koubin007 komentáře u knih

Ještě nikdy se mi po dočtení knihy nestalo, že by mi po celém těle neskočila husí kůže a zježily se chloupky na nohou i rukou - az dnes. Nejsem ani trochu cita, ale při čtení tohoto románu jsem měl pocit, že chci ronit slzy, vztekat se a proklínat svět za svou nekonečnou nespravedlnost. Nebývalá autenticnost a půvabny az elegantni ton vypraveni na pozadi těch nejodpornejsich hrůz, navic propojen s velmi propracovanou psychologii postav, dava tomuto psychologickému dramatu punc mimořádné jedinečnosti. Klanim se pani autorce hluboce.

33 28.11.2022

Všechny Carterovky jsou pro otrlé povahy !
Rozjezd vždy vlažný, brutální a velmi detailní popis modu operandu, konec energický a strašně rychlý. Najednou je všechno hrozně rychle pryč a já si říkám, "ještě další díl" :-)
Ne, Carter je úchylák a ty jeho knihy jsou jedna jako druhá...ale krásně se to čte, je to správně brutální, ujetý a neobvyklý čtení. Robert Hunter má rád single malt whiskey, trpí insomnií a je to skvělý detektiv.
Výborně to načetl Jakub Sajc a je to k dostání jako audibook.

22 03.08.2023

Knížka je to pěkná, ale je to spíš taková pohádka o červené karkulce...ponaučení - nechoďte holčičky samy do lesa, sežere vás vlk...jinými slovy: "bububu drogy jsou smrt a nic víc". Já to neobhajuju, ale spousta lidí může nabýt dojmu, že tohle z lidí udělají drogy. Já mám na to jiný názor. Takhle dopadnou jenom slaboši a chudáci, protože jenom takoví lidi se můžou opravdu stát závislýma (na čemkoliv) v takové míře. Co může mít v hlavě kluk, kterej si do zhnisaný žíly cpe to svinstvo. To přece nemůžou být normální lidi. Oni prostě nepřemýšlí co bude za rok za dva za deset let. Nejsou toho totiž schopni. Stejný typ lidí nechá udusit vlastní dítě (kojence)zvratkama zatímco si vedle chlastá s kamarády.Stejně jako někdo je příležitostný kuřák a kouří celý život 2 cigarety denně a někdo je magor a hulí 3 krabky. Nikoho neobhajuju, ale taky se nikoho nezastávám. Ti lidi, kteří do toho spadnou si za to více-méně můžou sami. Kdyby nesáhli po droze, ale po alkoholu, tak by se z nich pravděpodobně stali alkoholici.
Radku, ale memento je to pěkné. Doporučuji zavést jako povinnou četbu na základních školách.

22 30.11.-0001

A je to tady! Mornštajnová mě zase dostala!
Ale měl jsem na mále, protože první půle knihy mě k smrti nudila a kdyby se nejednalo o tuto autorku, už bych asi s knihou praštil do kouta. Ale zase tak mimořádné dílo to také není, ale rozhodně v našem rybníčku patří paní Alena ke špičce. Krásně drsné, dojemné a tragické, tak to ona umí, a proto jí hltám.

Někde v diskusích jsem zahlédl, že ji někdo nařknul z plagiátorství, že prý podobné téma zpracovala nějaká zahraniční autorka. Podle mě je naprosto normální, že se v tomto tématu, které je mimochodem nr.1 , můžou shodnout dva umělci. Ona se taky dost ostře ohrazuje, no ale proti pomluvám se holt bojovat nedá.

Úžasný relax, odpočinek, oddech, zábava a především únik mimo realitu - někam kde jste jenom vy a vaše fantazie.

