L.Helena komentáře u knih
Příběh o gorilákovi Pongovi, založený na skutečnosti, ale hodně poeticky ztvárněný. Začátek a konec příběhu velmi nejednoznačný, fakta jsem si musela dohledat na internetu. Myslím, že hlavně pro děti musí být spousta pasáží nejasných, i když na druhou stranu je to zase příležitost pro rodiče, aby si se svými ratolestmi o příběhu povídali.
Docela čtivá detektivka od české autorky. Nemohla jsem se však zbavit dojmu, že mi kniha připomíná jiné české autory. Detektivní zápletka zajímavá, avšak nevím proč, ale hodně mi přišla jako od Klevisvé, Neumann mi silně připomínal Bergmana. Oproti tomu soukromí vyšetřovatelů, předvánoční přípravy, cestování k přátelům, jídlo, vztahy... jako bych četla Jakoubkovou. A ejhle, ono se tam o ní v jednom momentě dokonce píše.
Moc čtenářů tato kniha zatím nemá, takže pokud máte rádi oba výše zmíněné autory, směle do ní! Já si časem určitě přečtu i některé další autorčiny knihy.
Audiokniha - ČRo Vltava, četba s hvězdičkou
Moc příjemné poslouchání. Zřejmě se poohlídnu i po jiných knihách od autorky, doposud jsem ji neznala.
Audiokniha - ČRo Vltava, četba s hvězdičkou
Marně jsem hledala nějaký souvislý příběh, pokud vyprávění mělo mít hlavu a patu, tak jsem ho nepochopila. Spíš jen na přeskáčku úryvky zejména erotických... co vlastně? Tužeb, představ, zážitků...? Mnohdy až dost naturalisticky vykreslených. Obávám se, že pokud bych četla tištěnou knihu, tak by mě nebavila. Ovšem jako zvuková kulisa se hlavně díky skvělému přednesu poslouchala docela dobře.
Docela jsem zápasila s tím, jak je kniha strukturovaná, či spíše jak jí chybělo jakékoli členění textu. Kniha má vlastně jen dvě kapitoly, z nichž první má název 1. července 1928, ale ve skutečnosti zahrnuje období delší než půl roku. Jinak je to souvislý text, psaný z pohledu tří osob (lékařka, sestra, pacientka) a jednotlivé pasáže jsou odděleny pouze vynechaným řádkem. Druhá kapitola již odpovídá dni v názvu. Zvlášť v počátku mi vždy chvilku trvalo, než jsem pochopila, že už jsem v jiném dni nebo u jiné osoby. Také na to, že se jedná o hledání tajemství sanatoria, mohla být ta záhadná atmosféra celého vyprávění více patrná. Jinak příběh zajímavý, jednak tím, jak se mladá doktorka snaží uplatňovat novátorské postupy v léčbě, tak i záležitostmi z jejího soukromí. Nakonec tedy dávám 4*, i když trochu s odřenýma ušima.
(SPOILER) Skoro celá první půlka byla taková nemastná - neslaná, příběh sexuálního obtěžování byl hodně slabý. Teprve s nalezením mrtvého těla na kolejích to konečně začalo být čtivé a zajímavé.
Dost dlouho jsem s knihou bojovala. Vadila mi ta spousta omáčky v první části knihy, představení každé postavy bylo hodně rozvleklé na úkor děje, vůbec mě to nebavilo. Pak se postupně začalo něco dít a tak to konečně bylo čtivé a zábavné. Závěr dobře vygradovaný a překvapivě vypointovaný.
K přečtení knihy mě zlákala hodně slibná anotace. Námět zajímavý, ovšem provedení tak nezáživné, že jsem se kolikrát přistihla, jak mi oči běží po řádcích a přitom vůbec nevnímám, co čtu, protože myšlenky mi utíkaly někam úplně jinam.
Chtěla jsem dát aspoň dvě hvězdičky za snahu, jenže jsem mnohdy dala dvě hvězdy i lepším knihám, tak by to nebylo spravedlivé.
Čtení na pokračování ČRo Vltava
Na Vltavě je v anotaci "pohádka pro dospělé", tady "pro děti a mládež". Poslouchala jsem jako kulisu spíš jen kvůli hlasu Ivana Trojana. Dětem bych ji asi nedoporučila. Hodně Andersenovský konec.
Četba na pokračování ČRo2
Zpočátku se mi kniha líbila, úsměvná, trošku bizarní, ale bavila mě. Postupně však vyprávění začalo být místy docela drsné, jindy až skoro nechutné. Knihu bych si ke čtení asi nezvolila, ale ve skvělém přednesu Miroslava Táborského jsem ji vyposlechla celou.
