kuruteku komentáře u knih

Bohužel jsem knihu četl hned po Jostein Gaarderovi a to srovnání znevažuje tuto knihu. Námět zajímavý, dobře zpracováno, ale konec utnutý, trochu nelogický, vzhledem k předchozímu. A přesah jen malý. Proč česká nakladatelství nemají své zkušené recenzenty nebo jak se jmenují, kteří by dokázali knihu vícekrát vrátit tak, aby vzniklo něco, co přežije i léta. Zdeněk Šmíd vyprávěl, jak mu vrátili knihu Proč bychom se netopili, aby upravil obsah, snížil počet postav na únosnou mez, ... A vyplatilo se.

7 08.05.2021

Zajímavá zápletka i zajímavé rozuzlení. Kolik je v ní autobiografického a kolik nadsázky? Pro mne další z knih o nesamozřejmosti života. I když si na ni pořád připadám moc mladý - uvidím za dvacet/třicet let, budu-li ještě na světě, jak se s ní popasuji.
Trochu mi připomínala pokus Horníčka o spisovatelství, občas jsem ji chtěl odložit, ale dočetl jsem. Taky mám někde své Staré Rasošky.

13 05.05.2021

Až do tří čtvrtin knihy jsem v ní viděl jen další verzi Sofiina světa či Tajemství karet a najednou - slzy v očích, knedlík v krku. A obrovské porozumění, světu, lidem, hledání pravdy, hledání smyslu života. Nesamozřejmá kniha. Doporučuji číst kolem 15, pak kolem 40 a možná ještě jednou později. Jak krutý život mají ti, co nemají štěstí na lidi kolem sebe. Člověk je sice sám, ale je tvor společenský a občas to potřebuje i pocítit, sdílet radosti i strasti, pochlubit se i vyslyšet. Moc děkuji za tuto knihu.

28 05.05.2021

RUkojmí je mimo série, ale proto není horší. V ději mi to nepřišlo, ale zpětně viděno - je to hodně přeplácané. Zatímco u Douglase Adamse má přeplácanost smysl ve vtipnosti, u Nesba ve složitosti děje, tady už je to skoro za hranou. Až pak není jasné, jak to, že to tak dobře dopadlo. Ale napsané je to mistrovsky.

13 02.05.2021

Povídky z Abbey Road patří k TOP povídkám Josefa Pecinovského, ale povídky Stavitel a Prohibitor mne dostaly do kolen. Ano, Pecinovský psal celý život spíše fantasy s přesahem do scifi, než obráceně, ale u něj fantasy byla jen prostředkem k vypořádání se se světem či společností. A Stavitel je TOP z TOPu. "Vím, trestat je lidské, ale odpouštět božské," zní v jedné písni - tak to patří na závěr povídky. A jak říkají trpaslíci v 3 veteránech - je potřeba to s lidstvem zkoušet znova a znova. Nic jiného nám ani nezbývá.

7 02.05.2021

Tak po Skotsku, Francii a Číně teď Španělsko. Zase něco jiného, i když ty rodinné rozvraty pokračují. I brutalita a bezcitnost zločinu. Bohužel i určitá předvídavost ohledně některých postav - Jefe a Paco mi přišli na mysl někde kolem poloviny knihy, tudíž pak moc nepřekvapil vývoj. Začíná to být takový detektivkový Vondruška, nicméně se to pořád čte dobře.

17 21.04.2021

Shodnu se, že ze série je to zatím nejslabší. Na druhou stranu téma výborné, zajímavě zpracované, Elvis se potká s Lucy, je tu Pike. Tak jsem ochoten tu jednoduchost omluvit.

7 21.04.2021

To byla nádhera. Sice jsem se ke knize dostal až po třech čtvrtinách série, ale pochopit, kde a jak se vzal Joe Pike, stálo za to. Dokonce jsem hned sáhl po Tajemné řece, abych v sérii pokračoval (tedy předcházel). O to více L. A. Rekviem vyniklo. Dokonalé.

10 21.04.2021

To byla blbost. Ale zase docela zajímavé náměty. Takže v souhrnu každá povídka něčím zaujala. Spravedlnost duchů v Krvi pod sněhem byla důslednější než světská, v Druhé straně jsem viděl Prahu v dějinách, ale školka s hodnými duchy přepínajícími televizi na Křemílka s Vochomůrkou a uklízející na chodbách, jo, to se mi líbilo.

10 11.04.2021

Nějak jsem se minul s autorovým záměrem - jazyk mi přišel příliš poetický, tajemno málo tajemné. Snad jenom inspektor Toufar mne trochu pobavil. A samozřejmě - tři tváře Marušky ...

6 08.04.2021

V rámci seznamování s Kotletou (ale Kyšu mám raději ;-)) jsem toto neminul, ale i když se to dalo číst a občas to bylo i napínavé, nějak jsme se minuli. S magií se nemá zahrávat, tak se proti ní bojuje jinou magií. Snad jen ten závěr - složení Mojžíšovy hole - to trochu posunul.

15 08.04.2021

Trocha změny po všech těch románech, scifi, fantazy, detektivkách - a vůbec to není špatné. V 10-12 letech bych z toho lezl po stropě, teď vidím, že je to taková červená knihovna pro děti, ostrov splněných přání. Ale i tak - dobrá výchova a příležitost dělá správné robinsony.
V tom správném věku jsem četl Kormidelníka Vlnovského, kterého si cením nejvýš (musím si ho znovu přečíst), Plevův Robinson byl pro děti vhodnější než Defoeův, Tajuplný ostrov pro starší (ale taky velmi zdařilý).
Tak teď díky ilustracím Milana Fibigera jsem se dostal i k tomuto Robinsomu.

