Kverulant komentáře u knih
Soumrak dne je vyprávěním vysoce disciplinovaného majordoma o jeho kariéře a lidech, se kterými se během ní setkal. Síla velmi dobře napsané knihy spočívá v tom, že hlavní hrdina ve svém vyjadřování upřednostňuje profesionální přístup nad připuštěním si nějakých emocí - to, co se skutečně dělo, se dozvídáme z reakcí osob, o kterých vypráví. Zajímavá je i historická éra a připomenutí, jak to tenkrát na panstvích chodilo. Přečetl jsem téměř jedním dechem.
Kvalitní biografie mapující Gottovu kariéru v podmínkách komunistického režimu, která slouží zároveň i letmý průvodce československou popmusic. Vedle sledování vývoje Gottovy hudební dráhy autor přibližuje i osudy jeho kolegů a jiných hudebníků, popisuje jak fungoval místní hudební průmysl a politická poptávka a zasazuje Gottovu hvězdnost do kontextu doby. Autor odvedl skvělou badatelskou práci a řada informací (a uvádění šířených mýtů na pravou míru) je velmi zábavná a přínosná, aniž by člověk musel být fanoušek Gotta nebo předrevoluční popové hudby.
Co dodat, tři vynikající komiksy. Macourek zpracoval téma incké říše, Neff předvedl, že i v izolovaném komunistickém Československu si lidi uměli představit řádně béčkovou sci-fi s princeznami a nabušenými hrdiny, ale úplnou špičkou je pro mě téměř lovecraftovský hororový Nesvadbův příběh o pátrání po ztraceném sněžném muži. Všechny scénáře samozřejmě výborně zpracoval král českého komiksu Saudek, bez kterého by jistě první dva příběhy nebyly takový nářez a je vidět, že nemá problém žánrově přeskakovat mezi kreslením raket a pochmurných jeskyní a hor. Saudek si zároveň všude umí nacpat svůj styl dráždivé tělesné estetiky obou pohlaví a okořenit vše humorem (už jen titulní obálka k tomuhle svazku je skvělá). Jeden z mých největších pokladů dětství, který si užívám i ve stáří.
Velmi zdařilý román, kde se autorovi podařilo shrnout životní styl (nejen) francouzské společnosti druhé půlky 20. století a konfrontovat ho skrz život dvou inteligentních čtyřicátníků, bezradných v otázce, co si počít se životem v natolik liberální společnosti. Autor střídá důmyslné filozofické pasáže se silným příběhem a řada úvah je tak důmyslně provokativní, že musí rozrušit čtenáře aspoň jednou. Legendární je rozbor významu Huxleyho Konce Civilizace, kdy autor klasického díla o dystopii lidí s emocemi utlumenými léky nakonec sám podlehl hédonismu ve víru hippie hnutí a osud jedné z postav Elementárních částic vlastně poselství Huxleyho knihy sám naplňuje. Samozřejmě není možné nezmínit četné otevřené sexuální sekvence, které místo vzrušení slouží ale spíš k přenášení deprese života postav na čtenáře. Zkombinovat tolik rovin zábavy od cynického humoru, smutku, provokace a seriózních zamyšlení o světě Evropy najednou a nepokazit to? Smekám.
Velmi slibný příběh a dobrý rozjezd, zabiják, který v rámci role zkouší psát? Vynikající. Pak to samozřejmě Stephen tradičně nevydržel a začal nařeďovat děj, vymýšlet další nepravděpodobné postavy a od momentu "Alice" už je to otravný předvídatelný úmor, pokus dojímat se nad postavami, které to nepotřebují, nesmyslná odpudivá linka s pomstou, rádoby překvapení na konci... Rčení "méně je někdy více" by tomuto románu prospělo.
Zvrácená pohanská jízda s dobrým příběhem a zajímavými postavami. Sukuby mají dobrou pověst skandálního díla, které muselo být ve své době pro vydání zcenzurováno (v Česku už vychází překlad kompletního díla) a předpokládal jsem, že to bude pro barvitě vylíčenou sadistickou brutalitu, ale tehdy jistě šokovaly i dobře vylíčené sexuální orgie a temná erotika bez hranic, ze které budou odvaření zejména příznivci femdom. Autor je dobrý psycholog a umí dobře vytvořit úzkostnou atmosféru zla, textu dobře slouží klasicky dobrý překlad Milana Žáčka.
