kuruteku
komentáře u knih
Hejnické pastorále
Vlastimil Vondruška
Závěr další ságy pana Vondrušky - tentokrát počátkové nové průmyslové doby. Tak hlavně jsem se dozvěděl o vztazích v "Svaté říši římské" mezi Bavorskem, Saskem, Pruskem a Rakouskem - asi je jen dobře, že je Německo jednotné, spolkové a demokratické. A - paradoxně - že to Marie Terezie, resp. její manžel vyhráli.
Druhou novinkou pro mne byla role "české" šlechty v podobě Kinských, Gallasů a Šporků.
A třetí závěr - jak je pro rodinu potřeba držet pospolu i to, že se svět neustále mění, ať se nám to líbí nebo ne, a bohužel se mnohdy musíme měnit s ním.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Co dodat, když všechno podstatné je v doslovu Jiřího Pavlovského. Zatímco Holomráz mne navnadil, ale nenadchl, Asfalt mne dostal do kolen. A Rychlopalba, i když je to detektivka, nebo proto, že to je detektivka? mne utvrdila, že tu je autor drsné školy, který umí vyplnit volný čas (a donutí si ten čas vytvořit) a nutit čtenáře odkládat knihu jen na chvíli a odložit až na konec. Ten odkaz s Pavlem Vodsloňem, to už je jen třešinka na dortu pro příznivce Oty Finka. Paráda.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Exotické prostředí, ale klasické schéma: starší žena, mladá dívka, nefunkční rodina a Josef Bergman, tentokrát na "dovolené". Koček bylo méně, objevily se koně, oslíci. Už si na rukopis autorky zvykám a jsem spokojen. Oddychová detektivka. Musím si zapamatovat, že nejméně podezřelý/á je vrahem a zase si potvrzuji, že jako obvykle se vždy spojí nešťastná náhoda s jinou nešťastnou náhodou. Sympatické, že nejde o žádné spiknutí, investigativní zjištění, ale vlastně - divnou banalitu.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
No, nebylo to lehké čtení. A kolem půlky jsem si říkal, jestli vůbec přijde ještě něco dalšího nového. A stálo to za to. Opravdu to není román-příběh, ale román-nálady, spousta postřehů, pohledů do sebe zapadá, spousta vyvolává další otázky. Snad to není kniha, která jedny odpuzuje a druhé utvrzuje, ale kniha, která pomáhá hledat odpovědi a orientovat se ve světě, v lidech, v sobě. Asi už nikdy nebudu vidět Boženu Němcovou postaru. A jak jsem si ji pro sebe objevil v nějaké povídce, Babičku četl, ale nepochopil, tak teď v ní vidím velké trápení a velkou bolest překonanou psaním.
Motiv s vlakem připomínal Rudiše, formát Tokarczukovou, ale bylo to své. A od půlky jsem přišel na chuť i tomu Tak, tak, tak, malá počtářská hříčka. Stejně jako celá struktura knihy.
Děsy první republiky
Marek Skřipský
Bizarní, ale zajímavé. Takový horor po Česku. Autora jsem si objevil díky literární historii tajné služby a tak mne zajímalo, co píše dál. Pobavilo, i díky bohnickemu hřbitovu, který jsem párkrát navštívil. Některé povídky jsem čekal, že skončí podle Lovecrafta, ale bohužel byly tu přechody do jiných světů.
Prokletí rodu Janoviců
Vlastimil Vondruška
Ale proč ne, opovednici mi byly vysvětleni. Cháska nezvedená alespoň z části potrestána. Poznali jsme Johanku. Takže vlastně docela fajn.
Mlha
Kristina Ohlsson
Tak konečně tajemství odhalena, snad všechna. Nicméně lidský rozměr hledání sebe sama (Oskar, Isen, August s Henrikem, Ray Ray, i Maria) byl dojemný a hezký. Detektivka samotná už tolik ne, ale o tu mi vlastně nešlo a nejde.
Ten, který obelstil Vránu
James Welch
To není čtení pro všechny. Ale pro ty, kdo romantický pohled na indiány chtějí proměnit na realistický, tak určitě ano. Věřím, že svým vizím věřili a že je měli. S nimi je to rozkoš číst. Chtělo by se říci, že jim mnoho dlužíme, ale rozbitý krajáč mléko neudrží. Prostě je to pryč. A asi jsme vedle sebe dlouho klidně žít nemohli. Čest výjimkám na obou stranách.
Zašlá chuť morušek / Cestovní zpráva čarodějova učně
Miloslav Nevrlý
A druhá půlka postřehů nad dvojknihou Náčelníka. Objevil pro mne nový pohled na toulání. A nového člověka, i když ten už mezi námi mnoho let není. Moc krásná kniha. Odteď už i na hmyz budu hledět s úžasem a objevovat své čaroděje.
Kult
Camilla Läckberg
Jako vždy - do třetiny si říkám, zda to vůbec dočtu a po půlce začnu hltat. Až na konci zůstanou otázky - co z toho platí v reálném životě, jak to, že detektivové/Mentalista přijdou na způsob, ale ne na příčinu. A proč to celé má být na tolika stránkách. Ale což - televize a film to ještě více ošidí, rozmělní, takže je to možná dobře (ta délka). Čtenáři, smiř se.
