Kytiii komentáře u knih
Tak pokud čtete Železný plamen, jste zřejmě fanoušci světa draků a gryfů, jezdců i letců... druhý díl splnil očekávání, nabídl nové linky, prostředí i postavy, utíkal svižně a čtivě... a závěrečná bitva byl opravdový majstr štych!
Nepatřím do cílovky a stejně jsem si příběh dokázala užít, jako by mi bylo náct...
Za mě jen další čtivá vykrádačka... pokud neznáte Divergenci, Hunger games a Selekci, tak do ní bez obav jděte... pokud máte už něco načteno, budete jako já zklamaní.
Tahle kniha mě štvala častěji než bych od oddychovky snesla. Ta Aaronova extempore byla skoro až neuvěřitelná, hloupost Anastasii do nebe volající...
Nepatřím mezi Kotletovy příznivce, ale tady jsem neodolala - miluju Sudety - objevování ztracených vesnic a jejich příběhů po odsunutých Němcích patří mezi moje oblíbené činnosti.
Knížka očekávání částečně naplnila, působila leckdy depresivně, temně a bezútěšně. Přesně tak, jak by člověk na prahu devadesátek čekal v oblasti, kde se takřka zastavil čas.
Je propracovaná, lehce afektovaná a těch cigaret by mohlo být o pár šluků méně. Jinak s klidným svědomím doporučuji.
Tuhle knihu si do metra nevezmete, nebude ani ve vašem výběru na pláž na dovolenou - prostě nic odpočinkového, nejedná se o lehké čtení. Já ji musela proložit dalšími asi pěti knihami, neb téma bylo na mě často tak husté, že potřebovalo rozředit...
Jeden z nej počinů poslední doby, co jsem četla. Mráz mi běhal po zádech. A i když jsem hlavní hrdinku zpočátku hlavně nesnášela, časem jsem si k ní pomaličku našla cestu.
Nejprve jsem byla naštvaná, že jde jen o další vykrádačku jiných úspěšných příběhů, ale přečetla jsem se zaujetím, příběh mě bavil. Kdybych nečetla tolik podobných dříve, byla bych i velmi nadšená.
Takže pro novou mladou generaci nezatíženou mými předsudky se musí jednat opravdu o bestseller!
Druhému dílu jsem stejně neodolala a na třetí se těším zrovna tak.
Přijde mi, že na Petru Dvořákovou musíte mít nějakou zvláštní odolnost, abyste nepropadli při četbě depresím. Za mě skvěle napsané, poutavé, čtivé. Takových rodin, kde se o problémech nemluví a zametá vše pod koberec, vše je jen naoko pro sousedy, bohužel také znám mraky. A dopadá to všude stejně - požárem - ať doslovným nebo "jen" přeneseným v podobě závislostí dětí, traumat předávaných po generace, příliš brzkých úmrtí v důsledcích alkoholismu nebo nemocí z potlačovaných emocí.
Kniha toto téma otevírá. Ve společnosti je potřeba tabu pojmenovávat. Pak se možná začneme uzdravovat.
Do Kulového blesku jsem se nemohla dlouho začíst, od poloviny knihy se to zlomilo a nastala náramná jízda...
Dvoudenní jízda... gazely potřebovaly týden, já jen dva dny... Líbí se mi, jak autor dokáže smíchat soudobá témata (od přijetí vlastních chlupů a jiných estetických nedostatečností, přes vyjádřený souhlas při sexu a řešení rozdílného apetitu, až po souzení jiných lidí dle prvního dojmu nebo vzhledu). Za mě čtivá generační výpověď o stavu pražské střední třídy...
U válečných knih očekáváte násilné zvířecí chování vojáků a jiných orgánů... u poválečné knihy vlastně ani ne - případně ne v takovém rozsahu a nelidskosti. Číst o zvráceném jednání Čechů k Čechům je děsivé, nechcete si to ani připustit, nejradši byste utekli a schovali se před tou náloží krutých osudů. Ale vydržíte a brečíte a cítíte se podvedení jako ta Jindřiška...
Pro mě šlo o nefalšovaný formující zážitek. Napínavé dobrodružství, stud za předky i emocionální jízdu v jednom. A díky za zpracování tématu, kterému se jiný nevěnuje. Pohled neotřelý, hluboký a detailní ve všech ohledech uvěřitelný (až neuvěřitelně). Bude ve mně ještě dlouho doznívat. Určitě by mě zajímaly osudy i ostatních postav.
