Krlu komentáře u knih
Za mě velmi podařená autorčina prvotina. Považuji se za cílovlu, protože mě knížka sedla naprosto. Jsem máma dvou holčiček - trileťačky a sedmileťačky. Snad v každém z příběhu 4 žen jsem "se viděla". V mnoha případech soucítila, cítila i lítost a hlavně uvědomění si, že to mateřství je prostě často náročný, nicméně krásný Autorčin sarkasmus byl pro mě na začátku druhého příběhu trochu moc, ale zvykla jsem si . A přiznávám, že byly i slzičky
Parádní knížka psaná formou rozhovoru s lékařem letecké záchranné služby v Hradci Králové - Markem Dvořákem. Marek se jeví jako velký sympaťák, ale je i skvělý lékař se srdíčkem na správném místě. Tahle knížka vás bude bavit od první stránky a ještě se zdokonalíte v poskytování první pomoci. Doporučuji knihu všem, co umí číst Kéž bych kolem sebe měla alespoň pár lidí s životním optimismem, kterým v knize Marek vyzařuje
Moc příjemné čtení pro ženy o ženách. Jak spolu dvě nejlepší kamarádky vyrůstají a jak jim to funguje i v dospělosti. Každá žije jinak a jedna obdivuje, možná i závidí život té druhé. Až do samotného konce mě knížka bavila. Konec byl pohádkový, až moc "dokonalý". Určitě si přečtu od autorky i další knížky.
(SPOILER) Ke knížce jsem se dostala díky tajné štafetě, autorku jsem neznala (omlouvám se). Po přečtení prvních pár stránek jsem dostala strach. Detektivky ani žádné krváky nečtu. Přesto jsem se do toho pustila. Četlo se mi kupodivu moc dobře. Chtěla jsem vědět, co za tím vším vězí. Proč jsou všechny postavy v knížce tak zvláštní? Bez citů, empatie, emocí. Rvalo mi to srdce. Bolelo mě číst některé pasáže. Ke konci, kdy se Eliška zaměřila na podobné případy, jaký je ten o její rodině, jsem přeskakovala stránky. Jsem máma dvou malých holčiček (3 a 6) a opravdu mi nedělalo dobře to číst, obzvlášť, když jsem věděla, že je to reálné Ke konci jsem tušila, že k žádnému rozuzlení nedojde, ubrala jsem o jednu hvězdičku. Konec jsem vůbec nepochopila, ale to byl asi i záměr. Jsem moc ráda, že si ke mně kniha našla cestu a vím, že si ji budu pamatovat ještě hodně dlouho.
Tohle bylo taaak milý! Vánoční romantika s přesahem. Výlet do minulosti mě hodně zaujal a Thomas mě moc dojímám. Hlavní hrdinka mě občas štvala, ale celou knížku jsem si skvěle užila. 5*/5*
Já tu knížku miluju! Je naprosto úžasný uvědomit si, že se u čtení usmívám a mám z hlavních postav upřímnou radost. U autorky me vzdy bavi, jak jsou její knížky čtivé. Opět se potvrdilo, že M.K.Hardy je má nejoblíbenější česká spisovatelka
Knížka mě velmi mile překvapila. Bylo to mé seznámení s autorkou a určitě si přečtu i jiná díla. Hrdinka nežije příliš spokojený život. A tak se, ne úplně dobrovolně, rozhodne pro radikální změnu. Celou dobu má můj obdiv, i když mi není moc příjemné, že ji vlastní děti nějak nechybí, nezajímají...na druhou stranu, jsou uz dost velcí Knížka se četla moc hezky, čtenáře drží celou dobu v napětí. Konec knížky je na mě zbytečně uspěchaný, možná by zasloužil více stránek a nějaké hlubší myšlenky...no a samotný závěr to 'zabil'. Nebýt posledních dvou stránek, dala bych 5, dávám 4,5
Moje první zkušenost s misteriozni literaturou a asi i thrillerem. A musím napsat, že větší blbost jsem snad nečetla. A taky nic tolik deprimujícího. Já na tohle prostě nejsem a asi ani nikdy nebudu. Bylo mi až zle z toho, jak jsou všichni bezcitní, hnusní.
Fantasy pro děti a mladez? To jako fakt? Na knize je uvedeno thriller, misteriozni. Neumim si predstavit, ze by tohle melo cist moje dítě.
Neco jako rodičovská láska? Halo? Ztracené deti se objevi po 12 letech a tam je to vsem jedno? Každý se jen boji, ze tim prijde o svuj blahobyt? Jako vážně? Je mi z toho na nic. Uff! Knihu jsem četla v ramci štafetového maratonu českých autorů a asi začínám chápat, proc jsem tolikrát četla, že většina z nich píše depresivně. Já jsem prostě na "růžovou knihovnu". Sci-fi ani fantasy mi nic neříká (ani v tv) a tohle byla ztráta času. Samozřejmě chápu, že je mé hodnocení subjektivní, ale tak to prostě je.
