Kytiii komentáře u knih
Vrátila jsem se s vlastními dětmi do školních let. Poslouchali jsme spolu jako audioknihu a snad ještě palčivěji než při prvním čtení v rámci povinné četby jsem si uvědomovala zbytečnost válčení, zmar mladých životů pro "vyšší účel". Syn u poslechu ani nedutal, každá kapitola nám přinesla spoustu námětů na rozhovory.
(SPOILER) Četla jsem po víc jak 20 letech - poprvé jako středoškolačka - a vlastně jsem si ji vůbec nepamatovala, nebo možná kvůli životním zkušenostem jsem ji četla jako úplně novou knihu. Tenkrát jsem zcela jistě nemohla domýšlet veškeré pointy, ani vidět celý rozlehlý obraz, který nám Orwel namaloval. S husí kůží sleduji, jak před víc jak 70 lety načrtl svět, do kterého se slepě řítíme (obrazovky, které nejen vysílají, ale i sledují mi něco připomínají...). Ideozločin nepřináší smrt, ideozločin JE smrt! A až nám Elon prodá čipy do mozku, bude dokonáno...
Celou sérii Naslouchače jsem četla téměř s otevřenou pusou. Nemohla jsem uvěřit, že je autorka češka. Propracovanost světa naslouchačů můžete srovnat s mnohem známějšími světy hobitími nebo čarodějnými. Sama jsem se divila, proč jsem čtení tak dlouho odkládala. Aneb předsudky jsou svině. Výběrem tohoto díla rozhodně chybu neuděláte. A ani pokud už vám není náct.
Co dodat? Snad jen, že mi právě přišel druhý díl a nemůžu se dočkat.
Co jsem zjistila, tak čtenáři Marii buď výhradně milují, nebo nenávidí. Vzhledem k přečtenému pátému dílu je asi jasné, který břeh jsem zvolila já. Marie si to na konci docela zavařila, tak jsem zvědavá, jak to s ní bude dál... baví celou rodinu celou svojí rodinou :D
I když se budete smát (hodně), tak spousta situací vlastně vtipná není a to smutno poznáte ve spoustě postav i událostí. Za mě plný počet a nemám co vytknout. Nejen proto, že jsem měla při každém vynuceném odložení pocit, že čekání na pokračování nevydržím.
Tuhle knihu si do metra nevezmete, nebude ani ve vašem výběru na pláž na dovolenou - prostě nic odpočinkového, nejedná se o lehké čtení. Já ji musela proložit dalšími asi pěti knihami, neb téma bylo na mě často tak husté, že potřebovalo rozředit...
Jeden z nej počinů poslední doby, co jsem četla. Mráz mi běhal po zádech. A i když jsem hlavní hrdinku zpočátku hlavně nesnášela, časem jsem si k ní pomaličku našla cestu.
K této knize jsem se dostala díky spotu v televizi na nový film Moje slunce Mad... a protože si vždy nejdřív raději přečtu knihu než vidím film, pořídila jsem si ji. A nelituji. Po jednostranně a tendenčně zaměřených Dcerek, bez kterých se neodchází a Tisíců sluncí a dalších, konečně kniha, co neodsuzuje a leccos vysvětlí. Čte se sama a nabízí jedinečný pohled na to, že co je a co není správné si musíme určit sami a nepřebírat slepě jen vnucované.
Kniha, která vám rozbuší srdce, položí spoustu otázek, které vás dřív nenapadly... se kterou budete usínat i vstávat. Kniha, kterou budete rádi doporučovat dál. A na kterou nezapomenete.
U válečných knih očekáváte násilné zvířecí chování vojáků a jiných orgánů... u poválečné knihy vlastně ani ne - případně ne v takovém rozsahu a nelidskosti. Číst o zvráceném jednání Čechů k Čechům je děsivé, nechcete si to ani připustit, nejradši byste utekli a schovali se před tou náloží krutých osudů. Ale vydržíte a brečíte a cítíte se podvedení jako ta Jindřiška...
(SPOILER) Šepot z lesa mě navnadil už při nákupu, opravdu hodně se mi líbila obálka. Dle anotace jsem se stejně těšila i na děj. Ale jak moc mě kniha chytne, jsem netušila. Celý příběh se lineárně zdvihá napětí, jak postupně Petr odhaluje temnější a záhadnější reálie a fakta. Postavě Petra (i sousedky paní Urbánkové) nelze nefandit. Jedinou výtku bych měla k části, (pozor Spoiler) kdy se mu nepodaří zachránit Káju... ta část mě hodně sebrala, ale nakonec to bylo asi i pro autorku dost silné kafe, takže ji tak trochu "odflákla"... jakoby ji to samotnou bolelo...
