kolodze komentáře u knih
Některý knihy mají třeba jen 50 stran a stejně jsou dlouhý a některý jich mají skoro 1000 a přitom mi přijdou vlastně hrozně krátký..... Cesta králů je prostě skvělá
Zatím jediná poezie která mě opravdu uchvátila a to, myslím si , hovoří za vše ;)
Kniha která pohladí a ....růže už nikdy nebude jenom obyčejná květina...
Napětí a humor v perfektně vyváženém koktejlu ..Carl a jeho oddělení Q se mi dostalo pod kůži a určitě se ponořím do některých jejich dalších případů.
Žamboch a Koniáš ...tak tohle spojení mě osobně hodně baví. A když k tomu přidám že se v jedné z povídek objeví i Bakly, nemůžu jinak než dát plnej počet.
Určitě velká kniha s mnoha životníma pravdama ale hlavní hrdina mě po většinu knížky hrozně štval ...tak moc že sem několikrát myslel že knihu asi ani nedočtu,ještě že to vždycky zachránil Kaptah ...takže nemůžu dát víc než ty 3 hvězdy
Kulhánek je prostě jenom jeden ...neuchopitelnej, nenapodobitelnej a ukrutně čtivej ...víc nemá cenu psát ...byla to zase jízda jako blázen ;)
Děj pravda trochu uhnul z linky ale z druhé strany nerad se budu s postavami loučit (i když s některými jsem stejně musel) a tak mi malá odbočka nijak nevadí ...navíc když je tak napínavá a svižně napsaná.A jelikož mi poslední dobou nepřišlo nic opravdu zajímavého ke čtení pod ruku,tak sem Trůn lebek doslova zhltl a nezbývá než se těšit na další,podle všeho poslední, díl série. Nemůžu jinak a dávám plný počet.
zkusil sem po letech zase Johna protože Memento se mi dost líbilo ...ale tohle se fakt moc nepovedlo ...šedivá nuda kterou sem nedočetl ani do půlky ..za mně palec dolů
Po přečtení téhle knihy musím konstatovat, že o budoucnost české fantasy nemám strach.Povídky jsou různých typů žánru fantasy, tak si myslím že si každý najde to své.Já osobně mám hodně rád když je v díle obsažen humor a proto vyzdvihuji především povídky Těžký život sférozpytce (z pera Martina D. Antonína) a Eskorta (od Jiřího Pavlovského) ...a hned za nimi Idol (od Štěpána Kopřivy) a Nefritová necuke (od Leonarda Medka)
tak sem si po letech přečetl Kedrigerna ...a nějak už to asi není čtení pro mě... a neskutečně mě štvala Princezna (tu bych doma asi mít nemohl) ;)
Dal jsem si tuhle knížku, jako takovou jednohubku, mezi finálem Malzských knih padlých.A musím říct že to nebyla vůbec špatná jednohubka.Hlavně pasáž s Ginellim byla výživná. Takže u mě slušný 4 hvězdy
Mezisvět se mi celkem líbil ale pokračování už mě bralo o poznání méně. Úplně špatné to není ale taky nic extra.
Já bych to úplně neodsuzoval.Na první díly to sice nemá ale je to o dost lepší než předchozí díl.Ten už fakt težce zaváněl samovykrádáním ale tady byl celkem slušnej příběh a jako tečka to nebylo úplně špatné.
Opět parádní příběh který mi nejvíc připomínal Koralinu. Příběh viděný očima dítěte je plný Gaimanovské magiky a fantasie.Na konci si lze snad jen smutně povzdechnout že je tak krátký.
Druhý Den Trifidů se nekonal ale špatné to rozhodně nebylo.
Slušnej úvod do série JFK. Knihu jsem měl přečtenou během chvíle a to samo o sobě něco vypovídá.
Číst Půlnoční vlny pro mě bylo ze začátku trochu těžší a zhruba do půlky to pro mě byla zatím nejslabší kniha Malazu,ale pak mě děj pohltil a na konci vyplivl opět nadšeného dalším parádním příběhem.Nesetkáme se tu sice téměř z žádnou s postav z minulých knih ale zato je tu spousta nových a některé jsou opravdu skvostné (pro mne hlavně úžasná dvojice Tehola a jeho ,,sluhy,, Bugga jak už píše Thanyss, Seren Pedak nebo Trull Sengar).Nezbývá mi tedy než zase toto dílo páně Eriksona vřele doporučit.