Jsem teda ráda za novou zkušenost, ale jednou stačilo....teda doufam! Uvidíme, co přinesou další měsíce ve štafetovém maratonu
Každopádně autorce už šanci nedám, to vím zcela jistě.
Z knížky jsem hodně nadšená. Mám ráda, když mě dokáže vtáhnout do děje a nutí mě přemýšlet, jak bych se v dané situaci zachovala já. A to v tomto případě hned v několika rolích - jak bych se zachovala jako máma Adriana, jako máma Juliana a jak jako Mickey, až by mi Julian odhalil své tajemství. Těžko říct! Rodiče hlavních hrdinů jsem odsuzovala, zároveň jsem nepřišla na to, jak bych se chovala já. Ale pevně věřím, že bych své děti ze svého života úplně nevyhodila
Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, Adrian a jeho několika měsíční mlčení mi drásalo nervy, ale bylo asi pochopitelné.
Julianovo tajemství jsem odhadla celkem brzo a postupně jsem se v to jen utvrzovala. Jen jsem pak čekala, jak se to Mickey dozví a jaká bude její reakce.
Autorka v díle otvírá několik těžkých témat a hezky si připravuje půdu pro další díly série, na které se moc těším. Knížka Někdo nový je zaměřená na LGBTQ problematiku a to pro mě velmi přijatelnou a "nenásilnou" formou. Četla se mi moc dobře, nenudila jsem se s byla jsem stále napjatá a zvědavá, jak se bude děj vyvíjet. Žádná slaďárna plná předvídatelných klišé, dokonce jsem v knize nenarazila ani na žádná "hluchá místa" a za to jsem moc ráda. A v neposlední řadě chválím i obálku knihy.
5*/5*
Knížka mě příliš neoslovila, i když jsem ji přečetla celou a druhou polovinu pak dokonce celou v jednom zátahu (upršené léto). Chyběla mi však nějaká větší zápletka. Hlavně člověk čte a od knížky očekává nějaké rozuzlení a toho se nedočká. Ačkoli je v knížce řešené těžké téma, jakoby se v ní až tak nic neděje. Čekala jsem asi větší romantiku, do toho jsem se dočkala pro mě prázdného příběhu až s pubertální zápletkou.
Knížka mě ze začátku nudila. Měla jsem asi velká očekávání, když na mě všude možně vyskakovala samá chvála. Hrdinové, ač z univerzitního prostředí se chovali jako by jim bylo alespoň o 10 let méně, jejich jednání a schůzky mi přišli velice nereálné a hodně mě to rušilo. Stejně tak zbytečná sprostá slova. Nějak mi to do příběhu nesedlo. Pořádně mě knížka začala bavit, až si hlavní hrdinka uvědomila, že se vlastně zamilovala. Takže od poloviny super! Konec nudnej a bonusová kapitola úplně zbytečná, zkazila mi celý dojem z knihy. Měla jsem pocit, že čtu to stejné znovu, jen hůř zpracované. Příběh jako takový se mi líbil, postavy super, Adam mimilionovej. 3,5*/5*
PS: Do teď nechci věřit tomu, že sekretářka na univerzitě jezdi do práce náklaďákem
Dá se říct, že jsem od knihy čekala asi více. Zkrátka je hodně vyhajpovaná (říká se to tak, ze? ) a tak bych čekala, že se od knížky nebudu moct od prvních stránek odtrhnout. Opak byl pravdou. Chvíli mi to trvalo. Z Evelyn jsem celou dobu měla smíšený pocity a přišlo mi, že úplně nevěděla, co chce a když už to náhodou měla, tak zas šlapala po velmi tenkém ledě, aby o to přišla. Každopádně to byla velmi silná žena, kterou život příliš nešetřil, ale zároveň k ní dovedl být i štědrý - šla si za svým, dá se říct, že i "přes mrtvoly".
Co ovšem musím vyzdvihnout je umění autorky, která píše tak přesvědčivě, že jsem prostě žila v tom, že Evelyn a celý její příběh je založen na pravdě. Že je to reálný příběh a Evelyn, Celie, Harry a další, jsou skuteční lidé.
Ufff. Knížku jsem právě dočetla a vůbec nevím, jak hodnotit Ze začátku mě knížka nebavila! Přišla jsem si na ni moc stará a nechtělo se mi číst o 19 leté holce a jejich namachrovaných nápadnících. Ale četla jsem ji v rámci štafety, takže jsem cítila nějakou povinnost ji dočíst. Samozřejmě jsem se začetla a byla jsem moc zvědavá, co bude dál... snad všechny postavy v knížce jsem neměla ráda, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci... naivní až tupá Cecílie, která snad nerozezná fyzično od skutečné zamilovanosti (ale co chci, když je ji 19, nebyla jsem jiná ). Sean věčně s cigaretou v hubě smrděl až u mě v posteli a Dominik? Tak toho jsem nepochopila ani po přečtení celé knihy a odhalení určité části všech těch tajemství. Přesto všechno je knížka opravdu čtivá, s dost erotickým nábojem (moje první zkušenost), zahalená do několika velkých tajemství. Vím, že existují i další díly, co ale stále nevím je, jestli ho chci číst Tak za mě asi 3,5*/5*
Knihu jsem četla v rámci knižní štafety, kdy jsem byla třetí v pořadí a jedna předchozí čtenářka to na straně 80 vzdala. Takže jsem byla velmi skeptická, obzvlášť, když mě prvních několik stran nijak nezaujalo. Rušila mě japonská slovíčka, kterých je v knížce opravdu mnoho a nejsou ani zvýrazněna třeba jiným fontem. Až někdy v poslední třetině knihy jsem si všimla, že je na konci knížky slovník. To už mi ale bylo jedno, protože mě příběh pohltil a já jsem se začetla.