Nikdo vám nemůže přikázat jak vypadá zlobr, hobit nebo Temný hvozd. Jsem proti masově hysterické zábavě v podobě Pána prstenů, který jsme sledovali několik let zpátky. Proto jsem se rozhodl, že ač je prý kniha žánrově směřována spíše k dětským čtenářům(že PJ?), nesmím si ji nechat ujít dříve, než se objeví na stříbrném plátně - jako další (vlastně první) pokračování veleprojektu od režiséra LOTR P. Jacksona.
Chci si pamatovat kraj tak jak ho ztvárnil jeho "vynálezce" v mé fantazii a ne gigantické filmové studio.

Už vím proč jsou knihy LOTR a Hobit tak oblíbené u všech mladých i starých čtenářů. Není to totiž jen fantasy. Naopak! Já bych to spíš žánrově zařadil mezi dobrodružný román, western, historický román nebo tak něco. Tyhle všechny žánry totiž tato kniha stmeluje dohromady. Umístění je ve fantasy světě, kde nejsou žádná omezení, ale to je jen obal - uvnitř se skrývá mnohem víc!

14 19.07.2011

Vsechny komentare tady jsou velice moudre a tak pridam jen souhlasne prikyvnuti a vysoky obdiv nad autorovou genialitou. Havlicek byl opravdu opomijeny mistr psychodramatu a zbytecne zastineny jinymi velikany sve doby. Obdivuji se jeho strhujicimu vypraveni, barvitemu popisu psychilogie postav a dokonale propracovanosti deje. Knizka, ac je mohutnejsi, byla zhltnuta temer jedn dechem. Film jsem videl jako kluk a pry je dobry, ale tohle asi nejde verohodne natocit. Na to by se nikdo nechtel divat. Petr Cepek je jeste slaby odvar toho, cim Pavel Malina skutecne byl.

13 20.11.2021

Přátelé jsem unešen a dochází mi slova, ač jsem sotva začal psát.

Přečtěte si tuto knihu! Přečtěte si ji a napište mi co si myslíte o Selkirských kotoučích.
Je to fakt a nebo fikce? Autor mě tak definitivně nahlodal, že jsem zasedl po přečtení doslovu k internetu a začal "googlovat".
A víte co jsem našel? NIC! A to mi dostává o to víc, že mám pocit, že za a) je to fikce nebo za b) on ten internet asi opravdu neobsahuje všechno.
Ale sakra, neříkejte mi, že světovou senzaci, byť objevenou před 30ti lety, by nikdo jiný než Bogáti na internetu nezmiňoval. V době kdy stačí napsat "předkožka z lamy" do vyhledávače, vyskočí Vám sto tisíc odkazů včetně detailního popisu funkce pěti řitních žláz savců?
Dobře, dejme tomu, že je to fikce, ale pak tedy dokonalá. Proč by autor po dokončení románu popisoval Selfirské kotouče, ze kterých údajně vycházel? Ano, na začátku textu bych tomu rozuměl, ale na konci?

A teď můj komentář k dílu:

Kolega Petroff a Sierra88 píší, že to byla nuda...
Podle mě opak je pravdou.
Bez diskuze tuto knihu zařazuji mezi 20 nejlepších scifi, jaké jsem kdy četl.
Autorovo ztvárnění konce světa se vším všudy je prostě geniální! Onen hrdina, místo, aby si užíval v luxusních hotelích, proháněl sportovní auta, nebo nastaroval 30 generátorů, které by mu bez problémů dodávali tolik proud kolik by jen chtěl, se zamýšlí nad podstatou života. Života, který zanikl, který nemá smysl a tudíž nemá smysl ani jeho existence. Je sice na živu, přesto však je mrtev. Zůstal sám, je poslední živý exemplář z živočišné říše. Dokonce i ta trepka, améba a nebo pouhý virus už dávno zamávaly sbohem. Robinson se utápí ve splínu, propadá depresi, uklidňuje se morfiem, polyká prášky na spaní..haha úžasné:). Člověk by čekal svalnatého Willa Smithse s nablýskanou bouchačkou u pasu, ale Bogátiho hrdina je jen ublafaná hromádka neštěstí! Ztroskotaná loď s velkým mozkem a vlastními představami, které by umořili i Newmana při jeho posledním kulečníkovém turnaji.
Některé úvahy byly skutečně brilantní.: Většina lidí se honí za penězi, poklady, majetky atd... - aby si zpříjemnili svůj život, - aby se pobavili, - aby zažili vzrušení. K čemu to všechno je, když se s tím nemáte komu pochlubit? Když vás nikdo neobdivuje, když se se svou radostí nemáte komu svěřit? To je právě to, co mě osobně nikdy nenapadlo. Všechno je jen otázka chtíče, který popohání společnost, ve které žijeme. Pokud společnost zanikne, pohasnou i naše touhy. Z toho mně osobně vyplývá závěr, že člověk je ubohá bytost, která bez svojí společnosti nemá naprosto žádný význam. Tudíž jsem si ujasnil jednu velice důležitou věc: Nemůže existovat společnost, ve které by byli všichni lidé spokojeni a šťastni. Takové uskupení by dříve či později dospělo k záhubě. Haleluja pane Marxi:).

