kuruteku komentáře u knih

Čekal jsem trochu víc výkladů, ale zase na druhou stranu dozvěděl jsem se hodně. Snad i pochopil, jak křesťanská filosofie převzala přes Aristotela řeckou filosofii - řád kontra chaos/vzpoura. To sice v knize tak přímo řečeno nebylo, ale dalo se to vycítit. Sice jsem četl dlouho, ale úplně. Možná někdy i na řecké tragédie a Platóna dojde.

2 18.06.2020

Jak vidím, tak čtením e-knihy přicházím o krásný obrázek na přebalu. Ale zase kniha není tak tlustá, i když dlouho vydrží. Už jsem si na Bathoryho zvykl, tady se znovu potká s Čelebim. A po krátkém "rozloučení" s Janovem už je v Chorvatsku a snad se podívá i domů. Všechno tu je ve správném poměru, další dílek do osmanských bojů, tentokrát Mikuláš Zrinský. Tak už se těším na příště.

16 29.05.2020

Dybbuk jsem minul, ale Zuby Nehty už ne. A tak dvě třetiny autorek jsem nějak někdy zaregistroval. Možná by to ale pro někoho chtělo ještě doplnit nějakou audio ukázkou. Chválím autorku, že se nebojí dát prostor názorům, se kterými nesouzní, a nepolemizuje s nimi. A tím pádem ten poslední rozhovor působí hodně upřímně a zároveň hodně smutně. Autorka je součástí historie Dybbuku i Zubů, i když se časem posunula jinam. Tak snad někdy na nějakém extra koncertu se i ty příkopy přemostí.
Zajímavý je pro mne závěr z většiny příspěvků, že nejsou muži a ženy, ale lidé, že blbci jsou všude a kdo chce, si cestu najde.

2 29.05.2020

Ano, je to takové trošku černobílé, ale zase bez detektivních motivů Vondrušky a Bauera, bez fantazy momentů Červenáka. Prostě nefalšovaný středověký román z doby Jana Lucemburského. Je to trošku předvídatelné a dobro a zlo mají jasná místa i motivy, ale dobře se to čte a snad i ty dobové reálie jsou věrné. Ideální oddychovka.

14 29.05.2020

Tím, co jsou Turčekovy knihy o Blízkém východě, byly pro mne Řezníčkovy Rozpojené státy - další kamínek do mozaiky toho, jak, částečně proč, žijí lidé jinde. A obrázek velmi pestrý. Sice mne na začátku české vazby vystrašily, že půjde spíše o tlachání a vychloubání, ale brzy jsem autorovi přišel na chuť. Dokonale vyvážený koktail. Vysvětlení příčin Trumpovy (a jiných) popularity, na které "liberální městská vyšší střední třída" zapomíná, protože je mezi nimi velký příkop. A závěrečné kapitoly o jednotlivých amerických "specialitách" byla už třešinkou na dortu. Jen se ptám: proč nemáme nikoho takového na východě? Michal Kubal i Martin Řezníček v USA, Břetislav Tureček i Jakub Szanto na Blízkém východě - kontinuita, nestranění, objektivní pohled sloužící informování, ne ideologii. Ale jinde na světě?

7 22.05.2020

Trampové mají jednu vlastnost. Když se sejdou, tak ať za chůze nebo za sedu, tlachají a bájí. Ostatně to asi není trampská vlastnost, ale vlastnost řady mužů, která se projevuje i v hospodách tím, co krásně nazval Hrabal pábením. A Jan Drnek jedno z témat povýšil, vymaloval a ladovsky okrášlil natolik, že už je podle mne také součástí historie - "měli jsme se bránit, protože jsme mohli vyhrát". Dvoudílnou knihu o roce 1938 by mohl přijmout za svou skoro každý - autor sice naznačuje "poválečný" vývoj směřující k zdrcující válce v Evropě (zdrcující pro Sovětský svaz) a obnovení rakouské monarchie (a co Maďaři?), ale v této knize jde jen o náznak. Hlavní tu je obrovská neschopnost německé generality samostatně vést válku (až neuvěřitelná) a několik šťastných náhod (např. počasí neumožňující letecké zásahy Luftwaffe; činnost české zpravodajské centrály a předvídavost směru německých útoků). Prostě krásně se to čte, ale člověk by potřeboval ještě "Saturninův výklad všeobecně rozšířených omylů". Prostě ještě jednu celou ságu porovnávající mystifikaci a realitu. A proč jsem na začátku jmenoval trampy? Inu, čtenář a znalec Drnka ví a ostatním to může být jedno. Sice bych mohl ubrat hvězdičku za monarchismus a někdy přehnané pábení, ale proč.

