LaCucaracha
komentáře u knih

(SPOILER) Poměrně zajímavá detektivka. Taková japonská. O vraždě. A osamělosti. Od začátku víte, kdo je vrah. Dobře se četla, ke konci byl zajímavý zvrat, ale úplný závěr mě spíš zklamal. Já radši dobré konce, v rámci možností, a tohle bylo na mě dost depresivní a plné zmaru. V průběhu mě taky rozčilovalo, jak moc se snaží policista nachytat a usvědčit ženskou hrdinku, osamělou pracující slušnou matku s dospívající dcerou, která těžko vypadala jako vražedkyně. Přesto detektiv umanutě šťoural v jejím přesvědčivém alibi, jen aby našel jakoukoli nesrovnalost, a byl hrozně nespokojený, když vše sedělo. A tak furt šťóral a šťóral a nedal jí pokoj. Sice se nám snažil namluvit, že nemají jiného podezřelého, ale u grázla (= zavražděný), který zpronevěřil peníze a měl pochybnou existenci, je to těžko představitelné, že by nemohli pátrat i jiným směrem. No nic. A pak si nejsem jistá, že ten složitý komplot, který zosnoval geniální matematik, byl také tak geniální; nějak jsem měla pocit, že to šlo i jednodušeji. Zvlášť když onen matematik prý celý život vyhledával vždy a ve všem ta nejjednodušší řešení. Ale určitě je to zajímavá knížka a opravdu čtivá.


I přes některé výtky nelze jinak než dát plný počet. Opravdu krásný příběh, odvyprávěný takovým klasicky hezkým způsobem a navíc originální, s neotřelými nápady. Sice tu je zprofanovaný temný hvozd, ale zlo je jiné než obvykle a příšer tam taky moc není. A pak už tu jsou vlastně jen čarodějové, přičemž podstata čarování je vymyšlena a popsána tak, že byste skoro uvěřili, že by to mohlo fungovat. Asi to nebude pro každého, takoví vyznavači Kulhánka a Kotlety možná usoudí, že je to moc zdlouhavé, moc pohádkové a tak nějak ženské. Ale tak to s knížkami chodí. Jestli se vám však líbí styl třeba P. Rothfusse nebo Tolkiena, tak vás to asi osloví.
Hlavní postava, dívka Agnieszka, sice na můj vkus moc často poulí oči, nechápe, zakoktává se, rudne, a vůbec je tak trochu neschopná, ale pak má zase silnější okamžiky, takže se to vyrovná. Co si autorka mohla podle mě odpustit, to je scéna "kterak panna Agnieszka ke svému prvnímu orgasmu přišla" - sem se to myslím moc nehodilo. A trochu divný byl i jazyk, ale těžko říct, jak moc je to ovlivněno překladem. U některých vět jsem prostě nevěděla, co vlastně znamenají, nedávaly moc smysl, i když formálně vypadaly v pořádku. Někdy jsem rozklíčovala, že je to neobvyklým slovním obratem, který zastře smysl věty, a někdy jsem nerozklíčovala nic. Těžko se to popisuje, a možná si toho ostatní čtenáři ani nevšimnou. (Pro představu: "v dlaních zvedla vodu k ústům, ale voda jí vyvřela na spálené kůži" - smyslem je, že na horké kůži se jí voda vypařila, vyvařila, zmizela, takže se nemohla napít. Jenže slovo "vyvřít" znamená "prudce vyrazit na povrch", čili pravý opak zde míněného, což je pak samozřejmě matoucí.)
Děj se chvílemi trochu vleče, pak je zase strhující, hezky se to prostřídá. A hodně jsem ocenila konec, protože i poté, co hlavní zápletka skončila, nechala autorka celý příběh doznít dalším vyprávěním - neutnula ho, ani neodbyla strohým sdělením, kam se která postava vrtla, prostě plynule vyprávěla dál. Díky tomu je celý příběh opravdu zakončený (byť ne dokonale ukončený - sic) a čtenář se s ním může v klidu a spokojeně rozloučit.
Sice jsem zas tak moc fantasy knížek nepřečetla, ale i tak mám pocit, že Ve stínu hvozdu je originální knížka, kterou těžko k něčemu přirovnávat. A jsem si jistá, že si ji ještě párkrát ráda přečtu.


