KudrnatáHolka komentáře u knih
Hodně, opravdu hodně temná kniha. Po jejím přečtení na mě padla skoro až depka, jak naturalistické bylo líčení některých událostí. Občas jsem přemýšlela, zda některé pasáže raději nepřeskočit pro jejich syrovost, nebo zda vůbec knihu dočíst, protože místy mi děj přišel zdlouhavý (ikdyž možná to byla jen moje netrpělivost, jak to, sakra, teda dopadne?!). No, dala jsem to, dobrala se konci knihy a jsem za to vlastně ráda, protože došlo na hodně zajímavé a pro mě překvapivé vyústění celého příběhu.
(SPOILER) Další napínavý návrat Fina Macleoda, a to si říkal, že je na odpočinku :-) Pár kapitol před koncem knihy jsem si říkala, že na tak dávnou minulost už se nemůže nikdy přijít, že vše se stalo příliš dávno, a pomalu jsem se smiřovala s neuzavřeným koncem. Ale co se nestalo... Minulost nechtěla být zapomenuta, a tak díky další Finově skvělé práci byla odhalena celá a případ se uzavřel. Vážně jsem si v tu chvíli oddechla :-)
Střídání dějových linek mi přišlo tentokrát zajímavé tím, že až po přečtení pár prvních vět jste kolikrát rozluštili, které dějové linky se právě čtená kapitola týká. Jen mi to stupňování napětí a líčení prostředí a situací přišlo ve vzpomínkových kapitolách Tormonda příliš zdlouhavé.
A tohle si fakt neodpustím - proč, prosím, to ignorování telefonátu v závěru knihy, a ještě natolik zjevné??? Tohle mi prostě k Finově precizní práci nesedí.
Celkem napínavá kniha, s občas dost nesnesitelnou hrdinkou. Sice se pak dopídíme toho, proč je někdy tak naléhající a neodbytná, ale i tak je občas "na zabití". Její manžel by si za trpělivost, důvěru a podporu opravdu zasloužil metál, jak tu píše Etule.
Příběh se rozvíjí hezky, napětí je dávkováno po tak akorát velkých kouscích a logika příběhu nepokulhává. Kdo je onen Opočítávač lze vytušit už nějakou dobu předtím než je nám v knize odhaleno, ale celé pátrání je logické a jednotlivé kroky na sebe navazují.
Poslední stránky jsem hltala s napětím jakže to vlastně dopadne - což jsem fakt netušila a fantazie pracovala s mnoha různými variantami. Což je za mě známka toho, že kniha zaujala.
Kniha je napsána hodně živým stylem a je nabitá dějem. Vnímám ji jako jedinečnou příležitost dostat se do míst, kam se nikdy v životě nepodívám. Velmi otevřeně v ní pan Etzler líčí reálné prostředí čínských měst, venkova, pracovních podmínek a chudoby. Příběhy obyčejných lidí i boháčů. Úžasná pro mě byla kapitolka z Tibetské náhorní plošiny. Snad si ani nedokážu předtavit, jak nádherná příroda tam musí být.
Celé mi to přišlo jako jeden obrovský kolotoč, ve kterém bylo pár chvilek odpočinku, většinou u piva a jídla. Obdivuji energii pana Etzlera, s níž natáčel reportáže za šílených podmínek, ať už politických nebo přírodních. Takovou práci fakt musí dělat člověk proto, že ho baví, jinak by mu z toho hráblo.
Nádhera... První stránky knihy byly dechberoucí. V knize naleznete lidsky napsáno to, co mnohým z nás běží hlavou, když se dostanou do krize, to, nad čím uvažujeme, když se snažíme z té krize dostat. Civilní styl psaní, bez poučování a zbytečných příkras (neubránila jsem se trochu srovnání se stylem Petra Casanovy, který o velmi podobných věcech píše trochu jinak). Sdělování osobních zkušeností, se kterými někdo souzní, jiný ne. A ano, napadlo mě, že meditovat a rozjímat o tichu na plážích nebo v čisté přírodě, kdy člověk opustí ty starosti všedního dne, je jistě snazší než v bytě, ale o laskavost k lidem kolem sebe, k rodině i sobě samému, se člověk může snažit vždy a všude. I když to lehké rozhodně není.
Moc fajn, milé, inteligentně a vtipně napsané povídání o lidech z pohledu psa.