Bylo by asi jednodušší napsat, že Jodorowsky má na kontě další historický nářez. Složitěji: Bouncer nás od prvních stran zatahuje do víru temných vod období dějin, kdy platilo právo silnějšího a prachatějšího. Americké westerny o šlechetných pistolnících a neporazitelných spravedlivých šerifech mě nebavily ani v mládí a mám vlídný vztah jen k italské pochmurnější vizi Leoneho filmů zvané spaghetti western - kdyby měl být Bouncer vyjádřen v této gastronomické terminologii, byly by to špagety topící se v sépiové omáčce. Možná jsem nikdy nenarazil na depresivnější western. Autor nám představuje Divoký západ skrz životy outsiderů - prostitutek, desperátů, bastardů, mrzáků v době, kde si nikdo nemůže být jistý, co sebou přináší další banda cválající do města a čeká nás koktejl násilí, bezpráví a absurdního humoru, kde majetek v rukou losera znamená jen příval neštěstí a starostí a kde je vlastně výhra přežít nebo probrat se nezmrzačený. V dnešní době, kdy se USA se zbytkem světa ohlíží na vlastní dějiny kritičtěji, je přes 10 let starý Bouncer cynika Jodorowského svěží historická vize i s bezuzdnou exploitací. Spousta dobře napsaných postav a mikropříběhů, výtečná atmosférická kresba a opět kvalitní překlad, jak už je u Arga zvykem - co dodat?
Protože od Brubakera a Phillipse beru automaticky cokoliv, co vyjde, čekal jsem, že se po sérii vynikajících záležitostí jednou trefím do něčeho "obyčejného". Zabij nebo buď zabit je výlet tvůrčího dua do žánru "maskovaný bojovník proti zločinu mínus maska a DC-Marvel vesmír" a přestože od počátku vnímáte jiný přístup (zajímavá motivace, skvělé pozadí a rozprava se čtenářem), chvilku jsem si říkal, že je Dylanův příběh celkem normální, kvalitně odvedený komiksový román. Postupně se ale příběh překvapivě rozjíždí, chytře pracuje s očekáváním a po dočtení velmi vtahující dvojky musím konstatovat, že Brubaker má v žánru krimi se společenským přesahem otěže pevně v rukou a náročnější čtenář chrlí opět pocty. O kresbě snad ani nemá cenu říkat, že je výborná.
Foglar popisuje svět pochmurného dospívání v místě, kde se formují dospívajícím klukům charaktery - ve školní třídě. Tentokrát v ději dlouho chybí prvek typu klub nebo silné přátelství, na který by se mohly postavy upnout k povznesení se nad těžký úděl v období mezi dětstvím a dospíváním, kde klukovskou nevinnost kazí nebezpečné věci jako cigarety nebo nemravné obrázky :-). Hlavní hrdina Lubor je na foglarovku odvážně nesympatický, veškeré špatné dění kolem sebe pozoruje neutrálně a když zjistí, že největší lůzr třídy má velmi zajímavé záliby a nápady, stejně si dává velký pozor, aby si nikdo jejich kamarádství nevšiml a nezkazil si tak společenský profil, zároveň se touží stát blízkým přítelem nejatraktivnějšího, fyzicky nejzdatnějšího a povahou nezkaženého Fanka. Navíc je vývoj ve třídě solidně pesimistický a sem tam jsem pochyboval, zda vůbec můžou osudy některých postav dopadnout dobře. Opět slušná knížka i pro dospělé. Foglar vždycky uměl perfektně vystihnout dětský svět a jeho nebezpečí, kde jsou nechápající dospělí omezující element a nejpozitivnější věc v životě kluka (před pubertou) je kamarádský vztah s jinými kluky. :-)
Paměti jednoho z mých oblíbených režisérů jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a autorův humor známý z dialogů ve filmech zde stále srší z textu. Velmi zajímavá je předfilmová část o Allenově dětství, kultuře, která ho formovala a kariéře komika, i jak se dostal k režii. O některých filmech se zmíní jen letmo, u některých probere vznik trochu víc, ale není příliš sentimentální a u některých titulů radši věnuje odstavec lehkému čtení, jak je nějaká herečka krásná nebo jak znechutil Emmu Stone, než aby vyprávěl víc o vzniku každého filmu. Samozřejmě jsem očekával, že část memoárů věnuje rozchodu s psycho Miou Farrow a její snaze se pomstít (a je to v pořádku), ale převyprávěným zážitkům dětí z její rodiny je věnováno docela hodně prostoru a je děs, jak si v USA může slavná celebrita osvojit mraky dětí, udělat si z nich poslušné loutky a nikde žádná sociálka. Představuju si, jak by u čtení těch pasáží krčil můj oblíbený spisovatel Stephen King rameny, protože mechanizmus týrání dětí v rodinách popsal v mnoha jeho knihách přesně. Škoda, že místo toho Allen radši víc nezavzpomínal na některé filmy, ale je dobře, že se k aféře mohl svobodně vyjádřit.
