L.Helena
komentáře u knih

Být veřejně známá osobnost není zrovna med, pořád se handrkovat s bulvárem, co o vás napíše... Tak je lepší si to napsat sama. Proč ne?


První kapitola hned chytne, ovšem pak to začne být o něčem jiném, sice to má souvislost, ale zdá se mi to hodně rozvleklé a zdlouhavé, než se to zase vrátí k tomu strhujícímu čtení.
Zajímavě vykreslený osud šikanujícího psychopata a jeho obětí, které se mu nechtějí podrobit. Spoiler: Závěr spěje k tomu, co čtenář očekává, jenže není vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát.


První část mě nedokázala pořádně vtáhnout, navíc mě Phoebe štvala svým znuděným přístupem k životu. Do druhé části jsem se už začetla víc, ale zase to bylo tak strašně absurdní, že jsem za celou dobu vůbec nepochopila, zda to autorka myslí opravdu, nebo se jedná o černou komedii. Ale když pominu to, že vlastně nevím, o jaký žánr se jedná, tak celkově jsem se poměrně pobavila.


Kniha čtivá, místy nervy drásající, s překvapivým vyústěním. Jen pro mě, jako pro čtenáře, bylo nepochopitelné, proč je Emily do Adama pořád tak zamilovaná. V knize totiž byly z jejich vztahu popsány většinou jen jejich vzájemné konflikty. Abych mohla uvěřit tomu, že ona ho miluje, mělo tam být i více toho pěkného mezi nimi.


Docela zamotaný příběh, občas vyprávění pozbývalo na napětí, ale četlo se to poměrně dobře. Nakonec se sice vše odhalí a vysvětlí, ale chybí mi tam, jak jednotlivé postavy dopadly - kladné, záporné i ty, které měly úplně jiný charakter, než se zdálo ;-)


Docela dobrý příběh, postupně gradoval, vysvětlení a dramatická scéna nakonec. I přesto bych ten konec očekávala ještě víc dramatický, nebo s nějakým hodně nečekaným zvratem. Ale i tak, docela slušné čtení.
Líbila se mi Esther a její postoj k facebooku a třídním srazům...


Co napsat, abych nespoilerovala? Kdo se na knihu teprve chystáte, raději už můj komentář dál nečtěte.
Od začátku jsem si říkala, že ta ženská má docela smutný osud, ale proč je mi proboha tak strašně nesympatická? Autorce se podařilo vystihnout osobnost matky, a právě proto bylo celkem brzy jasné, že to nakonec vše bude úplně jinak, než nám prezentuje.


Poslední Hartlovka, která mi ještě chyběla přečíst, a musím říct, že mi opravdu sedla. Dokázala jsem se začíst tak, že jsem naprosto zapomněla na všechno to blbé, co se teď děje. Knížka popisuje životní peripetie hned několika osob, děj se pořád posouvá kupředu, místy je to vtipné, místy dramatické... prostě život.


Docela povedený příběh, sice dost zamotaný, ale to k psychothrillerům patří. Téměř celou třetí část jsem byla dost zmatená, pořád jsem měla pocit, že jsem nečetla dost pozorně, že mi něco uniká, nechápala jsem, co je realita a co jsou Andreiny bludy. Pak se ale vše vyjasní a do sebe hezky zapadne.
Ta pátá hvězdička sice trochu pokulhává, ale dávám ji především proto, že není moc španělských psychothrillerů (vlastně ani nevím, zda jsem doposud nějaký nečetla) a taky mi kniha připomněla spoustu zajímavých míst v Barceloně.


Knížky paní Kataríny mě opravdu baví. Přítomnost se prolíná s minulostí a postupně se odhalují různá menší i větší tajemství. Stejně jako většina ostatních, i tato knížka popisovala životní dramata obyčejných lidí. Moc se mi líbila, dobře se četla a jediná její vada je, že skončila.


