Květi62 komentáře u knih

Za mě velmi povedená knížka. Dlouho jsem o ní jen slyšela, ale teprve nyní se mi dostala do ruky. Knížka velmi překvapila. Příběh "holky z bažiny", která si v životě musela poradit sama. "Zoufalý, osamocený a do kouta zahnaný člověk se vždy upíná k základním instinktům, jejichž hlavním cílem je přežít." A tak se Kya snaží přežít, v nehostinné přírodě, daleko od lidí, ale v souladu s přírodou a láskou k ní. Strhující, téměř neuvěřitelný příběh, který Kya prožívá, vás nutí číst stále dál. Toužíte, aby Kya nalezla své štěstí, blízkou osobu, bojíte se o ni, když je souzená za vraždu, a jste v závěru knihy překvapeni /a nebo vlastně ne, protože jste pravdu celou dobu tušili?/. Knížka, která vám určitě dlouho zůstane v srdci.

48 31.05.2023

Knížku jsem dočetla již včera a stále nevím, jak se k ní postavit. Bylo to smutné, kruté, depresivní. Byly zničeny tři životy a žádná naděje, pomoc, trest... Jsem ráda, že "cácora" zachránila aspoň ten poslední. Alena Mornštajnová vás knihou chytí a už nepustí, musíte číst dál a dál. Velmi silná kniha, ale podruhé ji číst už nebudu.

43 21.04.2023

Obdivuji Karin Lednickou. Tak poutavě napsat knihu, která vám přiblíží těžký život v Karviné v období od roku 1921-1945. Knihu, od které se nedá odtrhnout. Knihu, o kraji, kde žijí chlapi "tvrdohlaví jako mezci, drsní jako šmirglpapír, prchliví jako dravá řeka. A zároveň srdeční, bohabojní, pracovití". Knihu, ve které věčný boj o území, rozhádá celé rodiny. Knihu, která nám druhou světovou válku vylíčí jako šílený boj o přežití. Knihu, která nás dovede k poznání, že z pomstychtivosti, která neumí rozpoznat nevinu, vznikne jenom další zlo.

40 29.06.2021

Tak tuhle knížku jsem v dětství milovala. Nyní ji objevila v knihovně moje zvídavá vnučka. A tak jsem ji o jarních prázdninách četly. Teprve nyní mě překvapilo množství násilí, které jsem v dětství nevnímala. Ale pohádky vždy končí šťastně a vnučka byla nadšená. Starší vnuk /9 let/, se nejdříve tvářil, že ho "pohádky" přece už nezajímají, ale když babajaga letěla ve hmoždíři a odrážela se kostí, odložil ABC a poslouchal moje čtení. Když jsem dočetla jen pronesl," to bylo hustý". Ano některé pohádky byly skutečně "hustý", ale já jsem se vrátila do dětství a jejich čtení jsem si opravdu užívala.

39 08.04.2023

Knížku Bíla voda jsem dostala k narozeninám. Neplánovala jsem si ji koupit a už vůbec ne číst. Tak jsem ji jen prolistovala a dala do knihovny. Ale letos jsem ji znovu vytáhla a začala číst. A četla a četla. O tom, že nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvář tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat. Tato knížka je o víře a zlu, o boji za svobodu, o boji proti nespravedlnosti. Hlavní hrdinka Evarista ví, "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." Lena, se na kraji této propasti již ocitla, podaří se jí najít novou cestu? Pozná, že někdy musí něco zemřít, aby se mohlo něco nového narodit?
Prolínání současnosti a minulosti bylo dobře promyšlené a na závěr vše do sebe zapadlo.
Bylo to náročné čtení, obdivuji autorku za velkou práci, která byla na knize vidět.
Ve čtení mi pomohlo, že jsem si nejdříve přečetla "Poznámku k historickým reáliím" v závěru knihy. Protože jinak bych vše brala jako skutečnost, a ne jako částečně pravdivý a částečně fiktivní příběh.