Podle zdejších nadšených komentářů o tom, jak se kniha nedá číst v MHD, protože se furt nezřízeně chechtáte, jsem očekávala něco vtipnějšího. Ne že bych se často nepousmála, ale smát se nahlas, to zrovna ne. Typ humoru je takový britský, sarkastický a mně sympatický. Hlavní hrdina je typ snaživého blbce, nadřízeného, který ostatním leze na nervy, ale on to nevidí a myslí si, že je oblíbený. ("Moji chlapci měli z našeho opětovného shledání takovou radost, že večer po mém příjezdu všichni šli a opili se.") Zápletky a humorné situace vyplývají vždy z toho, že se něco nepovede podle představ, záměr nevyjde, takže je snadno předvídatelné, co asi nevyjde. Ale nevadí to, je to prostě jen šablonovité. Autor umí vtipné situace podat opravdu vtipně, bohužel ten zbytek se mu moc nedaří. Hlavně proto působí knížka poněkud nudně, vždycky po dočtení kapitoly jsem byla ráda, že ji mám za sebou, a do další jsem se rozhodně nepouštěla hned. Občas jsem se ztrácela v popisu situace a nechápala jsem, co přesně se děje. Od jistého okamžiku mi taky přestaly některé věci připadat vtipné, přece jen jde o válku, ale možná to bylo ovlivněno i tím, že jsem nedávno četla Krvavé země, takže jsem se nějak nedokázala pobavit nad Němci či Rusáky. A vůbec, ono číst třeba větu "nešetřili jsme na nich veškerým požehnáním osvobození, mezi jehož dobrodiní patřilo využití jejich dcer a zválcování jejich vinic tanky" a smát se, to by mohl leda blb. Pro mě je to spíš za 3,5 hvězdy, ale dala jsem čtyři, protože spisovatel tam ten podtón, že válka je svině, přece jen měl a nedělal si z ní jen tupou srandu (i když často ty nehody a lidské charaktery či konání pochopitelně silně přitáhl za vlasy za účelem komičnosti). Shrnuto a podtrženo - vtipné, ale nudné.


Nejdřív jsem si myslela, že knížka je tak špatná proto, že jsem před ní četla skvělé Krále Wyldu a Santiaga, a to srovnání prostě nemůže snést. Jenže ne, ona by byla špatná, i kdybych před ní četla návod na pračku. Asi nejlépe ji vystihuje slovo "chaos". Celý příběh je chaotický. Možná kdyby psal autor chronologicky, tak by to mohlo být o dost lepší. Jenže on stejně jako mnoho jiných spisovatelů v poslední době podlehl pocitu, že když se bude v čase skákat, dodá to literárnímu dílu hodnotu. Tak omyl - nedodá. Nejdřív je v ději skoro na konci, pak kus zpátky, v tom kusu zpátky se ještě dál vrací zpět (a nezdráhá se to uvést slovy "ach ty vzpomínky"), pak se vrací do méně vzdálené minulosti (kde konečně pochopíte, o čem dosud psal, protože do tohoto okamžiku se vůbec nechytáte - co je kyselina? Slíďák? třetí kruh? ...), aby úplně na konci konečně navázal na začátek - jenže to už jsem si zdaleka nepamatovala, co vše tomu předcházelo a jak to zapadalo do časové linky. Příběh je tak roztříštěný, že se prostě dokonale neposkládá. I samotný styl vyjadřování je často nesouvislý a špatně se to čte.
Jinak sem autor nasázel všechno možné: zombie, upíry, Lucifera, kanibaly, Usámu, ... čím víc, tím líp. To je nějaký poznávací znak české fantasy? Těžko říct, jestli měl Kulhánek v hlavě nějaký ucelený smysluplný příběh. Pokud ano, na papír se mu ho převést nepovedlo. Než aby zapracoval na jeho dobrém odvyprávění, řeší si tu nějaké své utkvělé představy a fascinace, ze kterých má potřebu se vypsat. Evidentně si libuje v násilí, takže je to samý rozprsklý mozek, vnitřnosti, dloubání očí, vytrhávání přirození, upalování zaživa. (Ten člověk musí mít vážně hlavu plnou běsů.) Také ho zdá se vzrušuje představa, že je v jedné posteli s krásnou ženskou, která se o něj smyslně otírá, ale zároveň mu nechce dát. Proto nám servíruje donekonečna tu stejnou scénu ze spacáku - když už tam asi posté omílal "jau! jsi děsná! co... jau! spíme!", myslela jsem, že ty stránky vyrvu. Svým způsobem zajímavá je autorova posedlost funkčním prádlem. Samozřejmě chce prodat i své naučené vědomosti o Japonsku. Nebo nám sdělit svůj názor na křesťany. Ze všeho zkrátka čiší Kulhánek, jenže já spíš ocením, když si autor-beletrista vystačí s fantazií a neprezentuje pořád sám sebe.
Celá knížka navíc vyznívá značně nesourodě. Nejdřív je to temné a depresivní, plné násilí. Pak následuje fantasmagorický výjev z pekla. Nato autor vyplodí nefalšovanou červenou knihovnu říznutou trochou erotiky, kdy hrdina zahoří čistou láskou a nakonec dojde i ukojení, nechybí ani srdceryvný (stokrát omletý) model historky, co hrozného dívka jeho snů zažila jako malá holčička (asi tušíte, že). Pak se z hrdiny stane na chvíli retard a následuje poněkud hluché místo, aby děj přešel do závěrečné třeskuté řachandy, kdy se máme smát ideálně na každé druhé řádce. Styl Zeměplochy je obšlehnutý do mrtě. Díky tomu všemu knížka nemá šanci fungovat uspokojivě jako celek.
No a jinak zlo samozřejmě ztělesňuje Hitler, kdo jiný, třeba takový Stalin byl sice ještě horší, ale nebylo by to tak literárně vděčné. (Dokonce zdá se není ani v pekle.) Lucifer je naopak sympatický chlapík. V FBI jsou blbci, Němci jsou akurátní, Češi byrokrati... takové běžné stereotypy. Zápletka je divná, vše komplikované a ne zcela logické, ale konec jistí happy-end jak prase. Opravdu velká úleva, když jsem knížku konečně dočetla - no, místy spíš přeskákala. Mimochodem napsat knížku, kde furt někdo někoho masí a nestvůra číhá na každém kroku, a přitom je to neuvěřitelně nudné, to je asi také umění.
P.S. Jo a tiskařská čerň se maže, tak pozor na vlhké ruce.