Soletka (o pár komentářů níž) to napsala i za mě. Bylo to tak stupidní, že nakonec jediná postava, která mě v celé knize bavila, byl Karel. Ne, že bych s ním souhlasila, jen mně prostě přišel jediný skoro reálný. Vše ostatní bylo příšerně přehnané, vyumělkované, všichni šli Eleně na ruku, s každým byla hned kamarádka, na co sáhla, se jí dařilo... A navíc, paní spisovatelka by raději měla vše, než to napíše, konzultovat s odborníkem, v tomto případě s právníkem (nebo aspoň použít google). Děti za finanční dar od rodičů neplatí žádnou daň!
Čtu knihy paní Jakoubkové jako totální relax, vždy čekám, že to bude zase další pohádka pro velké holky, kdy u čtení naprosto vypnu mozek, ale tentokrát to opravdu na víc, než jednu * nevidím. Ach jo...
Poslední dobou mám "štěstí" na rádoby thrillery, které jsou však skutečně napínavé a pořádně čtivé až několik posledních kapitol. Větší část knihy je strašně rozvleklá, nemá tu správnou šťávu, jedná se spíš o společenský román, ale i ten je docela o ničem. To je přesně případ i této knihy. Jakoby se příběh celou dobu točil v kruhu, nikam se neposouvá a jen na několik desítek posledních stran vystoupil z této šablony, a až tehdy se konečně stalo něco zajímavého.
Před nedávnem jsem četla od autora knihu povídek U útulku 5, poměrně se mi líbila, chtěla jsem se však dozvědět víc o osudu jeho matky, a tak jsem se dala do čtení volného pokračování. První povídka poměrně poutavě vypráví právě o útěku matky z vězení a pak i přes hranice, do svobodné ciziny. Tato povídka se mi hodně líbila a splnila tak vlastně to, proč jsem po této knize sáhla. Ostatní povídky, přestože autobiograficky motivované, už mě tolik neoslovily. Mnohdy přes tu spoustu popisných pasáží, úvah a až nesouvislých myšlenkových pochodů, jakoby se vytrácel samotný příběh. Další autorovy knihy už zřejmě číst nebudu. Jeho životní osud mi přijde zajímavěji popsaný např. na přebalu knihy, než v jejím samotném obsahu.
Zpovykaná mládež na silvestrovském večírku. Všichni se chovají tak, že vám vlastně nikdo z nich nemůže být sympatický. Jenže postupně se odhalují jejich skrytá traumata a večírek graduje...
Thrillerem bych to rozhodně nenazvala, spíš delší povídka, jejíž námět je víc psychologicky zaměřený, než napínavý.
Do knížky jsem se celou dobu nemohla pořádně začíst, přišlo mi, že všichni až přehnaně řeší kraviny, které za to nestojí. Kniha má poukazovat na rasovou problematiku, ale připadalo mi to tak blbě podané, že jsem to zprvu vnímala jako příběh s nadsázkou, ovšem notně zaobalený do spousty rozvláčných a nezáživných keců. Pár vtipných momentů mě docela pobavilo, jenže pak se ukázalo, že vlastně nejde o humor a nadsázku, ale pro zúčastněné postavy vlastně o zásadní a dramatické události. Ztráta času, dvě hvězdičky spíš jen za snahu.
Film jsem neviděla, a vzhledem k tomu, že tato kniha je scénář přepsaný do knižní podoby, tak ji vlastně ani nelze jako knihu hodnotit. Od knižního příběhu, založeném na skutečnostech o životě fenomenálního sportovce, totiž očekávám daleko rozsáhlejší a hlubší záběr. Tady je ukázáno jen několik důležitých závodů (i když velmi poutavě vykreslených) a ze vztahu s Danou, či ostatního soukromého života, vlastně jen několik střípků, skoro jakoby jen tak mimochodem.
(SPOILER) Knížka se moc dobře čte, téma je velmi zajímavé, akorát že velká část děje je zmíněna v anotaci. V knize je to samozřejmě rozepsáno a obohaceno o spoustu podrobností, ale ten požitek ze čtení nebo překvapení v hlavní dějové linii jsem tudíž neměla. Pak, když se příběh konečně dostal dál, než bylo prozrazeno v anotaci, tak už to nešlo tolik do hloubky, jak bych čekala z předchozího podrobného popisu děje. Myslela jsem, že bude víc rozebráno, jak se rodiny vyrovnávají se situací poté, co bylo učiněno rozhodnutí, protože... Nechci psát, co konkrétně mi chybělo, to už bych moc spoilerovala, ale ze stručnosti těch několika posledních kapitol jsem byla docela zklamaná.
Příběh pěkný, i když hodně smutný. Otřesné praktiky léčby psychiatrických pacientů, kteří v mnohých případech vlastně ani pacienty být neměli.