A dále ke knize.
Je pravda, že filosofování převládá nad akcí a dějem samotným, ale ani gradace a "akční" scény zcela neabsentují. Je jich méně, ale o tom to právě je.
Někdy, z mého pohledu, se hrdina chová iracionálně a také asi nemá zcela technické myšlení, když tvrdí, že se po několika letech nepoužívání domy začnou rozpadat a auta se stanou nepojízdnými. Ale to jsou jen takové maličkosti. Finální dojem je velice kladný.

Jak již to tak chodí, post-apo tématika vždy nabízela a nabízí velké možnosti k přemýšlení. Možná také proto, je toto téma nesmírně žádané a populární.
Ujišťuji Vás, že tato kniha Vám dopřeje onoho zamýšlení vskutku královskou porci, kterou pokud si budete umět naservírovat jako zkušený kuchař, zažijete zcela unikátní knižní hody.
Nejvyšší body

13 08.06.2011

Přišlo mi to příliš kýčovité a laciné. Jdi tam k tomu poklopu, třikrát se otoč na patě dokola a otevřou se ti kouzelné dveře do neznámého světa, který je skrytý pod Londýnem, je tam světlo, která tam vzniká asi jak, ale to autor neřeší. Jsou pod ním domy a ulice, nad kterými je klenba oblohy, která drží horní Londýn nebo jak ve vzduchu, aby na nás nespadnul a lidé se zvláštními schopnostmi jako otevírat dveře tak, že se jich dotknou, ale pozor, potom jsou strašně unavení a jejich mana se spotřebuje, tak honem šup do postele a nebo se najíst. Bože to je ale blbost!:).
Typycky kýčovitý nudný příběh...hlavní hrdino, jestli se chceš dostat zpátky k mamince, tak si zajdi pro mapu k markýzovi -tak jo. Markýz ho pošle k andělovi a ten ho pošle zase dál a dál až obejde s prosíkem všechny známé postavy, jejichž jediný smysl v románu je, že hlavnímu hrdinovi dají něco, co potřebuje. Připomíná mi to až příliš tu pohádku o kohoutkovi a slepičce. Někdo říká, že se mám odprostit od toho, že je to nereálné, ale to nejde. Asi nejsem ten správný "fantasta", ale nemám rád logické rozpory typu: ano, uřízli jsme mu hlavu a hodili do mixéru, ale jelikož máme okvětní lístek orchydeje z Ráje, tak ho za dva dny zase dáme do kupy. Pardon, ale pokud snít, tak alespoň v rámci danných fyzikálních zákonů. Rozjetou lokomotivu špendlíkem nezastavíte i kdyby ho ukoval sám Áres s panem Klausem a Karlem Gottem.