Moc dobrý příběh, kde jsou hrdiny skuteční chlapi a ne náctiletí mladíci, nebo ještě hůř náctileté dívky. Najít mezi fantasy něco, co není "young adults", je čím dál tím obtížnější. Poopravila bych vtírající se pocit, že jde o staříky - oni jsou to padesátníci (plus jeden mlaďoch), možná je jim i méně, takže sice je občas loupne v zádech, ale bojovat pořád umí. Čte se to opravdu dobře, má to spád; i když se hlavní postava občas zamyslí. Velmi potěšil způsob vyprávění, protože poslední dobou se nám tu rozmáhá takový nešvar, a sice že spisovatel skáče v ději sem tam, skončí kapitolu v napínavém okamžiku a jde jinam. Tohle samoúčelné vytváření napětí je většinou dost laciné, protože dobrý autor má mít v rukávu i jiné prostředky na to, jak donutit čtenáře číst nedočkavě dál. Tady je děj dokonale lineární, pokračuje se pořád plynule. Super. Postav se v průběhu objevuje poměrně dost, ale všechny jsou své, zapamatovatelné a nikterak se nepletou.
Pokud jde o děj, mylně jsem nabyla dojmu, že v knížce bude stěžejní částí přechod nebezpečného pásu lesa, Wyldu, kde se to jen hemží příšerami. Ale není tomu tak. Skupina žoldnéřů se teprve asi na straně 200 dá dohromady, a to ještě zdaleka nevyrážejí na cestu, dokonce ani nemají zbraně. S příšerami se většinou setkáme tím způsobem, že o nich někdo vypráví (vzpomínáte na ...), v reálu na ně hrdinové narazí pomálu. A občas ty příšery nejsou vlastně ani tak zlé. Zajímavé je i to, že plno problémů a nebezpečenství se vyřeší tak nějak náhodou, zasáhne někdo zvenčí nebo obyčejné štěstí. Což na první pohled může vypadat jako autorova neschopnost, jako že si to akorát zjednodušuje, ale podle mě je to dobrý nápad. Místo aby se vyžíval v umělém natahování děje, o kterém stejně víte, jak dopadne (už myslel, že ho má, ale vtom uklouzl a upadla mu zbraň, a když ji konečně sebral, zjistil, že se náboj zasekl, ....), nechá dejme tomu kance upadnout tak šikovně, že mimoděk skolí nepřítele. Je to docela osvěžující. Postavy jsou sympatické, muži mužní, kráska krásná, čaroděj správně popletený, humor suchý (rybníček neměl chybu), schéma klasické (sestavení družiny, cesta, závěrečná bitva). Co víc si přát. Jedině konec trochu zklamal (jako obvykle), ale nic hrozného. Jo. Dobrá knížka. Klasa.
P.S. Nesnáším, když někdo záměrně tlačí na city, a manipulativní dojemné scénky mě umí leda spolehlivě naštvat. A tady je najednou postava, která mi už od prvního objevení se na scéně vháněla slzy do očí. A při každém jejím dalším objevení to bylo horší, až jsem se stejně neudržela a brečela. Sakra, chce se mi brečet i teď. Ale asi to autorovi odpustím; když ho něco takového vůbec napadlo, nejspíš to nebude špatný člověk. Ta postava je svým způsobem krásná.
P.S.S. Nakladatelství Host se bohužel neubránilo několika chybám, ale takové "kousl se dortu" mě i pobavilo.