20 08.04.2021

Jásám, jásám. Sice to mělo velmi pomalý rozjezd (nutný pro pochopení) a toho opravdu trampského tam bylo více až v druhé půlce, stejně ta Zlatá horečka přidala další námět do kotlíkovských záměrů. Snad až povolí ...
A nejsem sám, kdo si všiml, že v partě nějak není moc Hastrmana?
Díky, autore, díky, vydavateli, díky, distributore!

18 02.04.2021

No jo, tohle není kniha, kterou by se měl čtenář dostávat do Heinleinova světa, tahle je už pro otrlé. Na jednu stranu morální a právní (moc ne lékařský) problém transplantace mozku, na druhou stranu střet mladého se starým (co by na to řekl Čapek, kdyby si tohle přečetl dřív, než napsal Věc Makropulos?), a do toho Heinleinovy šokující rodinné konstelace, respektive vztahové. Jak by to bylo krásné, kdyby bylo přáno všem a všechno. Pro mne asi nejsvětlejší okamžik bylo setkání Joea, Gigi a Joan Euniky. Ta hrdost chudoby a její uznání ze strany miliardáře/řky. Celkově to neberu jako nejlepší Heinleinovu knihu, ale ani zdaleka ne nejhorší. Docela rád bych si s ním popovídal osobně. O všem. A už jsem si dovezl další knihu.

13 01.04.2021

Jak k tomu přijdu, že to asi měsíc odkládám a pak jsem tu první komentující. Chtěl jsem říci, že příval vodácných povídek od Vánoc je zdolán, už jsem si dal třešničku na dort v podobě Šmídových Proč bychom se netopili a došlo i na zmrzlinu v Hafranově Případu na zlaté horečce.
Úplně nejvíc se ale těším, jak pustím knihy do oddílového koloběhu, abych na tu krásu nebyl sám!

6 01.04.2021

Kdysi jsem nakoukl do Sofiina světa, ale nečetl. Kdysi jsem četl, že si lidský rozum dokáže spojit události do příběhů, které se nestaly, ale mohly se stát. Hledáme souvislosti tam, kde nejsou a nevidíme je tam, kde jsou. A částečně o tom tato kniha je. Možná každá kniha potřebuje svůj správný čas, možná každý příběh musí být vyprávěn ve správný čas. A v nesprávný čas kolibří kniha zmizí. Ale to neznamená, že nebyla, nebylo, nebude. A tak se i Zaklínač může potkat s Žolíkem. A každý život je velká pranice s osudem, který je možná někde napsán, ale nikdo z nás v té knize číst neumí. Jenom občas máme pocit, že teď, teď jsme něco pochopili, něco, co uteklo rychleji, než jsme to mohli postřehnout.

17 20.03.2021

Zvláštní mix. A zvláštní pohled na sci fi. A ještě víc mne zaujalo - A. C. Clarke řešil, jak bude vypadat situace před prvním setkáním. A takový Kotleta už se s těmi emzáky jen mydlí, jeden vypadá jako ještěrka (Anděl strážný) nebo jako slepice (to už klasika nenapadlo). Sluneční vítr nás nutili počítat na vejšce (no, nutili, oni to nadhodili jako dobrý nápad, ale nedali k tomu tu správnou omáčku, tak jsme to odzívali - teď mne to sakra mrzí). Setkání s medúzou jsem se pokoušel začít číst tři dny a pak se nemohl odtrhnout.
Já jsem Heinleinovec (hergot, to zní od Karlovaráka blbě, ale znalci jistě pochopili), Asimova jsem ještě nenačal, ale Clarke má něco do sebe.

12 19.03.2021

Mistrem fejetonů je Rudolf Křesťan, glosa je kratší, méně rozverná, méně hluboká, ale má cosi do sebe. To cosi je i v páně Kukalových glosách. A děkuji i za ten doslov formou rozhovoru - je to lepší než vydat tweetové poznámky a diskusi na facebooku. Ke glosám se určitě vrátím. Takové malé milé potěšení z rozhlížení se kolem.

10 14.03.2021

Jsem z toho nějak zmatený. Žádný Bondy s jeho Útěchou z ontologie, že nás - lidstvo - přežije něco schopnějšího. Žádný Čapek s RUR, kdy nový cit dá vznik novému lidstvu. A přeci je tam to, že láska všechno přežije. Nebo ne?
Obrovské plus za grafické pojetí, ale nebylo to tady taky v Urbanově Závěrce a Urbo Kune?
Tak to budu muset za pár let zkusit znovu.

10 10.03.2021

S knihou byly vydavatelské problémy - prapodivný režim, který nechápal, že kniha kritizuje, sebe-kritizuje protivníka režimu ("říši zla"), ale prostě americká kniha neměla vyjít. A už vůbec ne v překladu (minimálně tehdy naprosto geniálním) J. Škvoreckého. Čekal jsem něco úplně jiného - nevím, proč - australského. Asi ti krokadýlové. A najednou čtu realističtější verzi Mechanického pomeranče, sice méně dystopickou, ale o to více vynikne oboje - americká krutá realita i Mechanický pomeranč. Dvojjazyčné vydání umožňuje porovnání a vychází z toho čeština lépe.
Dějově tohle není Knoflíková válka, tady jde o kejhák. Ale ty příčiny, ty jsou pořád stejné - spirála kdo, komu, co, kdy, jak a proč udělal. A prodej trávy, tvářící se jako "velký byznys".
Dobře se to četlo.

11 07.03.2021