13 11.03.2011

Docela dlouho jsem zvažoval, co sem napíšu. Jelikož vím, že dost lidí to tady čte pro inspiraci, tak nechci nikoho klamat a nebo si vymýšlet.
Původně jsem si připravil pár nelichotivých poznámek, které jsem chtěl autorovi vytknout. Jenže! Byl to předčasný soud a opět jsem se poučil, že je třeba soudit knihu jako celek. Tedy až po přečtení celé knihy nikoliv v půlce. Kdybych knihu hodnotil v půlce, tak řeknu upřímě toto:
Je to velice jednotvárný příběh o muži a chlapci, kteří z naprosto nepochopitelného důvodu putují pěšky na jih Spojených států. Co je k tomu vede se nedozvíme, ale převažuje zřejmě touha se zahřát, neboť autor si po celou dobu prostřednictvím postav stěžuje, jaká mu je strašná zima. Navíc má neustále hlad, což ve spojitosti s faktem, že se nachází ve zpustošené, vypálené a nehostinné zemi bez slunečního svitu a zahaleni až po kotníky v popílku nepůsobí opravdu moc pozitivně. Po celou dobu vlastně oba prohledávají nové a nové ruiny lidských obydlí v touze najít hrstičku shnilé mouky, aby si z ní mohli vyrobit placky. Zapít to vodou z kontaminovaného potoka a pak zase vesele dál vpřed novému hladu. Atmosféra jako z Falloutu, až na to, že chybí nějaká větší zápletka. Takový Fallout bez zápletky. Spousta harampádí, sem tam nějaký ten kanibal, uřízlá hlava nebo opečené dítě na rožni, což mě osobně moc nebere. Konkrétně to dítě je dle mého názoru přitažené za vlasy víc, než oblečení Střihorukého Edvarda, ale budiž. Když má matka takový hlad, že je schopná zblajznout vlastní dítě a zapít ho hořkou vodou z potoka a pak si dát dvacet, zatímco její kolegové si ze zubů vyndávají zbytky stehýnka jejího prvorozeného synka, řekl bych si, že asi musí mít vážně hlad. Ale to není jediná věc co mi zde vadila. Monotónní popis situací jako, dnes budeme spát u silnice a přikrejeme se plachtou, mě je zima, já mám hlad a zítra možná umřeme hlady na náladě člověku nepřidá. Celý děj přesně tak šedivý jako počasí které neustále popisuje. Mlha, déšť, místo sněhu popílek. V noci tma bez svitu měsíce, ve dne světlo bez svitu slunce. Pořád jen tlumený déšť, kouř, zima a dvě vyhladovělé lidské bytosti schoulené pod plachtou. Dialogy tomu taky moc nepřidávají. Jsou ve stylu. Zabijou nás? Ne. Tak jo. Jdeme? Jo. Tak jo. Celý děj ubíhá tempem 15 km za den a ani o centimetr víc, což je přesně dávka, kterou tito dva zubožení bezdomovci zvládají ujít za den s nákupním košíkem plným harampádí. Fakt, že si nikde nedokáží najít fungující střelnou zbraň a neustále žmoulají pouze obyčejný revolver s posledním funkčním nábojem, mi přijde právě v USA tak tristní, že jsem si musel chvílemi kousat ret, hlavně v momentech, když na jediném výstřelu závisí celý jejich život. Pochybuji také o tom, že by poslední přeživší lidé konvertovali na kanibaly a stranili se v co nejmenších skupinkách. Spíše bych očekával, že dojde ke sbližování lidí, za účelem vytvoření silnějších komunit, které mají větší pravděpodobnost získat obživu. Navíc pořád by přece měli možnost pálit uhlí, ropu, olej a vyrábět si umělé světlo, pěstovat rostliny, houby nebo červy. Asi všichni schopní lidé zlenivěli a raději se dali na ohlodávání kostí svých soudruhů.
Navzdory veškeré kritice, kterou jsem zde vypsal, se mně kniha velice líbila. Závěr nečekaně reálný a smutný. Vlastně jako celá kniha. Ale opravdu mě dojal svým citem a něžným pochopením a smířením se s osudem a láskou otce k synovi, což je pro mě osobně věc, kterou zatím znám jen z té duhé strany. Jako syna.
Knihu rozhodně nedoporučuju fanatickým vyznavačům sci-fi a postapokalyptických románů s oblibou mutantů, příšer a tajemna. Téma pos-apo je zde jen pozadí celého děje. Klidně by se vše mohlo odehrávat v 15. století nebo po druhé světové válce. Pozor tento román může prohlubovat deprese a vyvolat šok. Nečtěte ho, pokud nejste v dobrém rozpoložení.
Sečteno podtrženo. 80 procent, pokud se dá takto kniha hodnotit.

