kuruteku
komentáře u knih
Underground
František Kotleta (p)
Socha před Kladnem, ta mne dostala. Jinak to bylo v době koronavirové takové smutné čtení. Aspoň jsem vzal Kyšu zase na milost. A pátá hvězdička je za řešení i za vyjmenované oblasti, cítil jsem se jako doma ;-)
Klub divných dětí
Petra Soukupová
U takových knih, jaké píše autorka, si pořád říkám, proč vlastně byly napsány. A odpovídám si, že proto, aby ukázaly život v jeho divných zákrutách - stačilo by málo, zajímat se o druhého, přirozeně se zajímat, což začíná v rodině, a pak si dítě najde své kamarády. Bohužel knižní postavy toto štěstí nemají, možná se koncem něco mění, možná ne. Aspoň vidíme, že i "divní" vlastně divní nejsou, jen maskují své strachy, obavy, vnitřní nepokoje. Paradoxně mi kniha slouží jako doplněk k linii Podivných Ransoma Riggse.
Případ tajemného lukostřelce
Stanislav Češka
Další kamínek do skládanky Velké Moravy. Tentokrát je politiky málo, vlastně jediný nový poznatek pro mne je, že písmo a řeč předali odchovanci věrozvěstů Bulharům. A je to - máme latinku. V sérii se hodně opakuje, ale vlastně mi to vůbec nevadí, těším se z každého dílu.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Možná, že literárně nejde o dokonalý skvost, ale přidat další plastický obraz do mozaiky naší společné historie zasluhuje velikou úctu. A opět tu je nejen široká rodina, ale Češi, Němci, Poláci, v abecedním pořadí, občas ovládaní hloupým nacionalismem a zapomínající, že vypuštěné zlo se vrátí do hlavy jako bumerang. Každá postava má svůj vývoj, svou logiku, svůj pohled na věc a občas jsem se přistihl, že jsem byl ochoten přiznat kus pravdy polskému nacionalismu, občas sympatizovat se strkáním hlavy do písku, občas držet palce odboji. Pořád jsem za tím viděl živé lidi, s jejich zkušenostmi, obavami, touhami.
Amanda
Kristýna Sněgoňová
Šílené, ne tak, jako u Kotlety, ale dá se tušit, že míra sebereflexe u kapitána Bouchače a Lorda Mrdáka je úplně nulová. Ale autoři jejich nepřátelům nedovolí zvítězit. Nové postavy slibují do dalšího dílu nové motivy. A se slepicí bych dohodu uzavírat nechtěl ;-)
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Když potřebuju pohladit po duši, tak žádné detektivky, maximálně takové knihy, jako je tato. Čitelné, nejen ve smyslu srozumitelnosti, ale i předvídatelnosti, ale pozitivní. Svůj účel splnilo a přišlo v pravý čas.
Vodácké duše
* antologie
Třetí díl byl pro mne zatím top, ale i tady se najde mnohé, co si budu pamatovat - zmíněný lov sumce, ztracený nůž na Střele a Vinetuova loď - Hafran; lidsky krutý Obhájce řeky (zvlášť v době covidové; o trochu méně krutá Prokletá voda a dalo by se pokračovat. Tak za týden poslední díl.
Magor a jeho doba
Marek Švehla
Na autora mám pifku za jeho často povrchní články v Respektu. Ale za tuto knihu - respekt. Práce jak na kostele. Opřené o mnohá svědectví. Nic nezastírá, nic nelakuje na růžovo. Drsné, jak drsná byla minulost. A to měl hlavní hrdina ještě štěstí, že se nedostal do soukolí dějin v 90. letech, jako například Mikoláš Chadima. Autorovi velké plus za důležité odbočky k vedlejším postavám. Ivanu Martinu Jirousovi postavil pomník, jaký si opravdu zasloužil. Doufám, že všechny ty prokurátory, soudce a vyšetřovatele tlačí noční můry! Nevím, jestli budu mít síly si to přečíst ještě někdy, ale při poslechu PPU mne teď bude mrazit ještě víc. A až za pár let budu směřovat k důchodu, tak si kromě Vopěnkových Rozprav s geometrií ještě přiberu Magorovy verše a vůbec celé dílo.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Po každé kapitole jsem si ze začátku musel dát pauzu, abych to zvládl. Musel jsem ji rozdýchat. Brutální, kruté, šílené. Moc. Ale s příchodem Joony Linny se objevil Theseus, který začal Ariadnino klubko namotávat. Občas šel slepou cestou, občas vstával až skoro z mrtvých, ale šel k cíli. Díky za to. Jenom nevím, jestli závěrečné věnování je opravdu upřimné upozornění na zvrhlost v našem světě nebo omluva autorů. Rád bych věřil tomu prvnímu.
Ptačí sněm
Ransom Riggs
Jak snadné propadnout. A obrovské plus za nejasný konec. A za to, že to vůbec není optimistické. Vymyslet si fiktivní svět a nějak šikovně ho použít ke sdílení svého náhledu na svět je vždycky pracné. A nevděčné. Někomu stačí to zauzlovat, jinému vrhnout směrem násilí nebo samoúčelných vtipných hlášek. Riggs šel svou jinou cestou a občas to působí jako nastavovaná kaše, ale čte se to náramně. Už se těším na další díl.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Obrovská práce a uznání autorce - další bílá mapa zaplněná. Po Zdeňkovi Šmídovi, který Cejchem pojmenoval česko-německé soužití v západních Čechách, je tu česko-polské soužití (všimněte si, že slova soužití a soužení jsou velmi podobná). Na začátku jsem sice to pozvolné používání místních slov nebral, až s koncem první světové války najednou zjišťoval, že je někdo Polák, a ještě se mé někdejší levicové já třáslo nad tím obdivem nad Larischem, ale ono to všechno do sebe zapadalo. A hlavně nejsme všichni stejní, nemáme všichni stejný jazyk, nemáme stejné zkušenosti. A musíme spolu vycházet, protože máme všichni stejné prostředí k životu. Ještě že jsem četbu odkládal a odkládal, takže velmi brzo si budu moci přečíst druhý díl a budu si ještě pamatovat požitek z četby prvního dílu.
