Kopretina_aku
komentáře u knih

Tahle kniha pro mne byla velké překvapení. Struhující děj, do posledních stránek napínavý. Strčí lehce do kapsy i Šifru mistra Leonarda.


Kniha mě obsahově zaujala mnohem více, než některé předešlé. Ale zpracování tak těžkého životního příběhu mi přišlo velmi povrchní, krátké a zjednodušené. Takže po přečtení mám rozporuplné pocity. Škoda, kdyby to bylo o 200 stran delší a víc do hloubky, hned by to působilo jinak.


Pořádná dávka romantiky, kdy je sice od začátku jasné, jaká je pointa a jak to celé musí dopadnout, ale přesto čtete a čtete a čtete až jste u konce a je vám líto, že tak krásné dopisy nebudete moci číst dál.


První dva díly jsem nečetla, možná je to dobře, třeba bych po přečtení tohoto byla zklamaná. U této knihy jsem se hlavně pobavila, byla čtivá a oblíbila jsem si všechny postavy, hlavně Plyšáka. Sice byl děj lehce předvídatelný od prvních stránek, žádnou hloubku v sobě příběh nemá, ale pokud jde o zábavu a radost ze čtení, tak svůj účel kniha naprosto splnila.


Určitě zajímavý příběh s poznáním minulosti, tradic a chování lidí v Japonsku. Samotný příběh o jedné rodině je spíše okrajový, ale neuškodí se dozvědět spoustu zajímavých informací o zemi, která je pro nás hodně vzdálená a kam se asi málokdo z nás někdy podívá.


Halina napsala už mnohem lepší knížky, ale ten její humor člověku prostě dokáže zvednout náladu kdykoliv.


Velmi vydařená knížka. Styl psaní mi přijde podobný Vieweghovi, ale většinou jsem se u jeho knih tak dobře nebavila. Místy vtipná, ale přitom nejde o nic veselého, zajímavé vztahové propletence, chvílemi člověk neví, jestli Borise litovat nebo se na něj zlobit. Konec pro mne překvapivý, pořád jsem si říkala, jak ten Boris se svým životem naloží, až do posledních stránek.


Tohle byl pro mne na začátku oříšek, abych se do knihy vžila. Ale pak mě tak pohltila, že jsem musela číst dál a dál. Dobro a zlo, život a smrt, spolu budou bojovat neustále, ať je to v reálném životě nebo v pohádce. Velmi zajímavý příběh, kdy se člověk po letech opět setká s Kostějem Nesmrtelným.


Nádherná knížka, pro mě velké překvapení. Dostal mě silný příběh přátelství psa a kluka, ale i ostatních lidí, kteří se nebáli za války pomáhat utlačovaným. Krásné ilustrace.


S knihou jsem se vrátila do studentských let. Lehce předvídatelné, ale svižně psaná a Cameronovi jsem moc fandila, i když hlavní hrdinky jsem měla někdy už plné zuby, přestože neprožila zrovna nejšťastnější dospívání.


Člověk může přečít spoustu knih na téma holocaust a přesto se pokaždé diví, jak je možné, že se taková zvěrstva mohly dít? Jak je možné, že Irena Sendlerová a organizace, pro kterou pracovala, zachránily přes 2500 dětí a dospělých a svět je téměř opomíjel? Škoda, že Irena Sendlerová nedostala Nobelovu cenu, na kterou byla nominována.


Já budu asi vybočovat, ale pro mne to byl nejslabší článek ságy. Kdyby v knize bylo místo 200 asi jen 50 milostných aktnů Taťány a Alexandra, mohla být o dobrých 100 stran tenčí. Prvních 400 stránek se zbytečně táhne, místy je to už nezajímavé a nudné. Zbytek života je oproti tomu zbytečně zrychlený a vtěsnaný do 200 stran, přitom je to nejzajímavější část knihy. Jako trilogie je to skvělé, ovšem Měděný jezdec je naprostá jednička.


Velmi příjemné překvapení. Napínavé, romantické, vtáhlo mne to do děje a musela jsem pořád číst dál. Skvělá knížka na dovolenou.


Napínavá kniha i když od půlky s předvídatelným koncem. Vadilo mi ale, že byla asi 2x zaměněna jména postav, několikrát jsem se setkala v textu s nesmyslným slovem a jednou chyběl název kapitoly, protože byl připojen k textu předešlé kapitoly. Takové množství chyb by se snad objevovat nemělo. Což není vina autorky, takže hvězdičky rozhodně neubírám.


Kdo četl Měděného jezdce si určitě nenechá ujít další díly. Ze začátku mi trochu vadilo, že se hodně rychle střídají různé časové období a řeší se hodně minulost. Mně však nejvíc zajímalo, co se bude dít s Alexandrem a Taťánou dál. Opět skvělé, napínavé, člověka to vtáhne do děje, že se jen těžko od knihy odpoutává. Je to sice tak trochu pohádka o nesmrtelném Alexandrovi, přesto se těším na poslední díl a jsem napjatá, o čem bude Letní zahrada, doufám jen, že to nebude zklamání.


Čtení ke kávě. Nic náročného. Nemohu si pomoci, ale vzhledem k tomu, že před toutou knihou jsem četla Cukr a sůl, tak mi přišly obě knihy velmi podobné tématem a celkově jak by se řeklo: na jedno brdo.


Nemohu říct, že jsem v první části s mladou zapálenou bolševistkou, opovrhující svou rodinou a buržuazií, sympatizovala. Dokonce jsem měla chuť knihu odložit a zbavit se této pyšné Sašenky. Ve druhé části mi jako milující matka, která bojuje o život svých děti byla mnohem bližší a začala jsem mít Sašenku ráda, i když byla stále hrdou a slušnou socialistickou ženou a ráda využívala všech výhod, která ji strana poskytovala (americká lednička, dača, auta, večírky ..) a pro stranu by udělala vše. Stála u zrodu režimu, který byl celý její život, který ji nakonec semlel s celou rodinou a obrátil se proti ní a stala se pouhým číslem 778. Přesto do poslední chvíle věřila ve stranu a Stalina. Třetí část, kdy se posuneme do devadesátých let a otevírá se pátrání v archivech, je asi nejzajímavější, to už mi Sašenka přirostla k srdci a nad jejím osudem jsem i slzu uronila. Při čtení této knížky mi až mráz běhal po zádech. "Dejte mi člověka a do rána se mi přizná, že je králem Anglie."


Prožívala jsem s Taťánou a Alexandrem jejich lásku, jejich naděje, bolesti, strach, hlad, zoufalství.... Uronila jsem slzu nad každým mrtvým členem rodiny, plakala jsem nad celým Leningradem. Zoufale jsem držela palce, aby všechno dopadlo dobře, aby přežili. Na konci mne přepadl smutek, že se s nimi musím rozloučit. Taťáno a Alexandře budete mi chybět, ale příběh naštěstí ještě nekončí....

Všchno už tu bylo vysloveno. Jedním slovem skvost mezi českými autory, klobouk dolů před Kateřinou Tučkovou. Vynikající kniha, napínavá, plná historie, vůbec jsem netušila, že existovalo něco jako Žítkovské bohyně. Nemohla jsem se odtrhnout a na konci knihy jsem litovala, že už je přečtená a nemá ještě dalších 500 stran.


Velmi pěkná knížka, která se čte jedním dechem. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že je to tak trochu kopie Zlaté země od Barbary Wood. Nebo Zlatá země je kopie této knihy.