Excelentně nechutná záležitost! Četl jsem to kdysi v době vydání a když jsme nedávno vzpomínali, co byl nejbrutálnější literární masakr, kdekdo si vzpomněl na Slimáky. Je to napsané stručnou filmovou řečí, která vyvolává patřičné obrazy a vynalézavost autora v klasických "popravovacích" scénách nezná hranice. Ideální čtení na dovolenou na venkově, kde budete podezíravě sledovat při večeři váš salát a prohlížet místu nebo odmítnete místnímu páru trojku.
Když jsem si říkal, že mistr komiksového noiru Ed Brubaker se svým dvorním kreslířem budou svou vysokou laťku kvality jen udržovat, nečekal jsem, že mě vesmír vypeče existencí série Fatale, kde přibrali do portfolia horor a náboženský kult. Fatale je velmi dobrá a je škoda, že nevyšla rovnou celá jako omnibus.
Jodorowsky je jeden z mých komiksových oblíbenců od momentu, kdy mě pobavil Šílenou ze Sacré-Coeur neboli nekorektním vtipkováním na účet filozofie a náboženství v rytmu orgií. A dostává mě dál - Papež ukrutný je odvázaná jízda renesancí poháněná chtíčem a bojem o moc.
Renesance je jedno z mých oblíbených období historie (nejen protože se v té době Evropa začala trochu osvobozovat intelektem a kulturou od církevního teroru) a proto mě o to víc bavil způsob a nadsázka, s jakou Jodorowsky splétá drby a osobnosti té doby do pavučiny spojené s požitkářským papežem. Vidí křesťanskou Evropu jako bojiště o moc, prachy a potěšení, a kdo chce vyhrát, musí být nejlstivější.
Kresba je samozřejmě vynikající a souzní s obdobím, ve kterém se příběh odehrává. V renesančním umění došlo k jistému návratu k antice, tedy zdůrazňování svalnatosti mužského těla a komiks to nezapomíná naplnit. Urostlý prošedivělý papež má navíc rád pánskou společnost a útlocitnější čtenáři budou mít možná problém unést bombardování nahotou a sexem. Chilský démon klasicky kašle na hranice (respektive co na to řekne církev a její fanoušci, a dost možná i ostatní čtenáři) a utahuje si ze všech tehdejších velmocí, mocenských figur i dobových celebrit. Jsem rád, že (ještě pořád) žijeme v zemi, kdy je možné vydat takhle kacířský komiks a žádná instituce ho nezakáže a nespálí na hranici. Jeden z nejzábavnějších kacířsky drzých momentů je vznik proslulého doteku Boha a člověka ze stropu Sixtinské kaple.
Julius II je neskutečný intrikán a dovolí si toho během jeho vlády fakt hodně. V historických šarvátkách padá pomalu víc vulgárních mačo hlášek než ve filmu Komando. Se svým parťákem Machiavellim a příležitostnými partnery mě velmi bavil a komiks mi utekl až moc rychle. Je to skvěle přeložené a smeče typu "Ti nadržení psi mají tu drzost obvinit mě ze sodomie, ačkoliv v jejich vlastních prdelích je větší provoz než na náměstí svatého Petra?" jen tak nezapomenu. Těším se na další dílo.