Kniha o stereotypu japonské společnosti, začínající nevěře japonské ženy, která má na první pohled vše - krásné bydlení, zdravé děti, pohledného, úspěšného manžela. Jenže pro něho se stala neviditelnou a to ji ubíjí. Potká úspěšného restauratéra a její život je díky němu zase o něco veselejší.
Hned na začátku můžete mít pocit, že budete číst romantickou knížku, kde se do sebe zamilují dva lidé, kteří spolu na první pohled nemůžou být. Hlavní hrdina Viliam má totiž přítelkyni a hlavní hrdinka Viola je mámou malého synka. Knížka je ale jeden velký sešup jako na horské dráze. Viliam a Viola se vezmou, ale žádná velká romantika se nekoná. Viliam je kariérista, který se stane alkoholikem. Do toho nový přírůstek, dcera Emička, která trpí autismem. Všechny starosti a strasti popisuje autorka z pohledu muže i ženy a příběh to není úplně jednoduchý, nicméně velmi čtivý.
S autorkou jsem se setkala poprvé a určitě ne naposledy. Moc se mi líbí styl, jakým píše. Vše plyne velice rychle, žádné zdlouhavé barvité popisování všeho nepodstatného. Jen holé fakty a rychlý sešup všech událostí. Je fakt, že mě někdy zamrzelo, že některé záležitosti zůstanou pro čtenáře nedořešené, ale to je tím, že jsem moc zvědavá.
Po přečtení Tiny - prvního dílu ze serie Soukromé problémy, jsem věděla, že chci vědět, jak se sourozencům ze Žlutého domu povede dál. Takže jakmile u nás v ČR vyšla Lilly, musela jsem ji mít. Ze začátku pro mě bylo trošku zklamání, že víc než na samotnou Lilly se knížka hodně zaměřuje na manželství Tiny, problémoveho Denise i Sebastiana. Každopádně jsem hltala každou jednu stránku a knížku měla přečtenou za 3 večery. Samozřejmě se těším na další osudy sourozenců i na to, jak se dál bude dařit Lilly a ne jen jí
Pokud čekáte romantiku jako takovou, tak hned na prvních stránkách narazíte. Tvrdě narazíte! Ava je dívka, s kterou se život nemazlí, ale ani trošku. Hlavní hrdinka Ava je tak silná osobnost, že jsem si kolikrát říkala, jakto? Jaktože to zvládá? Téměř celou knížku jsem cítila ke všem těm spolužákům i spolužačkám neskutečný odpor a taky jsem po celou dobu byla napjatá a tak trochu i ve strachu. Vlastně jsem si připadala jak při čtení detektivky (myslím, že jsem ještě žádnou nečetla ) a snažila jsem se přijít na to, KDO TO UDĚLAL. Trošku surovější příběh, než na jaké jsem zvyklá mě ale udržel v napětí a na knížku jsem se každý večer těšila, i když čtení bylo mnohdy hořké.
Knížka mě vůbec nebavila. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem ji četla v ramci štafety. U čtení jsem se nudila, posledních cca 70 stránek se konečně něco dělo. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, možná Jaden, u něhož mě však iritovalo jeho jméno. Autorka nešetří slovními obraty, kdy neustále někdo kroutí očima. Uprostřed knihy není snad jediná stránka y kde by to nebylo zmíněno. Tohle mi zkrátka nesedlo.
Tak to bylo něco. Autorka si s mými emocemi pěkně pohrála. Jako na houpačce, opravdu! Vzpomněla jsem si na své mládí a okamžiky, kdy jsem čekala odpověď na SMSku od někoho, s kým mi bylo dobře. Prostě přečtete si větu a najednou cože? A čekáte, co bude dál... čtete, čtete a zase! No, paní autorka umí Na začátku roku jsem četla Haku a když jsem zjistila, že bude pokračování, věděla jsem, že ho musím mít. A určitě si vyhledám i starší díla, protože píše neuvěřitelně čtivě
Oddechové čtení, ale takové zbytečně zdlouhavé asi. Ke konci už to pro mě mělo pořádný drive. Občas trošku napětí, trošku srandy, trošku erotiky. Čtivé, ale za mě tomu něco chybělo. Něco, co u jiných knížek způsobuje, že se večer těším do postele ke knížce. Tady mi to bylo tak nějak jedno, i když mě samozřejmě zajímalo, co bude dál (jinak bych knížku odložila).