Kopta komentáře u knih
Divadelní revoluce v malém provedení. Zajímavá novinka, která do dnes není tolik známá a přesto rezonuje. Přesto je to skvělý materiál.
Po pár desítkách stránek už dokážu odhadnout jaký typ literatury to bude. A takový mi prostě nesedí. Takže pardon.
Po filmovém zážitku došlo i na knihu. Jasně, je to pohádka, takže je to rychlé a jasné. Premisa díla je také jasná, ale bylo až s podivem jak se příběh lišil od filmu. A to i tak, že knížka docela utrpěla. Aby byl film filmem, musel se napasovat do svých zákonitostí a tvůrci si museli vymýšlet. A výsledkem byl někdy zmatený, ale kvalitní děj. Zde se mnoho věcí děje zvláštně, zbrkle. Je to pravdu jen anotace na mnohem komplexnější film. Je super, že toto existuje, ale kupodivu opět nie, radšej film.
Knihu asi nemůžu objektivně hodnotit, jelikož jsem si vycucl jen něco málo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jde vlastně o povídky. A i tím jsem si moc nepomohl. Nevím, jestli mi neseděl Dickův styl, ale ani za boha jsem nebyl schopný se soustředit na jeho text a příběh celkově. Ze tří šancí mě nejvíce přitáhla právě Minority Report a ani ta mě neudržela ani z poloviny a z té druhy jsem si neodnesl ani čtvrtinu. Rád bych zkusil i jiná díla, ale po tomto nezdaru, to bude chtít čas. Tohle totiž byla katastrofa.
Co si budeme povídat. Námět dobrý. Zpracování už horší. Půlku díla byla silně nezáživná a ohledně poselství se člověk spokojí jen s anotací. Chápu myšlenku, ale s ní to u mě skončilo. A přitom to skvěle sedí do mých preferencí.
Porovnání čísel automobilů. Stejně těžké i těžší jako dnes a mnohem dražší než dříve.
Všemožné povídky všech možných žánrů prokazující Chaunův um v poli vypravěčství, jelikož jiný zatím asi nemohu konstruktivně komentovat. Nějaké povídky jasně zřetelné, s dobrou pointou a vtipné. Jiné zase plytké a nijaké. Tak už to bývá. Na české poměry až neuvěřitelně originální a milé dílo, které už má ale za sebou desítky let. A je to škoda.
Samozřejmě v mnoha úhlech zajímavé a přínosné, jenže někdy dost zbytečné. Pokud sami nějak umělci jste, tak už víte jak fungovat po vlastní lince a mnoho věcí, které jsou v knize vám dojdou časem i bez ní. Ale bohužel ne zákonitě. Pár myšlenek dobrých, ale pár stojí za kritiku a možná by bylo následovat autora nebezpečné, protože si v něčem docela protiřečí. Do začátku asi dobré. Ale do toho kritického.
(SPOILER) Neuvěřitelné zklamání. Příběh se celý vlastně na konci odkáže na to, že Kaneki byl úplně k ničemu, protože de facto ani nic nedokázal. Linka s jeho rozloučením je vágní, protože jeho matka nikdy v příběhu nehrála skoro žádnou roli a jeho smrt je spíše tupá, protože ho zabije postava, co se v příběhu objeví asi dvakrát a nikdy nijak zásadně. Stalo se přesně to, čeho jsem se bál. Autor rozjel padesát různých linek, které zůstali nedokončené a vlastně k ničemu. Celý příběh tím pádem byl o ničem. Nepamatuji si takové zklamání na poli literatury a hlavně nějaké grafické série jako už dlouho ne. Když člověk vidí takovéto odfláknutosti, tak pak ani nemá potřebu se snažit a vytvořit něco pořádného, když vidí, jak se sklízí úspěch u něčeho tak odfláknutého.
Trochu se atmosférou a nějakým příběhem vracíme k těm horším dílům. A zrovna těsně před koncem. Celou dobu se tu řeší bojování finální verze i v kavárně, což je sice logické, ale trochu chaoticky provedené, zvláště, když některé postavy si povídají někde mimo a dělají, že se jich to netýká. Chtějí se z nějakého důvodu zabít, ale zároveň jim to je tak nějak jedno. Takže to moc nedává smysl. Je to trochu boj. Doslova. Bohužel, v takovém finále. Uvidíme, co přinese konec.
