vůbec mohlo dít. Oceňuji, že autorka vytahuje na světlo střípky historie, které by jinak upadly v zapomnění nebo by o nich mělo povědomí jen málo lidí. Při četbě jsem si také uvědomila, jak málo si vážím maličkostí každého dne a beru je jako úplnou samozřejmost, i když zase tak samozřejmé nejsou.
Každý má svoje problémy, jen o nich nemluví na potkání. Často jsou závažnější než ty moje. Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit.
To bylo tak krásné čtení. Dojemné, vtipné, plné zajímavých informací i hlubokých myšlenek a podmětů k zamyšlení. Autor popsal svou cestu do Santiaga tak sugestivně a barvitě, že jsem si vážně připadala, jako bych camino absolvovala společně s ním. Všechny cesty vedou do Santiaga – to je za mě určitě nejlepší Ladislavova kniha!
S Johanem se před ztichlou kovárnou rozcházela s vědomím, že svět zase není tak špatné místo a že se na něm vždycky najde člověk, pro kterého stojí za to žít.
Emilka, to je tak milé čtení! Je vidět, že si autorka dala na knize opravdu záležet a s rozvahou volila každé slovo. Líbí se mi, že se ve svém románu snažila zachytit život obyčejných lidí v průběhu 20. století. Hlavní postava Emilka mi byla sympatická hlavně proto, že všem životním výzvám čelila se vztyčenou hlavou a nikdy se nevzdala.
Selžeš až ve chvíli, kdy to úplně vzdáš. Udělala jsi chybu. Každý je dělá, ale hlavní je se z nich poučit.
Sestřičky z Nightingale, to je moje srdeční záležitost. Osudy jednotlivých postav příběhu mě vzaly za srdce. Pokud se chcete dozvědět, jak těžké to v Anglii roku 194-42 měli obyčejní lidé a jak náročnou práci vykonávaly v té době zdravotní sestřičky, určitě po knížce sáhněte. Stojí za přečtení.
Slepičí podnikatel není v žádném případě svým pánem. Šéfuje mu slepice...
Knížku jsem poprvé četla už někdy v dětství a teď jsem se k ní po čase moc ráda zase vrátila. Betty MacDonaldová má podle mě dar brát i ty nejtěžší životní zkoušky a kopance s nadhledem a humorem sobě vlastním. V autobiografickém vyprávění ze slepičí farmy, kam se s manželem v prvních letech manželství odstěhovala, píše i o těch nejobyčejnějších maličkostech, ze kterých se většinou skládá náš život, neobyčejným způsobem.
Přestože se může v budoucnu mezi národy opět rozhořet nenávist a zaplanou nové války, na světě budou vždycky existovat lidé, kteří budou nositeli dobra.
Knížka ukazuje, jaké radosti a strasti museli za války prožívat obyčejní
venkovští lidé a jací velcí hrdinové se mezi nimi mnohdy skrývali. Nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá, a není dobré soudit někoho podle jeho činů. Nikdy nevíme, co člověka k jeho jednání vede. Příběh mě vzal za srdce. Od autorky to byl můj první román, ale rozhodně ne poslední.
Já ale nejsem chudá, pane, odpověděla s náhlým vzdorem. O to jde. Mám všechno, co potřebuju. Chudák potřebuje to, co nemá, ale já nechci nic víc.
Moc se mi líbily popisy malebné skotské přírody a tradic a zvyklostí obyvatel St. Kildy. Bylo to, jako bych se procházela po ostrově s Effie a prožívala všechna odvážná dobrodružství společně s ní. Jinak na mě knížka působila spíš jako lehce předvídatelná, krásně napsaná oddechovka. Ideální na horké slunečné dny. Letní atmosféra na vás ze stránek románu určitě dýchne. Neváhejte a čtěte :-).
Dá se člověčina zformovat do skript, přednášet na novinářské fakultě, našprtat? Sotva - a myslím, ani nesouvisí se samotným soucitem. Snad je to součást čehosi, čemu se říká talent. Na žádném semináři se talentu nenaučíš, ani kdyby ho vedl osobně Karel Čapek
Dostala se mi do rukou pěkná kniha o neobyčejném životě Josefa Čapka, který stál vždycky tak trochu ve stínu svého známějšího bratra. Tento životopisný román rozhodně stojí za přečtení! Při čtení se dozvíte spoustu zajímavých informací a líbilo se mi také, že autorka mezi řádky příběhu vkládala i své vlastní názory a úvahy. Člověk dostal aspoň příležitost trošku se zamyslet. Je zřejmé, že si paní Borská dala s knížkou opravdu velkou práci. Josef Čapek si takovou poctu určitě zaslouží.
každá vůně je poezií vzpomínek
Tento román se mi moc líbil. Při jeho četbě mi fantazie pracovala na plné obrátky, text jsem četla doslova všemi smysly. Pokud si toužíte trochu odpočinout u příjemné oddechovky plné omamných vůní, napětí, romantiky a zajímavých informací o výrobě různých parfémů a nechat se aspoň prostřednictvím písmenek zavést do města parfémů Grasse, na Francouzskou riviéru nebo do Paříže, Dům vůní by určitě mohl být knížkou přesně pro vás.
„Tomuhle říkám prostě moudrost, nejen pokud se týče našeho případu, ale i pokud jde o naši cestu po řece života vůbec. Kolik lidí si na této cestě naloží loď tak, že je v nebezpečí, že se potopí i s nákladem pošetilých věcí, bez nichž by podle jejich mínění cesta nebyla příjemná a pohodlná,“
Klasika, která mi vždycky navodí tu správnou letní náladu, zahřeje mě u srdce, rozesměje mě a přinese mi i nějaké podněty k zamyšlení.
Nevíš, co můžeš dělat, dokud to nezkusíš.
Pohodová oddechovka plná knížek, romantiky, hledání smyslu života a sebe sama a úžasných popisů malebné skotské krajiny. Pohlazení po duši pro každého knihomola! Něco takového jsem zrovna potřebovala.
Život byl hezký už jen tím, že pořád trval.
Příběh mě, musím říct, bohužel trochu zklamal. Myslela jsem si, že mě čtení víc pohltí, ale místy jsem se nudila. Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí z naší historie, vyčistila si hlavu a strávila několik zimních večerů se čtivou oddechovkou.