Tohle je tak trochu jiná sci-fi, ale mně se to líbilo. Během čtení mi pořád tanula na mysli atmosféra seriálu Firefly, protože i ten byl říznutý westernem. Na textu je poznat, že je staršího data, protože je poněkud komplikovanější, nejsou to krátké věty s jednoduchým sdělením, číst musíte opravdu poctivě, zkrátka je to opravdu literatura. Až na výjimky se tu mluví spisovně (děkuji!). Zároveň však není jazyk obalen banálními metaforami, klišé nebo hlubokými rádoby moudry. Svět budoucnosti je brán jako samozřejmost, není tu žádné vysvětlování, co se stalo se zemí a vesmírem, jaké je politické uspořádání, prostě se v tom světě budoucnosti pohybujeme a hotovo. Tak je to vlastně OK - když čtete knížku, která se odehrává v Římě, taky vám autor neshrnuje dějiny města a celé Itálie, potažmo Evropy, potažmo světa. Další zajímavá věc je, že v celé knížce není skoro žádný akční děj, všechno se odehraje víceméně během dialogů. Skoro celá knížka je psána přímou řečí. Někdo po někom pátrá, tak hledá stopu: s někým si promluví, ten ho pošle dál, tam zase s někým mluví a ten mu udá směr, a tak pořád, až se dostaneme k cíli. Že to zní nudně? Ale kdepak. A to díky tomu, že je to dobře napsané. V každé kapitole se představí nová postava (aby se pak v drtivé většině případů už znova neobjevila). Autor nás s ní prostřednictvím kosmického eposu seznámí a ona si pak povídá s některým z hrdinů a děj se pomalu posouvá dál, k další postavě. Vlastně je to svým způsobem sci-fi detektivka. Pak tu je trochu politiky, trochu morality, konec je ne zcela dobrý, ale ani ne zcela špatný. Je dobré číst pokud možno bez větších přestávek, protože občas je trochu náročné udržet pozornost, kdo je kdo.
No když to po sobě čtu, asi by mě to nenalákalo, ale ne, fakt je to dobrá knížka. Ale umím si představit, že čtenář akčních příběhů, který je zvyklý, že děj "odsejpá" a že jazyk je okořeněn vulgaritami a hovorovou češtinou, shledá Santiaga nezáživným a zdlouhavým. Mě však přišel nesmírně vhod a jsem ráda, že mě cena 99Kč (na Levné knihy spíš vyšší) neodradila.


Anotace je trochu mimo. Většina hrdinů určitě není v důchodovém věku, je to směsice různých lidí včetně mladých. A určitě to není knížka o tom, jak se ovdovělý důchodce-samotář učí navazovat styky s okolím světem. To je fakt blbost. Je to o lidech, kteří bydlí v jedné brazilské čtvrti, kde jsou domky nalepené jeden na druhém, takže každý slyší všechno a každý o každém skoro všechno ví. Otto je zdánlivě hlavní hrdina, ale přitom vlastně není. O jiných postavách se toho dozvíme určitě mnohem víc. Je to koláž různých osudů, ale nečekejte, že se v závěru tyto osudy nějak uzavřou - autorka prostě jen nahodí životní příběh, tu víc, tu míň, a tím to končí. V průběhu se začne rýsovat nějaké sdílené tajemství, a to je na knížce super, když vám to začne docházet. Méně super je tajemství samotné, protože ač v reálném světě by taková věc těžko nastala, v beletrii působí přece jen trochu nenápaditě. Ale spisovatelce se musí nechat, že tento v podstatě banální román (no, román...) proměnila v oddechové a moc příjemné čtení. Dobře napsané, občas se pousmějete, vhodně volená slova dodají správný šmrnc (tady asi patří dík i překladatelce), celé je to opravdu povedené. A jak mám u většiny knih problém s koncem, ten totiž celou knihu může snadno pohřbít, tak i ten se tentokrát povedl. Už to vypadalo, že se s příběhem rozloučíme pateticky, s vnuceným dojetím, ale úplně posledním slovem autorka dokázala vyloudit úsměv na rtech. A když dočtete knížku s úsměvem na rtech, je to asi vlastně i na pět hvězd. Opět dobrý úlovek z Levných knih.


Příběh skupinky králíků, kteří nejdřív hledají vhodné místo pro založení nové kolonie a pak shánějí ramlice. Dokud jsem knížku neměla v ruce, nebyla jsem si jistá, jestli není spíš pro děti. Ale není. Je to tlustá bichle s malými písmenky, pro děti by to bylo dost zdlouhavé a nudné, občas i násilné, a asi by zcela nepochopily některé věci, některá témata jsou přece jen závažnější. Jako rodič bych jim myslím nechtěla vysvětlovat, co to znamená, že "ramlice už jsou připraveny být mámou a jestli s tím některý z králíků něco dělá". Ale spíš jsou tam méně úsměvné věci - vyhubení králíků plynem, diktátorský model společnosti aj.
K dětské literatuře ale odkazuje způsob vyprávění, takže to působí trochu nudně. Prostě jako když dospělý čte dětskou knížku, třeba Alenku nebo medvídka Pú - ví, že je to dobré, ale opravdu strhnout ho to nedokáže. Ale rozhodně nejde o jednoduché jazykové vyjadřování, to naopak, jazyk je plný, košatý. Mírně podivně působí výrazy z domnělé králičí řeči, zvlášť infantilně třeba slovo hrududu pro auto, ale moc se tam tyto výrazy nepoužívají, takže to jde snést. A spojení "utrousit hraka" se mi naopak docela vmísilo do běžné řeči. :-)
Příběh prostě plyne a ze začátku to čtenáře moc nevtáhne, ale asi v půlce už je to napínavé, a konec jsem doslova hltala. Knížka očekává pokorné čtení, ostatně je několik desítek let stará, takže způsob psaní tomu odpovídá, to ještě nebylo všechno tak uspěchané. Atmosféra je povětšinou spíš neutěšená, ale nakonec i tak skoro vše dobře dopadne. A úplný závěr knížky je moc hezky dojemný, skoro vžene slzy do očí, ale tak příjemně. Právě po dočtení úplného závěru se to u mě vše přelilo do pocitu, že knížka je super a jsem ráda, že jsem si ji koupila. I když uznávám, že není pro každého.
Co už je horší, je editorské zpracování. Zvlášť u knížky, která je označena jako kultovní, patřící do zlatého fondu světové literatury, to zamrzí. Vydání je hezké, obálka, font... ale ty chyby. Bohužel pro nakladatelství Argo je to už zdá se standard, jejich knihy patří k těm, kde je chyb opravdu hodně - alespoň podle mé zkušenosti. Nejspíš by měli vyměnit korektory, protože desítky chyb, to se prostě korektorovi stát nemůže.


