kuruteku komentáře u knih

Proč já jsem to jen četl? Asi díky lázním, ale i ty jsou tu jen lehce zmíněny. Přečíst se to dalo, pořád jsem doufal, že se něco dozvím, ale dočetl jsem a i ten konec byl useknutý. Tak já nevím, za úplnou ztrátu času tu knihu nepovažuji, ale zase tolik času a pro nic?

8 06.11.2020

Dvoudenní úlet, kdy v "zamčeném pokoji", tedy spíše v jednom domě dojde k dvěma vraždám. A Josefína je zase u toho. Včetně Karla a sestry Miroslavy. Včetně Procházky, Švece a Tvrdíka. Čte se to dobře, ale je to takové lítání po domě, lítání po lidech, po osudech. Čím dál víc oceňuji detektivky Klevisové, které jsou promakané, tohle je taková víkendová jednohubka. Nevzdávám, dočtu sérii, ale nadšen nejsem.

6 06.11.2020

Čím se spisovatelova tvorba blížila závěru, tím těžší bylo rozeznat, co je autorské a co ne. A tak i v této knize jde až dřeň života - krutého vraždění koťátek, kterému předchází "nezodpovědná" starost o jejich žití. Ale ve skutečnosti ta kniha je o něčem jiném - o životě jako takovém, o zodpovědnosti vůči sobě a jiným, o poznání, o hledání svého místa. Asi si ji vychutná jen ten, kdo už Hrabala do své knihovničky přijal, kdo jako on vidí perličky na dně. Nejde o opilecké řeči, nejde o humorné vzpomínání, to jsou všechno je vnější projevy autorova hledání smyslu života, pokud nějaký smysl má nebo vůbec má mít.

4 06.11.2020

V půlce knihy jsem byl zděšen. Proč na jedné stránce Josefína komisaři říká Pepíku a pak Tomáši. Taková chyba. Už jsem se těšil, jak to autorce v recenzi vytmavím. A o pár stránek mi došlo, že trouba je někdo jiný - já. Oslovení Pepíku přece patřilo Josefíně! Oproti prvnímu dílu už jsem do vztahů v městečku nějak pronikl a smířil se s nimi, takže uvidíme v dalším díle.

6 25.10.2020

Ještě že ty díly vyšly tak, že než se na mne v rodině dostalo, mohl jsem je přečíst za sebou. A bylo to dobré. I díky tomu, že mám vazby na severní Čechy, takže jsem si mnohé dokázal lépe představit. Tentokrát to až na drobnosti končí šťastně, i když je zaděláno na další knihu. A přiznávám, že už se těším.

9 25.10.2020

Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. A pak už jen užíval: z mého pohledu vyvážené - žádná limonáda, ale dobrý vývar, občas pálivý, občas hutný, ale obohacující. Taková "protiváha" F. L. Věka, akorát o nějaké století před. Předprůmyslová doba, která v sobě ale nesla vše z budoucí doby. Pravda, dnešníma očima se nepozdává důvěrný vztah mezi Kinským a Vilemínou, vzestup i pád Marie a Pavlíny, ale peníze už tehdy dokázaly zázraky.

10 25.10.2020

Marie už není malá holka, taky se chce líbit, taky si chce trochu užívat a tak neuvěřitelné se stává skutkem - SPOILER!!! - aerolinky poskytují cestu zdarma, advokát Benda zdarma zajistí průchod s nákupem Pařížskou a návštěva nizozemské královny může proběhnout. - KONEC SPOILERU.
Jsem zvědav, zda za pár let čtení celé té ságy bude vyvolávat stejné salvy smíchu jako je vyvolává teď. I když je to kniha na pár hodin, pobaví. A díky filmu už mají postavy i svoji podobu. Docela jsem se jí přizpůsobil. Už se těším za rok.

30 18.10.2020

Až mi připadá, že všechen ten humor, rozpor mezi velkými slovy a nízkými pudy, je tu kvůli posledním kapitolám - zásah Britů v Řecku, setkání s vojáky a obyvatelstvem v Německu a setkání s Rusy. Ty kapitoly jsou sice také vtipné, ale při podrobném čtení z nich i mrazí. Nesmyslný zásah v Řecku jenom proto, že si Churchil se Stalinem rozdělili svět (třeba by z toho Řekové vyšly jako Jugoslávci, s nějakou soft verzí stalinismu). Po četbě jsem si uvědomil, že moc dobrých knih z druhé světové války není - tahle, Hlava XXII a pro mne ještě Mladí lvi. Ke čtení mne naladila audioverze s Martinem Písaříkem.

