koryslava
komentáře u knih
Hotel Sen, pokoj 36
Mike Perry
Hrozně zajímavý vhled do života člověka... úplně obyčejného života... až na to, že vůbec. Moc mi nesedl styl psaní, nebo spíš určité fráze a jakýsi "mladistvý" slang, asi bych to nazvala trochu cringe. Ale to je asi prostě součást autentické výpovědi. Je to drsné, depresivní a svým způsobem bych to nakonec i doporučila.
Maková válka
R. F. Kuang (p)
Četla jsem v angličtině, takže si nejsem jistá, jestli jsem všechno pochytila správně. A už je to nějaký čas zpátky. Ale mám z toho takový... Hodně rozporuplný pocit. Depresivní šeď. Hrdinka, do které se nelze téměř vcítit. Hodně postav a měnící se prostředí. Ničení. Ale nepamatuju si nic moc konkrétního. Docela trvalo se tím prokousat.
Pěna dní
Boris Vian
Chvílemi mi "divnost" knihy přišla nepřirozená a taková moc pěst na oko, jakože se autor prostě až moc snažil být divný, a - narozdíl třeba od Lolity, která se sice odehrává v normálním světě, ale hlavní postava je zase šílenec - to tady nepůsobí autenticky.
Nicméně často mi to zase přišlo geniální, vtipné, a tak jako že to "uhodilo hřebíček na hlavičku," nebo některá místa a situace měly super atmosféru. Rozhodně nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé.
Skála
Peter May
Zábavné, má to hlavu i patu a atmosféra ostrova a hlavně lovu na skále je opravdu skvělá a temná.
I vyvrcholení a závěr jsou docela fajn, ikdyž ten systém ala "detektiv je vlastně ten nejdůležitější v celém případu" mě štve. A taky to, že mi přijde, že Fin už byl u tolika smrtí či tragédií že nechápu, že se z toho ještě nezbláznil.
Hybatelé
David Mitchell
Nechápu pointu, ale mělo to atmosféru. Nejvíc se mi líbily části s Marcem, s Nealem a s Mongolskem. Bavilo mě hledat spojitosti mezi příběhy, ale štvalo mě, že jsem prostě nepřišla na to, co to má znamenat, a pokud to nic znamenat nemá, tak mě to taky docela drtí.
MYslím, že ten spisovatel je frajer, hrozně oceňuju věrohodný zachycení různých částí světa a celkově schopnost pravé, ne rádoby, pravé duchaplnosti.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Řekla bych, že je to kvalitní věc, je mi líto, že je v knize vyobrazen tak krátký časový úsek (když nepočítám flashbacky). Úžasné na tom je, že se nikde, ale vůbec nikde nevysvětluje, jak ten svět funguje, co jednotlivé názvy znamenají a nic. Jakoby vypravěčka předpokládala, že to všem jejím posluchačům bude jasné, a to tomu dodává na autentičnosti.
Co tomu ale zase ubírá je to náboženské zřízení, jak už psal někdo níže, přijde mi slně nepravděpodobné, že by někdy nastal podobný středověký režim, rozhodně ne v blízké budoucnosti, přijde mi, že na to jsou lidi moc povrchní a rozmazlený.
Rozdělená srdce
Bettina Belitz
Jediné, co si z toho vybavuju, je, že hlavní hrdinka pořád jenom spala. (A teda ještě jak to tady pročítám, tak se mi teda vybavilo, jak moc hrozný je pojmenovat tajemnýho temnýho fuckboye Colin.)
Po otřesech
Haruki Murakami
Jedna z nejlepších knih od Murakamiho, teda za mě. Je to tím, že všechny povídky v sobě něco mají, nějaké očekávání, něco za oponou, co není úplně identifikovatelné, ale je to cítit. A je to ono. Ony všechny Murakamiho knihy něco podobného mají, ale tohle bylo lepší v tom, že to byly kratší úseky textu, takže nebylo třeba tolik nudy kolem.
O bílých slonech
Irena Dousková
Boží ilustrace a boží depresso atmosféra komunistické vesnice. Pamatuju se, že jsem měla ráda jednoho kluka tam, asi to byl ten starostovo syn nebo něco takovýho.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Poslouchala jsem to jako audioknihu a nevím, jestli to platí jako že jsem to četla. No nic. Má to dobrou atmosféru, kterou si vybavuju ještě teď, je to inovativní a má to relativně originální rozuzlení i sympatické postavy.