Řbitov zviřátek je v něčem podobný Osvícení - také je tu rodina, děti tedy hned dvě, jedno opět jasnovidné; je tu nadpřirozené zlo, které lidi ovládá. Ale jinak je to hodně odlišné. Osvícení je precizní, důkladně propracovaný psychologický román, s děsivými okamžiky, kde napětím skoro nedýcháte, kde přesně nevíte, co bude následovat, a celý děj se stupňuje až k poměrně očistné pointě. Řbitov, to je tíživá noční můra, z které byste si přáli probudit se, ale King vám to nedopřeje. Vy víte, co se stane, jenže o to tu vůbec nejde. Někteří si stěžují, že se dlouho skoro nic neděje a konec najednou uteče. A co - to jako na 15. straně měli vylézt zombíci a zbývajících 300 stran strašit a vraždit? Vážně si takhle představujete dobrý horor? To je mi vás upřímně líto. Já měla v průběhu taky občas pocit, že o tomhle psát ani nemusel, to se děje netýká; že tohle popisuje moc podrobně, ať už se hne dál. Ovšem po dočtení musím přiznat, že je to napsáno dokonale. Jen díky tomu totiž tahle knížka zaleze pod kůži tak, až to není příjemné. Došlo mi to večer, kdy jsem byla doma sama, dům zšeřelý, za okny tma, kolem samota s lesem. Já blbec si v legraci představila oživlého mrtvého za oknem a blátivé stopy na podlaze, a od té doby jsem měla co dělat, abych se v klidu dostala do postele. Ještě že máme v ložnici roletu na okně. Ta knížka je opravdu děsivá. Během čtení vás svírá nepříjemný pocit ošklivosti až odporu, možná i nenápadné hrůzy. Po dočtení vám na mysl neustále tanou jednotlivé scény: dům, kde bydleli, i se silnicí a domem naproti; cesta lesem; řbitov zviřátek s pomníčky a polomem; skalnatá vyvýšenina s mikmackým pohřebištěm... Všechno je neuvěřitelně živé, víc, než kdybyste to viděli naservírované ve filmu. A to právě díky tomu, že vám to King svým detailním a zdlouhavým líčením zasel do mozku tak, že se toho dlouho nezbavíte - pokud jste vhodným čtenářem samozřejmě. Tohle není zombie horor, tohle je šílenství jednoho muže v přímém přenosu.
Pokud jde o chyby, na poměry dnešní knižní produkce je to velmi dobré. Text je občas podivný, to je pravda, ale nevím, jak zní v originále. Jestli byl King opravdu zhulený, může to odpovídat. Jinak jen jedna záměna předložky z/s, a pak tedy neuvěřitelná prasárna, kterou zmínil sharik (Louis se po7tam stali společně s Judem.) - to není jen chyba v písmenku, tam může chybět klidně kus věty, klidně odstavec, kdo ví. Sharik zmiňuje i záměnu manželky s dcerou, ale tak to není, ono se to totiž vztahuje nikoli k předcházejícímu odstavci, kde se skutečně píše o manželce, ale k následujícím, kde jde o dceru; ale napsané je to opravdu nešikovně.
Hodnocení rozhodně za plný počet, i když Osvícení je pro mě lepší. Ale zatímco to bych si klidně přečetla brzo znovu, Řbitov do ruky hned tak nevezmu. :-)


Moc jsem si od knížky neslibovala a nikdy bych si ji nekoupila, kdyby nebyla v Levných knihách asi za 30 Kč. A tak jsem byla nakonec mile překvapena. Příběh je jednodušší a po pravdě řečeno konec se tak nějak rozplizne v nic, celá cesta vlastně pozbude smysl, ale to nevadí. Svět, v němž se to odehrává, i postavy, i cesta, je to zajímavé a zábavné. Najdete tu snad všechno: ducha, upíra, kanibala, obří opici, jakéhosi dinosaura, prostě autor se opravdu nežinýroval. Občas na začátku kapitoly jsem se trochu ztrácela, protože se často mění prostředí, a třeba zrovna hned mi nenaskočilo, kde že to zrovna jsem a co tomu předcházelo. Ale nic hrozného. Měla jsem obavu, jestli knížka nepředpokládá znalost něčeho předchozího, ale i když asi trochu ano, ničemu neznalost nevadila. Možná kdybych znala prostředí fantasy světa Asterion, věděla bych víc o postavách hrobníků aj., ale to je tak asi vše. Čte se to prostě dobře - pokud jde o obsah. Horší je jazyk. Postavy tu samozřejmě povětšinou promlouvají hovorovou češtinou, a to dost drsně. To vážně nemusím, ale OK, skousnu to. Co jsem však neskousla, je takřka neustálé zaměňování zájmen ji/jí. Z toho naprosto šílím, asi že je to teď vidět skoro všude, i v médiích, skoro nikdo už je neumí správně používat, čemuž vůbec nerozumím. Nevím, jestli to měla být záměrná součást hovorového jazyka, ale bylo to jak pěst na oko. Navíc s hovorovou češtinou jsem se samozřejmě v knihách už setkala, ale že by zahrnovala i tuhle gramatickou prasárnu, to ne. A navíc se to objevilo i u postavy, která mluvila spisovně. Takže co - umí spisovatel správně česky, nebo ne? Pochybovala bych i s ohledem na další úkazy ("otvor po zničené studně"; záměna předložky díky/kvůli...). Číst zkrátka perly jako "Je neponaučitelná. Jednou jí tam vážně něco sežere." vyžaduje nebetyčnou shovívavost. V tiráži jsou sice uvedeny hned dvě korektorky, ale už jsem si zvykla, že v nakladatelstvích je to v dnešní době jen formální funkce. Jen se divím, že někomu se chce takto "schopné" pracovníky vyplácet.


