Kopretina_aku komentáře u knih
Příběh, ve kterém jde především o emoce. Fania má svůj specifický přistup k pobytu v Osvětimi,
který působí až lehce a s nadhledem. "Když už máme jít do plynu, ať se aspoň při tom zasmějem." Četla jsem původní vydání a nechápu, proč vydání z roku 2020 má jiný název? Je nutné, aby vydavatel nacpal do názvu Osvětim, protože je to teď v kurzu? Protože je to tak pomalu u každé druhé knihy? Má to kvalitní knihu degradovat mezi braky jako je Tatér z Osvětimi? Zrovna tato kniha by to neměla mít zapotřebí.
Opět jako u všech knih autorky táhlejší rozjezd, s nádechem spousty tajemství a s výborným prokreslením postav. Ale ta rozvleklost už mě trochu irituje. Mrzí mě, že sám Kadeřník nedostal moc prostoru, konec byl najednou strašně rychlý a tím pádem pro mne bylo finální rozuzlení překvapením a zároveň zklamáním. Už jen to samotné vypátrání pachatele, kdy najednou ťukne myšlenka a je to jasné. A do té doby vleklé pátrání a žádná stopa. 3,5 *
"Z úcty i ze studu je pro mě nemyslitelné dávat najevo svůj pocit štěstí tváří v tvář těm, kterým se závod nepovedl." Svou vytrvalostí , pílí a touhou být nejlepší se stal legendou, která byla pro biatlon obrovským přínosem. Škoda, že knihu nenapsal až po skončení kariéry, ráda bych se dočetla, jak prožíval poslední dvě ne zrovna vydařené sezóny.
Je to sice první kniha, ale čtu jí téměř jako poslední. Oceňuji více fotografií, než je v následujících knihách. A vulgarismy mi vůbec nevadí. Prostě to tak nějak patří k autorovi a jeho stylu psaní. Baví mě. A taky ho obdivuji a vážím si ho jako lékaře, který má úctu k pacientům i kolegům.
Možná to nebude pro úplně slabší povahy, protože kniha popisuje skutečnou, nepřikrášlenou realitu. Vše je popsané srozumitelně, aby to pochopil i laik. Psané s pokorou, úctou i humorem. Skvělé čtení.
Příběh z koloniální Keni ve 20. letech 20. století vypráví o Beryl, která je na afrických pláních od útlého dětství, vyrůstá v nezavislou ženu a touží se stát první trenérkou dostihových koní. Při tom řeší milostné záležitosti. O létání se opravdu dočteme téměř na konci, proto bych knihu doporučila spíše milovníkům koní a romantických vztahů. Mně díky tomu kniha až tak nezaujala. Čekala jsem, že bude pojednávat o leteckých úspěších Beryl. Popis o životě v kolonii v Keni byl zajímavý, ale to nestačí. Za mne 3,5 *.
Jednoduše napsaná realistická fikce o chlapci pod křídly Hitlera. Kniha určená hlavně pro mládež o tom, jak propaganda a dospělí dokáží dobrého, nevinného člověka obrátit ve zlého, obzvlášť pokud jde o dítě. Osobně mi v tomto případě moc nevyhovovalo míchání fiktivních a skutečných postav. Ne všichni znalí čtenáři budou vědět, kdo ještě byl skutečná postava a kdo už vymyšlená, v knize takovéto vysvětlení chybí. Autor dokázal velmi dobře zobrazit, jak lze s lidmi manipulovat. Kdybych chtěla být šťoural, tak bych mu vytkla, že trochu přecenil dětský věk. Většina dětí si ve 4-6 letech nečte knihy a nepíše povídky.
Prostě o životě na dědině a myšlenkových pochodech tamních obyvatel. Jsem z dědiny, tak se mi kniha četla dobře a nic mě nepřekvapilo. Oddechové čtení, mapka na spodní části obálky pobavila.
Pro mne první kniha paní Deváté. Čekala jsem humor, ale bylo ho pramálo, i tak to bylo pohodové vzpomínání, které se příjemně četlo. Bavily mě zážitky z chalupy z Českého ráje z míst pro mne známých. Jinak na mě kniha působila tak nějak smutně, hodně vzpomínek na ty, co již zemřeli, jako by již opravdu neměla autorka s kým sdílet humor.
Po přečtení zůstalo ve vzduchu viset pár otazníků, ale možná to byl záměr. Celkový dojem je dobrý, kniha se četla velmi dobře, jen si možná autorka vzala na bedra moc těžké téma, které nedokázala více rozvinout a jakoby chodila jen kolem dokola a najednou nevěděla co s tím.
Možná jsem čekala víc dramatičnosti a zvratů vzhledem k období, kdy se příběh odehrává. Bylo to spíš o životě v cirkusu a o mezilidských vztazích, které mne ale příliš nezasáhly. Ačkoliv téma nebylo špatné, něco tomu prostě chybělo.
Silný příběh plný pevných rodinných pout, kdy je potřeba po každém pádu, znovu najít sílu na boj o život a přežití. Kniha vykresluje obrovský rozsah lidského utrpení v ghettu a koncentračních táborech z pohledu dospívající dívky. Navazující část Cesta do minulosti z roku 1986 byla hodně srdceryvná.
Ani humorné, ani detektivka. Spíše smutná realita domovů důchodců, oživená třemi akčními dámami, které jdou čím dál víc smrti vstříc. Takové klidné, nenáročné čtení. Ty dvě hvězdičky spíše za obálku, ta se povedla.
Kniha se velmi dobře a rychle četla. Nabyla jsem dojmu, že zdravotnictví a hlavně vztahy sestra-lékař ze 70.let se o moc neliší od toho dnešního.
Průměrná kniha, která se četla dobře, ale moc toho po ní nezůstane.
Četla jsem spíše ze zvědavosti, protože detektivka mi k Poledňákové příliš neseděla. Kniha je vcelku povedená, četla se dobře, ale myslím, že znovu bych po ní nesáhla. Zdaleka nedosahuje kvalit předešlých, převážně rodinných příběhů, které byly plné humoru.
Plavec je vlastně taková tajemná osoba, která tajemnou zůstane až do konce knihy. Většina času se děj točí kolem Klary a prožijeme s ní některé těžko uvěřitelné okamžiky, intriky v ústředí CIA, honičky plné napětí a přestřelek. Kniha je velmi dynamická, takže se čte dobře, střídají se prostředí od USA, přes Sýrii, Libanon, Belgi, Paříž, až se dostaneme na švédský venkov.
Příběhy obyčejných žen ze života. Každá čtenářka tam asi najde i nějaké situace, s jakými se setkala sama, obzvlášť matky na mateřské. Ale možná proto, že se jedná o běžné životní příběhy, tak mi nepřišla kniha nijak zajímavá.
První, co mě po přečtení napadlo: nějak neobvykle málo vražd. Ale ona stačí i jedna a dokáže z toho být poutavý příběh, perfektně psychologicky propracovaný.
Kniha mě obsahově zaujala mnohem více, než některé předešlé. Ale zpracování tak těžkého životního příběhu mi přišlo velmi povrchní, krátké a zjednodušené. Takže po přečtení mám rozporuplné pocity. Škoda, kdyby to bylo o 200 stran delší a víc do hloubky, hned by to působilo jinak.