39 21.01.2023

Nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četla. Tak silný příběh jedné rodiny! Knížku jsem četla do noci, potom nemohla dlouho usnout a stále o ní přemýšlela. Nejde na na ni nemyslet. Alenu Mornštajnovou přidávám ke svým oblíbeným autorům a knihu nominuji na knihu roku 2017.

38 11.02.2018

Poutavý, i když smutný příběh. Příběh, který vás zavede do Bílých Karpat. Míst, kde je život těžký. Míst, kde je krásná příroda. Míst, kde žily žítkovské bohyně.
Hlavní hrdinka Dora hledá, hledá sebe, pravdu a víru. Dělí ji jen krok od cíle....
Knížka určitě stála za přečtení.

37 26.01.2024

Chtěla jsem sérii s Josefem Bergmanem číst od začátku, a proto jsem vyhledala knížku Kroky vraha. Michaele Klevisové se prvotina hodně povedla. Nedivím se, že ve psaní série úspěšně pokračovala. Ano, není to detektivka, kde krev teče proudem a mráz vám jezdí po zádech, ale je to velmi dobré počtení. Hlavní hrdinka Julie se řídí heslem, "když se mi něco nelíbí, snažím se to změnit podle svých představ, ne se s tím smířit". A skutečně se tím řídí. Její život je zvláštní, vztah s dcerou katastrofální a ještě skrývá tajemství. Potom se najde mrtvola a Julie je poslední, kdo ji viděl živou... Michaela Klevisová nám dává nahlédnout do myšlenek všech postav a my několikrát změníme typ na vraha, aby na závěr přišlo překvapení...

37 19.06.2022

Michaelu Klevisovou jsem objevila teprve nedávno, ale hned se stala mojí oblíbenou autorkou. Její knížky se čtou velmi dobře. Michaela umí. Jako ve správné detektivce přijde i vražda. A od samého začátku je hned několik podezřelých /skoro každá postava má motiv k vraždě/ a vy teprve na konci zjistíte, že vrahem byl ten, který mezi podezřelé vlastně vůbec nepatřil. Super.

35 15.07.2022

Další knížka od Michaely Klevisové, kterou jsem si náramně užívala. Opět hodně postav, idylická příroda, ale také pytláctví, honba za penězi a majetkem a hlavně vražda, nebo dokonce vraždy? A právě proto přijíždějí vyšetřovatelé Bergman a Sedláková. A protože se skoro všichni řídí heslem: "Nikdy neprozrazuj, na čem ti nejvíc záleží a čeho se nejvíc bojíš", jejich vyšetřování postupuje pomalu. Postupně, ostatně jak jsme si u Michaely Klevisové už zvykli, se stává podezřelým snad úplně každý.
A protože "Není správné, že vždycky vyhrávají ti arogantnější, drzejší, bezohlednější. Není správné, že ohleduplní a moudří jim ustupují a snaží se zůstávat nad věcí. Ve výsledku se prostě nechají převálcovat", odhalení vraha bylo opět velmi překvapující.

33 18.08.2023

Páni, tak to bylo zase počteníčko. Ani jsem nestačila zadat, že knížku čtu, a již ji mám přečtenou. Stejně, jako v předešlých knížkách, je i tady detektivní zápletka rozehrána tak, že v podstatě každý může mít k vraždě motiv. Jako velký bonus beru bravurně popsanou přírodu a hlavně lásku k ní. A vraní oko, jak dobře zvolený název knihy. Nechci nic prozrazovat, ale právě vraní oko, je tentokrát původce všeho zla.

32 06.04.2023

Oblíbená knížka mého dětství, kterou jsem si znovu ráda přečetla. Škoda jen, že Stanislav Rudolf již žádnou knížku nenapíše.

32 12.07.2022

Moje druhá knížka od této spisovatelky a opět musím dát 5*. Příběh Lindy, která si chce "vyčistit" hlavu, a proto odjíždí na Šumavu, do míst, kde žila její babička a také matka, trvá pouhý týden. Linda se seznámí s Gerdou, která se do svého rodného domu vrátila natrvalo. Společně odkryjí tajemství, které mělo být ukryto. Linda ale získá víc než poznání minulosti své rodiny. Přátele, místo, kam se chce vracet a také klid v duši.
A také pochopí pravdivost slov "Opravdovou radost můžeš mít jen z toho, za co nedáš ani nedostaneš prachy."
Již se ohlížím po další knížce Michaely Klevisové.