24 18.10.2020

Od autora jsem četl Každý umírá sám a byl velmi nadšen. Proto v nějaké nabídce antikvariátu jsem sáhl i po této knize. Není to špatné, ale ta výše zmíněná kniha je výrazně lepší. Tohle je dobrý doplněk k Remarquovi, k politickým spisům - prostě Německo 30. let a žít se musí. Vše ještě před nástupem Hitlera. Na druhou stranu jde z toho až hrůza, když si člověk uvědomí, jak lidé přežívali a žili a za rohem ...

2 18.10.2020

Plnou parou vpřed! Držte si klouboky, jízda začíná. Sobě a vydavateli jsem chtěl udělat radost a udělal. S Igorem jsem vyprovodil nového pána za humna, s Hansem van Taussigem lezl přes hranice (a dosazoval si své milované Lužické hory), s Ignácem se tetelil strachem před něčím prapodivným, se Samuelem a Charlotte zachraňoval krále a království, s Davisem se vloupal do vzducholoďárny, na Starým Jacku zažil úchvatné dobrodružství, které vlastně neskončilo dobře, ale ani ne špatně, s Wolfem zažil skoro chandlerovskou detektivku, se Šnejdárkem na vzducholodi se probil zpět z Francie a zažil manipulace Ruska, které si snad s těmi současnými nezadají, s Danem zažil dobrodružství ve vzducholodi a vyhrál srdce Elzy a získal uznání jejího otce, s Hillem se nějak prapodivně potácel mezi minulostí, součastností, stroji a myslícími parostroji, s Raymondem se snažil postavit na vlastní čarodějné nohy, s Charliem objevil východ a s Marcinem poznal tajemství příčiny tunguzského meteoritu. Vincenta jsem ještě nevzal na milost (ale vezmu, jenom si to musím přečíst ještě jednou). A byl tu konec. Teoreticky jsem pochopil, s kým a kde jsem všude byl. A přijal Leonardův názor, že nejlepší český steampunk je Dzwille a Engerlingové, díla, kde forma je podřízena myšlence a ne naopak. Teda, byla to jízda. Tu si musím někdy zopakovat.

5 24.09.2020

Tak to bychom měli. Po Poutníkovi Lesní eseje a doplňková četba k té tlusté bichli Novohradské hory je dočtena. A strávena. A konfrontována s vlastními zkušenostmi, i když ty toulky během letních táborů a podzimek jsou omezené, přesto: Trojmezí i kapli za Pohořím jsem viděl. Leopoldov znám velmi dobře, Žofín, jak prales, tak hájovnu, dnes restauraci. A Zlatou Ktíš s nádhernou vodou. A Černé Údolí, Stříbrné a Janovy Hutě. Jen mi k tomu obrazu chybí už i ti novodobí obyvatelé - uprchlíci před vlastní minulostí, obdivovatelé zastrčených koutů, novodobí sedláci, vyvrženci, lesní dělníci i alkoholici, romantici i dovrodruzi. Vídávám je, některé snad i trochu znám. Jsou tam a mají své osudy. Jiná jména, jiné minulosti. A ti nejlepší z nich, z mého pohledu nejlepší, začínají tušit, na co všechno jejich osudy a osudy těch, co přijdou po nich, budou navazovat. A k tomu i páně Kroutvorova dílka také trochu přispěla. Děkuji za ně.

4 24.09.2020

Nenápadná, málo známá číňaniáda (dle vzoru japoniáda) pana Verna. A vlastně nádherná. Cestopis po Číně, dějepis čínských poměrů, trochu dobrodružství, trochu techniky - koupací úbory a vaření čaje na vodě mne dostalo. A vlastně celá kniha. Dobře, že ta reedice vychází.

9 11.09.2020

"Ty si prostě nechceš přiznat, že taky rád brečíš. Stačí si trochu zabrečet a všechno je v pořádku."
...
"Dobře se vyspat, deset minut si zabulet nebo spořádat kelímek čokoládový zmrzliny, případně všechno dohromady, to je dobrej lék, Douhu. Poslechni doktora Toma Spauldinga."
Pro mne je dobrá sci-fi jen prostředkem ke sdělování myšlenek o světě a životě. A dobří spisovatelé, jako bratři Strugačtí, Robert Heinlein, Clifford Simak anebo Ray Bradbury ji využívali k popisu svého pohledu. O to víc mne překvapila tato kniha, která už vůbec sci-fi není. A funguje skvěle. Kluk, který si začíná plně uvědomovat svět s jeho klady a zápory, s chvilkami štěstí i neštěstí, začíná vnímat jak krátkodobý koloběh (kniha je popis jednoho léta), tak dlouhodobý (kamarádi mizí pryč, staří lidé umírají). A vzpomínal jsem, koho jsem já v životě potkal a kdo díky mně žije dál. A začal si uvědomovat, kdo se mnou jednou umře - prastrýc, který jako malý kluk potkal Masaryka a jehož otec pracoval u Šroubka, paní, která se o mne starala, když jsem byl nemocný a byla neodsunutou Němkou, ... Co se za sto let změnilo, je prostředí, technika, ale člověk zůstal stejným tvorem, jakým byl. Tak, pane Bradbury, děkuji. A hlavně i ČRo Vltava, která z knihy připravila pár ukázek a na knihu mne upozornila a nalákala.