Menzel měl zajímavý život a uměl o něm dobře psát. Kniha vás spolehlivě uvede do společenského klimatu 50-80. let, fanoušci zákulisí Barrandova v ní najdou nové neuvěřitelné příhody o praktikách komunistické kulturní mašinérie a milovníci Menzelových filmů najdou dostatek informací o vzniku a natáčení, i o osobních přátelstvích režiséra s herci a spisovatelem Hrabalem, i o jeho divadelních a zahraničních aktivitách. Zamrzí trochu zrychlující se tempo pamětí v 80. letech. V závěru knihy pak Menzel v pár větách nastřeluje, o čem v porevolučních letech by se dalo psát a je škoda, že pokračování pamětí zřejmě nedopsal, protože by bylo hrozně zajímavé sledovat upřímně popsanou slabší éru jeho kariéry v kapitalistickém prostředí. I když nebyl můj nejoblíbenější český režisér, mám k němu po přečtení knihy velký respekt.
Depresivní příběh hlavního hrdiny, popíjejícího outsidera pracujícího ve sběrně, který v komunistické éře obsluhuje likvidaci sběru. Haňta sleduje, jak jedna doba končí a začíná nová, do které už nepatří ani knihy nežádoucích autorů procházejících jeho lisem, ani on a lidé z jeho vzpomínek. Vedle anglického krále asi nejtemnější a nejsmutnější Hrabalova kniha, což znamená, že je skvělá. :-)
Kresba je kvalitní a její psychedeličnost umožňuje představit si stavy dvou ústředních postav. Skoro je mi kvůli ní líto říct, že příběh je navzdory skvělé zápletce a nečekanému parťáckému duu průměrný. Cestování po Evropě je dobré zpestření, a vlastenci zaplesají nad Prahou, ale cestopis obsahuje pár chybek/úletů typu "planetárium" na berlínském Teufelsbergu. Jako jednohubka OK.
Rozmazlený Werther deprimuje čtenáře svým příběhem líčeným přes hysterické bědování o zamilování se v dopisech příteli. Věřím, že chudák adresát všech těch dopisů nafoukaného fracka uvažoval o sebevraždě mnohem dřív než postava. Ve své době možná kniha učila mladé čtenáře prožívat svou lásku jako nejdůležitější záležitost v životě, jejíž nenaplnění znamená zahodit všechno ostatní, ale dnešní čtenář už to vidí jen jako vztek rozmazleného fracka, který tu ženskou nedostal do postele a trpí víc než sám Werther až do radostného závěru.
Prcek Jan Dítě vypráví příběh svého života o kariéře číšníka, kterého ambice, osud a historie vede skrze velmi zajímavé zastávky. Spisovatel nám klasicky maluje pochmurný neradostný svět a smutné konání lidí, ve kterém hlavní postava vnímá svůj život poeticky a opojně navzdory okolnostem, které často vnímá po svém, zatímco čtenáře mrazí (vyjímečně silné v rámci románu je období s Lízou). Hrabal tu opět mistrně maluje obrazy chrlením svých naléhavých nekonečných souvětí a jak je to u jeho děl psaných během zákazu činnosti do šuplíku typické, necenzuruje se, podává svědectví o povaze českého člověka a historii Československa. Je to krásně smutná kniha, jedna z nejlepších děl Hrabala a vyplatilo se k ní po letech vrátit. Mrzí mě, že režisér Menzel pojal nepovedenou filmovou adaptaci jako pitomou obveselovací grotesku a úplně zmařil pro lidi neznalé předlohy odkaz románu.
Příjemná psychologická expedice do zajímavé oblasti. Intelektuální verze Pikniku u cesty pro 21. století. Určitě zajímavější než film. Velmi mi sedl styl a oblíbil jsem si hlavní postavu.
Další příběh z bezcitného (tentokrát fiktivního) středověku z pera chechtajícího se Jodorowského, tentokrát možná o něco méně dialogu a více nádherně zpodobněné akce a masakru. Alvarovo království by očividně Istanbulskou úmluvu nejenže neratifikovalo, ale ani nepodepsalo, neboť se slabými lidmi zde příslušníci šlechty zachází jak s toaletním papírem. I když si cením o stupínek více děl, kde si autor pohrává se skutečnou historií a zábavně mystifikuje nebo nasměrovává dějiny jinam, přece jen autor umí stále překvapit a v nižším hodnocení mi brání i naprosto úchvatná kresba, protože na spolupracovníky má tedy Jodorowsky výborný vkus.