1 15.05.2020

Přiznám se, že mne nalákalo to, že to není typická verneovka, ale že ji dopsal syn Julesa Vernea. Ale nakonec to verneovka byla a typická. Techniky, romantiky, poučování - všeho v rozumné míře, dobře se to četlo, i když je to víc jak sto let. Vím, že to dobře dopadne, že se dostanu do nějakého exotického prostředí. Ale jako dítě jsem Oceánem na kře ledové hltal více. Nicméně nelituji.

3 10.05.2020

Jako detektivka slabounké, jakmile jsme seznámeni s okolnostmi samotného zločinu, je to jasné. A přiznám se, že - SPOILER - dítě s krabičkou už bylo jasným vodítkem, co bude dál. - KONEC SPOILERU.
A tak zůstává seznámení s reáliemi Svatoplukovy vlády nad Velkou Moravou a boje se sousedy.
Četlo se to výborně, ale náročnost žádná. Napínavé taky nic moc, humoru poskrovnu.

1 10.05.2020

To nemá chybu. Vlastně má. A mnoho. Tak ta zásadní je, že Dušan Vančura už na zářijových koncertech nebude. A ta druhá, že po září a posledních koncertech už Spirituál kvintet naživo asi nebude. A přitom ta poslední píseň na přiloženém CD je obrovským příslibem. A všechny ty staré písně SK zpívané poslední sestavou jsou nádherné. Až tak, že zamáčknu slzu a budu vzpomínat...

7 01.05.2020

Po Kornéliu Báthorym jsem se pokorně vrátil do dětství touto knihou. Ano, našel jsem si tam také určitou poplatnost době, ale jen opravdu největší spisovatelé by dokázali nepodlehnout. A ano, kniha by mohla být dvoj až čtyřnásobná, aby to nebyla taková zkratka. Ale třeba pohled na piráty mi přišel docela plastický - určitá míra spravedlivnosti, ale i fanatismus z vraždění. Zkrátka pro děti a mládež mi přijde pořád vhodná. A Juraj Červenák to okoření a natáhne pro dospělé, i když jeho Kornel je už úplně jiný ;-)

8 01.05.2020

Tady je hezky vidět, komu autor přeje. To, co by jiný nepřežil, je tu dovoleno. Už u předchozího dílu mne napadlo, proč se Báthory jmenuje Kornélius a vzpomněl jsem si na knihu Miloše V. Kratochvíla Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela (už ji opět čtu). Doba, moře, války je tu taky, jen západ místo jihu a východu. Ale zpět k Báthorymu. Ano, nelogičností je tu mnoho, ale jak autor, tak Báthory má právo si projít vše až do konce. A komu není přáno, na toho dojde, i když později. První z pěti je příslib do dalších dílů (a kde je Třetí až Pátý?). Prostě dobrá pohádka pro dospělé. Už se těším na další díly.

9 30.04.2020

Výborný přehled, který snad, co mé skromné znalosti dovolí, nikoho nepomíjí. Je tu všechno a všichni, které znám a které jsem si objevil - Klevisová, Češka, Kopřiva, Velinský. Dobrá inspirace, s kým se ještě seznámit a koho klidně opominout.

4 30.04.2020

Pro příznivce Kopřivy doby Asfaltu a Holomrázu, doby Rychlopalby a Křížové palby to musí být šok. Douška: až teď po třičtvrtě roce, zjišťuji, že jsou DVA Štěpánové Kopřivové a tento Štěpán Kopřiva nenapsal nic z předešlého. Douška 2: Navíc si plést jména Kopřiva a Kučera, to jsem fakt borec. Já jsem nadšen, kam jsem se záměnou autora posunul. Obávám se, že "natažení románu" by znamenalo, že nevyjde vloni, ale za deset let. Možná by se dalo v "námořních dějinách lidstva" najít ještě nějaké překvapení, mne potěšil Moreau s přesahem k Nemovi. A Darwinovi. Možná by se tam vešel ještě nějaký filosof. Ale i tak. Otázek na několik lidských životů "a odpovědi tý se nedočkáš". Možná že je, možná že není. Douglas Adams má jednu z odpovědí v návštěvě osamělého "vládce světa", o kterém říká Zafod, že je svět ve správných rukách. A kromě toho 42. Ano, možná v tomhle smyslu by mohl jít autor dál, ale bylo by to neupřímné. S jeho hledáním já jsem spokojen.Jsem zvědav, kam se vydá příště. A jásám nad každou do věty schovanou hlubokou myšlenkou doplněnou o vtipné rozuzlení. Při příštím čtení si je asi začnu vypisovat.