15 05.09.2020

Ano, Pinkie je "nadčlověk"; ano, konec je skoro melodramaticky - "tak končí tato komedie, zlo prohrává a dobro žije", ale popis šíření a mutace viru zase není tak úplně mimo mísu. Stejně jako snaha učinit spravedlnosti za dost. Takže asi budu vylepšovat průměr, protože poslední čtvrtinu jsem chodil s knihou z místnosti do místnosti podle toho, co jsem dělal, resp. co jsem zvládl dělat při čtení. A ač nejsem paranoik, tak si říkám - odkud, proč a kdy to skončí v reálu.

19 01.09.2020

Krásné slovo od paní Pilarové - Samožerbuch. Pocta paní Salivarové v podobě Honzlové. A navíc v dopisech přiznaná diskuse o knihách, o významu slangu a jeho rozporném přijímání. Nelze číst odtrženě od tvorby (a přitom přiznávám, že jsem ještě nečetl Tankový prapor, i když teď jsem nalákán jednak touto knihou a jednak vzpomínkami Lubomíra Dorůžky). A když k tomu čtou ještě v rádiu Vraždu pro štěstí, láká mne to znovu si něco přečíst od Škvoreckého. Nejlépe všechno a chronologicky - ne jak bylo napsáno, ale jak procházel Dany Smiřický dějinami.

6 31.08.2020

Sbohem. Nebo možná spíše na viděnou. Série skončila. Aspoň že jsme poznali, že to Margaret s Li Jenem vyšlo. Aspoň na delší chvilku.

9 26.08.2020

Jsem zmatený. Mnoho narážek na předchozí vyšetřování, ale příběh je první ze série. Komisař se během dvou hodin, možná víc, opije do chrápava, ale během pár hodin je nalezen a zachraňuje Josefínu. Byl jsem nalákán, ale nějak mi přišlo, že i první detektivka Michaely Klevisové je o stupeň, až dva, lepší. ještě dám této sérii šanci, ale první díl, kromě babiččiných prupovídek, moc humoru nenabídl. Ani nepřipomněl Velinského Augustina Velikého, ani slečnu Marplovou.

10 25.08.2020

Po zkušenosti s knihou Klobouk, kniha a hůl jsem nad touto knihou jásal úplně stejně. Chvála lidské práce, pocta všem, kteří tu žili před námi a nějak pozitivně se zapsali do krajiny, rozpaky nad dobou, která preferuje prefabrikáty. Tak by se asi stručně dala shrnout tato kniha. Určitě se k ní budu vracet.

4 24.08.2020

Asi jsem čekal něco jiného. Nejde o apokryf, nejde o parafrázi, jde o nepříliš důvěryhodný a vnitřně nesourodý pohled autora. Proč nedůvěryhodný? Mne nevtáhl a necítil jsem, že se dá hlavní postavě vůbec věřit - na začátku v podstatě lehkoživka, v prostředku lékař a na konci člověk s mesiášským komplexem komplikovaným touhou uniknout ven do obyčejného života. Ostatní postavy plní jen papírově vymezené úlohy.
Kdyby autor zvolil jiné jméno pro svou hlavní postavu, asi by všichni pochopili, o kom chce mluvit, ale neuspěl by. Takto se mu podařilo vyvolat senzační očekávání, která se u mne nevyplnila. Některé kapitoly špatné nejsou - Havran, Ryba. Celou dobu se jak hlavní postava, tak knha zmítá mezi otázkou, zda je hochštapler nebo mystik. A vítězně odchází ten první.
Možná by se to dalo přirovnat k Rushdieho Satanským veršům, ale ty jsou - narozdíl od této knihy - opravdovou literaturou, která může naštvat, ale v sobě cosi, co drží pohromadě. Tady ne.

1 21.08.2020

Začetl jsem se znovu do Letopisů, tentokrát chronologicky podle toho, jak se který díl vztahuje k dějinám Narnie. Nevím, asi jsem to neměl dělat. Uvidím, až se dostanu k nejslavnějšímu dílu, jak na mne zapůsobí. Tenhle byl příliš jednoduchý. I když jsem se dozvěděl, jak vznikla Narnie, přišla čarodějnice, objevila se lampa (a nejsem si jist, zda jabloň hraje ještě v budoucnu nějakou roli). Nicméně mne četba donutila dozvědět se něco více o autorovi a jeho životě a víře, včetně ovlivňování Tolkienem, takže hvězdička navíc.

5 18.08.2020