koppy komentáře u knih
Úžasná knížka plná překvapení. Přes barevné lupy se v obrázcích objevuje pokaždé něco jiného. Podobná objevovačka, jako jsou třeba knihy, kde se stránky prosvěcují baterkou. Pro děti je to lákavá a zajímavá podívaná.
No, asi nejsem cílová skupina, ale já se k cíli dost protrápila. Hlavní hrdinka mi lezla šíleně na nervy a většinou jsem dost litovala jejího manžela. Asi to tak mělo být, aby se ukázala ještě víc celá ta absurdita amerických (ale dost často i našich) Vánoc. Doufala jsem, že to přeci jenom dopadne jinak, ale i toto vyvrcholení nebylo nepředvídatelné.
Koupila jsem pro desetiletou dceru a začetla jsem se taky. Útlá knížka, kde je přehledně formou rozhovoru mámy a dcery zmíněno, že ženský cyklus není jen menstruace (a že to vůbec nemusí být jen každoměsíční "vopruz"), ale že jsou ještě další tři fáze, ve kterých nás ovládají různé hormony. A že jde tyto fáze, kdy se odlišně cítíme a jednáme, nejenom užít, ale i využít v náš prospěch. Škoda, že se tyto informace ke mě nedostaly v mém dospívání. Podle mě velmi hezky zpracováno pro mladé holky, ale informace se hodí i rodičům.
Nejdřív jsme si se synem půjčili v knihovně Filípka a až potom Jitřenku, ale ničemu to nevadilo. Milé knížky s milými ilustracemi. Pro syna je to akorát vhodná délka příběhu, skoro na každé dvojstraně obrázek, což mu taky vyhovuje. Zajímavý příběh plný dětské fantazie a lásky k přírodě a všemu živému.
Vlastní podstata knihy asi tak špatná není. Líbilo se mi zasazení do doby, historické souvislosti, nevadily mi kratší příběhy, ba možná naopak. Co mě trošku zaráží je mluva postav, která mi přišla taková kostrbatá, nepřirozená a leckdy neadekvátní době (vycházejíc třeba z Panoptika města pražského). Přijde mi zvláštní, že by ve 20. letech oslovoval šéf svého podřízeného Jene apod. Je to pro mě zkrátka málo uvěřitelné. Co mi velmi vadí jsou chyby v němčině. Když byla ve větě, kterou říkal Rádl (ač měl představovat studenta s rakouskou státní příslušností), řekla jsem si, že je to asi úmyslně. Když jsem narazila 2x na stejnou chybu, kterou měl udělat rodilý mluvčí, tak už je to na pováženou (slovo "herein" se píše pouze s jedním r) a za chybu tisku to asi nemůžu považovat. Když už zmiňuji tisk, tak v mém vydání knihy se neshodovala čísla stránek s obsahem. To jde spíš na vrub tiskárně než autorovi.
Velmi povedená kniha. Půjčila jsem ji pro tříletého syna, který si velmi oblíbil Rok v lese, ale možná ještě víc zaujala devítileťačku. Ta u půvabných obrázků vymýšlela velmi zajímavé příběhy. Mladší dítko zase může na obrázcích hledat postavy. Skvělé na postřeh, popis, vyprávění. Ilustrace jsou nádherné a fantazii se meze nekladou.
Četla jsem před spaním synovi. Jeho spíš teda zajímaly obrázky, já se přiučila lecos o autobusech a návdavkem i o Praze. Pro úplně malé děti to není, ale školákům bych už klidně doporučila.
(SPOILER) Právě jsem dočetla, ale spíš jsem se protrápila. Nápad zajímavý, ale děj se tak prazvláštně táhnul, nebyl nijak napínavý, zajímavý, místy spíš až neuvěřitelný (např. že manželka významného nacisty pomůže vězňům v útěku a zajistí zraněnému ošetření v nemocnici pro příslušníky SS), dějové linky s předvídatelným koncem. Pro mě přínosné jedině v historických souvislostech, chválím vysvětlení v doslovu. Příběh sám o sobě mě nijak moc neoslovil.
Byla jsem nakonec velmi mile překvapena. Knihu jsem si půjčila na základě anotace, ve které bylo spojeno vše, co mám ráda - detektivky a Anglie. Po prvních stránkách jsem byla lehce zaskočena až archaickým jazykem plným přechodníků a přívlastků, ale ráda a rychle jsem si na něj zvykla. Příběh hezky ubíhá, stopy jsou postupně odkrývány až ka zajímavému závěru.