2 24.04.2020

Čekal jsem něco jiného. To mám za to, že jsem Hrbáče jen viděl, ale nečetl. Tak úkol na chalupu - přečíst Hrbáče a porovnat s filmem. Železný muž špatná kniha není. Je jenom 170 let stará. Proto se nečte lehce. Aspoň jsem se dozvěděl něco z dob, kdy malá Británie, Bretaň, byla ještě nezávislou na Francii. Román je trochu červenou knihovnou, trochu středověkým rytířským románem, je v ní vtip v podobě trpaslíka Lamželeza, je v ní historie, legenda. Všechno to je umně propletené a nic nepřevažuje. Takže nakonec vše dobře dopadne, "Stázka se dostane Kubíkovi" a mrtvých není tolik.

3 23.04.2020

Dětská četba. Ale kolik autorů "dospělé četby" zpřístupní/zbeletrizuje/zdramatizuje tehdejší dobu? Kolik historiků by dokázalo nějak popsat míchání kmenů, předpřipravování dnešních národů, které vlastně dovznikly před necelými dvěma sty lety? Souběžně čtu historii o Balkánu a teď se mi přimíchal Paul Feval Železný muž. Takže plastický obraz historie lidstva se rodí v hlavě. A Eduard Štorch do ní skvěle zapadá, i když je to obsahově čtivo lehké a čas na jazyku zapracoval.

9 21.04.2020

A tahle kniha byla prvotina? Soukromně jsem si seřadil knihy Aleny Mornštajnové na Hana - Slepá mapa - Tiché roky - Hotýlek. Sice by se z nich daly sestavit knihy dvě (Hana a ty ostatní), ale kouzlu rodinných ság jsem díky ní propadl. Slepá mapa má v sobě tajemství, která známe, na rozdíl od všech postav, krutost dějinných zvratů i hledání štěstí obyčejného života. Kolik rodin zná své předky, zná jejich osudy, kolik tajemství se v nich skrývá. A kolik už se přes generaci nepřenese - praděda, který hrál blázna, aby nemusel zpátky do zákopů první světové, prastrýc udaný za poslech rádia v době Protektorátu, jiný strýc přes koleno, který stál u vývoje první české počítačové diakritiky. Omlouvám se za tolik osobní poznámku, ale muselo to ven. Asi si v rámci rodiny budeme muset všechny tyhle historky zapsat, ať naše děti vědí...

63 17.04.2020

Zajímavě, až skoro neuvěřitelně, propojené, ale oproti jiným (Lars Kepler) to pro mne zůstalo ještě na zemi. A zdá se, že série skončila. Bál jsem se, že propad mezi autory bude znatelnější, ale pro mne byl snesitelný.

9 14.04.2020

Nebyla to ani detektivka, ani román, trošku červené knihovny. Číst se to dalo, já osobně sázel na jinou osobu, než která byla skutečnou maskou, ale celkově jsem čekal víc.

3 14.04.2020

Ve snaze dozvědět se, jaká je česká fantazy, jsem se prokousal touto sbírkou. Potvrdil jsem si, že Neomillnerovou snesu jen v antologiích, hledání skrytých popudů a dalších významů ponechám jiným. Budování jiných světů a popis jiných "osob" je zajímavější, ale Andersovo Tarantrefum mi přišlo moc vyumělkované a Antonínovo střet "civilizací" moc ztřeštěné, občas jsem v těch cizích pojmech ztrácel, nicméně se i párkrát smál nahlas, takže významené plus. Takže zbývá Renčínova alterfantazyhistorie (to mne pobavilo, potěšilo - Kalandra by byl zděšen, tyto motivy ve svém Českém Pohanství nezaznamenal) a Pavlovského další den, kdy je potřeba zachránit svět. Celkově času nelituji, ale kromě Medkova Dobrodruha zatím nic extra zajímavého na české fantazy pro sebe nenacházím. Pardon, ještě Kopřiva, ale to je žánr sám pro sebe.

11.04.2020

Téma vydá za pět bodů, pohled na nedávnou minulost očima "poražených" (ale hlavní postava vlastně nepatřila mezi předlistopadové mocné). Jazyk prapodivný, na rozdíl od Macochy se to dalo přečíst a pochopit, ale není to ani hovorově, spíš takový pokus o nespisovný jazyk. Děj zajímavý, ale strašně tezovitý - jakoby zhustila konflikt o budoucnost mezi pseudoanarchií a pseudonaciboly (pro neznalé - v Rusku masovější hnutí kombinující někeré stalinské a fašistické prvky - nacionální bolševismus). Připadá mi to, jakoby se autorka bála protrápit se svými antihrdiny víc. Není moc knih o současnosti, není moc autorů, kteří by se nebáli jít proti proudu, ale, jak se ukazuje na této knížce, to samo o sobě na kvalitu nestačí. Po Macoše je to ale kniha, která se dá přečíst.

4 11.04.2020