Dlouho jsem nečetla český horor a thriller, který by se mi tak líbil.
Protože jsem četla od autorky mimo celé potterovské série i Prázdné místo, už jsem přibližně věděla, co mě čeká. Proto jsem to i tak dlouho oddalovala. Rozvláčnější začátek ale naštěstí nebyl tak roztříštěný jako u Prázdného místa, a když se děj už rozjel, byla to parádní jízda. Detektivky nejsou můj oblíbený žánr, ale J.K.R.jim dává takový přesah, že vám to skoro detektivku nepřipomíná. Za mě plných 5 a vzpomínka na příjemně strávený čas.
Knihu jsem si musela dávkovat postupně, některé pasáže pro mě byly tak silné, že jsem je nemohla vydýchat. Čekala jsem, že se bude kniha více věnovat právě Mengelemu, ale nakonec jsem byla ráda, že ne. Nevím, zda bych více zvěrstev ještě unesla a všichni, kteří tomu zrůdnému zacházení byli vystaveni, mají mou hlubokou úctu a obdiv.
No jak bych to... je to jízda, těším se na filmové zpracování. A přijdou tomu na chuť i čtenáři, kterým je Bond proti srsti, a to i když se analogie s tímto britským nesmrtelným hrdinou nabízí. Gentry krvácí (hodně), vraždí (ještě víc), ovládá bojová umění i všechny zbraně světa (včetně svojí hlavy a těla)... ale spolu s ním si vyšlápnete Alpy ve Švýcarsku, prohlédnete Prahu, Budapešť i Paříž... a jak už tu bylo zmíněno, je super, že nikdo není černo-bílý. Závěr s Němcem mě potěšil. Hvězdičku dolů za občasné klopýtnutí ve slohu...
Chytlo mě od prvních stránek a už nepustilo... motivovalo ke koupi dalších dvou dílů... přesně tohle od dobré knihy chcete!
Prolnutý příběh dvou hlavních hrdinek mě vtáhl už od prvních stránek. Velmi poutavě popsaná mentalita lidí, zasazeno do kontextu skutečných historických i politických událostí v Afgánistánu. Mám ráda knihy, kde se mimo hlavní dějovou linii zase dozvím o okolním světě něco navíc.
Nepatřím mezi Kotletovy příznivce, ale tady jsem neodolala - miluju Sudety - objevování ztracených vesnic a jejich příběhů po odsunutých Němcích patří mezi moje oblíbené činnosti.
Knížka očekávání částečně naplnila, působila leckdy depresivně, temně a bezútěšně. Přesně tak, jak by člověk na prahu devadesátek čekal v oblasti, kde se takřka zastavil čas.
Je propracovaná, lehce afektovaná a těch cigaret by mohlo být o pár šluků méně. Jinak s klidným svědomím doporučuji.
Přijde mi, že na Petru Dvořákovou musíte mít nějakou zvláštní odolnost, abyste nepropadli při četbě depresím. Za mě skvěle napsané, poutavé, čtivé. Takových rodin, kde se o problémech nemluví a zametá vše pod koberec, vše je jen naoko pro sousedy, bohužel také znám mraky. A dopadá to všude stejně - požárem - ať doslovným nebo "jen" přeneseným v podobě závislostí dětí, traumat předávaných po generace, příliš brzkých úmrtí v důsledcích alkoholismu nebo nemocí z potlačovaných emocí.
Kniha toto téma otevírá. Ve společnosti je potřeba tabu pojmenovávat. Pak se možná začneme uzdravovat.
Žítkovské bohyně si mě prostě podmanily, zaháčkovaly a totálně ovládly... Muselo v tom být kouzlo, jinak si to nedovedu vysvětlit... skvělý čtivý román, děsivě tajuplný příběh, chytrý příběh, který se lehce četl s těžkým srdcem... pro mě jeden z top!
Tak pokud čtete Železný plamen, jste zřejmě fanoušci světa draků a gryfů, jezdců i letců... druhý díl splnil očekávání, nabídl nové linky, prostředí i postavy, utíkal svižně a čtivě... a závěrečná bitva byl opravdový majstr štych!
Nepatřím do cílovky a stejně jsem si příběh dokázala užít, jako by mi bylo náct...