Asi jsem už nějak odvykla syrovému drsňáctví některých fantasy knížek, nebo jsem možná už moc stará :D První kapitola mě každopádně dostala. Na druhou stranu - člověk rozhodně neměl problém se do knihy začíst a celý děj, vylíčený stručnými a jasnými větami a napínavý, se mi pak v hlavě odvíjel jako film, což při čtení mám ráda moc.
Prostě geniální! Nikdy bych neřekla, že podobná kniha se mi bude tak líbit. Na můj komentář, že je kniha překvapivě útlá, kamarád odpověděl: Ale dějově nabitá. A měl samozřejmě pravdu.
Říct o této knížce, že se mi líbila, to nejde, není to správné slovo (to se k této knize hledá dost těžko). Ale to ani zdaleka neznamená, že by byla špatná! Je... fascinující, naprosto specificky vyniká mezi knihami, které jsem dosud četla. Ztotožnit s hlavním hrdinou, Frankem, se opravdu moc nedá, v tom dávám "gladya" za pravdu. Ale byl pro mě, stejně jako kniha, fascinujicí. Tím, co všechno dokázal vytvořit a s jakou systematičností se tomu věnoval. Trochu mě děsí, jak logické a samozřejmé mi přišly jeho činy ve světle toho, jak je zdůvodňoval. Frankův bratr, Erik je další postavičkou v tom podivném světě se svým vlastně dokonalým řádem. Nejdříve jsem vůči němu cítila děs, strach a znechucení, postupem času mi jej pak bylo více líto.
Tak mě napadá... Každý si kolem sebe vytváříme určitou bublinu jistot. A držíme se jí zuby nehty. Ale když ta bublina náhle praskne, necítíme najednou, po počátečním šoku, jistou úlevu?
Obdivuji odvahu všech těch žen, které se odhodlaly k tak neuvěřitelné plavbě do země, o které vlastně nic nevěděly. Některé to braly jako novou naději na lepší život, jiné na lásku a štěstí v náruči milovaných manželů.
Příběhy psané na motivy reálných událostí mám ráda, ale do Lodi plné nevěst jsem se nějak nemohla začíst.
To jako vážně? Po přečtení jsem měla pocit, že nevím, jestli jsem těsně před koncem nezačala číst jinou knihu.
Čtivá ta kniha určitě byla, Irsko mám moc ráda a mytologii také. Ovšem to rozuzlení? Z toho jsem tedy byla velmi zklamaná. Že nikdy vraha neuhodnu, to mě nemrzí, aspoň jsem pak překvapená. Ale že dojde až na tak za vlasy přitaženého vraha a vyvrcholení celého příběhu?
Celá kniha po rozuzlení působí hrozně nekompaktně a po jejím dočtení jsem byla zmatená a celkem zklamaná. Vyobrazení hlavní hrdinky mi přišlo poněkud nereálné.
Nejsem úplně cílová skupina, ale kdybych byla, myslím, že by mě tahle sága chytila a nepustila. Je napsaná čtivě a napínavě. Zápletka je ze začátku zdánlivě jednoduchá, ale překvapivě (jako mnohy jindy) půjde o mnohem víc, a první díl dává na vědomí, že to bude dost drsné. Rozhodně si totiž nebere servítky v popisech bojů a v úmrtí postav...
Z recenzí jsem byla na knížku opravdu zvědavá, ale na první pohled mě zaujal název a přebal - obojí dle mého moc povedené.
Co se týká obsahu knihu - sci-fi, které mě chytilo od první věty, s velmi sympatickými hrdiny a hrdinkami. Atmosféra knihy je vlastně poklidná, byť jsou v ní působivé dějové zvraty.
Planety, mimozemské bytosti včetně pozadí jejich vývoje a kultury, lodě "vrtající" se materií vesmíru, posádky, vztahy - to vše je v knize vykresleno někdy hodně podrobně, přesto vlastně nenásilně a velmi citlivě, a každé líčení a popis vždy zapadne do děje.
Rozhodně se chystám číst další díl a moc se těším na osudy posádky Poutníka a jejich přátel.
Jsem velmi ráda, že jsem se dočkala knihy z Ostravska, která mi je žánrově blízká a mohla jsem s chutí splnit další bod čtenářské výzvy. A to s chutí opravdu velkou, protože začíst se do této knihy bylo tak báječně snadné jako žvýkat žvýkačku :-). Inteligentní, vtipné, černý humor, sympatické ostravské nářečí i hrdinové, s jejichž různorodostí si autor poradil skvěle. Po Naslouchači a Faje další česká fantasy, kterou jsem si přečetla opravdu hodně ráda a která mě zaujala.
