kuruteku komentáře u knih
Nápad, který Josefu Pecinovskému vystačí na několik povídek (Hazím ti laso; Index vitality; ...) je tady rozepsán do celé novely. Na doporučení jsem se do toho pustil, ale přišlo mi to mdlé a nedodělané. Nápad dobrý, ale přidaná hodnota k nápadu příliš malá.
Dočteno, ale ono to nekončí, ještě musím čekat na třetí díl ! ;-) ;-( !
Určitě jsem četl lepší ságy, ale i tahle má něco do sebe - parta z první knihy drží i nedrží pohromadě, dostává se nám dalšího historického poučení. Výpravy jednotlivců se musí malinko přetrpět, aby později dostaly smysl.
Oblong i bratři Polkové si mne získávají, ale ona i Orélie Ruchová si našla své místo.
---
A další smutné zjištění - třetí díl ještě není česky. Tak se, doufám, dočkám.
Za trojicí otců zakladatelů (Heinlein, Clarke, Asimov) se Simak úplně vymyká. Na prvním místě lidé, ne svoboda, technologický pokrok, velké myšlenky, ale obyčejná lidská slušnost a pospolitost. Čím dál víc mi to připadá samozřejmé i nesamozřejmé, samozřejmé v cíli a nesamozřejmé v reálné existenci.
Dokonce si troufám Simaka označit za mistra scifi povídek - na malém prostoru otevřít i uzavřít krátký příběh s lidmi a roboty, které byste chtěli mít za své dobré přátele, pokud je už za ně nemáte.
Všechny pasti Země vidím částečně jako předobraz Cesty na Mars Erica Idlea, minimálně v cestování na raketě, Soused mi evokuje Velinského Konec strojů (název si úplně přesně nepamatuji), Smrt v domě zase Trifidy. A dalo by se pokračovat dál.
Tak budu hledat dál Simakovy knížky a povídky.
Bez Příběhů prachmistrů a bez předchozí ságy je to možná náročné čtení. Ale jako pokračování předchozích náramně chytlavě čtivé. Občas skoro až na knedlík v krku. Hrdinové bez bázně a hany, kteří zázračně obžívají, i když mají tělo (a duši) samý šrám. Schéma stejné jako v předchozí sáze, ale velkého detektiva vystřídal double-agent, Tamáse nahrazují jeho děti (fyzické i adoptivní), Bohy Ka-Poel a Šílený Ben Syke. Intriky, boje, nepřítel v sobě i vnější.
Joj, už se těším na další díl.
Najít na databazeknih Cestu od Jacka Londona znamená nehledat Cestu, ale Jacka. Kultovní kniha, od které všechny ostatní přebírají a na kterou navazují, digitálně opomíjena. Taky jsem četl tohle vydání z roku 1989. A někdejší radost opět vyvřela. Útlá knížka, ale obsahově ... "Kdo jel na osách, určitě to zná!" "Shejbni hlavu, kamaráde, tunel před námi, ..."
Kelleyho armáda nezaměstnaných a velký pochod.
A London, nezkrotný, hrdý, ale i pozorující.
---
Ano, slovník by se hodil. Stejně tak i větší zařazení do Londonova životopisu. A zařazení do života českých trampů. Ale i tak je doslov užitečný. Třeba i proto, že trampové a Hoboes převzali slova z této knihy, která pak získala nový, jiný a možná i lepší význam. Díky, Jacku.
Asi je to dáno už jménem bratrů - jako scifi tomu něco málo chybí, jinotajů pomálu, detektivka s jasným koncem. Ale jména autorů zajišťují určitou kvalitu. Není to jejich nejlepší dílo, nicméně jako scifi detektivka zdařilé. Možná ta myšlenka Poutníků odvádějících někoho někam jinam je čímsi tajemným, společným prvkem jejich tvorby - má někdo právo rozhodovat o jiných i za cenu života a smrti. A čtenář neznalý ruštiny neocení ten vtip se Žukem ;-)
Vše už bylo řečeno - jenom jsem u téhle "autobusové" sbírky (za jednu jízdu autobusem z chalupy je vše přečteno) čekal trochu více optimismu, nadhledu, popř. zamyšlení. Tomu se přiblížilo jen Morče a Return Magic. Ostatní mi přišlo na jedno pesimistické kopyto.