Povídky smíchovské
Marie Rejfová
Trošku mi trvalo se srovnat s tím, že autorka drobných detektivek napíše takové dílo, ale pak to byla jízda - Smíchov počátku minulého století, Smíchov na rozhraní průmyslu a venkova, moderna a historie, vědy a mystiky. Moc hezký se to četlo i zapadalo do sebe.
Neznámý Asimov
Isaac Asimov
Zajímavé a vlastně logické - začít u známého autora s jeho prvotinami. Vlastně se mi nejvíce líbilo spojovací slovo, které ukazovalo zrod spisovatele. Včetně hlavní role jeho dvorního redaktora Campbella, který odmítal a radil, až nakonec přijímal rukopisy. A zajímavý i zrod žánru, který začal povídkami, povídkovými knihami. A že měl i své předchůdce, minimálně dodnes známého Howarda, kterého kvůli jeho scientologii ještě pořád nemusím. Tak teď někdy Nadaci a Roboty. Ale pořád vedou Strugačtí, i pro ty peripetie s vydáváním. V Americe magazíny, v Rusku sovětském regionální noviny. ;-)
A samotné povídky - jako povídky. Některé se vlekly, vždy mi chvilku trvalo se začíst. Některé výborné, všechny zajímavě naivní, co se týče jiných planet a jejich obyvatel.
Noční návštěvník
Jeffery Deaver
Dokonalé. Tentokrát svět zámků, sociálních sítí, špiclování. Je jasné, že to skončí dobře, jsou tu nutné zvraty a zákoutí, ale celek má jasně mravní ponaučení. Nevím, jestli ještě budu mít chuť na sociální sítě něco přidávat
Generální úklid
Jan Vodňanský
"Šel za námi mameluk, ptal se - zda-li máme luk. A my ten luk neměli, jen dva šípy... v prdeli"
Jo, Vodňanského slovní ekvilibristika, to je moje. Co na tom, že se v mnoha detailech opakuje, aspoň se potkáváme se známými. A s mnoha novými motivy. Takže buď nechápat, cítit se pohoršen nebo jásat. A já jásám.
---
JO a pro RyonMathrina ještě třetí sloka:
"šel poručík chodbou,
na konci se odbouch."
Obléhání Macindawu
John Flanagan
Dlouho jsem si odkládal dočtení Willova dobrodružství na severu, nicméně jsem nezapomněl. A stálo to za to - motiv přátelství psa a obra, Skandijců a Horáce a Willa, objem Malkalama a jeho lesního světa s jeho tajemstvími, Keranova zrada a počínající láska Alyss a Willa. Nevýhodou série je, že k plnému pochopení je potřeba číst předchozí díly, ale to je vlastně zároveň i výhoda. Takže své mladší kamarády jsem zase o malý krůček sledoval a určitě budu ve stíhání pokračovat. Ten svět je nádherný, vlastně bez fantazijních prvků, ale přesto plný dobrodruřství.
Muž na vlastní křižovatce
Ivan Kraus
Po pár předchozích vlastně úplně nový pohled - tentokrát ne rodina, ale člověk ve Francii/Německu/Česku čelící lidské hlouposti, umanutosti, nedorozumění, ... Velmi osvěžující, občas jsem se smál i nahlas.
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
Kristýnko, Kristýnko, cos nám to udělala? Skoro až do konce jsem si říkal, že laťka zábavy se opět zvedla, že hláška střídá hlášku, že postavy dostávají nový rozměr, že přicházejí na scénu noví emzáci, od hodných po zlé. A - paradoxně - arénu bojů z Agy zde střídá cirkus. Zkrátka, že hladina zábavy neklesá. A do toho konec, který jakoby bud zařadil zpětný chod, nebo jste si s Kotletou rozdělili roli hodného a zlého spisovatele. Ano, Amanda vyrostla, přišli mirsové jako noví spojenci, Moravec má svou Agu a Gerasim profesorku. Ale tohle, tohle jsme si nezasloužili. Anebo ano, ale přišlo to dříve, než jsem čekal.
Nemova říše
J. M. Troska (p)
Svého času to musela být bomba, český Jules Verne. Bohužel doba vzniku zanechala stopy. Ale je tam prvorepublikové češství, svět techniky a poznávání, tajemství, statečnost, objevování. A odkaz na Nema, aby to bylo lákavější. Zároveň si autor plnil sen a doplňoval a rozšiřoval Verna o nové prvky. Něco jako Souček v Cestě slepých ptáků a hodných pár let později. Rozhodně ale nelituji a už se těším na další dva díly.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Zajímavé. Trochu neortodoxní detektivka a trochu tuctová. Neortodoxní v tom, že úvod a závěr patří jednomu z vrahů, ale prostředek je z pohledu novináře. A tuctová v tom, že chtíč a moc převážil nad rozumem. Všechno je příliš jednoduché. Takže lepší než krimi kdysi z Rudého práva, ale na Velinského, Erbama, Klevisovou a vlastně i Rejfovou to nemá.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Tak třetí díl byl sice hodně dlouhý, ale už jsem spokojen bez výhrad. Po Velinském, Češkovi či Vondruškovi mám zase co číst, i když každý díl je v jiném prostředí. Kromě detektiva jednotícím prvkem jsou kočky a lidské vztahy.