Systém, ve kterém se lehce někam posuneme, ale místo toho, aby se vyřešilo dvacet rozjetých linek, tak se místo toho otevře deset dalších. Každý konec se více otevírá a jen zamíchává kartami, kde jsme ale krupiéra přestali sledovat už před deseti zamícháními. Cílovku to evidentně baví. Já už začínám drhnout.
Už moc nejde i přes malá pozitiva jako posouvání děje a nějaké mikroosvěžovače ignorovat celkovou protáhnutost děje a přidávání dalších a zbytečných postav. Blížíme se ke konci a spíše to vypadá, jako kdyychom byli sotva v desetině. Chápal bych to u Naruta u desátého dílu, ale tady asi moc ne. Clifhanger je vlastně další nová postava. To už je trochu na palici.
Menší odskok od mangy a návrat k DC skrze propojení s Fortnitem dopadá docela dobře. Překvapuje mě, že dle názorů, je toto spíše pro mladší, přičemž to nebyl původně ani Fortnite samotný a komiks je jasně vedený, že to není pro mladší čtenáře. Naopak mi připadal víc dospělejší než ty, které se tak profilují. Do toho oproti posledním věcem mnohem více a jasně srozumitelné. A oproti takovému Zatracení naprostý poklad. Natož, že jde o nějaký divno kolab, tak to ale dopadá dobře a dává mi to smysl. Navíc to prohlubuje Fortnite vesmír docela o zajímavou linku, kdy teoreticky nám to i vysvětluje, proč něco takévého vůbec vzniklo i jako hra. Není tomu přesně tak ovšem, ale trochu to smysl dávat může. Příjemné překvapení.
Sice je to v mnohém to samé dokola, ale alespoň se posouváme někam. Kaneki je zde teda po nějaké době, ale je vidět, že se snaží někam posunout a něčeho docílit. Lehce mi ale vadí, že ani tolik nevíme proč. Co je to, co ho žene dělat ty věci, které dělá. Ale můžeme mluvit o dobrých standardech.
Pokračování přesně, kde jsme minule skončili. Asi je to jen tak dobře. Čím méně se rozvíjí nějaké divnosti, tak tím lépe ubíhá příběh a dává smysl. To, že nějaké obrazy jsou lehce skákavé a mimo, na to už si začínám zvykat. Co mi jiného zbývá? Dynamicky to alespoň někam ubíhá.
Dokážu docenit trochu více ta rozhodnutí. Zmatek občas sice stále panuje, ale zde alespoň máme opět epizodní vypořádání s problémem, které alespoň konečně posouvá děj někam dál. Hlavní postava se někam posunula a vykreslila v novém světle a opět je trochu na, co více se těšit, i když příběhově nedochází k extrémnímu clifhangeru. Byla z toho docela pohoda.
Tvůrce začíná v tom mít trochu guláš. Pěkně pikantní. Poté, co se celý jeden sešit zabýval jednou vedlejší postavou, tak nyní máme nový, ve kterém se skoro vůbec zase nerozvíjí linka s policí a nikoho to moc nezajímá, kdežto místo toho se nám zde tvoří nová záporácká organizace a s ní asi dalších dvacet postav, což je v celku dost otravné. Stále je to čtivé a zajímavé, což je asi jediné, co mě tak drží, ale začíná to být někdy osinové.
Trochu se točíme v tom samém. Tady se vypořádáváme z resty z minula, které sami o sobě byly zbytečné. Když k tomu připočtu naprosto mimo verzi toho, že nám je více představena Rize, která je dávno mrtvá a zatím to nevypadá, že by to mělo nějakou spojitost, tak z toho je docela slabota. Konec trochu navozuje atmosféru něčeho dalšího a zajímavějšího, ale zatím je to bída.
Labužníkový díl, který zatím asi nejvíc nedává smysl. Ne že by byl úplně mimo, ale spíše je odproštěný od reality, kdy absolutně zmizí docela dost vážný problém jako je GPÚ a místo toho se řeší nějaký nový nebezpečný ghúl. Je to dost vytržené od reality a bohužel někdy dost chaotické. Zbytečně. Nevím jak budou vedeny další díly, ale docela se toho bojím.
Tvůrci se nebojí rovnou vše měnit v rámci rozestavění. Tento díl jak se děje snad jenom v řádu hodin, tak teče velice jednoduše a opět nastiňuje možná témata dalších dílů. Taky už se dostáváme do zvrácenější vod, které ale v tištěné podobě nevypadají zase tak strašně. Uvidíme příště.