Začal jsem číst před prázdninami, na táboře knihu "uklidil pod postel", viděl dvojí zfilmování Otakara Vávry, na bourání tábora dostal knihu zpět a teď konečně dočetl. Není to kniha o zneužití vynálezu, to je až druhotný motiv. Je o zodpovědnosti, o lásce, o morálce. V obou zfilmováních a všeobecně je princezna za zlou, ale ona pochopí a dává Prokopovi svobodu, svobodu volby, dokonce jej nutí do správného rozhodnutí. Anči, Paul a Krafl jsou ti hodní na naší straně, opravdu kladnou postavou je Tomeš starší, doktor. A dědeček, který ale nesoudí, jen nastavuje zrcadlo k jinému pohledu.
V podstatě jsem byl zklamán, že nečtu variantu Továrny na absolutno, Bílé nemoci nebo Matky, ale tato kniha byla napsána v roce 1922, takže daleko více reflektuje ještě proběhlou válku. Její milostná linka byla u Čapka hodně překvapující, ale myslím, že ta je tou hlavní linkou - skoro až ve smyslu, že rozum má vždy převážit nad citem.
A ten druhý motiv - nedělat nic bez rozmyslu, bez zvážení dopadu na jiné.
Zkusím ještě audioknihu, zda neobjevím ještě nějaký jiný význam.
Zajímavé je, že ve filmu, v obou verzích, se na konci Prokop s Tomešem setká, ale v knize ne. Zřejmě pro větší působivost. Stejně jak je výrazně zkráceno setkání s dědečkem, v novější verzi úplně vypuštěno.
Nic není, jak se zdá. Jenom Valentinova pevná vůle a mravní kompas malinko poodhalí další díl pravdy. A jako dík za to se vrátí skoro ztracený a zničený Anh-Kha.
Ale otázek nějak zůstává více - jaký byl Valentinův otec opravdu? A co bude s Blakem? A trvale - mají lidé šanci se zbavit Karanů? Jaké je role Osévačů? A kam se dočasně poděli? A zná někdo odpověď na to, proč už další díly nebyly přeloženy do češtiny?
No nic, děkuji Igorovi za to, že nám Valentina přinesl, a ostatním, že mi tuto ságu doporučili. Nelituji.
To mi dalo zabrat. První půlku jsem nechápal, druhou jsem si připadal divně, konec vše propojil i nepropojil. Tak určitě to není knížka pro děti a dospívající. Určitě na ni potřebujete čas. A chuť.
A teď - je to román s autobiografickými prvky? Mnohé tomu naznačuje - lingvistika, teologie, šedesátá léta. Dokonce i odkaz na jméno autora. A autor jde na dřeň lidského bytí. Co na začátku vypadá jako prapodivný příběh (ale na to jsme u autora zvyklí) se proměňuje na ještě prapodivnější. Pohřby, loutka, pábení nehrabalovského typu.
Co si z toho odnést? Upřímnost, samotu lidského bytí a touhu po kolektivu a pochopení?
Na přelomu 70. a 80. letech vysílal Český rozhlas tuto knihu jako devítidílnou hru v rámci pořadu 3×60 a to stereo. Nezapomenutelný zážitek. Pak jsem Lema vnímal jako dítě přes ty dva borce Trurla a Klapacia, jejich ničení všeho, hloupost i naivitu, slepou víru ve stroje. A najednou se přede mnou objevil Solaris v audio podobě. Zase jiný Lem. Dozrál čas na Planetu Eden v psané podobě. Jásám. Kam se na to hrabe Heinlein, Simak. Možná tak Strugačtí s Piknikem (Kulhavý osud jsem ještě nečetl). Sice to trochu svádí jinam rozluštění na konci, ale budiž, jinak by to bylo krutě nepochopitelné.
Další vrchol pokořen. Ještě si to vychutnám v audioverzi.
Vlastně se asi těším na druhý díl - i když: deformované objekty jsou ve Velinského Dzwille, vynálezy v Newmanově Mořičvílu. A humoru nebylo tolik, stejně jako lidskosti, jako v Pratchettovi. A bohužel ani těch historických odkazů, které by nějak čtenáře obohacovaly, nebylo mnoho. Vlastně asi žádné. Občas jsem se nudil.
Jenže občas tam bylo napětí, humor, akce, že přes to všechno se těším na druhý díl.