32 10.04.2022

Velmi dobře napsaná knížka o životě na vesnici. Myslím, že ten, kdo žil nebo žije na vesnici, cítí tu pravdivost. Přečteno za dva dny. Knížka mi vrátila vzpomínky na dětství, na sousedku, která při cestě z autobusu "známkovala" upravené zahrádky před domy, na stále připravený pokoj pro návštěvu u mojí kamarádky, na moji první zabíjačku, když jsem se přestěhovala za manželem.... Petro, díky.

31 24.01.2023

Krásné vydání mé milované KYTICE, s ilustracemi Míle Fürstové, které jsem si koupila do své knihovny /měla jsem jen starší vydání v měkké vazbě/ mě úplně nadchlo. Samozřejmě, že jsem si spoustu veršů pamatovala, někdy i celé básně, ale jejich opětovné čtení jsem si hodně užila. A to nejen díky dokonalým ilustracím, ale hlavně kvůli společným chvílím s maminkou /89let/, které jsem verše četla.

30 27.10.2023

Hynek Grábl - alkoholik, který si myslí, že má pití pod kontrolou
- manžel, který se ve vztahu trápí
- otec, který miluje své děti, ale synovi nerozumí
- milenec, který si něco dokazuje, i když ví, že je to špatně
- syn, který obdivuje a váží si svého otce, a který těžce nese jeho ztrátu
a v neposlední řadě Chirurg. Lékař, které své povolání miluje. A právě kvůli lásce ke své práci se rozhodně jednat čestně, postavit se problému čelem a já mu jen držím palce.

30 18.03.2023

Velmi dobře napsaná kniha o kraji, kde spolu žijí a pracují Češi a Poláci. O kraji, kde není lehký život, o kraji kde mají obyčejní lidé k sobě blíž, o kraji, kde štěstí není jen slovo.
Kniha nás překvapí informacemi o událostech, o kterých jsme nevěděli, nebo které nás minuly bez povšimnutí.

30 01.06.2020

Útlá knížka plná emocí. Silný a smutný příběh Jarka, který hledá své štěstí, ale uvnitř cítí, že něco je jinak... "Klec je vždycky klec, ať je v ní zahrada, zvíře, nebo člověk."

29 19.04.2023

Michaela Klevisová opět nezklamala. Josef Bergman přijíždí do Norska strávit poklidnou rybářskou dovolenou. Když je nalezena neznámá mrtvá žena, opět propadne "kouzlu" kriminalisty. Začne na vlastní pěst "rozmotávat" nejasnosti kolem zavražděné. Nebyl by to Bergman, kdyby na vraha nepřišel dřív než místní policie. Jak už to Klevisová umí, podezřelých je mnoho /každý má nějaký motiv/, a přesto není vše tak jednoznačné, jak se zdá. K tomu krásně popsaná příroda, nedotčená člověkem, to vše dělá knihu ještě zajímavější.

29 16.02.2023

Výborná knížka. Moje první setkání s Michaelou Klevisovou a veliké překvapení.
Knížka se četla velmi dobře. Stále jsem byla ve střehu, ale pořád ne a ne objevit vraha.
Dala jsem za pravdu Bergmanovi, že za spoustu věcí, které se mu na jeho životě nelíbí, nemůžou vnější okolnosti, ale prostě on sám. Tak to prostě je. I tato malá, zapadlá vesnička Hůrka skrývá svá tajemství. A i přesto, že zde žije velmi málo obyvatel a všichni si myslí, že o sobě ví vše, velmi se mýlí. Každý má své tajemství, každý před ostatními a někdy i před sebou něco skrývá.
A na závěr jeden citát: "Člověk občas musí překročit hranu, nebalancovat na ní, nerozhlížet se, ale prostě rovnou jít dál."
Po přečtení této knihy se Michaela Klevisová stává mojí oblíbenou spisovatelkou.

29 01.02.2022