Před nedávnem jsem od autora četla Noc v Central Parku a byla jsem přímo nadšená. S velkými očekáváními jsem se tedy dala do čtení této knihy, ale v porovnání s tou předešlou, jsem docela zklamaná. Kniha sama o sobě spíš průměr, sice zajímavý příběh, ale na napětí mu ubíralo hodně popisných pasáží, žádné dějové zvraty, spíš očekávaný vývoj situace.
Nicméně, zkusím ještě další knihu od autora a uvidíme...


Myslela jsem, že se jedná o novou knihu od mé oblíbené autorky, jenže po pár stránkách jsem zjistila, že jsem obě knihy četla už před léty. Ale i přesto jsem si to nyní s velkou chutí přečetla znovu. Knížka dokáže až neuvěřitelně vtáhnout do děje. To ostatně většina autorčiných knih a je jedno, zda jde o historické romány nebo ty z doby jen nedávno minulé.


Opět příjemné odpočinkové čtení od osvědčené autorky, plné jídla, rodinných vztahů a zahraničních cest. Celou dobu jsem myslela, že dám příběhu čtyři hvězdičky - otec despota, matka uťápnutá, navzdory tomu si dcery dokáží jít vlastní cestou. Jenže konec mě zklamal, vzalo to hodně rychlý spád, jak příběh, tak i ten vztah, který asi měl být jako z pohádky, ale já jsem stejně pořád cítila pochybnosti, a hlavně mi to přišlo takové až hooodně přehnaně růžové.


Nebavilo mě to. Ani trochu napínavé, žádné dějové zvraty, konec možná zajímavý, ale je vůbec reálný??? A to tykání působilo strašně nepřirozeně.


Taky bych to zařadila spíš do kategorie psychologických románů, i když napětí knize rozhodně nechybělo.
Možný spoiler:
Kniha vyprávěná z pohledu tří osob – Cecilie, Anniky (respektive jejího deníku) a pak samotného chlapce. Zatímco u Anniky a chlapce není pochyb o pravdivosti jejich vyprávění, spíš jen svůj příběh odkrývají postupně, tak u Cecilie čtenář vlastně tápe v tom, co je a co není pravda. Jsem trochu na pochybách o reálnosti příběhu, obzvlášť vzhledem k tomu, že se odehrává v Norsku, které je tak nechvalně známé svou striktní a přísnou sociálkou.
Na prvotinu hodně dobrá kniha, které do pěti hvězdiček chybí opravdu jen málo.


Opravdu povedená kniha. Doufám, že i ostatní díly této série budou stejně dobré. Už aby znovu fungovaly knihovny!


Začátek hodně strhující. Málokteré knížce se podaří, aby mě už hned od prvních stránek tak dokázala vtáhnout do děje. Pak to trochu ztratilo tu počáteční sílu, ale pořád se to dobře četlo a bylo přiměřeně dávkované postupné odhalování všech manželových lží.


Asi to mělo vše, co správný psychothriller má mít, jen jsem nějak při čtení necítila to mrazení a tu netrpělivou dychtivost dozvědět se, co za tím vším vězí. Ale četlo se to dobře a vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu - nakonec slabší čtyři hvězdičky.


Audiokniha
Už u stoletého staříka jsem měla problém se začíst, ale když jsem ho poslouchala, tak jsem se místy doslova řezala smíchy. Takže teď jsem šla rovnou do audio verze. Opět to bylo plné absurdních situací, ale nějak jsem se prostě smála méně než u prvního dílu. I když některé pasáže opravdu vtipné byly (obzvlášť ty, kde se autor strefoval do současných vrcholných světových politiků). Jiné části mi zase přišly zbytečně zdlouhavé a popisné. Konec naznačuje, jakoby autor už pomýšlel i na 102 letého staříka.


Průřez dvacátým stoletím prostřednictvím životních osudů několika generací valašských žen. Mám pocit, že tam bylo daleko víc strastí než radostí.