13 30.11.-0001

Zasmál jsem se nekolikrát, vřele a od srdce!

Je to milá, roztomilá, nejroztomilejší knížka, která Vás pohladí po duši a ukolébá do něžného stavu, ve kterém si budete z hloubi duše přát, aby se opět vrátila ta "krásná" doba nesvobody, ve které bylo tak těžké sehnat rošt a hřebíky, ale práce byla na každém rohu. Kdy se pěkná chaloupka se zahrádkou dala sehnat za 20 tisíc korun, což prý byly nekřesťanské peníze a zlodějina.
Kdy si lidé pomáhali, protože měli všichni stejně holý zadek a kdy neexistovaly rozdíly mezi kamarády. Všude byl klid, pohoda a láska. Na venkově to vonělo po růžích a čerstvě upečených buchtách a každý, pilně jako včelička, pracoval na přestavbě svého skromného domečku, aby si za 20 let těžké dřiny mohl říct: "no mámo, ale je tady krásně. Tady jo. Všude jinde ty žáby tak nesnesitelně kvákaj, ale tady ne. Tady dělají jenom takový u, u, u, ..Radime vejš....U, U, U."
Možná mě kniha tolik vzala také proto, že sám jsem se stal chalupníkem a moc dobře vím, že cihla je cihla jen pokud je v ruce a na paletě. Pokud jí dáte na stojato do zdi je to hned štorcka a když nastojato je to laufka. Pan Nepil rozhodně nepatřil mezi lenochody panelákové, kteří by na vás nechápavě koukali, pokud byste řekli: podej mi fanku, přidej ciment, připrav mišunk. Prostě sympatický kutil se vším všudy, což se na spisovatele hned tak nevidí.
Kniha je velmi nenáročná a zábavná. Pokud jste někdy v budoucnu zvažovali koupi chalupy, chaty nebo domku, doporučuji knihu nečíst. Hrozí nebezpečí, že vás to malinko odradí.

PS:
Máte rošt?
NE!
Máte kroužky na záclony?
NE!
Ale přišly mančestráky!
Tak mi dejte patery, můžu si je vyzkoušet?
Vy ste se zbláznil čoveče, podívejte se na tu frontu. Tak chcete je?
To víte že jo! Dejte mi je. Ona už si to stará kdyžtak opraví doma.

12 30.11.-0001

Král je výborný obchodník. Člověk, kterého si každý musí vážit. Ten, kdo je vždy silný, dominantní a inteligentní. Takový typ lidí dokázali u nás po revoluci vydělat miliardy. Ostatní je následují a nechají se jimi ovládat. I když Král jak píše "anotace" byl po propuštění z lágru zlomen a sám, nemyslím si, že by si pak v životě nedokázal poradit a být úspěšný. Spíše naopak.
Lidé jako Král dokáží hýbat dějinami, umí motivovat, umí nadchnout a hlavně umí vydělat peníze. Zatímco ubohý Petr Marlowe je neustále v zajetí svého čistého a neposkvrněného svědomí, které ho po celý život bude jen brzdit a stahovat ke dnu. Naopak Král je člověk sobecký v dobrém slova smyslu, který v životě dokáže cokoliv si zamane. Má totiž silnou vůli a ta je hnacím motorem jeho podvědomí - které vám nakonec splní jakékoliv přání.
Tuto knihu doporučuji všem, kdo májí rádi silné příběhy silných lidí. A doufejme, že si o tom už budeme moci jenom číst.