Poznámka na závěr: Budu asi trochu za hnidopicha, ale malinko mi vadil formát knihy - raději bych klidně o něco větší rozměr a užší hřbet. Přece jen by se tak zrovna brožovaná kniha četla o něco líp. :-)
Po přečtení anotace jsem se na knihu hodně těšila. A to možná byla chyba, protože anotace mi přišla nakonec poutavější než kniha sama. Čekala jsem prostě víc a do knihy se mi nepodařilo se tak nějak správně začíst. Prostředí lékárny je kouzelné samo o sobě, mám ho ráda a bylo v knize hezky vylíčeno, hlavně příprava léků. Příběh i postavy mi ale jinak přišly nedotažené, spíš jen načrtnuté tužkou jako ve skicáři hlavního hrdiny. Lehká chuťovka třeba na dovolenou. Neurazí, trochu potěší, ale velké nadšení, aspoň za mě, se nekonalo.
Milé a originální vyprávění. Gaiman je prostě úžasný vypravěč.
Velmi milé čtení o zajímavé a náročné práci veterinářky. A také o předsudcích nedůvěřivých horalů v nádherné irské krajině (pár let zpět jsem tam shodou okolností byla, takže bezva náhoda :) ). Styl vyprávění je moc příjemný a poutavý, smála jsem se a občas i brečela, obdivovala přístup hlavní hrdinky ke zvířatům a její nadšení pro povolání, které je i jejím posláním. Je to oddechové čtení, ale stojí za ten hezký pocit, který to v člověku zanechá.
Poetické postřehy o zamilovanosti, lásce, ať už šťastné nebo nešťastné, o toleranci, důvěře, přátelství a o všem, co k tomu patří. S některými jsem souznila, jiné se mě nedotkly a některým jsem měla chuť oponovat, ale po přečtení celé knihy ve mně zůstal moc hezký pocit.
Po dlouhé době fantasy, kterou jsem si skutečně vychutnala a jsem ráda, že mám doma celou trilogii a mohla jsem plynule navázat druhým dílem. Autorka se nesnaží všechno hned vysvětlovat a popisovat, děj plyne skrze dialogy, nutí člověka číst mezi řádky, vztekat se, být s hrdiny a fandit jim, příběh má spád. Čtenářská imaginace pracovala na plné obrátky, kniha se mi v hlavě odvíjela jako hodně podařený, napínavý film s nádhernými přírodními sceneriemi a párkrát jsem, začtená do knihy, málem přejela zastávku MHD, na které jsem chtěla vystupovat. Co víc si přát :-)
(SPOILER) Uf, těžko hodnotit... Mám z autorky pocit, že se občas snaží vyvolat emoce za každou cenu. A občas to není, prostě není dobré. Tak bezútěšná atmosféra prakticky bez špetky naděje (možná až na to moc hezké smíření na konci), jako v jejích knihách, se jen tak nezažije. A nejsem si jistá, jestli se mi to líbí a jestli to vlastně funguje. Někdy čeho je moc, toho je příliš a mysl čtenářova si sice občas libuje v takovém tom bahníčku (v kontextu téhle knihy je to možná až příliš přiléhavé), ale je fajn, když z něho může občas vybřednout na světlo, nadýchat se čerstvého vzduchu, pochopit, že ta beznaděj má někde svůj protipól.
Prohnilé maloměsto, kde jsou lidé rozsortováni na zbohatlíky hájící si své pozice za každou, i velmi přemrštěnou (v této knize podle mě určitě) cenu, a na ty "chudé", kteří se nikoliv jen vlastní vinou ocitnou na pokraji zoufalství. Všichni ví nebo tuší, ale raději mlčí. Maloměsto, do kterého se nechcete dostat, jako fakt ne.
Stejně jako v Pramenech Vltavy si autorka celkem podrobně nastudovala, co se děje s lidským tělem v různých fázích umírání, trochu to zavání (pardon) naturalismem, který v této knize vychází z úst velmi nepravděpodobné osoby, ale koneckonců, je to paní "doktorová", takže od manžela je informována.
Líčení ze strany jednoho z chlapců se mi vlastně líbilo. Byl to jiný úhel pohledu na celý případ. Místy bylo dojemné.
Sumasumárum - není to vyloženě hrozná kniha a na konci se ty hnusárny těm hnusákům celkem vymstí... Ale toho bahýnka a hnusu by příště mohlo být přeci jen méně. Všeho moc škodí.