Kuffenbach komentáře u knih
Druhé setkání s Backmanem, a opět plný knedlík. Je to o hokeji a zároveň není. Oblíbená postava - Benjamin Ovič.
První setkání s Backmanem a dávám plný knedlík. Jednoho takového Oveho mám doma (ročník 1929), tak vím.
Poctivé 4 hvězdy. Mohlo být i 5, ale rozhraní v podobě rozpačitého překladu do češtiny mě tam nepustilo. Výrazy jako ugh, huh, eh... tudy cesta nevede. A "hnípat se za nehty" je vpravdě nesmysl.
Jinak ovšem pozitivní dojmy a sociální jistoty;-).
Tento hype mě tedy dlouho míjel, ale byl jsem před půl rokem v místní knihovně a nějakým omylem jsem byl Zaklet. Ten polský pisálek má šmrnc, pravím s odstupem. Jsem překvapen, poněvadž jsem se bavil.
Dávám 5 planet :-). Hlavní týpek je vtipný jako Jim Gaffigan, zručný jako Přemek Podlaha, a má kliku jako Lucky Luke. Taky se to nečetlo špatně. Pokud máte rádi červenou, není co řešit.
Není to hloupé, děj to má, nečekejte Jméno růže. Solidní detektivka.
Za to vylíčení beznaděje některých žen v té době, za zlatíčko Homera, za epický příběh lásky a nenávisti, za jablka, za Melony, za to všechno plný počet. Jedna z TĚCH knih.
Na ja, Kohn. Kouknou, jde o nás Židy, že jo? Je tu bubala Kejle, pak taky pár echt šmejdů, spousta smutku, slov a beznaděje. Celkově košer, Kohn. Přečtou si to taky!
(SPOILER) Ne tak špatné, jak mohlo být. Ne tak dobré, jak mělo být. Prvních 90% knihy mě vcelku bavilo, posledních pár stránek to zabilo. Zápletka se smrtí Hamishe zbytečná, prodej whisky do USA úlet mimo.
Mě by stačilo si jen tak číst o této rodině. A nic při tom neřešit... Škoda
Už to bude drahně let, co jsem na půl ucha poslouchal češtinářku, jak nám ignorantům cosi čte. Najednou slyším "a dvěma ranami má prostřelený bok"... cože? COŽE???
No, změnilo mi to život. A on to všechno napsal do 18 let. S Villonem tvoří dvojici mých osobních bohů. Nejradši mám Starou skříň (imho v tom období psal své top básně).
Asi jsem četl jinou knihu.
Sestupná tendence pokračuje, Carter měl zůstat u jedné knihy.
V 3.díle opět nic nového, stejná klišé, stejně zbytečný a tupý Garcia, nyní s velkou konkurencí v podobě Blakeové, jejíž nejčastější dotaz "Cože?" mě prostě s*al.
Nevím, proč bych měl číst další díl, snad jen ze zvědavosti, jestli Garcia bude konečně sejmut. Jsou dvojice, kde jeden má svaly, druhý mozek (typicky třeba Bud Spencer + Terence Hill, nebo detektiv Carter! + komisař Ledvina :-)). Tady má oboje superman Hunter, bohužel. Absolutně nevyužitý potenciál.
Garciův nejtupější dotaz z této knihy - zda si Hunter myslí, že vrah miluje jeho ženu Annu, mě přinutil hlasitě zařvat. Radostí to nebylo...
Rozpačitost. Přiznávám, první díl mě nadchnul, ale tady vlastně není nic nového. Několik WTF momentů(negativních a trapných), mysticismus (omg!), naprosto zbytečný a potíže plodící Garcia... Zklamání.
Tři hvězdy jen za to, že se mi to četlo svižně. K dalšímu dílu mířím velmi opatrně.
Po zhnusení tzv. severskými detektivkami, je toto balzám na mou čtenářskou duši.
Pokud hrajete počítačové hry, víte, že některé vypadají skvěle, ale jaksi hratelnost nic moc. Jiné vypadají jako Quasimodo, ale ta hratelnost!
Tato kniha je druhý případ - nehledejte květnatého Shakespeara, nebo Homéra, naleznete "pouze" úderného a skvělého Cartera! Těším se na další díly.
4.5 hvězdy.
Petrolejové lampy zhasly, aby Štěpka mohla zářit (aspoň doufám, po tom všem), ale než se tak stane, dozvíte se, jak je dnes žití jiné, snad jednodušší...
Ale pozor, zdá se, že tak trochu cítím slabou vůni petroleje.
A mě se to líbilo, žádná kniha-tlustoprdka, takže poměr zábava / čas velmi dobrý.
Amerika před Velkou válkou podaná parádně, spousta odkazů na různé události se mihne jen tak mimochodem, což přidává na sugestivnosti. A to je to, co hledám. Bod navíc za překlad, povedl se. Spousta těžkých slov. Parazol třeba.
Nezastírám, že Buki je pro mě naprostá špička. A tato knížka na tom nic nemění, spíš naopak.
Oui! Jean-Michel drží otěže svého životního díla pevně v rukou, skvěle vykreslil dobovou Paříž a jeden Klub... Jedna z knih, které můžou změnit člověka. Jsem rád, že jsem ji četl.
Je to tak, a ne jinak.
Takřka 100 let stará bomba, která vás rozmetá na kusy. Bravo!
U pisálků me zajímá, zda "umí psát". Je to značně subjektivní věc a schopnost ji poznat jsem brousil mnoho let, na mnoha knihách.
Páral psát umí, jako jeden z mála českých autorů. A tato kniha není výjimka.