12 30.11.-0001

Je zvláštní, jak autror dokáže vytvořit až skoro kouzelně nádhernou atmosféru něžné přírody a krásných chlapeckých snů.
Přítelkyně o mě říká, že nejsem romantický tip - namám rád zamilované romány, pretty woman ani svíčky a vanu plnou lístečků z růže...to je pravda. Ale podle mě to neni romantika. Romantika je tohle. Příroda, rozkvetlá louka, zpěv ptáků a vůně lesa. Kamarádství, věrnost a odhodlanost. To je romantika jak si ji představuju já.

A mě to stejně nepřišlo logické. SPOILER: Třetím "vysvětlujícím" dílem ztrácí knihy nádech tajemna. Schody jsou v silu proto, aby se dalo snadněji zaplynovat? Co je to za blbost?
Záhadný mrak nad silem a kolem krásná krajina?
Jaderný útok který zničil lidstvo, ale zanechal zvířata a lesy?
Kopání 500 let starým bagrem už bylo i na mě moc a navíc všechna ta pravidla kvůli tomuhle? Co? Proč prostě jenom nezakopali par tisíc lidí do země, nezmrazili je a nepočkali, až budou moct vylézt ven?
A co si tam ti chudáci venku počnou? Vždyť si neumí ani postavit dům. Žili by jako chatra a nakonec jako pralidi. No, čekal jsem mnohem víc. Tou třetí knížkou celá trilogie ztratila na tajemnosti, jako bubák, který na světle už není vůbec strašidelný. A co ta ostatní sila? Bez pravidel by se tam přece lidi nakonec pozabíjeli. Autor popřel všechno co postavil v prvním dílu. Čekal jsem, že aspoň osvobodí ty zbývající sila...

11 09.01.2020

Tahle kniha mě opět dostala.
Piknik u cesty je, podle mě, jasnou ukázkou toho, jak by se měla psát vědecko-fantastická literatura. Odhalovat postupně po malých dávkách a nechat pracovat čtenářovu fantazii. Já třeba přesně vím, jak vypadá "ježibabí rosol" a nebo "komáří mýtina", ačkoliv autoři se s vykreslováním detailů příliš nezaobírali.
Chtěl jsem vědět, jestli mě kniha chytne i po těch letech...a chytla. Když stalker prochází tajemným pásmem a hází kolem sebe železné matky a za každým koutem číhá nebezpečí, tak to je prostě nádherná atmosféra, která mě vždy vtáhne. Takový únik od reality.

To byla tedy lahůdka. Za prvé mám rád Glukhovského, protože píše o Rusku bez obalu, (např. Povídky o vlasti), což mě fascinuje a za druhé, tohle je naprosto skvělá a originální kniha. Je tak plná psychologie hlavní postavy, něžně vulgární a upřímná, napínavá do poslední stránky, uvěřitelně skutečná a velmi čtivá. Co víc si přát, je to příběh surový a drsný, ale zároveň oslavující nejvyšší lidské cnosti, jako je láska, pochopení a smysl pro spravedlnost. Rusové prý nejvíce touží po spravedlnosti, která je jim odpírána...
Za mě zatím nejlepší Glukhovsky.

9 25.05.2023

Můj názor je, že ústředním motivem knihy je sdělení, že v povědomí prostých venkovských lidí, počátku 20. stolení, byla stále velmi silně zakořeněna křesťanská morálka a její mravní hodnoty. Něco jako cizoložství bylo odsuzováno více než loupežná vražda. O tom, jak na venkově nejde utajit mimomanželský poměr, čeho všeho si sousedé všímají a jak silně to dokáží odsuzovat. To, co dnešnímu člověku je zcela lhostejno bylo před 100 lety považováno za nevídaný hřích nutný odsouzení k smrti.
Čapek měl mimořádný vypravěčský talent, ale kniha je opravdu psána velmi zvláštním až archaickým způsobem, kde převládají vlastní myšlenky a úvahy nad přímou řečí. Hordubal byl, podle mně, představitel starých pořádků a naivního myšlení již dávno minulého světa, zatímco Manya a jeho přímost a zápal pro podnikání a své zájmy byl zase moderně smýšlejícím člověkem, který převzal žezlo v novodobém kapitalismu. Hordubalova žena Polana si vlastně jen nárokuje svoje právo na normální život, lásku a nikdo se nemůže divit tomu, že si ji hledá v pohledném čeledínovi, když její muž o sobě několik let nedá zprávu. V reálném životě, nikoliv Čapkově zidealizovaném příběhu, by Hordubal v Americe určitě věrný své ženě nezůstal, užíval by si života plnými doušky tamní svobody, a proto jsem spíše soucítil s opačnou stranou příběhu a nakonec mi bylo líto, jak to vše dopadlo.