Četl jsem ji v dětství, teď se k ní vrátil - a hle - druhy písma, korekturní značky, typografie. Ejchuchů. Vyfoceno, teď ještě předat žákům. Kniha útloučká, jednoduchá, ale tahle přidaná hodnota potěšila. Zřejmě jako dítě jsem netušil, že něco takového budu někdy učit.
Když to nejde uvnitř, půjde to venku. Nepřítel jsou Karané, Martinez je jen hnida na vrchu. A daný slib je příkaz + kamarádi jsou nejvěrnější spolubojovníci. Zajímavý moment je v závěru - něco jsem čekal, ale tohle ne. Už se těším na poslední díl.
Netušíte, proč nebyly přeloženy další knihy?
Zvláštní kniha. Ale díky jsem zase o něco obohacený - jakožto obyvatel Čimic vítal jsem pasáže o Kobylisích a Bohnicích. Jakožto učitel matematiky jsem se dozvěděl něco více o otci M. Vopěnky. A jakožto synovec jsem se dozvěděl o dědečkovi - ten učil na gymnáziu v Benešově mou tetu. A přesvědčoval mého děda, aby vstoupil do družstva. Dlouho jem si myslel, že to měl nařízené. Teď už vím, že ne. A dlouho jsem si myslel, že byl Petr Vopěnka disident. Také už vím, že ne. I to, že jeho dílo je do značné míry vedeno snahou hledat a najít nějaký opěrný bod.
A díky těmto vzpomínkám už více vnímám ten podkres knih Martina Vopěnky - hledání rodiny.
Poprvé skorodetektivka bez Josefa Bergmanna a taky to bylo skvělé. "Naše" staré téma - poválečný odsun, tentokrát z pohledu příchozích a bez historických vlivů, zato více osobní. A vlastně to nakonec ani detektivka nebyla. Milé překvapení.
Rozhodně překonat první půlku a číst až do konce. Do úplného konce, neb je zaděláno na další. Nic není tak, jak vypadá, ani šprti, ani frajeři, první jsou grázlové, druzí zabijáci. Ale hrdinové bez bázně a hany, spolu s posilami, se dostanou zase ze všech trablů, včetně - NEČÍST dopředu - Loyda! A nákresy - to už je bonus navíc.
Velmi zvláštní kniha. Začátek byl pro mne až příliš poklidný, až jsem přemýšlel, zda knihu neodložím. Ale druhá půle najednou přinesla něco, co dělá z knih knihy - facka, podloudníci, hledání přátel, kopání tunelu a marná snaha o záchranu - hlavní hrdina zemřel, jak žil, čestně, obklopen přáteli. A to rozhodně není málo.
Nádhera. Několikrát jsem měl knedlík v krku, ať už v první části při setkání Taniela s Bo, Tamáse s Tanielem nebo při přiznání Vlory, že Gavril je Tanielův strýc. A první úspěchy Nily, resp. první útok ohněm a dále zničení privilegovaného. A myslel jsem, že nic to nepřekoná, ale jak návrat do Adra, tak boj s dvojbohem gradoval. A závěrečné setkání Vlory s Tanielem doma, ... Velmi zdařilá série, jen by mne zajímalo, jak moc si ji autor rozvrhl, protože skutečně až třetím dílem bylo mnohé dovysvětleno a dořečeno. A velmi si děkuji za nápad číst nejdříve povídky, protože díky tomu jsem byl připraven na Ka-Poel a Adamata. A mnohé chápal z odkazů na Eriku. I když by to ještě chtělo dopsat, co se vlastně v Kezu stalo, jak Gavril s Tamásem pronásledovali Ipille, atd. A těším se na další sérii.
(SPOILER) Každý díl má něco do sebe. Zatímco předcházející byl samá idyla, aby skončil tak, jak skončil, tak neprozradím, že je tento jeho opakem. Sice zůstává mnohé nevysvětlené, např. jak se podařilo Karanům tak rychle vítězit, jak se podařilo Solonovi udržet/držet si svůj vliv, jak se podařilo udržet Divočákům Solonovu věž, když už to vypadalo úplně beznadějně, ale na to už má autor právo. Nové postavy, jako jsou Medvědi a Stajačovská a Hank, se doplní s předchozími, především Postem a Narcis. A telefonát generála TX Scottyho v závěru má také hodně do sebe. Tak za čtrnáct dní na další díl.