Kniha, u které (stejně jako u předchozích dvou dílů) osciluji. Osciluji mezi tím, že hlavní hrdinka je někdy na pěst a někdy jí naprosto rozumím a souzním. Její děti jsou na pěst skoro pořád, ale je mi jasné, že moje děti na tom budou za pár let podobně. Kniha je celkem vtipná, svižná, dobře se čte a někdy se tam poznávám. Vadí mi občas zbytečná sprostá a hrubá slova, která tam být nutně nemusí.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na plno dlouhých souvětí plných vsuvek a na mraky osob, které nutně nejsou pro děj důležité, takže se člověk leckdy trochu ztratí.
Nicméně příběh je nenáročné vyprávění, více či méně uvěřitelné, které neurazí.
Čekala jsem vtipné, lehké čtení. První půlka knihy taková skutečně byla, druhá část už bez toho vtipu. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.
(SPOILER) Bohumi mi sedl víc než předchozí kniha Božidara. Možná jsem se víc dokázala naladit na mužskou sílu, nebylo tu tolik prvoplánových mouder a pro mě tolik nelogičností, které jsem vnímala v Božidaře. Líbil se mi úsporný život a styl Bohumila a celý příběh okolo byl tak příjemně kompaktní. Objevovaly se v něm postavy, které už člověk znal (Bohumilův bratr Mojmír je oním Mojmírem, za kterým odjela Božidara do Portugalska), ale i v rámci této knihy se osoby hezky prolínaly (uklízečka Valerie). Závěr byl trochu červená knihovna a člověk si může říct "proboha, jak se mohl s tím obydlím ostat bez jakýhkoliv problémů a zádrhelů tak daleko? nehoupe nás autorka moc? ", ale k čemu. Nijak zásadně mi to vlastně nevadilo a čtení jsem si celkově užila.
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale příběh mi připomínal film Amélie z Montmartru. Sice se děj neodehrává v Paříži, nýbrž v Londýně, nicméně za to může asi ta nezištná ochota někomu pomáhat. Monica Julianovi, Hazard Monice, pak nějak všichni všem. Objeví se i romantická zamilovaná linka, resp. několik (nechybí pár gayů a leseb), napravený drogově závislý alkoholik, varování před instagramovým "ideálním" světem, kdy se za vystajlovanými usměvavými fotkami skrývá smutek, samota a nepochopení. Příběh nenadchne, ale ani úplně neotráví, i když nevěřím, že se to může stát. Líbily se mi londýnské reálie.
Kniha se mi líbila víc než první díl. Autor umí mistrně gradovat příběh. Zápletky se zamotávají, aby se v závěru, když už si myslíte, že se vše vyjasní a rozuzlí, ještě něco přidalo a vy pak si řeknete, jakto, že jsem to neviděl hned. :-)
Jsem naprosto unešena. Knihu jsem půjčila dceři (11) v knihovně, protože mi podle anotací přišla zajímavá. Chtěla jsem původně zkusit přečíst jen pár stránek a předat, ale nešlo se odtrhnout. Jednak příběh ladí krásně s předvánočním časem, ale také je to skvělá kombinace napětí, dobrodružství, tajemství. Bavily mě slovní hříčky, šifry, líbily se mi občasné ilustrace. Je to sice kniha prvotně pro mládež, ale neurazí ani dospěláka. Čte se rychle, dobře, vše krásně plyne, takže nikoho nemusí odradit tloušťka knihy. Těším se na 2. díl.
Krásná, milá knížka. Dcera (10) ji dostala loni k Mikuláši. I když si myslím, že cílová skupina jsou menší děti. Líbila se jí a letos si ji už vyhledala v knihovničce znova.
Možná žádné převratné verše, ale jsou chytlavé, líbivé a syn je uměl velmi brzy zpaměti. Knížka se mu moc líbila a mně taky.
Jak jsem měla v prvním díle problém se začíst, ale postupně mě příběh víc a víc pohlcoval, tady to bylo naopak. Zvykla jsem si na krátké pasáže a rychlé střídání osob, to mi naopak docela vyhovovalo. Ale děj se zhruba od půlky vlekl, žádné velké překvapení, spád a do konce jsem se doslova protrápila, abych věděla, jak to dopadne. Poslední věta stejně jako v prvním díle čtenáře teda zase našponuje na pokračování, ale nevím, nevím, jestli ten styl ještě vydržím. Na jednu stranu zajímavé, na druhou rozvláčné. Velmi mě ale baví hamburské reálie, dějinné vsuvky a vysvětlivky na závěr.
Pro koupi knihy u mě rozhodly na první dobrou ilustrace a trocha rýmování. Čtyřletý syn má zrovna období, kdy má rád veršované příběhy. Je pravda, že tady je to takový "kočkopes" - trocha prózy, trocha týmů. Synovi ani mně ta kombinace nevadila a příběh je krásný.