Vždycky se držím zásady nekupovat knížky, které získaly významné ocenění. Jednou jsem to porušila a tu to mám. Že prý je to vtipné, originální, že to je netypický nositel Pulitzerovy ceny. Kdepak. Tohle je přesně typ knížky, které ceny získávají. Shrňme si to. Způsob vyprávění: pořád se skáče z jednoho časového okamžiku do druhého, dvacet let zpátky, deset let dopředu, snad každé dvě tři stránky se ocitnete někde jinde, takže nemáte šanci se pořádně začíst do jedné linie - psát "normálním" způsobem by asi bylo známkou obyčejnosti. Jazyk: plný klišé a sentimentu, rádoby moudra a vznešenosti, nejlépe podpořené větami bez sloves, nechybí četné hloubání se v hrdinově nitru. Hrdina: samozřejmě homosexuál, s heterosexuálem by totiž naplno vyvěrala plytkost celé knížky. Od poloviny knížky víte, jak to dopadne, a věděl by to i hlavní hrdina, kdyby někdy někoho nechal domluvit. Mimochodem hrdina je pěkně nesympatický mamlas a ty jeho patálie vůbec nejsou roztomilé, je to prostě jen blb. Humor se skoro nekoná, a když, tak není moc vtipný (záměna slova v cizím jazyce, kdy jedno chybné písmeno udělá z nevinného výrazu sprosťárnu - chacha, to jsme se nasmáli). Obdivuhodný je také fakt, že kamkoli přihřátý hrdina vstoupí, tam najde okamžitě alespoň jednoho parťáka nejen stejně orientovaného, ale dokonce svolného k souloži. To rozhodně nevypadá jen na 4% menšinu. Bohužel je marné i schéma cesty kolem světa, protože jednotlivé lokace jsou absolutně bez atmosféry (snad jen s výjimkou pouště). Kdyby se to celé odehrálo dejme tomu v NY a hrdina chodil do divadla, do obchodu nebo do parku, mohly by se tam udát stejné zápletky a vyšlo by to nastejno. Pochybnost jsem měla i ohledně překladu, jestli je tak neumělý, nebo tak geniální (viz loužil se ve vaně; dali si lampu tequily). Bože, já jsem tak zklamaná. Přitom ke konci byl takový záblesk, že by autor byl schopen napsat něco zajímavějšího i vtipného, ale proč to tedy neudělal? Vůbec jsem se nemohla začíst a dočíst to, taková nuda. Prostě klasický držitel literární ceny. Nejradši bych dala odpad, ale v zájmu objektivity je to za dvě hvězdy.
Jen pro zamyšlení: Kdyby hrdinou nebyl homosexuál, ale obyčejný chlap, který pustí k vodě dlouholetou přítelkyni kvůli pitomosti (kterou však umí sám pro sebe povýšit na ušlechtilý důvod), následně se babrá ve vlastní sebelítosti a klátí cizí ženské na potkání - taky by to byla tak skvělá knížka zasluhující obdiv, nadšení a významnou literární cenu? To bych se fakt divila.
(P.S. Kdyby si snad někdo myslel, že jsem homofobní, tak nejsem - to bych si tu knihu vůbec nekoupila.)


Komiksy jsou opravdu moc dobře ilustrované. S příběhy to bylo trochu horší. Nejlepší byl pro mě ten první, pěkná noir klasika. Další témata jako ku-klux-klan, nebo komunismus či co za angažovanost to bylo, mě spíš otravovala. A pak jsem měla problém s příběhem "Peklo, mlčení". Tam podle mě musí být jedna scéna na začátku špatně umístěná, protože v tomto pořadí je příběh zamotaný a nedává smysl. Stačilo by však tu jednu scénu posunout kousek dozadu a okamžitě by to dostalo logiku a správnou časovou posloupnost. Psala jsem do vydavatelství, jestli je toto řazení i v originále, ale bez reakce. No a ta poslední minihubka mě už vůbec neoslovila. Ale jinak jako dobrý, to zase ano.