Trosečníci řek
* antologie
Lepší než první díl. Až teď jsem si všiml drobné legrácky v podobě Prvního a Posledního vodáka.
Lev, čarodějnice a skříň
C. S. Lewis (p)
(SPOILER) Kdysi jsem viděl film a uhranut našel předlohu. A ostatní knihy. Nějak jsem z radosti, že tu je jiný svět časem zapomněl. A připomenutí je najednou zklamáním - kouzlo přestalo fungovat. Je tam všechno tak, jak bylo, ale zešedlo, vyvanulo, upadlo. Kniha je krátká, slzy nad Aslanovým osudem, možná proto, že vím, jak to bude dál, ani nepřijdou, stejně radost z jeho návratu. Až si říkám, že ten film byl lepší než kniha.
Říční polobozi
* antologie
Třetí sbírka a zase o výrazný kus lepší než předchozí. I proto povídka Zdeňka Šmída nevyčnívá nad průměr nijak výrazně. Díky za další osudy Hafranovy party, za vodníky, nováčky, Francouze i zkušené vodáky. Už se těším na další díl.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Není to příjemné čtení, ne kvůli jazyku, ale kvůli obsahu. Sága jednoho od začátku zpackaného manželství. A chudáci děti, ze kterých vyrostou v důsledku jedinci podobní svým rodičům. Můžeme spekulovat, čí sobectví bylo větší, kdo je víc na vině, těžko to ale pomůže. Co je na autorčině stylu skvělé, je pohled z více stran.
Bohužel mi ale nějak neseděla věrohodnost postav - nejmilejší dítě je považováno za cvalíka, šikovný chlapec se projevuje nadaným hackerstvím, to se ale hraním her nenaučí. I proměnu Richarda jsem nějak nevstřebával, dokud se na závěrečných stránkách neprojeví, že vlastně to změna není.
Zajímavá kniha.
Romantické paběrkování
Marko Čermák
Je to zvláštní - tak, jako zanikl svět trampů 30. let, zaniká svět trampů 60. let. Ale - opravdu zaniká? Opravdu nežije osadní život? Toulání lesy, zvláště v dnešních dobách mne pořád naplňuje optimismem. Markova knížka jen dodává, že je na nás mladších, abychom se k odkazu přihlásili a občas si u ohně zahráli i Askalonu, Rykatádo (píšu s y, protože ho Bob Hurikán věnoval sjednoceným libereckým osadám Rykatádo) a učili to i mladší. Před pěti lety jsem zase začal jezdit s teletem (i když takovým tím českým, bez kůže), tak třeba i na usárnu dojde ;-) Díky za ten pestrý svět bez falše!
Drž hubu a pádluj!
* antologie
Zimní čtení pro trampy a vodáky. Zvlášť silvestrovské splouvání mne pobavilo. Jinak dobré až výborné podle autora a naturelu čtenáře. I když je Šmídovo Proč bychom se netopili vysoko, tahle kniha má jiné cíle, které splňuje - z posbíraných povídek více autorů sestavený sborník vydaný v hezké podobě. A děkuji za Hafranovu partu, po detektivkách už se mi po nich stýskalo!
Šumavský Děs II
Václav Votruba
Ani nemohu uvěřit, že jsem první díl četl poprvé před dvěma lety. Když jsem si je teď četl oba po sobě, v podstatě už jsem u druhého dílu tolik nejásal. Ubylo historie, resp. starých báchorek, přibylo vycpávek. Ano, řemeslně dobré, ale nebylo tu moc nových míst, důvod pro mne pro čtení. Kde je Přibrání, Bělá, Malonty, Leopoldov, Pohoří na Šumavě? Kde jsou jiní nemrtví a jiná tajemství? Aspoň jsem se na podzim podíval do Cetvin a chápu, co autora mohlo inspirovat. Nicméně už tolik nejásám.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Vůbec mne nenapadlo, že všechno to zlé, co se Sisi stalo, se stalo jen v její hlavě. I když po přečtení Petry Hůlové a Čechy země zaslíbená i to může být jeden z výkladů. Ale podle mne ten méně pravděpodobný. Chování bratrů k sestře, i kdyby její výklad nebyl pravdivý, ukazuje, že je na jejich straně něco v nepořádku. Pro mne je kladným hrdinou tu Vojta, který trpí nějakou formou autismu, ale daří se mu. Nevím, jestli jsem někde četl či slyšel, že autorka svou tvorbou se snaží bránit ohrožené, tedy děti. Anežka i tato kniha tomu nasvědčují, ukazují, kam vede nefunkční rodina, ať se navenek tváří všelijak. Ještě to chvilku budu muset trávit a strávit, ale už se těším na další knihy.
Pavoučí případ
Jan Frána
Tentokrát ucelená kniha ze dvou na sebe navazujících případů. Jásám a smutním, že nějakou dobu bude trvat, než se objeví něco podobného. Okamžitě šířím mezi kamarády, detektivky podle mého gusta. Byli inspirací Pavoukovcům Kidovo Cesta pro vraha a TO Údolí pavučin? Až nebezpečné spojení!