9 30.12.2022

Tato kniha neni zadne zasadni dilo, ac presto je to poutave a dramaticke cteni. Velmi rozsahla je kniha zejmena co do poctu postav, ktere se na chvili objevi na scene, aby v zapeti zmizeli a nebo jine, ktere se prolinaji celym dejem a obcas vyplavou na povrch, aby zasahli do deje. Je to vlastne takovy slozity rodinny propletenec vypraveny z pohledu vnucky Anezky, ktera lici zivoty sve babicky Anny, jejiho manzela Antonina, pak prejde na svou neustupnou matku Alzbetu a jeji protektorátní zivotni patalie, ABS nakonec prevypravela svuj zvlastni zivotni pribeh po boku prvni lasky Jana a pozdeji doktora Jakuba. Nikdy by me ale nenapadlo, ze me budou zenske romany vyrazne bavit, ale Mornstajnova me presvedcila o opaku. Tato kniha neni tak silna jako Hana, ale presto me pripoutala svou autenticnosti.

9 08.12.2022

Kniha mi přinesla spoustu nových informací o komunistické Číně, o které jsem dosud věděl jen to, že je to ekonomická velmoc. Ale jakou cenu si tento pokrok vybral mně nikdy zcela nedocházelo. Znečištění prostředí, utlačování lidí nebo komunistická propaganda mi byla sice známá, ale byl to jen pojem, fráze. Díky Tomášovi jsem tak nějak konečně nahlédl pod pokličku té zázračné rudé polévky. Už se těším na druhý slibovaný díl.

9 06.11.2021

Klasika, která mě v různých audio podobách navštěvovala od chlapeckých let. Teď v dospělosti jsem musel sáhnout po plně verzi a rikam na rovinu, že mě kniha opět velmi potěšila. Mladý kapitán a jeho ryzi charakter je prostě ztělesněním všeho toho sociálního pokroku o ktery Vernovi v tomhle díle jde. Na tehdejší dobu velice odvážné myšlenky, rasová rovnost a odsouzení otroctvi, stylizace Dicka do ubohého pohozeného sirotka, z něhož lze i navzdory nejnižšímu třídnímu původu vychovat srdečnou a ušlechtilou bytost. Na tehdejší dobu naprosto sokujici myšlenky! Je vidět že nejenom v technice uměl pan Verne předvídat budoucnost! Na závěr románu mě velmi pobava perlička...jak se Tom a jeho synové přidali na ceste k "poctivým lovcům slonoviny". ???? Haleluja, je skvěle se vrátit zpět v čase.

9 28.07.2020

...vrele doporucuji jako audioknihu, ktera je naprosto strhujici. Skvely hudebni podkres, az takovy ze me poslech fakt regulerne desil a nemohl jsem pred spanim. Pribeh o tajemstvi hory Tribec me dostal svou autenticnosti, krasne tajemnym pribehem a hutnou atmosferou. Az ten zaver byl trochu zklamani, ale ono je to tezke, ukoncit knihu nejakym veledramatem, kdyz vsechny patrony vystrilite v prubehu boje. Takze, sic me autor na konci malinko zklamal, presto davam vsech 5 hvezd. Na pomery nasich (ceskoslovenskych) autoru je to vysoky nadprumer.

9 19.09.2018