Jestli vás tahle kniha osloví, to asi záleží hlavně na tom, jaký máte postoj ke zdravému životnímu stylu. Já s autorkou v podstatě souzním, takže jsem si to přečetla se zájmem a mnohé mě poučilo. Vždycky mi přišlo jako blbost držet diety, nebo názory typu "máslo špatné, margarín dobrý", nebo musíte jíst aspoň 5x denně, nebo musíte vypít min. 3 litry denně. Stejně tak mi přijde ulítlá móda raw stravování, protože když vidím ty jejich koláče nadité kokosovým tukem, půlkilem sušených datlí a prolité agávovým sirupem, je mi jasné, že to nic extra zdravého není a určitě to nestojí za ty prachy. Názory paní Slimákové prostě jdou ruku v ruce se zdravým selských rozumem. Vlastně nic z toho není překvapivé, stačilo by se zamyslet a přijdete na to sami taky. Trochu mi vadilo, že některé pojmy nejsou pořádně vysvětleny, např. junk food (to si aspoň člověk domyslí z kontextu) nebo zelené potraviny (to jsem si musela vygooglovat). A kapitoly věnované dětem jsou pro mě nepoužitelné, ovšem to je prostě tím, že problematiku pojímá komplexně a děti do toho komplexu :-) prostě spadají. Vážím si toho, že se autorka nebojí doporučit a jmenovat konkrétní výrobek nebo obchod a vůbec se dělí o vlastní zkušenosti.


Tohle je neotřelé čtení. Fantazie a nadpřirozeno, ale přesto ne fantasy. Přesně to sedí k seveřanům. I ta atmosféra je okamžitě severská a vtáhne vás, asi za to můžou ta jména. Je to i zábavné, občas se člověk musí prostě pousmát, ale vyloženě humornou knihou bych to zrovna nenazvala. Nikdo neklouže po slupce od banánu, humor je zde reprezentován převážně ironií a sarkasmem. Přečetla jsem si to s chutí, knížka se čte dobře, bavila mě, je to takové odlehčené čtení se zajímavými nápady. Jednu hvězdičku srážím jen za konec, ten byl na můj vkus dost klišoidní, čekala bych něco víc vzhledem ke zbytku knihy.


Je to dobré čtivo. Počítačové hry jsem nikdy nehrála, ale trochu se v nich orientuji (velmi málo). Osmdesátky jsem zažila a těšila se na odkazy, ale hudba se v knížce řeší spíš rocková (já poslouchala samozřejmě popík), seriály vesměs vůbec neznám, protože se u nás nikdy nevysílaly (což je škoda, mnohé vypadají fakt zajímavě), takže zbylo vlastně jen pár filmů, a ty znám spíš jen podle jména. Takže by mě knížka měla vlastně míjet. Ale ne, opravdu mě to bavilo. (Akorát člověka to pořád nutí dohledávat seriály a písničky, o kterých je řeč, a tím se zdržuje od čtení.) V určité části se knížka docela vleče, možná v souladu s dějem, v němž hrdina zrovna zakysl v řešení hádanky. O to víc je s tím v kontrastu pasáž, kdy je hrdina na špionáži - dramatická zápletka, ale jak se autor předtím zdlouhavě rochnil v nicnedělání, tak tady to vzal na můj vkus zbytečně hopem. Chce to se každopádně připravit, že děj nebude odsýpat od začátku do konce, a mít trpělivost i s popisováním budoucího světa a fungování v něm, a s popisem hrdinova psychického rozpoložení. Prostě mít pokoru k autorovi a nechat ho vypsat to, co vypsat chtěl. Jako svévolné záměrné oddalování a zpomalování děje to přece jen nepůsobí. Ale asi tak posledních 100 stran už knížku skoro neodložíte. A ještě to dobře skončí. Za mě povedené a doporučuji.


Myslím, že dost bylo Adamse. Po několika knihách už mám docela dost té jeho urputné "komičnosti", kdy pomalu v každém odstavci použije přirovnání (vypadal jako, připadalo mu jako by, ...) jen proto, aby v tom přirovnání mohl napsat něco třeskutě vtipného. Aby nebyla mýlka, jeho styl humoru je mi blízký a fakt mě pobaví, nesměl by ale tak strašně moc tlačit na pilu.
Pokud jde o tuto konkrétní knihu (nové vydání), tak předně pominu úplně neskutečné množství chyb, což mi bylo odpovědným redaktorem vysvětleno jako nechtěný tiskařský šotek. Samotný děj se rozjíždí pomalu, jak už tu někdo psal, nejde se moc začíst. Čtivé to začne být až někdy po str. 150, a v tu chvíli jsem najednou měla pocit, že čtu Doctor Who - Shada. Abych po několika dalších stranách dojem přehodnotila, protože najednou to silně připomínalo Doctor Who - Město smrti. Je to prostě splácanina obojího a rozhodně doporučuji přečíst si spíš ty dvě výše zmíněné knihy, Holistická kancelář totiž končí naprosto useknutě, bez vysvětlení - jak zachránili Zemi? co to mělo být s tím Bachem? co to mělo být s tím Coleridgem - copak ty básně měly nějaký zvláštní význam pro záchranu světa? a proč se z magnáta stal duch? A tak. Adamse asi přestalo bavit, jak vykrádá sám sebe, tak to utnul. Jsou knihy, které vlastně nekončí a ať si čtenář sám domyslí, jak to všechno dopadlo (a já to z duše nesnáším). Adams ale k takovým autorům nepatří, ten vysvětluje děsně rád, takže tohle moc nechápu a fakt mě to naštvalo. Podruhé to číst nechci, je to taková slátanina plná fórků, nad kterou se bude rozplývat asi jen nekritický obdivovatel Adamse.