Enderova hra
Orson Scott Card
Docela zábavný, ale nějak jsem čekala, že se to hrozně moc rozjede, nicméně to nepřišlo. (Snad v dalších dílech?) Nijak zvlášť mě to nezasáhlo...
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Vtipné, geniální a s total dobrou atmosférou. Někdy depresso. Story je docela komplikovaná, budu si to asi muset někdy přečíst znova, ikdyž jsem to už párkrát četla. Vybavují se mi z toho spíš takové obrazy, jak je u nějaký paní v přestrojení za holku, jak je se zločinci na lodi, něco s černochama, a má absolutně nejoblíbenější scéna s opilým otcem a jeho hláškami aka "Tremp tremp, mrtví jdou, trem tremp, jdou si pro mne. Ale já s nimi nepůjdu..." nebo "Pomoc, pomoc, kouše mě do týla!"
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Zábavná a jednoduchá fantasy literatura. První až třetí díl jsou dobré, pak už se to hrozně komplikuje, postav je moc a člověk se v tom pomalu nedokáže orientovat.
Jinak je to samozřejmě naprosto stupidní záležitost, typické "upíři ale nejsou takoví, ve skutečnosti jsou JINÍ..." wow, to je tak originální..., je tam až moc různých nadpřirozených kidů, fakt moc, moc Jaceových hlášek (nad kterými se fanynky popadají smíchy za břicho, hahahaha, on je tak sarkastický, já ho miluju) a tak.
Dobrej je Alec, než se dá dohromady s tím čarodějem.
Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Rozporuplný autor, je vidět, že to sám v sobě nemá úplně srovnaný. Je tam hrozně moc zajímavejch a podnětnejch myšlenek a kniha mě dost zasáhla, nicméně autor si ve spoustě věcech protiřečí - odsuzuje uťápnuté vzorné křesťanské chlapce, kteří prožijí svůj život v nudné průměrnosti, chce, aby dívky byly krásné a tak, a zároveň odsuzuje i promiskuitu a nezávazný sex a tyhlety věci. A takových míst se našlo více...
Krvavý duben
Ismail Kadare
Totálně miluju Ďorga i celou tuhle knihu. Zvláštní propojení "moderního světa" a světa starejch krvavejch zákonů, který vlastně nemají vůbec žádný smysl. Starý záhadný hrady, kde se něco odehrává, něco fakt zlýho. A ta krajina. Zamlžený albánský kopce.
A ta lovestory, to je asi nejlepší lovestory, jako jsem kdy četla, právě proto, že je to tak moc vystihující. Ach, ano. Doporučuji nastokrát.
Povídky o vlasti
Dmitry Glukhovsky
Ufuf. Povídky byly dobrý, dokud nedošlo na ty absurdity. Nevím, zřejmě to mělo ještě více podtrhnout absurditu samotných reálií, nebo co. Těžko říct. Ale nesedlo mi to. Vlastně mě ty postavy většinou štvaly, přišlo mi, že jednaly a mluvily totálně nerealisticky.
Tobiáš Lolness
Timothée de Fombelle
Super kniha, jsou tam nesrovnalosti a občas mě štval jakýsi didakticko - ekologický nádech, občas až moc výrazný, ale celkový dojem je hodně dobrý a zajímavý. Až teda na Tobiáše, což je prostě klasický naprosto bezcharakterní hlavní hrdina. Leo Blue je tisíckrát lepší.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Jedna z nejvíce WTF knih, co jsem kdy četla. Četla jsem to při pěší cestě 90km o samotě skrze německé lesy, ještě jsem potom měla horečku, takže to tomu nepřidalo. Durman (představovala jsem si ho jako nějakýho padesátníka, ačkoli bylo mnohokrát zmíněno, že je mladý) tam furt s někým šoustá a jí podivný jídla. Ale jsou tam vtipný citáty na začátcích kapitol a kniha je krásně graficky zpracovaná.
Červený a černý
Stendhal (p)
Julian je idiot, ale mlátí ho a popraví, takže to tomu dodává z 10 na 100%.