Kateřina Surmanová je moje nová oblíbená česká spisovatelka. U Šepotu z lesa jsem jen kroutila hlavou, kde se taková mystika v českých vodách vzala a když jsem viděla Zvedá se vítr na pultech, už jsem po něm chňapla jako po jistotě. Čtivé, tajemné... ten správný koktejl nejlepších mrazivých ingrediencí. Myslíte na příběh při usínání a těšíte se na další nálož...
A navíc to drobné spojení s Šepotem mi udělalo radost! Jen tak dál.
Kniha chytne a nepustí. Opravdu velmi čtivé. Přečteno za jeden večer/noc a následující dopoledne. Velkou přidanou hodnotu bohužel nemá, je to prostě odpočinková romance, u které předpokládám, že za pár týdnů zapomenu, o čem byla.
Mám ráda příběhy z druhé světové války. Nad reportáží o setkání sira Wintona se zachráněnými dětmi, kdy sám Winton netušil, s kým sedí v sále, jsem brečela jak želva.
Ale to komplikované náhodné setkávání opravdu bije do očí, což knihu téměř znehodnocuje.
Hodnotím ale plných 5, protože se dobře četla, využívá skutečné reálie a přibližuje tak válku a její zrůdnost současníkům. A my bychom neměli nikdy zapomenout.
Jsem trochu rozpolcená ohledně komentáře. Kniha je skvěle napsaná. Čte se v podstatě sama. Hlavnímu hrdinovi od začátku fandíte. O Eloisu, Agnett i Emöke se bojíte. S dalšími soucítíte. I přes potoky krve a jiných tělesných tekutin ale vnímáte, že se jedná opravdu jen o pohádku... a to knize asi nakonec uškodí nejvíc. To nadšení z happyendu vyprchá. I po letech si člověk vzpomene na popravu lorda ze Zimohradu. Ale když pohádka skončí až natolik dobře, že zlo je spravedlivě potrestáno a všichni dojdou smíření a naplní smysluplně své životy (nebo umírání), nutně to přinese pachuť nedůvěry. Ale třeba se mýlím. Taky si každé Vánoce pustím Tři oříšky pro Popelku. A třeba opravdu potřebujeme ty dobré konce, abychom neztráceli naději.
Řemeslně se knize nedá nic vytknout. Děj příjemně plyne, člověk dostává kus od všeho. Ale myslím, že si po nějaké době ani nevzpomenu, o čem to je.
Poutavě pojatý příběh z počátků letopočtu coby "alternativní" nebo spíš domýšlená historie, která využívá skutečných událostí coby velmi silného nástroje. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a na konci si přála, aby toto byla skutečnost.
(SPOILER) Opravdu čtivý, napínavý thriller, který zatěžko budete odkládat. Postupně gradované napětí, postupně rozkrývaná děsivá skutečnost. Konec jsem možná rozkryla o trochu dřív, než bylo nutné, ale stejně jsem se zájmem hltala vše až do poslední stránky. Za mě plných 5.
Spoiler: Asi mi nějak uniklo, ale proč "jezdila" Lena na výlety jen s Hannah?
Za mě od Shen nejlepší knížka. Autorka na sobě evidentně udělala velký kus práce. Ač je to stále lehké čtení na oddech, tak vývoj jejích zlomených postav je uvěřitelný a baví vás být toho svědky. Za mě mohu doporučit.
(SPOILER) Šepot z lesa mě navnadil už při nákupu, opravdu hodně se mi líbila obálka. Dle anotace jsem se stejně těšila i na děj. Ale jak moc mě kniha chytne, jsem netušila. Celý příběh se lineárně zdvihá napětí, jak postupně Petr odhaluje temnější a záhadnější reálie a fakta. Postavě Petra (i sousedky paní Urbánkové) nelze nefandit. Jedinou výtku bych měla k části, (pozor Spoiler) kdy se mu nepodaří zachránit Káju... ta část mě hodně sebrala, ale nakonec to bylo asi i pro autorku dost silné kafe, takže ji tak trochu "odflákla"... jakoby ji to samotnou bolelo...
Dlouho jsem nečetla český horor a thriller, který by se mi tak líbil.