Z této knihy jsem rozpačitá. Má pohlcující atmosféru a buduje pocit tajemna, u něhož jsem doufala, že se naplní. Četla jsem Murakamiho Konec světa, což je sci-fi, tak proč by tady nemohly být také nadpřirozené věci? Jenže ono to znepokojující bylo jen asi podobenství nebo co, vyšumělo to v nic. A konec v podstatě žádný. Já takový typ knížek nemám ráda. Od knih totiž naivně čekám příběh: dobrý příběh a dobře odvyprávěný. Tohle příběh není, to jsou jen výjevy. Možná někdo, kdo touží po intelektuálním ukájení, aby hledal v textu narážky, symboly, metafory, a přemýšlel, co tím autor myslel, tuhle knížku ocení. Za mě průměr za působivou atmosféru a pocit naděje v něco zajímavého v průběhu čtení.


Českým knihám (a filmům) se vyhýbám. Jednak nenabízejí nic zajímavého, jednak bytostně nesnáším "českou atmosféru" - stačí, že ji žiju, a ještě o ní číst? Jenže tohle byl vánoční dárek, tak jsem cítila povinnost. A bože, to fakt ne. Vůbec nerozumím tomu, proč má někdo potřebu něco takového napsat a proč má někdo potřebu něco takového číst? Jedna postava vedle druhé samé klišé (Jedna ženská je nespokojená s manželem a s tím, že je tlustá. Macho chlap zahejbá ženě a zapírá. Další holka nemůže najít kluka. Puberťačka se hledá. ...) a zároveň žádná není uvěřitelná. Situace jsou samé klišé: bytová otázka a soužití s tchyní, zimní dovolená na Bali pro boháče... Do toho infantilní pojmenování pohlavních orgánů. Občas si někdo při pohledu na holky představuje pod legínami jejich dírku. Neutěšené české prostředí podtrhují odkazy na typické reálie včetně TV Barrandov, až jsem občas měla pocit, jestli není autor placen za skrytou reklamu. Všechno by se dalo snést, kdyby to bylo napsané dobře. Ale tohle byla taková NUDA. To slovo mi táhlo celou dobu hlavou, tak děsná NUDA. Možná kdyby autor zřejmě honorovaný od počtu stran nezplodil 400stránkovou bichli, tak bych to přelouskla, ale tohle se nedalo. Rychločtení v tomto případě nešlo, protože je tam přehršel postav, které splývají a člověk se v nich pořádně neorientuje, ani když čte pozorně. Po dvou dnech přestávky aby začal znova. Jedna hvězda je jen za to, že podle ohlasů to asi má své čtenáře. I když nebýt té urputné mediální masírky, asi by to takový bestseller nebyl.


Knihám pro ženy se vyhýbám, není to nic pro mě. Tuhle knížku jsem koupila mamce k Vánocům, tak jsem si řekla, že ji zkusím. A byla jsem velmi pozitivně překvapena. Když už literatura pro ženy, tak určitě v takovémto podání. Napsané je to moc dobře, chytne to, jazyk je dobrý, děj dobře propletený a zároveň se spojujícími prvky, prostě takhle psát umí opravdu dobrý spisovatel. Ale protože jde o ženský román, tak je samozřejmě všechno podáno s předvídatelným vývojem a patřičným happy endem. Jenže to k tomu patří, nechci číst červenou knihovnu, aby to špatně skončilo. (I když ne všechny linie ten happy end mají.) Abych to shrnula: kniha je super, až mě překvapilo, jak mě bavila. A kdyby podle ní natočili film, mohl by se z fleku jmenovat Láska nebeská II, je to úplně stejný styl (a že Láska nebeská je ve svém žánru taky jednička).

Příjemné čtení. Jen to není moc detektivka, za niž se kniha vydává. To, že hlavní hrdinka provozuje detektivní kancelář, je asi na stejné úrovni, jako kdyby prodávala v potravinách. Je to jen okolnost. Jakési pátrání probíhá, ale určitě to není nic napínavého a stěžejního. Tohle je spíš vyprávění o lidech, se vším, co k životu patří, co prožívají a tak. Jak jsem psala, není to sice nic strhujícího, ale čte se to hezky a navodí to příjemný pocit. Jen je zvláštní styl psaní, je hodně jednoduchý. Přesněji prostý, protože "jednoduchý" zní trochu hanlivě. Tohle připomínalo jazyk z dětských knížek. Ale nic ve zlém.
